Pozvánka

 

Konec zrcadlového bludiště

Nezapomenutelná herečka Nasstasja Kinská, známá nejen komedií Nevěrně tvá, inspirovala Nastasju s jedním S a decentní román Iva Fencla KONEC ZRCADLOVÉHO BLUDIŠTĚ, sestávající z dvou dobrodružství OCHRÁNCI MORČETE a NASTASJA. Surreálný literární labyrint, kdy se groteskní příběh EPSILON odráží v bizarním příběhu OMEGA a naopak, se formou hororu věnuje problémům arachnofobie, reinkarnace, studu, snů a vzpomínek na bájný kontinent Lemurie anebo minulé životy. „Světoborní“ špioni Marvin Harkins a Roger Morrison ani málo nedbají nástrah zlo(po)věstného Ivanova (Zachary Dmitrijeviče) a Řekou údivu a Krajinou Sandy Stilburyho, inspirovanou Úslavou u Starého Plzence, putují na pomyslný konec světa, aby zachránili dvě zakleté (a kýmsi asi ohmatávané) dívky - a udělali jim děti. V Plzni má křest titulu proběhnout 12. 11. v 17.00 v Západočeské galerii.

Konec zrcadlového bludiště - Ivo Fencl | KOSMAS.cz - online knihkupectví

Oslavenci měsíce září

V letošním létě to nevypadalo na žádnou hitparádu půlkulatých a kulatých narozenin a září to jenom stvrzuje. Nevadí, ze seznamu našich členů na mne vykoukla jména, která vydají za hodně.

Hned druhého září slaví narozeniny náš čestný člen Zdeněk Thoma, který se tím pomaličku blíží a plíží k devadesátce. Tento publicista, cestovatel, fotograf a spisovatel se v roce 1970 vydal s přáteli na roční cestu po Asii-a propadl kouzlu těch dálek.  Díky dalším sedmi letům života v tamních zemích nám dokázal představit světy, které potkal a uviděl. Sama jsem jeho cestopisy a obrazové publikace vyhledávala a doslova hltala. Mezi poslední knihy patří Praha, Slovart, Bratislava (2014, angl., rusky 2014). Fotografie vystavoval ještě přeed devíti lety.

Třináctého září oslaví krásné kulatiny prozaik, knihkupec a nakladatel, pan Bohuslav Trojan, kterému letošní třináctka pomohla k postupu mezi naše čestné členy. Tak významné kulatiny to jsou! Díky svému podnikání se zasloužil o cestu mnoha knih ke čtenářům a od r. 2005 se věnuje psaní knih na plný úvazek. Samozřejmě psal již předtím, první povídky vydal již roku 1983. Nejnovější knihou je vloni vydaný Deník Petra Vorla.

Do třetice přidávám našeho pilného člena, který se podílí na pořádání kulturních setkání Dialogu na cestě s Olgou Nytrovou, zpracovává je a poté zveřejňuje na internetu. Sedmnáctého září sice neslaví nic zaobleného, ale připomenutí a přípitek si za svou práci rozhodně zaslouží. Kdo? Hudební skladatel, publicista a spisovatel Václav Strachota. Pokud máte rádi filmy, tak vězte, že právě on připravil a naprogramoval informační databázi o rozsáhlých sbírkách našeho Národního filmového archivu a spolupracoval tam mimo jiné na odborných publikacích o českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1993.

Výčet uzavírá o něco později, 23. dne, naše čestná členka, básnířka a prozaička Irena Kopecká. Má na kontě třicítku svých vydaných knih,  poslední se jmenuje Nevšední všednosti z r.2023. Od roku 2000 uspořádala řadu hudebně-literárních pořadů v různých městech, nejčastěji v Příboře, kde žije. Verše psala již od svých patnácti let a úspěšně se zúčastnila literárních soutěží, z nichž si odnášela mnohá ocenění již jako mladá a nadějná autorka.

Přejeme všem našim oslavencům pevné zdraví, pohodu, příjemné chvíle s jejich milými a také hezkou oslavu. My jim připíjíme s vděčností za jejich umění a práci.

