Prohledat tento blog

úterý 25. května 2021

Jan Bauer - Papežova dcera

 

MOBA, 2021

Hanka Hosnedlová

     Jihočeského spisovatele Jana Bauera čtenářské obci určitě představovat nemusíme, jeho historické romány a detektivky, kterých neustále přibývá, jsou již notoricky známé. Tentokrát se však již ve druhém vydání vrací k tajemné a nesporně komplikované osobě světových dějin, jménem Lucrezia Borgia. V představách běžného čtenáře je tato krásná Římanka předkládanou historií okolkovanou travičkou, ale pravda je možná poněkud jinde.

      Bauer prostřednictvím její postavy vnáší do jejího životního příběhu nejen řadu ověřených poznatků a detailů, ale hlavně propojuje její osud s aktuálními souvislostmi oné nesporně komplikované doby. A stále se vnucuje otázka: byla Lucrezia obětí, nástrojem politických bojů o moc nebo nelítostnou vražedkyní? Už její původ – jako dcery zhýraleého papeže Alexandra VI. jí určil nelehkou životní pouť. První domluvený sňatek ve třinácti letech, smrt jejího milence a otce dítěte, jakož i druhého manžela jsou fakta, která formují mínění veřejnosti, tím spíše, že se všeobecně a s odporem mluvilo i o jejích mesaliančních vztazích a volných mravech.

     Lucreziina životopisná linka je autorem velice zdařile zasazena do běžného života tehdejší římské společnosti, do vyšších církevních i šlechtických kruhů, do celé proslulé rodiny Borgiů a navzájem se prolínajícího boje o moc na různých společenských stupních. Bauer ukazuje v plastických obrazech vyprávění sílu a ambice tehdejší církve, kardinálů a papeže, ale také druhou stranu mince, plnou úkladů, intrik a komplotů. Do toho všeho vplétá tenkou nitku lásky a nadějného očekávání. Nelze ani zapomenout, že právě tato doba úkladných vražd a nelítostných postupů ve jménu církevní moci byla i dobou dodnes ceněného umění Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho a dalších jejich vrstevníků. I to dodává celkovému obrazu, vybudovanému ze slov a faktů barvitosti a hlavně potřebné čtivosti.


Činnost Dialogu na cestě a Pražského klubu spisovatelů od května 2020 do května 2021

Olga Nytrová a Markéta Hlasivcová

(Více informací o naší činnosti naleznete v případě zájmu na: www.dialognaceste.cz, www.ccsh.cz – viz Fotogalerie, obecspisovatelu.bloger.cz, a dále Dialog na cestě na YouTube.  Ten můžete najít přímo na internetové stránce YouTube, když zadáte do okénka „Hledat“ odkaz Dialog na cestě.)

NO Praha 8 – Karlín ve spolupráci s Dialogem na cestě připravují ročně přes dvacet pořadů v rámci cyklů Setkání 3. věku a Setkání Pražského klubu spisovatelů při Obci spisovatelů. Od května loňského roku naše činnost podléhala, stejně jako u ostatních organizací, epidemiologickým opatřením. Členové se tedy věnovali především publikační činnosti a přípravě „virtuálních“ setkání prostřednictvím internetu. Na webu Dialogu naleznete nové básně a články např. Petra Burdy, Jiřího Cenka, Jany Dostálové, Mileny Fucimanové, Markéty Hlasivcové, Olgy Nytrové, Květoslavy Salmonové, Františky Vrbenské, Bohumila Ždichynce a dalších.  Se svými básněmi se letos připojila i Hana Tonzarová.

Ø  14. 5. 2020 se uskutečnilo první z virtuálních setkání. Do svého pořadu Večer přiměřených depresí pozvala básnířka a známá organizátorka kulturních akcí Zora Šimůnková tři členky Dialogu na cestě – O. Nytrovou, M. Hlasivcovou a K. Salmonovou. Vzhledem k probíhající epidemii básnířky pořad natočily doma. Redakční úpravy a střihu pásma poezie se zhostil Václav Strachota. Jeho hudba nás též provází celým pořadem.

Ø  Poté, v rámci krátkého rozvolnění, jsme se sešli ještě před prázdninami. Bylo to radostné setkání, básník Jiří Cenek o tom dokonce napsal báseň: Kdy zas potkám starou partu naši / za stoly bez ubrusů, bez kvítí, / při poetickém mariáši / zas do tmy lustr kdy se rozsvítí...

Ø  v září se uskutečnilo autorské čtení s „alchymistou slov“ a mistrem haiku Paulem Nemo Ermite a v rámci Setkání 3. věku cestovatelská přednáška spisovatelky, novinářky a předsedkyně jihočeské pobočky Obce spisovatelů Hanky Hosnedlové.

