Prohledat tento blog

pondělí 28. června 2021

Milevský autor už další knihu nenapíše

 Hanka Hosnedlová

Necelý čtvrtrok po svých 79. narozeninách nečekaně odešel milevský spisovatel Pavel HRDLIČKA, aktivní člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů i Obce spisovatelů ČR.

Byl to velice skromný, poctivý a pracovitý autor, který, ač dojížděl na schůzky a akce jihočeského klubu až z Milevska, jen málokdy na těchto setkáních chyběl. Pro klub byla potěšující i skutečnost, že si členství v tomto společenství skutečně vážil, mezi jihočeské autory skvěle a samozřejmě zapadl a navíc byl vždy ochotný spolupracovat na klubových projektech.

Pavel Hrdlička se narodil 31.března 1942 v Praze, v rodině soukromého úředníka, pak jej nějaký čas vychovávala babička. Krátce po skončení války se však ocitl s matkou v Karlových Varech, kde otec, zatím podnikající i v Praze, získal do národní správy penzion. Šanci zbohatnout dostali Pavlovi rodiče, když zemřel jeho dědeček MUDr. Jan Hrdlička, který byl milionářem. Bohužel soudní pře o majetek s Pavlovými strýci se protáhla až do roku 1948, kdy pak o dědictví přišli všichni. V tomto roce byla Pavlova rodina vyhnána z Karlových Varů a Pavel se opět dostal k babičce. Základní škola pro něj neznamenala zrovna šťastné období, dokonce se za hloupou klukovinu dostal do dětského třídního a pak do normálního dětského domova v Počernicích. Navzdory všem problémům ale udělal zkoušky na školu společného stravování v Mariánských Lázních, na níž v roce 1960 také maturoval. Nastoupil do Lucerny Barrandov a přestěhoval se k otci na Vinohrady. Ještě před nástupem na vojenskou službu, která pro něj také nebyla zrovna lehkou záležitostí, se seznámil se svou budoucí ženou Jaroslavou, kterou si také v roce 1965 vzal.

Začal si systematicky nakupovat knihy o historii a postupem času si vybudoval slušnou knihovnu tohoto žánru, hodně četl a učil se kreslit u E. Frynty, žáka Maxe Švabinského. Následovala francouzská restaurace v hotelu Flora, poté zahraniční restaurace na letišti, která byla následně vyhrazena nepříliš ukázněným sovětským vojákům. V roce 1969 se manželům Hrdličkovým narodila dcera Jana. Mezitím Pavel odjel pracovat do Wiesbadenu, kde strávil víc než rok. Vrátil se zpět na letiště, ale dlouho zde nepobyl, protože byl pracovně poslán na základnu v sovětském Millerově. Tam pracoval dva roky a tehdy se také narodila druhá dcera Pavla. V jeho pracovním itineráři pak opětně figurovalo letiště, zahradní restaurace.

Ještě v době totality napsal první román z doby husitské, který měl být původně určen pro mládež, ale skončil v šuplíku, stejně jako historická detektivka Smrt nosí rudé škorně. Po listopadovém sametu si manželé Hrdličkovi koupili domek v Milevsku, který průběžně renovovali a zvelebovali,. V té době Pavel přešel do hotelu Krystal, odkud pak také odcházel do zaslouženého důchodu. Tehdy se manželé Hrdličkovi trvale přestěhovali do Milevska, kde našli příjemné zázemí.

Pavel se rovněž setkal se členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů, kteří mu poradili, aby své rukopisy přepsal do elektronické podoby, v čemž mu velice pomohla jeho žena Jaroslava, a nabídl je nakladatelství. První pokus sice nedopadl úspěšně, ale pak autor zakotvil ve vydavatelství Euromedia a začal vydávat i další, nové knižní tituly. Na knihkupeckých pultech můžete najít sedm jeho knih s hlavním hrdinou – podrychtářem Václavem, které také sám ilustroval. K nim se řadí i publikace o milevském klášteru, jež měla být takovým netradičním poděkováním Milevsku a jeho občanům.

Pavel Hrdlička, jeho usměvavá tvář, pracovitost, skromnost a ochota vždy pomoci nám všem budou opravdu chybět, ale jeho knižní odkaz tady zůstává i pro další generace, a to je moc dobře...

