27. mezinárodní Dny poezie v Broumově...

...se uskutečnily ve dnech 16. - 18. října v Broumově, Křinicích a v Nové Rudě.

Samotnému programu předcházelo setkání v nové městské knihovně v Broumově s hosty festivalu: Olgou Kis a Sergejem Šelkovým z Ukrajiny, Pawlem Płócienniczakem z Poznaně a  Antoni Matuszkiewiczem, který žije v nedalekých Martínkovicích a podílel se na překladu českých textů do polštiny. Setkání zahájila vedoucí knihovny paní Marta Lelková. Zúčastněné a sborník 27. Dnů poezie představila organizátorka Dnů Věra Kopecká. Autoři přečetli ukázky ze své tvorby v rodných jazycích. V. Kopecká přednesla jejich verše ve svém překladu do češtiny. Všech se hluboce dotkly básně ukrajinských autorů, odrážející válečné dění v jejich domovech. Zajímavé bylo vyslechnout si jednu z básní /Kopecké/ ve třech jazycích – česky, polsky a ukrajinsky – do překladu se promítla jednak odlišnost jazyků, přestože příbuzných, ale také přístup, interpretace překladatelů /A. Matuszkiewicz, Olga Kis/.

Na programu prvního dne byla tradiční beseda hostů festivalu se studenty Gymnázia v Broumově, k účastníkům z předešlého dne se připojil ještě Kazimierz Burnat, předseda Wrocławského oddělení ZLP a dlouhodobý návštěvník broumovských setkání. Druhá beseda byla v klášteře a zúčastnili se jí žáci broumovských základních škol. Obě besedy proběhly za aktivní účasti mládeže.

Po poledni se začali scházet účastníci, sál Kreslírny se zaplňoval a hučel jak úl, do něhož se slétli po roce básníci z různých končin Čech, Polska a Slovenska. V 17 hodin byl festival oficiálně zahájen. Za podporovatele jej pozdravil Julian Golak, předseda organizačního výboru polsko-českých dnů křesťanské kultury pod heslem Buďme rodinou. Autoři se prezentovali jednou básní převážně ze sborníku. V průběhu večera dojela také očekávaná nejvzdálenější účastnice Dagnia Drejka z Rigy.

Po básnickém maratonu jsme se všichni přesunuli do Obecního domu v Křinicích, kde jsme měli zajištěnou večeři a většina také ubytování.

Večerní dílna byla věnovaná české poezii 20. století – autoři měli přeložit vybranou báseň a nechat se jí inspirovat.

Sobotní program byl věnován představení nových knížek přítomných autorů, společnému fotografování a krátké procházce po okolí.

Po obědě pro nás ve 14 hodin přijel autobus a odjeli jsme na Novorudská setkání s poezií.

První část tvořilo vyhlášení a představení vítězů básnické soutěže pořádané Veřejnou knihovnou v Nové Rudě a představení česko-polského básníka Františka Nastulczyka. V druhé části se prezentovali účastníci Dnů poezie a konala také vernisáž výstavy fotografií V. Kopecké.

Po ukončení programu, návratu do Křinic a večeři byl zadán úkol navazující na název letošního ročníku /napsat báseň na téma dopis z ostrova/ a následovala společenská zábava.

V neděli o půl desáté jsme se sešli ke krátkému zhodnocení Dnů a rozloučení.

Dík za úspěšné Dny poezie patří všem, kteří je podpořili:
organizacím: Městu Broumov, Agentuře pro rozvoj Broumovska, Vzdělávacímu a kulturnímu centru Broumov,  Městské knihovně v Broumově, Obci Křinice, Veřejné knihovně v Nové Rudě, Organizačnímu výboru polsko-českých Dnů křesťanské kultury, dobrovolnicím Libuši Rosové a Miloslavě Šilhánové a děvčatům z Masarykovy školy a samozřejmě všem účastníkům, kteří přijeli z různých míst a aktivně se podíleli na programu.

