Stejně jako vloni nás poslední únorové dny zaskočily nikoliv pouhým příslibem jara, ale ukázkou slunných dnů „na plné pecky“. Sněženky se prodíraly na světlo skoro pozorovatelnou rychlostí. Aby ne, když hned první březnový den hodláme připít dvěma našim čestným členům!
Koho z nich jmenovat prvního? Podle
zásluh, slávy? Kdepak, nejjistější je abecední pořadí.
Nejdříve tady jmenuji Ivana Krause. Tento humorista, herec a
loutkoherec žil dlouho v exilu, pro
nás zamlčený. Po svém návratu r. 1990 se tím pádem nám stal objevenou hvězdou,
zářící břitkým sarkasmem i jemnou ironií. Po zásluze v roce 2019 získal první
místo v Ceně Miloslava Švandrlíka za knihu Soukromý
Hollywood. Jeho poslední knihou, ve spolupráci s Lidovými novinami, jsou Sebrané veteše (2023, Petrkov).
Dalším oslavencem z prvního
března je František Uher, velice
pilný spisovatel a básník z Havlíčkova Brodu. Má za sebou přes stovku knih s více,
jak tisícovkou povídek, podobného počtu veršů a trojnásobkem aforismů. Jednou z
posledních knih je sbírka básní Krajina mizejících stop (2021),
následovala detektivka Smrt přichází v
noci (2022). Za kriminální příběhy získal dvě ceny Havrana a Cenu E. Fikera.
Během života se věnoval postiženým dětem a pracoval i na škole při psychiatrické
léčebně. Letos navíc oslaví krásné kulatiny! Kéž se mu ve zdraví podaří
dosáhnout dalších.
První březnová dekáda je velice
přející přípitkům. Hned čtvrtý březen
patří Romanu Cílkovi, třetímu
z čestných členů. Jeho jméno je
pojmem mezi badateli, patří mu velké zásluhy za naši literaturu faktu. Nevyhýbá
se ani kriminálním příběhům, leccos napsal i pod pseudonymy Vilém
Pavlík nebo Zdeněk Roman. Za svou
práci získal mnoho cen - například cen Egona Erwína Kische jsem napočítala
deset! Je spoluautorem projektů, které rozšiřovaly povědomí veřejnosti o
důležitých osobánostech a událostech (Galerie
nesmrtelných a Přísně tajné!).
Objevuje se v dokumentech o záhadách a bádání a mezi nejnovější setkání
s ním patří rozhlasová dramatizace povídky Tichá noc, svatá noc ze 20.12.2025.
Jenom o den později, pátého, nás čekají další kulatiny. Zdenka Brožová,
vydavatelka, redaktorka, spisovatelka a básnířka z Březnice věnovala po
revoluci vedle povídkové tvorby také několik knih dětem. Od pohádek po významné
dvoujazyčné verze knihy Nezlob dědu
Pohodlíčko (2004-2005).
Po oslavovací odmlce přichází závěr března. Naší poslední
oslavenkyní je Slezanka a Laška Radana
Šatánková, která narozeniny 29. března sice nemá kulaté ani půlkulaté,
ale jako členka naší Rady Obce vtrhla do práce pro nás všechny se svým
neutuchajícím elánem. Již vyprávění o předchozích aktivitách by zabralo víc,
než stránku. Jen stručně uvedu, že je autorkou sedmi básnických sbírek,
prozaičkou, organizátorkou kulturního společenského života po celé republice,
editorkou, produkční… Jak to stihla? Publikovat začala ještě před svým
patnáctým rokem. Její Lašská čítanka (2024) zaujala i
návštěvníky loňského Světa knihy. Kéž jí energie a skvělých nápadů neubývá!
Mezi oslavami konkrétních tvůrců
nezapomínejme ani na dnes občas
vysmívaný svátek. Osmý březen, MDŽ, byl sice dost zprofanovaný za minulého režimu,
ale znovu vstává z popela. Je připomínkou žen, které opravdu bojovaly za
to, aby nebyly jen druhořadými a přehlíženými bytostmi. Však to znáte: Muži
jdou do války a ženy je náhle dokážou zastoupit i u strojů. Pokud neválčí
s nimi. Za klidu a míru zase bývaly poslány ke sporáku a dětem, aby
nepřekážely těm pravým budovatelům nové společnosti. Oslavovaly se hubou, to
nic nestojí, tím to mělo skončit. Dobře, že nekončí.
Všem oslavencům přejeme pevné zdraví,
pohodu, spokojenost, hodně dobrých nápadů a tvůrčích sil!
Hana Mudrová