Jarní poetické matiné 2021 v Karlíně

Přinášíme vám videozáznam "Jarního poetického matiné", v rámci kterého se virtuálně představí 22 básnířek a básníků.

Přejeme příjemný zážitek při sledování pořadu a těšíme se na případnou zpětnou vazbu.

Se srdečným pozdravem
Olga Nytrová a Václav Strachota




neděle 27. června 2021

Pavlásek je nejvtipnější spisovatel

Známý stand up komik a populární herec Lukáš Pavlásek (42)  trochu překvapivě zvítězil v soutěži o nejlepší českou humoristickou knihu roku 2019. První cenu získal za svůj svazek Soutěž jedlíků a jiné povídky. V osmém ročníku Ceny Miloslava Švandrlíka, soutěže pořádané Obcí spisovatelů ve spolupráci s Prahou 11 dále zabodovali Martin Jan Stránský za knížku Deník doktora z Mrnic a Marta Kučíková za zábavnou kuchařku Po italsku do hubky. Zvláštní cenu poroty obdržel Jiří Kučera za knihu Bílí baroni 2. Ceny byly předány 24. června v kulturním centru Zahrada na pražském Jižním Městě. Původní podzimní vyhlášení vítězů zpozdil koronavirus. Knihy vydané v roce 2020 by Obec spisovatelů měla ocenit letos na podzim.

(ds)



Foto  Alexandr  Malachovský:  Lukáše Pavláska vítězství potěšilo. I proto, že  Miloslav Švandrlík patřil prý vždy k jeho oblíbeným autorům. 


=== Seznam knih v soutěži (rok vydání 2019) ===

=== Charakteristika a hodnocení oceněných knih ===

Literární dvoreček ve Vodňanech

Hanka Hosnedlová

K nejpopulárnějším literárním děním, a to nejen jihočeského regionu, náleží už téměř čtvrt století Zeyerovy Vodňany. Spojují totiž hned několik různých aktivit. Jako první bych jmenovala oblíbené besedy spisovatelů se žáky na základních a středních školách a učilištích ve Vodňanech a blízkém okolí. Pro pozvané spisovatele, jak z jižních Čech, tak z jiných krajů, jsou pak vždy milým překvapením pečlivě připravené exkurze po historických památkách a přírodních zajímavostech na Vodňansku. Pro širokou veřejnost je naopak určeno večerní autorské čtení, spisovatelsky obvykle bohatě obsazené a doplněné předáváním Zeyerových hrnků, cen za aktuální knižní tvorbu, a v posledních letech i Bauerovým pohárem pro autory z jiných krajů. V neposlední řadě je ovšem nutné zmínit i skutečnost, že tato akce je pro spisovatele i neformálním setkáním kolegů v pohodovém prostředí, svědomitě zajišťovaném vodňanskou knihovnou a galerií.

Řadu realizovaných Zeyerových Vodňan, tak jako i jiných kulturních dění, však na dva roky přerušil covid a následná opatření. Takovou malou náplastí na letošní nerealizovaný ročník se však nečekaně stala beseda se čtenáři, kterou připravila ve třetí červnové dekádě vodňanská knihovna v čele s činorodou ředitelkou Kateřinou Mašlovou. Navíc překvapivou, ale velice příjemnou novinkou bylo i místo tohoto setkání, kterým se stal již částečně upravený dvorek přiléhající k budově knihovny. To s potěšením kvitovali všichni přítomní – od spisovatelů až po návštěvníky besedy a neméně povzbuzující je i vyhlídka na další úpravy a zvelebování tohoto prostředí, které bude v budoucnu využito pro celou řadu zajímavých aktivit. Pochopitelně i tato perspektiva je jako obvykle závislá na finanční podpoře či grantu. O nadějném projektu, který by atraktivně osvěžil kulturní činnost knihovny se zmiňují v natáčených filmových šotech i sami spisovatelé.

Pětice autorů – Jan Bauer, František Niedl a Hanka Hosnedlová za Jihočechy a Otomar Dvořák s Lubošem Koláčkem z Prahy – představila nejen svou různorodou tvorbu, ale dala široký prostor i dotazům a rozhovorům s publikem. Ani náhlý déšť nepřetrhl toto přátelské posezení, které se operativně přestěhovalo do průjezdu knihovny, kde pokračovalo. Nesporným zpestřením byly i vstupy místní muzikantské dvojice (kytara, foukací harmonika), jejíž žánrově pestrý repertoár uspokojil všechny přítomné. Škoda jen, že déšť překazil další plánovaný bod této akce, a to posezení a zpívání u táboráku na dvorku – dokonce bylo počítáno i s opékáním buřtů... Tak třeba příště – protože je jasné, že tohle literární setkání rozhodně nebylo poslední.