27. Dnů poezie se zúčastnilo:
ve sborníku 64 autorů /34 z Polska, 23 z Čech, 4 za Slovenska, 2 z Ukrajiny a 1 z Lotyšska/ fyzicky bylo přítomných 48 autorů /30 z Polska, 11 z Čech, 4 za Slovenska, 2 z Ukrajiny a 1 z Lotyšska/

Pro Dny poezie jsem připravila k vydání, přeložila a vydala knihy:
Sborník 27. Dnů poezie v Broumově s názvem Ostrov v Moři  a sbírky zahraničních autorů:
Olga Kis Голоси непереможених Hlasy neporažených /ukrajinsko-česky/
Dagnia Drejka Nokturny pamięci Nokturna paměti /polsko-česky/
Juliusz Wąrtroba Na osnově snů /česky/
V překladu A. Matuszkiewicze pro autory z Polska moji knihu Pochodzenie po kaminieniach /polsky/.

V průběhu festivalu mi pomáhal mladší kolega Dietmar Langer, který, jak věřím, bude pokračovatelem v organizaci setkávání básníků  v Broumově. Moc mu děkuji za pomoc i naději do budoucna.

Věra Kopecká

 

Na Dny poezie navázalo 19. října v Bielawě Mezinárodní poeticko-hudební setkání zorganizované Městskou knihovnou na podnět Barbary Pachura, na němž se podíleli účastníci Dnů poezie v Broumově: slovenští básníci Vlado Petrovič, Laco Špánik a Beata Vargová, polské autorky Romana Szczuraszek a Monika Banaś, z Čech Věra Kopecká. V pořadu vystoupila ještě Anna Karasiňská a Barbara Pachura. Pořad byl určen především seniorům a věřím, že odcházeli spokojení.

Účastníci 27. Dnů poezie v Broumově před obecním úřadem v Křinicích.

Na besedě na Gymnáziu v Broumově - předseda Wroclawského oddělení ZLP Kazimierz Burnat, účastník mnoha předešlých ročníků Dnů poezie v Broumově a organizátor festivalu Básníci bez hranic v Polanici Zdroj, V. Kopecká, organizátorka 27 ročníků broumovských Dnů poezie a předseda Poznaňského oddělení ZLP, organizátor Literární konference v Poznani.

V. Kopecká a hosté festivalu - Dagnia Drejka z Rigy, Kazimierz Burnat z Wroclawi a Olga Kis ze Lvova.

 

Pozvánka

Kdo znáte literárního historika, kritika, překladatele, pedagoga a literárního editora Vladimíra Novotného, víte, že patří mezi nejduchaplnější osobnosti literárního světa. Mohu vám tedy odpovědně slíbit, že pokud přijdete na jeho autorský večer, (pořádaný v Slovenském domě Uměleckou besedou 11.11. od 17.00), dozvíte se o literatuře nejen spoustu nového, ale bude vás to i bavit. Tím spíše , že o zábavu se tu postará i KRVIK TOTR, duo performerů, tvořené Tomášem Koutem a Petrem Jediným Novotným (synem VN, hercem, který vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky DAMU. ) Dále účinkuje herečka Yvona Jelénková. Pořad uvedu já - se spisovatelem Vlastimilem Vavřínem

Srdečně  zvu   Dušan Spáčil

Metafyzika neklidu

X. Mezinárodní literární konference 2026 s názvem Metafyzika neklidu,

organizovaná Velkopolským oddělením Svazu polských spisovatelů, se konala ve dnech 2. -5. listopadu v paláci Skrzinki nedaleko Poznaně.

Byla jsem pozvaná k účasti organizátory festivalu. Zúčastnila jsem se už dříve na několika festivalech, tedy první pocit byl – vracím se mezi své dávné i nové přátele.

Program byl bohatý – představení antologie Metafizyka niepokoju, vystoupení zahraničních hostů, představení XIX polsko-srbské antologie současné poezie z cyklu Jak podanie ręki, vystoupení účastníků, prezentace nových knih účastníků, umělá inteligence a zhudebnění a ilustrace poezie, referát o poezii ze slov, znaků a předmětů Joanna Brosse, přednáška o Barańczakovi. Každý večer se konal koncert zpívané poezie.