Hana Mudrová

ALMANACH – POVÍDKOBRANÍ II

 Milí a vzácní autoři, vážení příběhotepci,

Jsme na počátku druhého almanachu povídek a příběhů českých i zahraničních autorů. Dnes tedy vyhlašujeme druhý díl sborníku povídek, a to bez omezení délky, námětu či jazyka autora, s názvem:

POVÍDKOBRANÍ II

Pevně věřím, že tato oslava sklizně příběhů bude opravdu chutná a bohatá…

Informace a podmínkY – prosím, čtěte pozorně!

Každý autor zašle povídku (příběh) s rozsahem do pěti normostran. Rozsah však tímto není omezen. Účast s delšími texty je možná za níže uvedených podmínek.

·         Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf).

·         K cizojazyčným příspěvkům je nutno dodat i jejich překlad (mimo slovenštiny).

·         Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat.

·         Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.

·         Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.

Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním v tištěné i elektronické formě bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálního počtu výtisků – tj: ·         4 ks knih formátu A5 v měkké vazbě, vč. poštovného za 1200,- Kč, pokud se vejde do pěti normostran.

·         U delších textů uhradí za každou stránku navíc cenu jednoho výtisku (200,- Kč), který také obdrží…

·         Knihy nad rámec výše uvedeného si mohou autoři objednat za cenu 200,- Kč/ks.

K textu přiložte (pokud je nemám v evidenci) následující údaje:
- telefonní spojení (pro případné konzultace a pro poštu při odeslání knih).
- adresu Zásilkovny, Balíkovny nebo poštovní adresu, na kterou budou knihy zaslány.
- Krátké CV ve třetí osobě o délce max. 500 znaků vč. mezer.

Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu.

Platba výtisků:

K platbě budete vyzýváni průběžně při schvalování sazby autorem.

 

POZOR - DŮLEŽITÉ...

Termín pro zaslání povídek (příběhů) bude ukončen naplněním 250 stran vč. patitulu, obsahu, tiráže a pod. nebo 30. listopadu 2026. (Přijetí bude potvrzeno žádostí o kontrolu sazby vaší části almanachu). 

Následně bude provedena textová korektura a sazba (max. 3 měsíce) a výroba včetně rozeslání knih autorům poštou nebo zásilkovou – dle požadavků (opět max. 3 měsíce). Takže po uzavření knihy obdržíte výtisky nejpozději do šesti měsíců.

Pošlete-li svůj text po naplnění stran, budete automaticky zařazeni do příštího almanachu za stejných podmínek.

 

Další informace můžete získat na e-mailu: profandu@seznam.cz nebo na tel. 776 58 2331.

Fanda Tylšar
===============================

Kniha o Lumíru Brendlovi

Milí přátelé,

v tomto měsíci vyšla kniha o významném českém filatelistovi Ing. Lumíru Brendlovi. Ten byl dlouholetým předsedou svazu tuzemských filatelistů i jedním z ředitelů světové filatelistické federace. Byl poradcem při různých filatelistických výstavách ve světě. Psal do mezinárodních časopisů, články mu vyšly také v Austrálii i Jižní Americe. Jeho sbírky došly řady prestižních ocenění, byl držitelem filatelistického "Oscara", který mu byl udělen za hranicemi. Byl plaským i plzeňským patriotem (bydlel v Plzni i Plasích), mělnickým rodákem. Spojen byl také s Rakovníkem, kde s rodinou našel na více let politický azyl - vystudoval tamní gymnázium Z. Wintra, v Plasech mu studium z politických důvodu nebylo umožněno.

Kniha o něm z pera Anny Krauzové, kterou jsem organizačně pomáhal uvést do života, je v prodeji v síti Kosmas a v plaské městské knihovně. Má formát A4, křídový papír, na dnešní dobu neuvěřitelnou cenu 300 Kč. Malou část nákladu jsem vzal k sobě a v případě zájmu infocenter nebo muzeí na Plasku, v Plzni či Rakovníce ji mohu při nějaké cestě dovézt osobně.  Podporu nákupu do knihoven také vítáme a děkujeme, když podpoříte knihu též individuálním nákupem, ten - prosím - čiňte případně skrze Kosmas nebo knihovnu Plasy, sám nemám žádné živnostenské zmocnění k prodeji – jen vypomáhám. Recenzní výtisk mohu dle dohody v září zaslat, možná i předat naživo. Kdo má vážný zájem o nákup, nechť jej neodkládá, neboť jde o malonáklad o několika stech kusech. 