Ředitelka vodňanské knihovny Kateřina Mašlová (vlevo) a přítomní autoři. Foto. HH

úterý 22. června 2021

Už nikdy nezčeříme řeč

 (Za Miroslavem Kubíčkem)

 

            Snivý stín starého lesa (ze sbírky Srdeční krajina) již nikdy neskryje šumperského básníka a spisovatele Miroslava Kubíčka (1936), který opustil milované láskohory Jeseníky, své blízké, přátele a čtenáře v sobotu 12. června 2021 ve věku  šestaosmdesáti let.  Byl to básník s vysokým tvůrčím kreditem,  s nevšedním darem citlivého vnímání a uvážlivě střídmé reprodukce. Často mluvím se stromy, čteme ve sbírce Pnutí. Ano, právě takový dojem získává čtenář Kubíčkových veršů. Jako kdyby skutečně dokázal mluvit se stromy, skalami, studánkami a s cestářskými kameny. Ve svých verších, v pohádkách a pověstech, celým svým plodným a nikoli vždy jednoduchým životem, se stal vypravěčem, který otvíral dveře i okna také do krajin mezi lidmi, jimž je údělem klopýtat přes překážky, nenechat se odradit od hledání schůdnějších. Miroslavu Kubíčkovi byla životními kořeny poezie a literatura vůbec, neúprosně, někdy až nemilosrdně spjatá s oblastmi jeho života.  Drsné mládí na kamenické Vysočině v něm zanechalo zřetelné jizvy, stejně jako Jeseníky, v nichž prožil a jimž věnoval téměř celý život.

            Pamětníkům  nevymizela z paměti velice slibná sbírka Dny sluncí (1963). Něco z jejích ozvěn nacházíme i ve verších stárnoucího, s chorobami zápolícího  a chorobám vzdorujícího básníka, jehož někdy až extrémně na dřeň otesané verše se vrývají do paměti čtenářů. Charakteristické jsou Kubíčkovy neologismy, pozapomenutá slova i originální výrazy, jimiž osvěžuje poezii. Za všechny vzpomeňme básně Vážná hra ze sbírky Srdeční krajina, přes oblouk roků spojená s básní Hravá řeč ve sbírce Ještě.  Kubíček obrazem  čeř řeč vskutku čeří zdánlivě poklidnou hladinu svých veršů, vyvěrajících  pod vysočinskými a jesenickými kameny, prýštící z tamních studánek, kam nejen laně, ale především pocestní chodí pít. Namátkou si připomeňme verše  šedák šera šeřivě šerá//ořež čas nečas//když sedá šerá. Taková atmosféra vzlíná k Kubíčkovy poezie s jemnou vůní heřmánku i prachem pěších cest. Již nikdy se  nepotkáme   v zácestí   zatopených  lomů mezi Dolním Městem a Lipnicí, ale určitě se mi vybaví něco z Kubíčkových veršů.


František Uher



neděle 20. června 2021

Ocenění humoristé

 PRAHA (ds) Vítězové osmého ročníku tradiční soutěže o nejlepší humoristickou knihu roku budou 24. června slavnostně vyhlášeni v Kulturním centru Zahrada na pražském Jižním Městě - tedy v místě, kde žil a tvořil populární spisovatel, autor Černých baronů Miloslav Švandrlík, jehož jméno tato soutěž nese. Vyhlašovatelem a garantem tohoto prestižního autorského klání je už tradičně Obec spisovatelů České republiky. Pořad, který bude moderovat literát a publicista Ivo Šmoldas, začne v šestnáct hodin a mezi oceněnými budou letos i spisovatelské legendy Eva Kantůrková a Ivan Klíma, kteří obdrží cenu za celoživotní přínos.



středa 2. června 2021

Vyhlášení výsledků Řehečské slepice 2021

Fanda :-) Tylšar

 I letos proběhlo vyhlášení virtuálně. 