Ø  a opět jsme přešli na setkávání virtuální... Zde nám neocenitelnou službu prokázal Dialog na cestě na videotéce YouTube, který založil Václav Strachota. Vyvěšuje zde naše literární setkání, která natáčí a redakčně i zvukově zpracovává. Kromě již zmíněných virtuálních setkání zde nalezneme např. rozhovory, které se známými osobnostmi vedla O. Nytrová, eseje apod.

Ø  22. 11. 2020 jsme se virtuálně zúčastnili celorepublikového Dne poezie. Bylo to formou literárního matiné s podtitulem „Konec a počátek“. Zúčastnili se jej Jiří Cenek, Tomáš Feifer, Markéta Hlasivcová, Miloš Kodejška, Marie Kofroňová, Luboš Y. Koláček, Martina Koubová, Alois Marhoul, Natálie Nera, Olga Nytrová, Květoslava Salmonová, Dušan Spáčil, Petr Suchan, Radek Vohlídka, Františka Vrbenská a Bohumil Ždichynec.

Ø  Na únorové Zimní virtuální poetické matiné přijalo pozvání osmnáct básnířek a básníků, kteří se kromě četby svých veršů zamysleli také nad otázkou, čím pro ně poezie je. Zúčastnili se Jiří Cenek, Marie Dunovská, Tomáš Feifer, Tomáš Hájek, Zuzana Havelková, Markéta Hlasivcová, Ondřej Hník, Hanka Hosnedlová, Viola Jíchová, Marie Kofroňová, Alois Marhoul, Natálie Nera, Olga Nytrová, Lydie Romanská, Květoslava Salmonová, Mária Uhrinová, Jan Vodňanský a Radek Vohlídka.

Ø  Jarní poetické matiné, kterého se opět zúčastnilo na dvě desítky básnířek a básníků, bude vyvěšeno na YouTube začátkem června.

 

„Můj malý svět“… Nová kniha spisovatele Vladimíra Stibora

 Alena Klímová-Brejchová

 V březnu letošního roku (2021) vyšla ve vydavatelství paní Václavy Ryskové zajímavá kniha výše uvedeného spisovatele. Organicky a nezvykle spojuje dualitní tvorbu tohoto neuvěřitelně pracovitého a plodného básníka, fotografa a editora mnoha českých Almanachů, do kterých už dnes přispívají svoji tvorbou lidé z celého světa. Básník a fotograf, Vladimír Stibor, nám v ní předkládá brilantně zachycený portrét jeho milovaného kraje v černobílé fotografii, ale i neméně zajímavé portréty osob které procházejí jeho životem. Dostává se i do podivných prostor-domácností, kam málokdy zabloudíme a dokáže výmluvně zachytit… v čase nám přiděleném, i nelehkou životní situaci muže na Karlově mostě v Praze. 

Kniha je doplněna básníkovými verši, které mají abstraktní surrealistický přesah a čtenáři nezbývá, než vystoupat do výšin, kde se tvůrce při psaní veršů pohyboval… a pak si krásu básně plně vychutnat.

Je rovněž příjemné, že většina portrétovaných osob se usmívá a v mladých i stářím zvrásněných tvářích září úsměv. Každý portrét naznačuje jeden lidský příběh a je inspirující, domýšlet si jej. Kniha je evidentně srdeční záležitostí tohoto tvůrce. Vydal si ji pro radost a tím působí i radost nám. Nám, co prostřednictvím díla dokáží nahlédnout do nitra spisujícího, nám, kteří si dokáží vychutnat život tak, jak nám ho zde Vladimír. S. předkládá…

 Stiborova předmluva k této knize odhaluje jeho lásku ke krásnému kraji „kamenů a lidí“, k Sedlčansku, kde prožil své dětství se svým zajímavým otcem Štěpánem, který byl jeho prvým učitelem fotografování. I on dnes předává své zkušenosti i lásku k tvorbě svému synkovi Štěpánovi, který, jak se zdá, mnohdy předčí i svého otce v umění nalézt v hledáčku fotoaparátu to, co diváka překvapí a zaujme…

Text v této knize je přeložen do anglického jazyka, a tak je příjemné, že tato kniha  upozorní v širším měřítku na krásu české krajiny, na zajímavé lidi v ní žijící a tvořící a může se tak stát neobvyklým mezinárodním artefaktem…

                                                                                                   Alena Klímová-Brejchová


Vladimír Stibor

Vzpomínka na profesora Jindřicha Volka


Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti,

nebudu se báti zlého,

neboť ty se mnou jsi.

