Goldflamovská soutěž

Milé kolegyně, milí kolegové,

naše knihovna vyhlašuje literárně-výtvarnou soutěž pro děti i dospělé k 80. narozeninám Arnošta Goldflama. Předsedou poroty literární části soutěže je sám Arnošt Goldflam, předsedkyní poroty výtvarné části je scénografka a knižní ilustrátorka Petra Goldflamová Štětinová.
 
Uzávěrka soutěže je 30.4.2026.

V každé kategorii – literární i výtvarné – oceníme nejméně 3 nejlepší práce a udělíme minimálně 3 finanční ceny.

Hodnota 1. ceny je 3 000,-Kč, dále pak 2 000,-Kč a 1 000,-Kč.

Podmínky jsou stanoveny velmi volně, tak, aby práce mohla bavit úplně každého, kdo chce tvořit. Více na https://www.knihovnadobris.cz/…ze/

Soutěž ARNOŠTOVY NEPOTŘEBNÉ VĚCI je vhodná pro předškoláky, žáky a studenty všech typů škol, dospělé amatéry i seniory. Inspirujte se kterýmkoli dílem nebo životem AG. Pište, malujte, sochejte, foťte, natočte video... Dopište pokračování, napište variaci či vlastní příběh; ilustrujte některé z jeho děl, zamyslete se nad odkazem a významem jeho díla...

Romana Nováková, 777 299 044
dobříšská knihovna 

Přijměte srdečné pozvání

1) ZE ŽIŽKOVSKÝCH ULIC A PAVLAČÍ / básně a příhody

Vystupují: Radana Šatánková, Eda Veselý, Vlastimil Šantroch, Pavel Kukal, Andie Bech.

Úterý 3. března 2026 od 16:30

Klub Remedium, Táboritská 22, Praha-Žižkov

(v zadním traktu směrem do ulice Baranova). Vstup volný.

Pořádají: Remedium, Klub přátel Žižkova, Spolek Krasomil

2) HAPPENING PAMATUJ! 2026

ECM Ječná 19, Praha 2 / sál v přízemí

Neděle 8. března v 18 hodin

PŘIVÍTÁNÍ Michaela Dolinová
MODERACE Radana Šatánková

MOTTO: Hospodin mi vložil do úst píseň novou / Žalm 40

HOSTÉ VEČERA
Marta Srbová / Operace Ester
Oliver Malina Morgenstern / režisér-dokumentarista
Mezinárodní a cappella skupina Let's Go! / americké spirituály

Letošní ročník happeningu bude ve znamení inspirace lidmi,

kteří se - dle vyprávění našich hostů - naučili děkovat za život,

dovedli ho brát s nadhledem a svým příběhem nám připomínají,

že paměť není jen břemenem minulosti,

ale silou, z níž může vyrůstat lidskost, vztahy a naděje.

Odkaz na událost s podrobnostmi:

https://fb.me/…2fV

POZVÁNKA

 

Nabídka pro kolegy

 

Možnost přihlásit se na kurz tvůrčího psaní je prodloužena do 6. 2. 2026.

DEN POEZIE V KARLÍNĚ 12. 11. 2025 – ÚVODNÍ SLOVO

Moc nad bezmocí jako zásadní životní úkol

Olga Nytrová

 

Každý známe skvělé okamžiky, kdy jsme mocni slova, kdy se nám podaří něco neotřele vyjádřit, naskočí nám v mysli skvostné metafory. Může to být v básni, eseji nebo třeba i povídce. Náš plamínek hoří, plane, jsme unešeni, ocitáme se v příjemném tranzu. To je svátek, prazvláštní událost. Básnický obraz se zjeví, přichází odkudsi z podvědomí, co my víme. Pociťujeme úžas, vnímáme nečekaný dar shůry. To jsou ony tvůrčí okamžiky, kdy nastává, tedy začne probíhat určitý dušezpyt. Bez něho nic doopravdy nepoznáme a nepokročíme dál. Otevírá se před námi neznámá duševní krajina a my se v ní náhle dokážeme orientovat. Naše inspirace narůstá a umíme chápat nové a nezvyklé souvislosti. Cítíme, že máme duši, ona promlouvá, projevuje se, je plná obraznosti, dokážeme náhle vnímat krásu, umění, vést dialog s lidmi, naslouchat jim. Vychutnáváme nádheru přírody. Pociťujeme radost ze stromů, řeky i zvířat, z oblohy a lesního ticha.

            Víme však také, a velmi dobře, co je to bezmocnost. Ta je zákeřná, depresivní. Vnímáme ji, když se nám nedaří vyjadřovat se neotřele, náhle se nedokážeme hnout z místa, prostě nepřichází inspirace. Připadáme si prázdní, pochybujeme o své hodnotě. V životě se střídá období, kdy jsme plni nápadů, výkonní a věříme si s obdobími neklidu, zmatku, smutku a malomyslnosti. Připadáme si prázdní, spoutaní a k ničemu. Moc nad bezmocí, to je nesmírně těžký úkol.

            Máme totiž před sebou velký životní úkol a úděl, rozvíjet vědomí vlastní ceny. Nelze propadat malomyslnosti. Už jako dítě si uvědomujeme své já, a všímáme si toho, jak na nás reagují naši vrstevníci i pedagogové, rodiče a prarodiče. Setkáváme se se zlobou, nepochopením, manipulací, ovšem také s láskou, oporou, velkorysostí a bezpečím.