Celý přenos můžete shlédnout v následujícím videu:



Červnové pozvání na web

Pavlína Kolárová

Milí kolegové a přátelé autorského webu LKPB a jeho hostů,

děkuji vám všem, kdo jej tvoříte a přinášíte tak milé chvilky s krásou psaného slova pro naše čtenáře.  Vítám mezi námi nové autorky, paní Alenu Melicharovou a paní Janu Witthedovou, které si náš web vybraly pro prezentaci své tvorby, stejně tak mě těší stálost a přízeň všech kolegů literátů. Blahopřeji panu  Lechu Przeczkovi k vydání sbírky básní Motýlí křídla, ktrá svou poezi pohladí nejednu lidskou duši. Knížku vydalo nakladatelství Žár. Na našem webu najde malou ukázku z této sbírky.


V červnu začínají zrát třešně. Jaké to je, když si jich můžete hrst natrhat, když z nich šikovná hospodyně upeče bublaninu, když vás zdobily za ušima nebo když jste číhali na špačky. Máte třešně ve svých básních a povídkách? Možná zbytečná otázka, vždyť kdo by je tam neměl.


V roce 1950 se Československo přihlásilo k Mezinárodnímu dni dětí, který se od té doby slaví 1. června. Děti jsou bohatstvím a nadějí života a téma dítě, dětství jistě není cizí ani vaši tvorbě. Podělte se s námi o ni.


Červen doba, která vybízí k toulkám po krajině. Kde to máte nejraději, kam se vracíte a o kterém místě sníte? Nebo je pro vás krajina metaforou něčeho úplně jiného jak je tomu v básni Ireny Topinkové, která mě na tento námět navedla? Který kraj zůstává blízký vašemu srdci a jakpak je dnes u vás doma a jak bývalo, tenkrát, když…?


Na vaše červnové příspěvky, stejně tak na vaši novou tvorbu, upoutávky z knih a další krásné psaní se za autorský web těší

Pavlína

Ať se nám tváře znovu smějí a červenají!


https://literatinawebu.webnode.cz/

PavlinaKollarova@seznam.cz



SVĚTY ztracené a Vlastislavem Tomanem opět vypátrané

 Ivo Fencl

Vlastislav Toman (nar. 1929) loni navzdory epidemii pilně psal, hlavně scénáře. Dali mu termín: 31. prosince. „Stačím to?“ ptal se sám sebe. Docela to vyšlo, a kdyby lépe chodil, takřka by si neměl nač stěžovat.

Vydání jeho pověstných Strážců se díky tomu blíží (bude první kompletní), ale dnes potěžkejme podobně rozměrnou publikaci Výpravy do ztracených světů (1920), jejímž není jediným, ale nejvýraznějším autorem. Těmi dalšími zůstali František Běhounek či Jaroslav Foglar. Toman sám ovšem zaplnil většinu knihy (str. 56-120), její těžiště.

Jde o publikace nakladatelství Josef Vybíral; ten zprvu vydával především verneovky, ale to už neplatí. A rád by dnes například ukončil i českou řadu známé série Šťastný Luke.

Řeč je tedy o kreslených příbězích a Vlasta Toman napsal mj. dva klasické, rozsáhlé seriály Výprava do Ztraceného světa (ten je na motivy Doylova románu z roku 1912) a Druhá výprava, na něž s odstupem navázal kratší Třetí výpravou. V druhém i třetím čerpal jen z vlastní fantazie.

Už legendární Výpravu do Ztraceného světa kreslil Jiří Veškrna (1931-1996) pro 14. ročník čtrnáctideníku ABC, zveřejněna byla v letech 1969-1970 a nejde o adaptaci otrocky věrnou. Tak např. žádná Challengerova dcera Jessie ve slavné Doylově knize z roku 1912 není.

Co následovalo? Roku 1971 tvůrci před 24 částí připojili ještě dvě stránky pro třetí číslo časopisu Rychlé šípy, nicméně kompletně komiks do světa vstoupil až v samostatné publikaci roku 1988, reeditován poté ve vázaných knihách let 2001 a 2013. Ale vraťme se!

Již v letech 1979-1980 jsem ve 24. ročníku ABC fascinovaně hltal Druhou výpravu do Ztraceného světa, pro změnu kreslenou Františkem Kobíkem (1933-2006), který předtím dal podobu i Tomanovu Kruanovi ze Žluté planety. Druhá výprava dobrodružností nezaostala za Doylem a dost čtenářů se dokonce domnívalo, že jde o adaptaci původního pokračování. Není tomu tak. Conan Doyle využil sice hrdiny Ztraceného světa ve čtyřech dalších prózách Jedovatý pás, Když Země vykřikla, Země mlhy a Muž, který chtěl rozložit svět, ale neodehrávají se v Jižní Americe, natož na náhorní planině s dinosaury a praopy.

