Uroboros v Domě knihy

 

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/kniha-urobos-zpoved-recyklovaneho-manzela-miroslav-sehnal-lecba-neplodnost.html

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-proza-kniha-urobos-zpoved-recyklovany-mazel-miroslav-sehnal-spisovatel.html

 https://www.mujrozhlas.cz/odpoledni-interview/literarni-historik-martin-pilar-zavzpominal-na-kolt-tedy-klub-ostravskych

Ivo Fencl - Tisíckrát pozdravujeme tebe

Uznávám, je to víc námět na sci-fi povídku. Představte si, že byste měli šance dotáhnout veškerá letmá setkání svého života. Že o to nestojíte? Já bych se divil.

Začnu banálním, o to ale názornějším příkladem. Na rohu Štěpánské a Václaváku bývala prodejna slovenských knížek a za socialismu jsem tam občas šel, protože některé věci vycházely jenom slovensky a česky ne, anebo česky až po letech. Jednou jsem se - jako pošetilý jinoch - rozhodl, že si tam pořídím biografii Jeana Gabina. Ne že bych toho herce zvlášť miloval, ale ještě neexistoval internet (1983) a jednoduše jsem prahl po informacích. Takže jsem šel do krámu a možná tu bichli ani nakonec nekoupil, každopádně ji už nemám a určitě jsem ji nečetl, to bych pamatoval, ale já si místo toho pamatuji příhodu z toho dne a jak jsem potkal Gabinova dvojníka!

Stál přede mnou ve frontě, hned mi byl povědomý. Patrně mě rovnou napadlo, že je Gabinovi až podezřele podobný. Tu na něj přišla řada. Povídá prodavačce, že chce biografii, a důležitě dodal: „Já mu jsem prej podobnej. Říkají to.“ To je celé. Do toho okamžiku se už nemohu vrátit, protože neexistuje stroj času. Ale představuji si, že někdo vynalezl strojočasovou drogu bez vedlejších účinků, že si ji píchnu, mám příležitost se do té chvíle vrátit a na rozdíl od tenkrát jsem řečný a zkušený, takže dědu oslovím, spřátelíme se, léta se pak občas vídáme, hodně mi toho poradí, prožijeme na rybách spoustu dobrodružství a je to zkrátka celičký další proud mého života! Namítáte, že pábím? Ano. Ale kdybych tenkrát začal nadšeně mlít pantem, třeba bychom se vážně spřátelili. Třeba bych o to pak nestál, to je pravda, ale třeba ano. Je to příklad a všimněte si, že když jdete po Václaváku, potkáváte Gabiny každou druhou vteřinu. Ano, uznávám, už to nejsou dvojníci onoho herce, ale já o dvojníky ani moc nestojím a představuji si místo toho ty biliony možností, kdy někoho oslovím a on se chytí a pokračujeme v rozhovoru a tato nová, vedlejší linka mého života se naplňuje dál a dál.

Asi vás napadlo, proč nepíši rovnou o ženských a jejich balení. Jistě, to do toho spadá. Jakbysmet. To vás možná napadlo první a taky vnímám ten potenciál, ale předložit chci obecnější vizi o velikém zvědavci. Tam před jinou knihou až dole na Václaváku tenkrát zabrzdil i Josef Kemr. V trabantu. V typické čepici. Vylezl z trabanta, šel si něco koupit a já decentně pokračoval na Příkopy a nerušil, ale mohl jsem jít za něj do fronty a říct: „Toho Gabina mají, pane Kemr, ale jenom slovensky“ A on by kupříkladu odtušil: „Nechci Gabina, já mám, mladej pane, zamluvený kancionálek.“

Ale chápejte mě správně: nejde o celebrity. Jde o lidi obecně. Každý je zajímavý unikát a na Karlově mostě minu sto cizinců. Ano, ano, pravděpodobně o mně devadesát nestojí, ale deset byl onen potenciál, naše oči se střetly a mohly tu pokračovat nepředstavitelné linie mého života. Kdopak ví, třeba úplně zásadní. S někým se to mohlo přelít i do hlavního řečiště mého života. Ne? Asi jako když se mi - v osmičce - začala líbit spolužačka Kopecká (jméno měním) a strašně jsem se styděl, i odešel na střední, pak na vysokou, uplynula řada let a najednou paní Kopeckou potkám ve vlaku a švitoří, je ráda, že se vidíme. Což se přihodilo po deseti letech od té osmičky a nevím o tom, že bych byl zadaný. Mohli jsme spolu koneckonců začít chodit a možná i žít a dodám, že byla pořád kost, ba asi větší, ale taky malinko přibrala a já byl zrovna ve věku, kdy mi taková blbost jako pár kilo navrch vadila. Byl jsem slepec. Idiot! Rozhovor jsem zahrál do autu, už jsme se nikdy nesešli a lituji toho.