Součástí programu byl také výjezd do Všeobecně vzdělávacího licea v Tarnově. Byla jsem mile překvapena úrovní tohoto setkání. Mládež celý program konferovala a to nejen v polském, ale i v v anglickém jazyce, představila i dramatizaci poezie a vlastní autory. Účastníci konference, především zahraniční, vystoupili jako hosté. Měla jsem příležitost přečíst báseň o dívce určenou mládeži /Dívka s hnědýma očima/ v překladu Antoni Matuszkiewicze.

Bylo mi líto, že musím odjet dřív, ale následující den přátelé, s nimiž jsem jela, manželé Golakovi, organizovali recitační soutěž žáků a studentů v Nové Rudě a tak jsem zasedla v komisi porotkyň a mohla sledovat ještě přehlídku recitátorů i interpretů zpívané poezie.
Znovu jsem také prezentovala báseň o dívce.

 Jako vždy jsem si odvážela mnoho krásných zážitků, nových knih, přátelství a nabídek, jen mi je líto, že nemám už tolik času a sil, abych vše mohla využít.

Měla jsem příležitost vystoupit několikrát se svými verši a jsem zastoupena v obou antologiích.

Věra Kopecká

Dívka s hnědýma očima

Stála na hraně skály
svět se točil s ní
osamělá ztracená
snad čekala
že se zastaví

Svět hrozil
vyhrožoval
hlasitě se smál
vysmíval se

Bolel
všemi ranami
Ježíše na kříži

Stála v dešti pláče
ve větru na holé skále

Bezbranná vadnoucí květina

*

Zoufalá
rozechvěle
bloudila očima
ptala se nebe

Město šumělo v dálce
život se propadal
hrůzami válek

Přesto se vydala hledat
svou cestu zpět

Znovu objevovat svět

*

Rozkvétala mezi kameny
po deštích po bouřích
jarní květ

Rozpustila se mlha
očima obejmula

Údolí a zem pod kopcem

*

Vracela se zpět
zase svá

Plná života

*

Rozhodla se být vítězem

V liceu

V liceu se žáky

Účastníci konference

Se srbským překladatelem

Moje prezentace

Konference
 

Literární salon č. 13

 

Karel Sýs - ZARUČENĚ NEODVOLATELNÁ BÁSNICKÁ ZÁVĚŤ

Na přelomu letopočtu poslední básníkovy zimy, naposled vydechl pak v létě, náhle mě zamrazilo. Karel Sýs mi elektronicky poslal rukopis své nejnovější objemné básnické skladby. Ne jako často, aby mi dopřál čas na dvojí čtení, než kniha vyjde a sednu k recenzi, ale poprvé a naposled s tím, že si není jist a neví si rady s dvojicemi nabízejících se výrazů, obratů, slovosledů.

To snad není on, vždy razící svá slova jako zlaté mince! Nevěděl jsem, že na něm pracuje smrtelná nemoc. Než jsem se zmohl na cokoli, začetl jsem se a unášen veletokem veršů krátkých i neuvěřitelně rozměrných, a zapomenuv na jídlo a na dění kolem sebe, ani nevím jak, byl jsem na poslední straně 171, na níž „jaro ztratilo své čaro / dobroděj čaroděj se změnil na zloděje / už se chvěje vítr chladný vítr / jen ještě neví zda mě bude ofukovat v Praze Písku nebo v Kostelci nad Orlicí / Umřít se vyplatí / jen když vás zase všecky uvidím / …“

Co jiného jsem mohl Karlovi říct, než po pravdě ho ujistit, že jeho velebáseň je skvělá a že verše, kde hledá správné slovo, obrat, slovosled, přepíše, může přepsat jedině sám.