Plzeňská filatelie a Ing. Lumír Brendl - Anna Krauzová | KOSMAS.cz - online knihkupectví

Zdraví všechny vespolek a příjemnější a méně parný zbytek léta přeje!

PhDr. Radovan Lovčí, Plasy

Etika je mým celoživotním tématem

Olga Nytrová se podílí na duchovenské službě v NO CČSH v Praze 8 – Karlíně, dále působí v Kulturní radě CČSH. VŠ pedagožka, publicistka, dramaturgyně a editorka, např. několika kalendářů Blahoslav. Je místopředsedkyní Obce spisovatelů, předsedkyní Pražského klubu spisovatelů při OS, vede Literárně dramatický klub Dialog na cestě. Vyšlo jí již 33 knih různých žánrů, z toho 7 básnických sbírek, 2 odborněji zaměřené práce na pomezí poezie a teologie – Ohlasy SZ v české literatuře 19. a 20. století a Biblický třpyt v české poezii XX. století Ohlasy NZ (spoluautor Milan Balabán) a dvě VŠ učebnice z oblasti etiky – Etika a logika v komunikaci (spoluaut. části logika Marcela Pikálková), Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité (spoluaut. M. Pikálková)

 

„Vezměte národu jeho mravnost a berete mu jeho nesmrtelnost.“

Karel Čapek (15. 12. 1938)

 

Proč je etika důležitá?

Etika, ležící především na průsečíku filosofie, teologie, psychologie a antropologie je důležitá pro zdraví společnosti. Hledáme odpovědnost, vztah. Musíme si uvědomit taková varování v podobě deformací lidských vztahů, jako byl holocaust. To je velmi podstatné a je třeba tyto scestné a zlovolné lidské činy hodnotit radikálně. Jak jednat správně? Slovo „správný“ především vyjadřuje nějaký vztah. Počítáme-li správně, nebo táhneme v šachu nějakou figurkou správně, postupujeme podle určitých pravidel. Na vztah s druhými se intenzivně zaměřuje kupříkladu filosof Martin Buber. Pro etiku je velmi cenné uvědomit si ono buberovské vztahování Já a Ty. Naše Já se totiž má vztahovat k Ty druhého. Bližního máme brát vážně a s opravdovostí, tedy odpovědně. Nezpředmětňovat ho. Klíčové je pro nás Boží Ty. A ono udává tón našemu životu, našim činům a našemu směřování. Immanuel Kant, bez kterého si moderní etiku nedovedeme představit, vychází z toho, že člověk, jakožto rozumová bytost, je vystaven nevyhnutelnému nároku, být odpovědný za různé obsahové cíle, které sleduje. Člověk tak podléhá požadavku uvést v soulad cíle své s cíli druhých. Pro filosofii a etiku je neopominutelným myslitelem také Emmanuel Lévinas, který nás upozorňuje, že nemáme myslet na sebe, ale především na druhého, vidět jeho Tvář. V ní spatřujeme Tvář Boží. Zamyslíme-li se nad úvahami obou posledně jmenovaných myslitelů, zjistíme, že bližní a hodnota vztahu k němu jsou mnohem důležitější, než jsme si doposud mysleli. Hlavním impulsem nám tedy má být člověk vedle nás. Etika začíná tam, kde člověk potřebuje pomoc. Filosofie se většinou zaměřuje k tomu, aby se člověk zabýval sebou samým, ale lidská bytost se má zabývat také druhým, vztahem k němu. Jedinec získává svou vlastní identitu plně teprve až ve vztahu ke druhému.

 

Co vás ve vašem životním směřování ovlivnilo?