Člověk si někdy představuje, že přijde po smrti do nějakého prostoru a tam bude mít počítač, ve kterém najde fotografie nebo celá videa veškerých těchto náhodných setkání a navždy už bude smět klikat a vždycky se vrátíte do té promarněné situace. A je to představa ve stylu, že si jen tak letíte na řetízkovém kolotoči a támhle stojí dáma vašeho života. Najednou ji zahlédnete a jste paf. Kolotoč se dotočí, vy se vyzvracíte na trávu a dojdete ke střelnici, kde stála vaše ikona, a ona už tam nestojí a nikdy už ji nepotkáte, protože život není film, ale tam někde po smrti vám dají šanci. - Koneckonců se nemusí jednat jen o lidi.

Když jsem studoval na Univerzitě Karlově, což je čtyřicet let, tak mi nabídli, že mohu bydlet na koleji, ale mimo Prahu. V Brandejse. Akceptoval jsem to a žil ve čtvrti Houšťka, asi tak v druhém nebo třetím patře s výhledem na kurty. Do Prahy jsem každý den dojížděl a nad střechami se díky zvonkohře nesla v Boleslavi i za socialismu píseň Tisíckrát pozdravujeme tebe. Jednou jsem zůstal na koleji, otevřel si dopoledne okno, které se protáčelo na čepech usazených uprostřed, a v parku běhaly rezavé veverky. Skákaly nám z borovice až do jídla, ale samozřejmě byly plaché a jedna zavítala to dopoledne k nějaké potravině u mě. Tu mě napadlo, že ji polapím. Rychle jsem chtěl zavřít okno, ale utíkala a uprostřed ji to skříplo. Šokovalo mě, jaký vystříkl proud krve; čistil jsem déle než ti muži ve filmu Pulp Fiction. Tělíčko sletělo do parku a nepídil jsem se po něm. Kdybych se mohl vrátit, dal bych roztomilé veverce milost jako ten Říman, ale patrně to možné nebude ani v nebi, ani v pekle a dokonce ani nikde jinde.

Díky zvonkohře se stala pro Brandýs typická opakovaně se nad město nesoucí píseň Tisíckrát pozdravujeme tebe:

Tisíckráte pozdravujem tebe (Kancionál, č. 812) - YouTube

Milé autorky, milí autoři,

...již za několik dní se na holešovickém Výstavišti otevřou brány veletrhu Svět knihy. Tento svátek pro milovníky knih: autory, nakladatele, vydavatele, výtvarníky, a hlavně čtenáře se bude letos konat ve dnech 14.–17. 5. 2026. A Obec spisovatelů u toho nebude chybět.

Budeme opět mít svůj stánek HA515 v hale HA na Bruselské cestě. Jedná se o jednu z mála příležitostí, jak dostat naši obec a její členy do povědomí širší veřejnosti.

      Rádi bychom Vám proto nabídli možnost, jako loni, vystavit a eventuálně i prodat na tomto stánku i Vaše knihy, i když je budete mít vystaveny na stáncích jiných vydavatelů či nakladatelů.

      Také můžeme prezentovat – jestli je máte – Vaše propagační materiály o činnosti Vašich klubů v rámci Obce, či vystavit a rozdávat návštěvníkům Vaše plakátky, pozvánky na chystaná autorská čtení apod.

      Pokud budete mít o výše uvedené služby zájem, spojte se, prosím, s Květoslavou Salmonovou, e-mail: flora.s@seznam.cz, tf.: 605 331 516, s níž si dohodnete případné individuální předání, nebo přineste knihy a materiály kdykoli ke stánku Obce spisovatelů, kde si knihy převezme služba. Mimopražští autoři mohou poslat eventuálně knihy po spřátelených autorech či nakladatelích apod., kteří navštíví veletrh. I v tomto případě, prosím, informujte K. Salmonovou. Přiložte, prosím, krátkou anotaci o knize. Nezapomeňte uvést cenu, za kterou byste chtěli publikaci prodat. Knihy budou nabízet návštěvníkům kolegové obsluhující stánek, případně máte možnost si knihy zkusit po dohodnutý čas prodávat sami. Stánek není velký, proto max. počet knih k prodeji je 5 kusů.  Při předání knih si se službou domluvíte termín vyzvednutí neprodaných výtisků a eventuálních tržeb.