Předpokládal jsem, že brzy mi pošle Zaručeně Neodvolatelně předposlední jízdu už na cestě do tisku, byl bych na to vzal jed, natolik jsem ho znal; ale když se smrtelník cítí na koni, na nebesích se tomu smějí. Na nebesích vládne cynismus. Básník už možná neměl sil na skladbu sáhnout, do posledních svých dní svědomitě na vysoké úrovni redigoval LUK tak, že my, jeho autoři, netušili jsme nic. Shodou přímo škodolibých okolností je dodnes záhada, kde skončil jeho počítač a obsah jeho stolu v redakci. Jen na nebesích snad vědí, zda Sýs dokázal skladbu dokončit.

A tak na případné editory básně pozoruhodné už před jejím dokončením vyvstává přetěžká otázka: pokusit se ji v básníkových intencích upravit a připravit k vydání? Eva Frantinová, pro toto řešení nejkvalifikovanější roky spolupráce s ním, má k tomu odvahu.

Je tu však podle mého soudu i možnost vydat dílo v jeho ne zcela „hotové“ podobě. Jak ví i Eva Frantinová, je děsně obtížné rozhodnout, kde to, co se zdá jak překlep, zbytečné či nenáležité opakování, není tvůrčí záměr; a zda případné pracovní hledání přesného výrazu nelze ocenit jako vhled do způsobu práce odpovědného tvůrce, který hledá a posléze nalézá, což ostatně praví sám kdesi uprostřed básně, nalézá, jak stvořit z obyčejných slov nevýslovné verše.

Avšak už ve verzi, s níž přichází Eva Frantinová, Zaručeně Neodvolatelně předposlední jízda je zaručeně a naštěstí neodvolatelná básnická závěť, testament, v němž je v mámivém víru vše, čím básník žil, čemu se upsal, co miloval a co nenáviděl, co dokázal a také, jak šel naším světem ničeho neskrývaje v nezvalovském skleněném haveloku. Ne náhodou před závěrem skladby se vyznává: Někdy občas si dopřeju jet domů kolem Nezvala / vždycky občas mi zamává. Jak si pamatuju Nezvala, ne občas, ale vždycky.

Milan Blahynka

 

Eva Hrubá – Něžná nahota pravdy aneb hrubé jemnosti

Kniha je knihou básní, básní v próze, epigramů a digital artu. Autorka Eva Hrubá zde zachycuje svět v celé své nahotě, v "Minulostech na ramínku" se snoubí čas dávnověku čas osobní i nás všech s časem současným, čas lásky i odlidštění čas, který žijeme a tvoříme. Její básnický jazyk je srozumitelný, propojení metaforiky s lyrickými tóny, které bravurně přecházejí do epiky je v poezii Hrubé ojedinělé a nadčasově současné. "Špitál bláznů" je myšlenkově zasazen do mytologických příměrů o současných mezilidských vztazích. Charakterizuje zde lidské vlastnosti. Přes katarzi a dramatičnost k pointě východiska. "Roztavený vosk" je odlehčená část knihy, básně milostné, něžné a hledající věčnost lásky. "Hrubé jemnosti" jsou epigramy, myšlenky, názory, nadsázky. "Něžná nahota pravdy"je část celku, který odhaluje život doslova bez příkras, a přitom v naději. "Vroucně" tento oddíl knihy nás zavede do obrazů malované poezie. Tato poslední kniha, jak říká autorka, je obsahově i žánrově nepřehlédnutelná.

Z textů, básní v próze, mě zajímá právě ona sociální rozervanost, zachycení osob z okraje společnosti, cosi burcujícího, inspirace beat generation... Z mnoha výborných textů, filozofických myšlenek, humorných nadsázek i sarkasmů je skvělá "Báseň leží v posteli a chrápe" a vlastně většina, ostatně celá kniha nenechavá čtenáře chladným. Emoce se střídají s moudrostí. Vynikající jsou sentimentálně laděné texty, např. o bistru Koruna. Domnívám se, že tahle poloha - trochu rebelka, ale zároveň vypravěčka a pozorovatelka, knize sluší nejvíc. Vůbec to, o čem autorka píše je v současné básnické produkci ojedinělé.