Závěr své trilogie Toman vymyslil teprve v první dekádě tohoto tisíciletí, výtvarně se ho chopil Jiří Petráček a prvně se blýskl roku 2013 ve Zlaté knize komiksů, když už roku 2007 zveřejnilo 9. číslo časopisu Pevnost jeho prozaickou verzi. OBĚ varianty, scénář i povídku, objevíte pak pouze v Tomanově sbírce Třetí výprava (Triton, 2008). A někdo teď řekne, že je hrdinou Třetí výpravy Toman sám, ale buďme přesní. Není tomu tak a jde prostě o novináře, jemuž Jiří Petráček žertem přidělil Vlastovu podobu.

Toman bývá občas srovnáván s Foglarem, s nímž spolupracoval v ABC, a nezdá se mi tudíž nemístné, že se ve Výpravách do ztracených světů vynořila i komiksová foglarovka Expedice Borneo. Jestřáb ji ovšem nedodal ze záhrobí, ale je dílem scenáristky Ivany Peroutkové (nar. 1960) a zmiňovaného malíře Petráčka (1941). Seriál už byl uveřejněn ve sborníku k výstavě S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel (2007), ale scénář o lovcích lebek je samozřejmě ještě starší a existuje minimálně od poloviny osmdesátých let. Jak si lze ověřit v Památníku národního písemnictví, má čtyři pokračování Tom, vášnivý čtenář, Historie lodního pytle, Nešťastný vodopád a Hrůzný nález: tyto názvy jsou dnes ovšem vypuštěny.

V rozhovoru, který mi Jiří Petráček poskytl v březnu 2008 pro web Komiks.cz sice malíř charakterizován Foglarův scénář jako povídku, ale v žádném časopise ani knížce se dosud neprosadila a text nakonec musel fyzicky objevit teprve Windy (Václav Nosek). Již předtím naň upozornil Ivan Vápenka.

Expedice Borneo je příběhem v příběhu, který představuje jakousi předehru ke hře Výprava na Yucatán. Srdce děje zatajme, ale jinak je hrdinou je anglický hoch Tom, který se právě doučil zámečníkem, nicméně začne pracovat jako skladník v antikvariátu D. Mortena. Při práci náhle narazí na vak námořníka Jimma, za něhož antikvář „kdysi dávno“ zaplatil útratu v přístavní krčmě poblíž majáku. Jimm zachránci na molu vypráví, jak ho Zeměpisná společnost poslala pátrat na Borneo po Dajácích „lovících“ lebky na jak byl zajat. Sice uprchl, ale nedočkal se odměny a zbyl mu jen vak, který ve vsi divochů ukradl. I dá jej po zpovědi Mortenovi do zástavy, ale dřív, než pytel vyplatí, umře v nemocnici na jakousi chorobu, jíž se v děsuplných pralesích Indonésie nakazil a kterou přivezl do Anglie.

Bez Mortenova vědomí se malý Tom ve skladu do vaku podívá a statečně vytáhne děsivou lebku, která dokonce ještě má zlověstné oči. Tu ho vyruší Morten: „Hochu! Zeměpisná společnost chystá další výpravu. Na poloostrov Yucatán. Chceš se účastnit?“ Aby Tom nechtěl. Aby ne!!! Přece už úvodem příběhu snivě přehlíží oceán jako malý Jules Verne a sní taktéž nad knihou, jak rád by „objevoval nové země“. A teď to vypadá, že se mu sen splní a neobjevená dosud města Aztéků se mu stanou pravým ořechovým!

A Běhounkův podíl na Výpravách do ztracených světů? Je spoluautorem komiksu Výprava Toma Bartona, dokončeným zmiňovanou již Ivanou Peroutkovou a neuvedeným Jaroslavem Hlaváčkem. A zatímco tahle dvojice s radostí stvořila a doladila (on) scénáře závěrečného tuctu pokračování Bartonovy výpravy, účastník Nobileho výpravy a klasik české sci-fi Běhounek (1898-1973) napsal zásadních 37 dílů „úvodních“. Právě v opačném gardu dílo kreslili Jiří Petráček a Václav Junek (1913-1976), známý to ilustrátor Běhounkových knih i spoluautor Rychlých šípů.