Myslím si, že důležitá je samozřejmě již naše výchova v dětství, to, jak jsme ho prožívali. Dovolte mi malou osobní vzpomínku, která moje hodnotové postoje dokresluje. Na svět jsem se přihlásila předčasně. A rodiče byli velmi mladí, devatenáctiletí, neplánovali dítě, nebo dokonce manželství. Také prarodiče byli vývojem událostí poněkud překvapeni. Otec byl v té době totiž vojákem z povolání a musel putovat po různých posádkách na Moravě. A tak babičce a dědečkovi shodou okolností na několik let připadla hlavní role v mé výchově. Těšilo je starat se o mne, vyprávět mi denně pohádky a číst mi z prvorepublikových časopisů pro děti. Pobavilo je, když viděli, jak se již v předškolním věku hrnu na stupínek v kulturním domě a recituji básničky, kupříkladu „Šla veverka na procházku“. Dědovi jsem chtěla pomáhat v jeho drogerii, i když jsem téměř neviděla přes pult, a povídala jsem si s chutí se zákazníky. Ve své červené aerovce se mnou prarodič navštívil mnoho hradů a zámků, chodili jsme též pravidelně na koncerty, do galerií a muzeí. Babička i děda byli komunikativní, vtipní, velcí vypravěči a čtenáři. Měli pevné morální zásady, úctu ke slovu, zajímali se o kulturu a rádi dávali dohromady lidi. Čas mého dětství byl tedy plný laskavé prarodičovské péče, jakou bych přála každému z nás, a významně obohatil průběh mého života, moje hodnotové postoje a vyjadřovací schopnosti.

 

Poznal jsem vás jako etičku, která mne učila na Univerzitě J. A. Komenského (UJAK). Během svého patnáctiletého působení na této vysoké škole jste vedla řadu bakalářských a diplomových prací na etické téma. Můžete nám o tom něco říci?

Kromě studentů oboru sociální a masová komunikace, zajímajících se především o umělecká témata z oblasti filosofie, literatury i filmu, jsem zaznamenala velký zájem studujících speciální pedagogiky o závažná etická témata. Jmenujme kupříkladu téma „Smrt jako velký životní úkol“. Obvykle si jej zvolil studující, kterému umíral někdo z rodičů, sourozenců nebo v jednom případě malý synovec. Vzala jsem přitom několik svých diplomantů do hospicu Štrasburk, kde pobývala těžce nemocná sestra Hana z naší církve a se studenty velmi ráda kvalifikovaně a lidsky promluvila.

 

Co je podle vás zásadní směrovkou v oblasti mezilidských vztahů a hledání hodnot? 

Touto zásadní směrovkou je samozřejmě Desatero. V dnešní „postmoderní době“ se řada lidí, především těch mladších, staví k Desateru velmi skepticky a spojují ho pouze s křesťanskou vírou, aniž by si uvědomovali jeho přesah. Následující dvě ukázky ze seminárních prací studentů UJAK  mohou upřesnit představu, jak mladší generace chápe výklad Desatera a co je schopna za jeho tezemi vidět. V prvním případě svůj postoj vyjadřuje studentka denního studia. Ve své seminární práci z etiky na katedře SMK, která analyzuje Desatero, autorka uvádí: Díky své seminární práci jsem se poprvé zamyslela nad tím, zda lidé v dnešní době dodržují Desatero přikázání. Je to velmi individuální, ale přesto i ateisti dodržují většinu těchto zásad. Každopádně vím, že jsem ráda za to, že nějaký takovýto etický kodex zde je. Já osobně se asi nikdy neztotožním s prvními dvěma přikázáními, ale je to dané pouze tím, že jsem naprostý ateista. Nikdy jsem ani k víře nebyla vedena. Není to tím, že by mi to zakazovali, ale neměla jsem tu potřebu. Naprosto věřím v sebe, ve svou rodinu, ve schopnosti, a když je mi špatně, nebo něco nevychází podle mých plánů a představ, modlitbou to určitě neřeším. Přesto naprosto respektuji lidi, kteří věřící jsou, stejně jako věřím, že oni respektují nás, ateisty.

Jak známo, žádoucí je, aby si student zpracovával téma, které v něm vyvolává otazníky a kde má pocit, že potřebuje věci analyzovat a chápat souvislosti. Obvykle se ukazuje, že člověk má ve své osobní historii nějaké břemeno, které si potřebuje reflektovat. Tato skutečnost platí i pro druhou citovanou studentku, zralejší osobnost z kombinovaného studia. Z citovaných pasáží můžeme vidět, že si rozborem významu jednotlivých přikázání sama pro sebe ujasnila mnoho souvislostí. To ostatně konstatuje i v závěru své seminární práce: Rozhodla jsem se, že sepíšu své zamyšlení nad Desaterem přikázání. Jsem ateista, moji rodiče také, ale možná právě proto je zajímavé zamyslet se nad každým jednotlivým přikázáním a uvědomit si, kolik z těchto přikázání jsem převzala podvědomě za svůj etický a morální kodex, aniž bych je spojovala přímo s křesťanstvím. Rozhodně nepatřím ke znalcům Písma a mohu vyjádřit pouze svůj laický ateistický výklad Desatera přikázání, tak jak ho chápu já. Jak ho chápu v metaforách a přeneseném smyslu slova v normálním životě.

„Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“  Toto přikázání může být považováno za jedno z nejjednodušších, ale zamysleme se nad ním. V případě, že máme k rodičům dobrý vztah, ctít je není ničím obtížným.  Je ovšem velmi časté, že vztah rodičů k dítěti bývá komplikovaný, konfliktní, ale i nenormální. Jak může např. zneužívané nebo týrané dítě (ať už psychicky či fyzicky) cítit úctu k rodičům? Já toto přikázání chápu v přeneseném slova smyslu. Např. můj otec je alkoholik a nemám na část dětství kvůli němu dobré vzpomínky. Ale ač je takový, a ač ho zrovna nemiluji, několikrát ročně ho navštěvuji, volám mu, a když se dostane do nesnází, ať při styku s úřady, nebo do finančních, tak mu pomohu. Nedělám to proto, že bych cítila povinnosti, jen proto, že je to můj otec a díky němu jsem na světě. To rozhodně ne. Ale je to spíše proto, že sám lituje své špatné volby: alkoholismu. A je mi ho líto. Zůstal sám a určitě si to uvědomuje. To musí být pro něj muka. Asi jsem s ním nepřerušila vztahy i kvůli babičce, kterou jsem velmi milovala. Měla bych výčitky i kvůli ní, jako její popření, jelikož to byl její jediný syn a v mých očích jí přinesl pouze zklamání.

      Další z mých studentek vyučovala na střední uměleckoprůmyslové škole a inspirovala jsem ji výkladem dané problematiky. Sama sobě i svým studentům chtěla Desatero přiblížit, a tak připravila anketu pro studenty všech ročníků. Dostali za úkol vyjádřit se k otázkám, týkajícím se tohoto zásadního ukazatele hodnot, které jsou základem naší evropské civilizace. Překvapila ji velká účast a upřímný zájem studujících. Měli mnoho dotazů. Změnila se i atmosféra ve škole, studenti tuto pedagožku zdravili na chodbách s úsměvem, s neskrývaným zájmem, a byli k ní velmi milí. Co se stalo? Tato žena středního věku jim totiž dala kompas, ukázala jim směr, jak přemýšlet o hodnotách, o souvislostech, o etice a smyslu naší křesťanské civilizace. 

 

V knize „O čem sní muži aneb Jak to vidí otcové“ jste se jako autoři věnovali dalšímu závažnému etickému problému

K práci na této knize mne a manžela Václava Strachotu v minulosti přizval psycholog Eduard Bakalář, renomovaný odborník, věnující se mimo jiné problematice partnerských vztahů a situacím po jejich konci. Zaměřili jsme se na problematiku otců, okrádaných o lásku synů a dcer. Sami jsme se s obdobnými případy setkali v bližší i širší rodině a u přátel. Zažili jsme na vlastní kůži, jaké škody napáchá emoční a osobnostní nezralost, když takoví lidé chtějí zvítězit nad svým pocitem méněcennosti tím, že se chovají manipulativně, agresivně, škodolibě provokují a kazí základní ovzduší v rodině. Kdybychom my oba některé situace neznali z vlastních zážitků a zkušeností, nedokázali bychom asi reálné otcovské příběhy přesvědčivě literárně zpracovat – a také bychom si možná netroufli. E. Bakalář se pohyboval v odborné oblasti, my zase v té literární. Takže jsme se mohli vhodně doplnit a byl to inspirativní a rozhodně tvůrčí a vzájemně obohacující dialog. O knihu byl velký zájem, protože v té době většina publikací na dané téma reagovala pouze z pozice žen.

 

Za rozhovor děkuje Ondřej Syrový

Nová kniha Ladislava Berana