 

No Name – 2024 aneb Útěk z Unionie

Text nakladatele:

Na adresu nakladatelství LEDA doputoval rukopis, jehož autor se skryl pod pseudonym No Name. Protože jsme spolu s tím od něho dostali povolení rukopis vydat, činíme tak. Důvody jsou jasné: Dystopicky sarkastický román 2024 – ano, nemýlíte se, jedním z předobrazů byl jistě Orwellův 1984 – je unikátním svědectvím o hloupostech, nesmyslech, ale také ideologické slepotě, které jsou tak typické pro dnešní dobu plnou zákazů, příkazů, omezování svobody slova a vlastně svobod jakýchkoli. Je to hyperbola našich životů, ať už si to uvědomujeme, nebo ještě ne naplno. Výstižně to vyjádřil autor sám v přípisu k rukopisu: „Když jsem to někdy přede dvěma lety začal psát, myslel jsem si, že jen tak zbůhdarma fantazíruju. Že něco takového přece ani není představitelné. Jak to vyjádřil Sinclair Lewis v názvu dávné knihy U nás se to stát nemůže, podobně jsem v to věřil i já. A než jsem to dopsal, staly se i ty nejšílenější fantasie víceméně realitou.“

 

Recenze Markuse Cohena z Parlamentních listů:

2024 anen  Útěk z Unionie: Absurdita dovedená k dokonalosti

Představte si následující svět! Všechny nápady vymykající se zdravému rozumu a zrozené v politicko - aktivistických kruzích, se podařilo slavně realizovat. Každá směrnice, jakkoli nesmyslná, platí jen proto, že byla navržena. Svoboda slova je nahrazena svobodou opakovat oficiální názor. Tradiční rodina je považována za zpátečnický přežitek. Tak přesně v tomhle světě se ocitnete při čtení českého satirického románu Útěk z Unionie. A velice rychle pocítíte, jak se v takovém světě nedá žít.

Román nás zavádí do Kontinentální unie (později Unionie), dystopického superstátu, který je – já se to až bojím říct, abych nebyl popotahován -  jakýmsi satirickým odrazem současné Evropské unie; tedy dovedené ad absurdum. Hlavní hrdina, Josef, je obyčejný muž, bývalý novinář, který se snaží pouze přežít v systému, jenž reguluje každý aspekt jeho existence.  V pokoji má ekologické záclony, které nesmí odhrnovat a připravuje se na povinný rituál „genderizace“. Do pětadvaceti let si musí vybrat jedno ze 135 úředně uznaných pohlaví.

Svět Unionie je mistrovskou karikaturou moderních ideologických proudů. Je to společnost, kde se pod záminkou ekologie konzumují cvrčci a geneticky upravované obiloviny, zatímco sochy státem adorovaných umělců se zabývají fekálními tématy. Pochopitelně proto, aby pošpinily národní identitu. Děti jsou pro změnu od útlého věku vychovávány v kolektivních zařízeních k bezbřehé sexualizaci a oddanosti Unii. Zatímco kritika Unie je trestána nucenými pracemi, znásilnění spáchané přistěhovalcem z Afriky je potrestáno podmínkou. Každý projev nesouhlasu je souzen „Myšlenkovým tribunálem“. A ten ukládá tresty od zašití úst až po vyhnanství na tající kru v Arktidě. Autor sžíravým humorem a hyperbolou ukazuje, jak se z dobrých úmyslů – ekologie, rovnosti a svobody – stává nástroj totální kontroly a útlaku, který drtí lidskost a zdravý rozum.

Satirický klíč a autor v anonymitě

Jedním z nejvýraznějších rysů románu je autorova hra se jmény. Ta fungují jako klíč k dešifrování. Jako by v nich autor viděl karikatury skutečných osobností z evropského politického a kulturního života. Premiér Kytka, nerozhodný profesor zcela odtržený od politické reality, jako by byl odkazem na Petra Fialu. Jeho předchůdce, expremiér Dědiš zase nápadně připomíná Andreje Babiše. Ikonická postava disentu a dramatik Zdislav Šavel, který neumí vyslovit „ř“ a jehož odkaz je zneužíván k posílení nového režimu, je kousavou parodií na Václava Havla. V tomto panoptiku se objevují i další: komisařka Ďourová (snad ne Věra Jourová), ministr vnitra-němčinář (snad ne Vít Rakušan) či státní umělec Goliáš Bílý, jehož provokativní sochy s fekálními motivy jsou jasnou aluzí na snad ne Davida Černého.