Žalm 23, Kralická bible

 

„V tomto křesle seděl v šedesátém pátém slavný beatnický básník Allen Ginsberg,“ pochlubil se hrdě můj hostitel, když mě usazoval do pohodlného vínového ušáku. Uvařil mi svou speciální kávu a jeho sympatická manželka, paní Květa, povoláním historička, nám nabídla chlebíčky a zákusky.

S profesorem Jindřich Volkem jsem se seznámila v roce 2015. Zavolal mi, právě když jsme se vracely s Františkou Vrbenskou z Provence a se zájmem se ptal na možnost spolupráce s Pražským klubem spisovatelů. Vzápětí v září přišel mezi nás do Karlína a četl nám ukázky ze své chystané knihy o karibské krizi, která hrozila přerůst ve světovou válku s použitím jaderných zbraní. Pro tento spis, čítající téměř 700 stran, zkoumal řadu let materiály v archivech v Rusku, Německu a USA. V karlínské zasedací síni vystoupil i v pořadu věnovaném holocaustu. Také s námi rád diskutoval o poezii, kterou miloval, a hodnotícím způsobem promluvil o našem klubu při karlínském setkání s předsedou Obce spisovatelů Tomášem Magnuskem.

Profesor Volek v posledních dvou letech již nemohl ze zdravotních důvodů mezi nás přicházet, ani se podílet na akcích, které jsme pořádali mimo Karlín, ale pravidelně si telefonoval se mnou i s Františkou Vrbenskou. Sdíleli jsme všichni tři obdobné literární zájmy, takže bylo vždy o čem si popovídat. Zajímal se upřímně o dění v Obci spisovatelů, o Pražský klub spisovatelů i události v Klubu autorů literatury faktu. Jeho znalosti a bystré postřehy byly pro nás všechny obohacující.

 

Profesor PhDr. Jindřich Volek, CSc. (12. 9. 1928 – 1. 5. 2021) se věnoval politologii, diplomacii, mezinárodním vztahům. Překládal z angličtiny a byl schopen aktivně komunikovat také německy, francouzsky, rusky a italsky. Souběžně se věnoval i pedagogické práci na různých vysokých školách. Ve své literární práci, zaměřené na oblast non-fiction, se soustředil na moderní československé a zejména americké dějiny. Osudům rodiny Kennedyových a jejich místu ve světové politice zasvětil tři monografie:  Meze odvahy (1965), Kritické dni J. F. Kennedyho (1968), Kennedyové (1970). K tématu amerických dějin napsal též monografii „Velká společnost“ L. B. Johnsona. Se svou manželkou, PhDr. Květoslavou Volkovou, CSc., působil jako odborný poradce v cyklu celovečerních střihových dokumentů o historii naší země, konkrétně ve filmu „Splétání gordického uzlu: obrazy z kroniky roku 1947“ (režie Karel Majda Maršálek, 1987). Poválečnou éru zachytil v knize „Iluze a jistoty roku 1945“ (2005). Často publikoval v časopise literatury faktu „Přísně tajné“.

Zde uveřejněné studie dokládají pozoruhodně bohaté vědomosti a jazykové znalosti pana profesora Volka: statě uveřejněné v letech 2004–2006 a 2017–2021 se zabývají mj. obdobím konce druhé světové války, zejména situací v Itálii a osudem Benita Mussoliniho, problematikou studené války se zaměřením na karibskou krizi a perličkami ze života J. F. K., ale například také napoleonskými válkami. Jeho poslední příspěvek v lednovém čísle tohoto roku byl věnován událostem kolem schůzky J. F. Kennedyho a Nikity Chruščova ve Vídni v červnu roku 1961.

Velké úsilí věnoval své poslední knize Třináct osudných dnů. John Kennedy a Nikita Chruščov na pokraji jaderné zkázy, v níž podrobně mapoval průběh a řešení tzv. karibské krize. Objemná publikace by měla vyjít v nakladatelství Epocha. Profesor Jindřich Volek vždy vystupoval jako velmi laskavý, vstřícný a empatický člověk, který si zachovával dobrou náladu i přes závažné zdravotní svízele a náročnou badatelskou práci. Byl erudovaným, mimořádně pečlivým a poctivým spisovatelem, který dokázal spojit cit pro funkční detail s poetikou představivosti, neústupnou důslednost v hledání historické pravdy se schopností vtisknout věcnému vyprávění dynamiku, napětí a působivou atmosféru.

Odešel ve vysokém věku a zanechal po sobě nepřehlédnutelné dílo, nám všem, kteří jsme ho znali, však bude bolestně scházet jeho kultivovaná, přátelská osobnost.

 

                                                                                  Olga Nytrová a Františka Vrbenská