Těšíme se na návštěvu a popovídání s autory, kteří si nenechají tento svátek ujít. Přejeme Vám, aby byl o Vaše knížky zájem a také, aby se našli čtenáři, kteří si Vaše autorské dílo koupí.

Hezké jarní dny a na viděnou na Výstavišti!

  

PhDr. Olga Nytrová 
Místopředsedkyně OS

PhDr. Františka Vrbenská
 Tajemnice OS

Oslavenci měsíce května

Letos se nám mezi členy moc májových koťátek neurodilo. Narozeniny by se našly, dokonce u devíti členů, jenže ne kulatiny. A tak se podíváme alespoň na pilného člena, který se pustil do výjimečného projektu.

Ano, je to tak, dne 15.5. oslavíme narozeniny pana Petra Žantovského, velice pracovitého novináře, publicisty, komentátora a vysokoškolského pedagoga. Napsal učebnice žurnalistiky, mnoho knih rozhovorů s našimi významnými osobnostmi , publikoval knihy analýz a komentářů, monografie o české žurnalistice, píše eseje, ale rovněž básně (sbírka Never more 2020) a v červnu 2019 ve spolupráci s Evou Kantůrkouvou vydal knihu Navzdory času. Je členem Pen klubu a předsedou Unie českých spisovatelů, takže se rozhodl spojit všechny dosažitelné spisovatele v projektu Literárních salonů. Poslední se uskutečnil (již podesáté) nyní  v dubnu. Můžeme mít jakékoliv názory, ale spojuje nás vztah ke kultuře a umění, a to i se slovenskými autory.

Samozřejmě do výčtu dalších oslavenců patří opět naši čestní členové, u nichž si vážíme každého roku, co tu s námi jsou.

První náš čestný člen, pan Stanislav Kubín, je básníkem, esejistou, autorem řady literárních pásem, spolupracoval s Miroslavem Horníčkem (pořady Přijďte k nám pobejt),  je autorem vernisáží výstav výtvarníků, píše filozofické a polemické články, pořádá svá autorská čtení… Zkrátka a dobře, vždy se vrhal do kulturního života na několik způsobů. Připijeme mu 6.května  a Knihu A stříbrnej peníz (2021) můžeme zařadit mezi knihy naučné a navrch mezi knihy o literatuře. Pro Paměť národa ve třech příspěvcích (2022) vzpomínal na rok 1968 a snahu zabránit Sovětům ve snadném přístupu do země.

Další den, sedmého května, se narodila další naše čestná členka, Stanislava Alena Melicharová ze severních Čech. Píše básně, knihy o umění i pohádky pro děti. Její sbírky ze sedmdesátých let nebyly vydány, publikování v plné šíři se dočkala až po revoluci. Velice známou a často citovanou je její báseň Ulrika (2005) o poslední Goethově lásce. A píše neúnavně stále, nejnovější knihou jsou Pražské sonety (2021).

Jedenáctého května připijme na zdraví paní Evě Kantůrkové, která rovněž slaví půlkulatiny, velice hezké a významné. Tuto spisovatelku, scénáristku, chartistku snad není nutné blíže představovat. Její vzpomínky na věznění a osudy ostatních žen (Přítelkyně z domu smutku, 1992 a další) přispěly mimo jiné k novému pohledu na zdejší vězeňský systém a také díky popularitě následného tv seriálu ovlivnily mínění široké veřejnosti směrem k přijímání změn. Je to tak významná kniha, že upoutala i V. Havla. Posledními knihami jsou Jan Palach (2018) výše zmíněná kniha, sepsaná s P. Žantovským Navzdory času.

Posledním v květnu narozeným čestným členem je pan Zdeněk Král. Připijeme mu 15. května. Tento náš spisovatel a básník miluje sportovní potápění a píše již od školních let. S jeho články, fejetony a dalším vyprávěním se můžete setkávat především v časopisech. Poměrně nedávno mu vyšel cestopisný román Řeckořímský flám (2024).

 

Všem našim oslavencům přejeme pevné zdraví, radost ze života a vůbec krásné dny se spoustou tvůrčích nápadů a sil.

Hana Mudrová

Podpořte knižní projekt

 

Podpořte knihu Traťové pohádky s kocourem Čumáčkem | Donio

TRAPSAVEC INFO

 

120. literární večer Slova mají křídla