Tato přímá a nesmlouvavá satira nás přivádí k dalšímu podstatnému aspektu knihy – jejímu autorství. Román vydal anonymní autor pod pseudonymem „No Name“. V době, kdy formálně proklamujeme svobodu slova, je tento akt sám o sobě silným komentářem. Autor se zjevně obává ozdravného procesu, pokrokově  nazývaného jako „cancel culture“. Tj. totální společenské „vymlčení“ a vyloučení jedince z mainstreamového veřejného světa, a to jako trest za odchýlení se od momentálně vládnoucí ideologie. Anonymita se tak stává autorovým štítem. Nutnou obranou v atmosféře, kde kritika určitých témat může vést k ostrakizaci. Román, varující před světem bez svobody projevu, se tak ironicky zrcadlí v reálných okolnostech svého vstupu do veřejného prostoru. Jestliže toto dílo vydalo nakladatelství LEDA, potom klobouk dolů před jeho odvahou.

 Srovnání s klasiky dystopie: Orwell a Huxley

Útěk z Unionie se hrdě hlásí k odkazu velkých dystopických románů 20. století, především k 1984 George Orwella a Krásnému novému světu Aldouse Huxleyho. Přestože sdílí jejich varovný tón, liší se v metodách a zaměření.

Podobnosti a rozdíly s 1984

S Orwellovým románem spojuje Unionii především všudypřítomný dohled a kontrola myšlení. Tak jako Velký bratr sleduje občany Oceánie, v Unii jsou lidé monitorováni pomocí čipů a kamer 24 hodin denně. Orwellův „myšlenkový zločin“ má v Unii svůj ekvivalent v prohřešcích souzených „Myšlenkovým tribunálem“. Manipulace s pravdou a historií je rovněž společným prvkem. Ministerstvo pravdy v 1984 přepisuje minulost, zatímco v Unii se jednoduše přijme směrnice. Nebo se jednoduše vyhlásí, že autorem unijní hymny není Beethoven, ale komisař Andělín Makrela.

 Orwellův svět je ponurý, brutální a založený na strachu z bolesti. Totalita v 1984 je syrová a otevřená. Naproti tomu Útěk z Unionie je satira. Jeho totalita si nasadila masku pokroku, svobody a dobra. Útlak nepřichází formou mučení ve sklepích Ministerstva lásky, ale plíživě, skrze tisíce absurdních směrnic, povinných rituálů a tyranií politické korektnosti. Zatímco Winston Smith se bojí fyzické likvidace, Josef se obává, že bude donucen k „nevratné změně pohlaví“. Stejně tak může být zničen za to, že se mu nepodařilo vymočit se na mapu našeho bývalého státu. Hrůza v Unii nepramení z holého násilí, ale z dusivé, byrokratické a ideologické absurdity.

Podobnosti a rozdíly s Krásným novým světem

S Huxleyho vizí sdílí Unionie potlačení individuality prostřednictvím společenského inženýrství a hedonismu. V Krásném novém světě je společnost stabilizována pomocí promiskuity a drogy zvané soma. V Unii je podobně zničena tradiční rodina a děti jsou vychovávány v kolektivních zařízeních. Stát rovněž podporuje a organizuje předčasnou a všudypřítomnou sexualizaci dětí a mládeže a legalizuje drogy, aby obyvatelstvo udržel poslušné a závislé. Cílem je rovněž snížení IQ nové generace, aby se setřely rozdíly s nově příchozími do Evropy. Láska a trvalé vztahy jsou v obou světech vnímány jako hrozba pro systém.

