Literární
salon 8. - program
Prof.
RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc., (1965) vystudoval
Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působí na
Metropolitní univerzitě Praha a na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské
univerzity v Praze. V roce 2006 byl po úspěšném jmenovacím řízení na
Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně jmenován profesorem v oboru
antropologie. Ve stejném roce mu Vědecká rada Akademie věd České republiky
udělila vědeckou hodnost doktor historických věd (DSc.). Zakladatel a emeritní
děkan Fakulty filozofické (do 3. 1. 2005 Fakulty humanitních studií)
Západočeské univerzity v Plzni, kde dvacet let působil jako vedoucí katedry,
proděkan a prorektor. Kromě množství odborných studií a popularizujících statí
je autorem dvaceti odborných knih a dvou historických románů. Je nositelem
Výroční ceny Nadace Josefa Hlávky za knihu Za obzor Západu (2002), Pamětní
medaile Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (2009) a Medaile
Vojtěcha Suka udělené Ústavem antropologie Masarykovy univerzity v Brně za
„vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“ (2009). Žije v Praze a má
tři děti.
Kniha Dějiny kapitalismu přibližuje v širokých historických, politických
a ideologických souvislostech vznik a vývoj kapitalismu od poloviny prvního
tisíciletí našeho letopočtu do počátků průmyslové revoluce na sklonku 18.
století. Z obchodních aktivit podél Hedvábné stezky, které se staly základem
orientální globalizace, se zrodila latentní forma kapitalismu, jejíž protagonisté
neměli přímý podíl na politické moci. Tato varianta se prosadila ve velkých
asijských říších – v Číně, Indii, Persii – i v raně novověkém Španělsku a
Francii. Ve středověkých Benátkách a dalších italských městských státech se
naproti tomu zformoval manifestní kapitalismus, v němž si obchodní a finanční
oligarchie podřídila státní aparát jako nástroj akumulace kapitálu. Manifestní
kapitalismus se vyznačuje vytvořením hierarchie využívaných periférií a
oscilací mezi produktivní a finanční fází růstu. Jeho těžiště se v 16. století
přesunulo ze severní Itálie do Amsterdamu a po roce 1688 do Londýna, odkud
manifestní kapitalismus zaštítil vznik Britského impéria a jeho globálního
hospodářského systému.
Richard
Polzer (1967)
je lékař, spisovatel, básník
ale také cestovatel a dobrodruh. Jako absolvent Lékařské fakulty UP Olomouc
pracoval řadu let na Ústavu soudního lékařství a medicínského práva a nyní
působí na chirurgickém oddělení přerovské nemocnice.
Je autorem povídkových knih
(Ochočené štěstí, Jen jediné přání) i řady cestopisných komentářů a souborů
básní. Společně s výtvarníkem Petrem Blažo tvoří ilustrované kalendáře
provázené veršem, které získaly i prestižní ocenění v soutěžích "Kalendář
roku". Do dnešního dne procestoval padesát osm zemí světa a pro letošní
rok se chystá na dvouměsíční expedici po Jižní Americe.
Martin
Kořánek (1994) – Nemohli jsme přihlížet
Autor o sobě a své knize
říká:
„Můj román Nemohli jsme
přihlížet je historický příběh zasazený do období druhé světové války, ale
především je to vyprávění o odvaze jednotlivce postavit se zlu. Hlavní postava
Petr Frýdek je sice smyšlená, ale prochází skutečnými dějinami a setkává se s
událostmi, které všichni známe z učebnic.
Dlouhodobě se zabývám
obdobím od nástupu NSDAP k moci v roce 1933 až po konec války, přičemž mě
zajímá i širší kontext doby spojený se jménem Adolf Hitler. Při psaní čerpám
nejen z odborné literatury, ale i z osobních rozhovorů s pamětníky, veterány a
přeživšími holokaustu, jejichž svědectví do příběhu přirozeně zapojuji. Mou
snahou je, aby čtenář historii nejen poznával, ale aby ji skrze postavy
skutečně prožil.
První dva díly vznikaly
téměř osm let, protože jsem si ověřoval každý detail a dlouho jsem ani nevěřil,
že se kniha skutečně dostane k vydání. Třetí román, věnovaný tématu holokaustu,
už vznikal rychleji, mimo jiné díky zkušenostem, které jsem během let získal. Velkou
inspirací byla přeživší holokaustu, nedávno zesnulá Dita Krausová, která mi
dala mnoho zpětných vazeb, a s níž jsem měl možnost dlouhodobě spolupracovat a
stali se z nás přátelé.
Přestože jsem vystudoval
Českou zemědělskou univerzitu, psaní a historie se staly mou celoživotní vášní,
které se věnuji už více než dvacet let. Věřím, že literatura má smysl tehdy,
když nám připomíná, že ani v nejtěžších dobách jsme neměli – a nemáme – jen
přihlížet.
_page-0001.jpg)
