Velké čtení spisovatelů v Písku

 

Ladislav Beran - Jak přijít o vraha

 Ladislav Beran

Jak přijít o vraha

MOBA, 2024

Ještě do knižní produkce předvánoční nabídky loňského roku patří titul píseckého spisovatele Ladislava Berana Jak přijít o vraha. Tentokrát ale čtenář nenahlíží do dění na písecké kriminálce ani na předválečné četnické stanici, ale autor vrací do hry svérázného a zemitého Michala Moudrého, majora pražské mordparty ve výslužbě, který tráví svůj čas na chalupě v jižních Čechách, poblíž Písku. Ve čtrnácti různorodých povídkách ovšem nepopisuje nevzrušivý odpočinkový život současného důchodce, ale nasazuje svého postaršího hrdinu do napínavých kriminálních příběhů, v nichž Michal figuruje jako aktivní asistent advokátky Sáry Šarlákové.

V jednotlivých příbězích se čtenář setkává s různými formami kriminálních činů a jejich motivacemi, postupy Michalova šetření a jeho specifického náhledu na pachatele či okolnosti dění.  Tak se dostáváme třeba ke zločinu z lásky, hledání pohřešovaných žen, závislosti na drogách a jejím dopadu na člověka, problémům s cennými obrazy, svůdníkům osamělých dam, podvodným restitucím, komplikovaným rozvodům a životním pojistkám, neslušným nápadům, tajemné dobročinnosti, okolnostem přepadení v pasáži, nebezpečné lesbické lásce, provinilým návratům, vydírání, či přiznanému omylu a pravdě. Například v povídce zhruba v prostředku knihy, podle níž dostal tento sborník krimi povídek svůj název, zaujme už dramatický úvod, jednoznačně dokumentující možnost vraždy, ovšem bez nálezu těla a také, což je v gradaci zařazených případů nezvyklé, bez aktuálního odhalení vraha.

Ačkoliv se jedná o kriminální povídky, každá z povídek v knize má svůj specifický děj, své kladné i záporné hrdiny, plasticky líčené okolnosti a řekla bych, že tím pádem i jakousi svou pomyslnou zástupnou barvu. Co mají ale společné bez ohledu na všechna tato fakta, je typický Beranův rukopis, důvěrnou srozumitelnost a blízkost jeho stylu a nepřehlédnutelnou znalost prostředí i lidských charakterů. Napětí dokáže tak spolehlivě navodit nejen popisem gradujícího děje, ale i realistickými dialogy vystupujících postav, ovšem vždycky s onou nenahraditelnou porcí živočišné člověčiny. 

 Hanka Hosnedlová

Slova na cestách…

Koncem loňského roku se vyklubala na svět společná kniha, jejímiž autory je devatenáct členů Jihočeského klubu obce spisovatelů. Sborník nese název Pozdravy toulavých bot, a tak je jasné, že se bude jednat o črty z cest za hranice všedních dnů.  

Cesty – už toto slovo samotné voní dálkami, touhami, objevováním, ale i poznáním a dobrodružstvím... Zážitek slibuje nejen konkrétní cíl popisovaných cest, ale i podstoupené cesty jako takové, věci očekávané, stejně jako situace nečekané, nahodilé a nejednou i řádně komplikované. A právě takové cestovatelské příběhy a historky, někdy humorné, jindy až dramatické, nabízí tato kniha z pera devatenácti autorů z jihu, členů Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Ke zrodu povídkového sborníku na dané téma významně napomohl i finanční příspěvek z Nadačního fondu Obce spisovatelů ČR.

Jednotlivé kapitoly knihy zavedou čtenáře celkem do dvaceti čtyř destinací, vždy doprovázené zajímavým osobním příběhem či dojmem z prožitku. Ve výčtu navštívených zemí nechybí samozřejmě blízké sousední Rakousko či Německo, ale také turisticky oblíbené Bulharsko, Chorvatsko nebo Itálie, k nimž v posledních letech přibylo i Turecko,  Egypt a nečekaně také Španělsko. Na chvíli se zastavíme na Ukrajině, nakoukneme i do Gruzie nebo na Slovensko, které stále ještě příliš za zahraničí nepovažujeme. Zajímavé je, že chladný Island oslovil hned dvě autorky, obdobně jako vzdálené Mexiko, ovšem pokaždé z jiného úhlu pohledu a nashromážděných zážitků. V obsahu knihy se objevuje také Anglie, tentokrát ale spíše jako země dlouhodobého pobytu, nebo exotický Omán či Jordánsko, dobrodružné komplikované cesty přivedou čtenáře rovněž do Indonésie a drsné Bolívie. Větší část popisovaných cest se uskutečnila pod ochrannými křídly cestovních agentur, jiné byly pak realizovány ve vlastní režii, logicky podmiňující větší porci dobrodružství a sílu prožitků. Z cestopisnému stylu se mimo jiné poněkud vymyká poetický, hemingwayovsky laděný příběh ze Španělska s nečekaným dramatickým závěrem. Dva ze zapojených autorů našli pak zalíbení v tuzemských, českých lokalitách s bohatou a nesmírně zajímavou historií, která dokáže zaujmout stejně jako třeba exotika ze zámořských zemí.