Nicméně rozdíl je v příčině a estetice dystopie. Huxleyho svět je produktem snahy o vědecky řízenou stabilitu a efektivitu; je to svět technologického nadbytku a povrchního štěstí. Unionie je naopak světem ideologického fanatismu a úpadku. Její útlak nepramení z vědy, ale z pokřivených humanitních teorií (genderismus, multikulturalismus). Místo futuristické sterility Krásného nového světa je Unionie šedivá, dysfunkční a neustále balancuje na hraně kolapsu, symbolizovaného trolejbusy, které musí cestující tlačit, protože na jejich provoz není elektřina. Zatímco Huxley varoval před kontrolou skrze bezbolestné potěšení, Útěk z Unionie varuje před kontrolou skrze byrokratické šílenství, které se vydává za morální nadřazenost.

Závěr

Útěk z Unionie je ostrou, vtipnou a mrazivě aktuální satirou. Je to dílo, které navazuje na Orwella a Huxleyho, ale své varování cílí na hrozby 21. století. Ukazuje, jak se jazyk práv, svobody a pokroku může stát nástrojem té nejhorší totality – totality, která vám nenařizuje jen to, co máte dělat, ale i to, kým máte být. Román mistrně evokuje pocit nesnesitelnosti života ve světě, kde zdravý rozum kapituloval před ideologií. A zanechává ve čtenáři otázku: Kolik kroků nás dělí od hranic Unionie?

Markus Cohen

Srdečně Vás zveme na přednášku

 

Pozvánka na 124. literární večer SLOVA mají křídla

 

Ladislav Beran - Noc zločinů

Ladislav Beran 
Noc zločinů
MOBA, 2026

Jméno pilného píseckého spisovatele Ladislava Berana je neodlučně spjato s kriminální tematikou, ať už z doby první republiky a tehdejší četnické pátračky nebo současnosti bližší případy vyhlášených kriminalistů rovněž z píseckého prostředí. Jako emeritní komisař kriminální služby má nejen spoustu osobních zkušeností z praxe, ale i možnost inspirovat se v kriminalistických archivech skutečnými trestnými případy, které s jedinečností sobě vlastní dokáže zasadit do reálného prostředí, důvěrně známého píseckéhop rajónu.

      Tentokrát se ve své nové knize zaměřil spíše na současnost, ve které dává prostor zejména dvojici píseckých kriminalistů Machovi a Studničkovi, zemitých chlapíků s čichem na zločin a na důvěrnou znalostí tamní galerky i jejího okolí. A k jejich napínavým případům přiřadil ještě navíc rozšafného majora Michala Moudrého, bývalého člena pražské mordparty, nyní v důchodu, který ačkoliv se v touze po klidu a pohodě přiklonil k chalupaření právě na Písecku, své původní činnosti úplně nezanechal. Dosavadní zkušenosti, ale i smysl pro reálný pohled na řešení trestných činů úspěšně využívá ve spolupráci se známou pražskou advokátkou JUDr. Šarlákovou, která zde vystupuje jako jeho nekompromisní šéfka. Moudrého akční rádius při hledání stop a protřelých i naivních pachatelů se tím pádem přesouvá i mimo Písecko, zejména pak do Prahy. 

      Originální zápletky, které nepostrádají napětí a svou příslovečnou míru humoru  doprovází specifický Beranův literární jazyk, který je čtenáři velice blízký.

      Samostatnou kapitolkou Beranových knížek pak bývají také nápadité a fantazii vzbuzující titulky jednotlivých krimipovídek, jako například: Když je ženská na zabití, Zloděj snů, Ženská intuice, Jak jsem se stal kazišukem, Draze zaplacená nevěra, Vůně zločinu a další. Obdivuhodná je i samotná literární produkce tohoto jihočeského spisovatele, který ačkoliv dovršil osmdesátku, neúnavně pracuje na dalších a dalších povídkách,    nahlížených z různých úhlů pohledu, ale vždy mají realistické jádro, občas jsou pikantní, ale hlavně a především čtivé.          

Hanka Hosnedlová