Dnes pověstný komiks o Bartonově „cestě do pravěku“ začal vycházet ve Vpředu roku 1946 a přerušen byl v čísle 38 následujícího roku. „Ale jde pouze o konec prvního dílu,“ prohlašovala tehdy redakce a čtenáři prý ještě měli zvědět, zda se hrdinům povede opustit ostrov s pravěkým živočištvem a dokončí cestu kolem světa. Jenže a ouha, ve 4. ročníku Vpředu nic podobného nenalézáme.

„Snad František Běhounek neměl čas a chuť, snad byl jinak malířsky zaneprázdněn Václav Junek, snad bylo vše odrazem oné pohnuté doby,“ uvažuje Milan Krejčí v doslovu k Výpravám do ztracených světů a co víc, dost věrohodně dává „zkázu“ komiksu do souvislosti s Běhounkovým nápadem na román Swansonova výprava (1949). Ten šel, pravda, do stoupy, aby se dochovalo pouze pár desítek výtisků (dnes vysoce ceněných), ale nic to nemění na tom, že Krejčího teorie sedí. Tak například hrdina Swansonovy výpravy se jmenuje Dick Burton. Ale ke komiksu. Byl dokončen teprve pro knihu z roku 2020 a dospěl tak na svou 49. stranu. Není, pravda, vyloučeno, že noví autoři přijdou s pokračováním.

Pozoruhodnou knihu Výpravy do ztracených světů uvádí vzpomínkou (i na jistou rokli u Třemošné) Mé ztracené světy Vlasta Toman a studií vše brilantně uzavírá Milan Krejčí. Pravdou ovšem je, že okolo Doylova Ztraceného světa i reálné výpravy plukovníka Fawcetta do Amazonie už dnes existují hotové mytologie, kterých se doslov mohl leda dotknout. A ještě něco. Právě v rámci finální Krejčího studie přináší kniha ještě jeden seriál. Tajné město. Již koncem osmdesátých let ho stvořili scenárista J. Chalupka a kreslíř Ladislav Říha (nar. 1960), ale zveřejněn byl teprve roku 2019 v publikaci Říhou kreslených a povětšinou autorských komiksů Pokračování příště. Mimozemská pointa je možná poněkud přehnaná, ale kdo ví, i to by se mohlo dodnes nenalezenému plukovníkovi přihodit...

Tuto publikaci lze považovat za jakýsi nenávratný expres do dětství, na který jste obdrželi zpáteční jízdenku. Jest pravda, že ani Toman sám zprvu Vybíralově koncepci svazku úplně nevěřil, ale již se kaje. Všichni autoři tu ruce podali. Vize byla správná a veškeré ony výpravy jako by k sobě patřily už odnepaměti.

Výpravy do ztracených světů. Nakladatelství Josef Vybíral, Žalkovice 2020. Úvod Vlastislav Toman a závěrečná studie Milan Krejčí. Také podle námětů sira Arthura Conana Doyla a Jaroslava Foglara napsali Vlastislav Toman, František Běhounek, Ivana Peroutková, Jaroslav Hlaváček a J. Chalupka. Nakreslili Václav Junek, Jiří Petráček, Jiří Veškrna, František Kobík a Ladislav Říha. 140 stran



Pozvánka na křest

Alois Marhoul


Milí přátelé,

rád bych Vás pozval na křest své patnácté sbírky "Strom, který se nechal tetovat" do klubu Dzosma, Lucemburská 23, Praha 3, čtvrtek 17. června 2021, 17 hodin.  Vzhledem k tomu, že jsem nemohl kvůli covidu i svému zdravotnímu stavu pořádat žádné akce, je symbolický "návrat k normálnímu stavu" pro mě úžasným okamžikem! Moc se na Vás těším, a prosím, informujte mě, jestli se zúčastníte, abych mohl zajistit optimální prostor pro všechny, protože klub Dzosma je přátelský a umí se přizpůsobit svým návštěvníkům. Bližší informace v příloze.

Lojza Marhoul


A nebo není vesmír?

Není!