Silnou stránkou této publikace je konkrétní osobní prožitek každého z autorů, ať už se odehrává v evropských zemích, dalekém zahraničí nebo přímo za humny. Ono je totiž vždycky co objevovat, když má člověk otevřené oči i duši. 

Ovšem cestovat se dá i jinak – třeba do neomezených prostor zemí fantazie , jak dokazují tři povídky ve druhé části publikace, se zajímavým mixem reality a nadsázky, ekvilibristiky slov i trochy hororového koření. I takové nezvyklé výpravy mysli najdou nepochybně své příznivce, i když pro cesty do těchto končin neexistují žádné mapy.

Hanka Hosnedlová

Oslavenci v lednu 2025

Vážení přátelé,  po rodinných svátcích a silvestrovských veselicích zase máme příležitost na někoho známého vzpomenout, pozvednout číši a popřát to nejlepší možné. Věnujeme se tu především jubilantům a připomínáme také naše čestné a mimořádné členy.

Shodou okolností tu máme letos  dva ze čtyř jubilantů ze zřejmě velmi významného roku 1950 (a neřeknu přesně, uhádnete sami).  Byl to tím pádem hodně významný čas. Později se nám v tom padesátém zatáhlo nebe lecčím, včetně politických procesů, ale leden ještě vypadal jako plný nadějí. Snad bude i letošní rok spíše nadějný pro ně i pro nás až do konce, uvidíme.

Nicméně hned třetího ledna můžeme poratulovat k půlkulatinám panu Lubomíru Mikiskovi. Jednou z  posledních knih tohoto plzeňského básníka a prozaika je Dům v mlze (2020). Za knihu předchozí (Za obzorem jiný svět) získal Cenu Bohumila Polana – čestné uznání. Pan Mikisek je znám jako vypravěč a průvodce zdánlivě obyčejnými příběhy. Publikoval v českých i zahraničních časopisech. 

Potom až patnáctého ledna  popřejeme a připijeme  bohemistovi, vysokoškolskému pedagogu a překladateli, básníku Liboru Martinkovi k jeho půlkulatinám. Hodně se zasloužil o rozvoj česko-polských literárních a vůbec kulturních kontaktů, o popularizaci polské literatury u nás. Vždyť jenom odborných publikací  jsem napočítala 29 a překladů různých žánrů 47! Vloni vydal sbírku básní, inspirovaných fotografiemi J. Štreita Básně na fotografie z Akagi.

Dalším oslavencem je právník, spisovatel  a scénárista Petr Ritter, na něhož si rádi vzpomeneme 20. ledna. Zajímavostí je, že s kolegou ze studií a přítelem Z. Šťastným sdíleli nejen osobní životy (dvojsvatbu), ale i první spisovatelské úspěchy (např. Advokát ex offo z r. 1986) a poté se také občansky a odborně angažovali v Obč. fóru, obnově Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.  Posledním, třináctým románem je Mimo záznam (2021).

Výčet našich oslavenců uzavírá dáma, naše čestná členka, paní Alena Klímová – Brejchová (BO-žena), jejíž narozeniny 28. ledna zároveň pro nás tento výčet ukončují. Její  pozoruhodná energie, s níž se věnuje poezii i próze, rozhlasové dramaturgii, malování a překládání je snad nevyčerpatelná.  Je totiž rovněž knižní editorkou, stojí za několika vydáními básnických sbírek svých přátel.  Mezi  její poslední sbírky patří Múzovo lehké políbení z roku 2020 a Malá sladká smrt spánku aneb Múza našeptávač (2021).

Přejeme všem oslavencům příjemné prožívání jejich krásných dnů, pevné zdraví, inspiraci a spoustu tvůrčích sil.

Hana Mudrová