Po Velkém třesku

nevznikl vesmír

ale krabice od bot

V ní žijeme

A hvězdy

to jsou jen díry ve víku

Teorie relativity

Archimédův zákon

a podobné nesmysly

jsou pouze výplodem jedinců

kteří se zbláznili

když zjistili

že žijí v krabici

v krabici od bot

--

S pozdravem

Alois Marhoul

Oslavenci měsíce června

Hana Mudrová


Konečně! Konečně smíme volně dýchat na ulicích, potkávat se, posedět spolu. Od tohoto měsíce se opět začínáme rozhlížet venku a není nutno sedět ani u toho počítače déle, než pro vyřízení pošty – a také pro blahopřání rodině a přátelům (a tvoření, samozřejmě). Proto se tímto měsícem vracím k tomu, že vyzvednu především jubilanty, které opravdu nesmíme opominout a zaslouží si slávu a potlesk, vyzvednutí a obdiv. A přesto jich nebude málo.

Jako první se nám hned 2.6. s půlkulatinami nabízí pan Adam Krupička, bohemista a historik, porotce literárních soutěží. Sice jeden z mladších členů, ale s velkými zásluhami o výchovu dalších příznivců literatury a jejích tvůrců. Jeho poslední knihou, kterou napsal společně s Annou Hamzovou, je totiž učebnice Nová literatura 2 pro střední školy (2019) s pracovními listy a metodikou pro učitele (v r. 2018 vydal s J. Štětkou učebnici č.1). Již předtím v r. 2016 vydal publikaci LALIA především pro školní výuku tvůrčího psaní. Nejenom píše učebnice, ale rovněž tyto kurzy sám pořádá! Kniha Maria Goretti (2012) z pomezí fikce a non-fikce vypráví o italské světici. Bohatý poznámkový aparát pomůže čtenáři ukotvit se v historických faktech a Vlaštovka (2015) je další novelou.

O tři dny později, 5.6., se narodil pan Aleš Dostál, rovněž „půlkulatý“ spisovatel, lesní technik a revírník, který zůstal svému povolání věrným po celý profesní život. Však také své znalosti, zážitky, postřehy a vůbec lásku k danému prostředí vtělil do dlouhé řady svých knih. Nevěříte? Co takhle Pytlácké povídky (2017), Všichni psi mého života (2019), Na tý louce zelený (2020) Když prší jehličí (2021)? Letos oslaví také čtyřicet roků od vydání  první knihy. Úctyhodná píle!

Připomínáme si rovněž naše čestné členy, k nimž naše přípitky a gratulace směřují každý rok, bez ohledu na zaoblená čísla věku.  18.6. tedy s úctou připomeneme narozeniny pana Miroslava Stoniše, básníka, spisovatele, scénáristu a dramatika. Právem je jeho jméno zaneseno do knihy Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. Zatím poslední knihou je román Vzhůru po okapové rouře (2015).

Konečně kulatiny!

Připijeme na ně 24.6. básníku Aloisi Marhoulovi. Snad se ani nemohl narodit jinak, než právě v tento den, který tím předznamenal jeho pohled na svět a tvorbu. Je uznávaným tvůrcem, byť velice skromným. V roce 2014 byl totiž zařazen do digitální knihovny básníků 185 zemí všech dob: POETAS SIGLO XXI ANTOLOGIA DE POESIA + 12.000 POETAS de 185 PAISES. V roce 2017 byl rovněž zařazen do Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky. Co víc, šíří povědomí o poezii a uděluje Mobelovu cenu za básnické sbírky, s O. Hníkem připravuje pořady Deset deka štěstí a setkávání českých a slovenských autorů Česko-slovenské dotyky. Řadu jeho vlastních sbírek uzavírají dva poslední tituly: Čerstvá úvaha o pekle (2018)  a Strom, který se nechal tetovat (2021).

Přejeme všem našim oslavencům pevné zdraví zaslouženou a velkou oslavu, hodně štěstí a dalších polibků múz, včetně pořádného přílivu tvůrčí energie!

*************************************************************************

Dohužel dlouhá a těžká doba brala i mezi námi.

Dalším oslavencem s kulatinami by měl být pan Jan Vodňanský, který se, bohužel, nedožil osmdesátin. Vzpomínali jsme na něj a želeli jeho odchodu 10.3.

Ani pan Karel Richter se nynější oslavy narozenin nedožil, odešel v neděli 23.5., ve věku téměř 91 let.

Věnujme i jim naši vzpomínku a dík, že tu s námi byli, že jsme měli tu čest je potkat.