            Důležitá je sebedůvěra, cítit se sám se sebou dobře, být v souladu se svým já. Nenechat se zdeptat a ovládnout druhými. Nesmíme být příliš závislí na pocitech a smýšlení ostatních bytostí, ať už jsou bližší nebo vzdálenější, ale rozhodně věřit sami sobě, svému nitru, svému srdci. Je zcela nezbytné věřit vlastní hodnotě a svým obdarováním. Nepodceňovat se, uvědomovat si svou bytostnou hodnotu.

            Víte, k naší lidské bytostné cestě patří také bezmoc. Nikoho ten stav nemine, neušetří. Je totiž součástí naší pomíjivé existence. Neexistuje žádná lidská bytost, která by nepoznala bezmocnost, zoufalství, strach, hrůzu, mrazivost existence. Ovšem platí, že my můžeme se svou bezmocí zacházet různým efektivním nebo neefektivním způsobem. Tedy například rezignací nebo agresivitou. Nicméně máme i lepší šanci, my svoji bezmoc totiž můžeme kreativně zpracovávat. Buďme aktivní a i naše bezmoc se totiž může stát náhle pro náš život něčím plodným. Mohou se v nás probudit a zajiskřit podněty, o nichž jsme nevěděli, které jsme vůbec neočekávali, naprosto netušili, že vyvstanou. V lidském nitru je skryto mnohé překvapení, mnohdy velmi zakódovaně.

            Existují různé osobní cesty. Když se ukázníme a zaměříme se na hlubší hodnoty, zvolíme určitou míru askeze, totiž neplýtváme svou energií na to, co nemá hlubší smysl a co nás jen odvádí od skutečných hodnot. Vstupujme do kontaktu se svými sny, tužbami, se skrytými možnostmi. A k tomu pomáhejme i svým bližním, přátelům, spolupracovníkům a rodině. Mějme chuť a touhu spoluutvářet život, vzbuzovat v lidech touhu k tvůrčímu přístupu k životu. Mějme na mysli obecné blaho. Podporujme dobrý řád lidského soužití ve světě.

 

Ohlédnutí za celorepublikovým festivalem Den poezie v Karlíně

Bezmoc je cizí zem bylo motto celorepublikového festivalu Dny poezie 2025. Festival je pořádán Společností poezie, z. s., na počest narození velikána české poezie Karla Hynka Máchy. Probíhá na mnoha místech naší republiky, účastní se ho čeští i cizojazyční básníci a cílem těchto setkávání je podpora českých autorů poezie a jejich tvorby. V loňském roce se konal již 26. ročník. Náš literárně dramatický klub Dialog na cestě ve spolupráci s Pražským klubem spisovatelů při Obci spisovatelů a Náboženskou obcí Církve československé husitské v Praze 8 – Karlíně se účastní tohoto festivalu zcela pravidelně již od roku 2013.

    Vstřícná a tvůrčí atmosféra, a genius loci kaple/zasedací síně karlínské náboženské obce přivádí do Karlína v listopadu, kdy Dny poezie probíhají, každoročně 30 až 40 básníků a básnířek. Nejen z Prahy. Přijíždějí například z Mělníka, Kostelce nad Labem, Benátek nad Jizerou, Nymburka, Rakovníka, Plzně, Jižních Čech, Pošumaví, Moravy apod. Mají o účast velký zájem, přestože čas na vystoupení je obvykle jen pět až sedm minut. Tuto „nevýhodu“ však převáží možnosti setkat se a popovídat si s kolegy z různých společenských skupin, různého věku, porovnat si s nimi svou tvorbu, vyměnit si sbírky poezie, kontakty, pozvat na svá autorská čtení… Velkou roli hraje i to, že setkání jsou v posledních letech natáčena Ing. Václavem Strachotou, který je redakčně zpracovává a posléze vyvěšuje na kanál Dialog na cestě na YouTube.

     Nejinak tomu bylo i v loňském roce, kdy zazněly verše následujících básníků a básnířek: B. Ditrycha, V. J. Dvořáka, V. Felcmanové, E. Frantinové, T. Hájka, Z. Havelkové, M. Hlasivcové, O. Hníka, D. Honysové – Radecký, V. Jíchové, T. Jirgla, A. Klímové – Brejchové, P. Kosorina, M. Koubové, P. Kukala, Z. Líbalové, J. Martínka, P. Nema Ermitteho, H. Niklausové, S. Nodlové, T. Nováka, O. Nytrové, K. Peremské, M. Pokorné, M. Řeřichové, K. Salmonové, I. Siletské, V. Stibora, P. Suchana, A. Šíchy, D. Spáčila, V. Špinkové,  L. Trejbala, L. Trejbalové, M. Uhrinové, R. Voříška, J. Weinbergera, Woÿty a  B. Ždichynce.

     Kvůli hojné účasti literátů se uspořádala dvě matiné. Jedno ve středu 12. 11. a druhé v sobotu 22. 11., s ohledem na mimopražské účastníky a ty pražské, kteří pracují ve všední den do pozdních odpoledních hodin. Obě měla tentokrát stejný název Moc nad bezmocí, inspirovaný stejnojmennou knihou Anselma Grüna. Organizátoři festivalu se totiž pro ročník 2025 inspirovali poezií Violy Fischerové „Bezmoc je cizí zem“. Básnířka se zamýšlí nad tím, že i bez opory a bez hlasu se z ticha a nejistoty může zrodit poezie, krása i naděje.

      V úvodu obou setkání přivítala přítomné vedoucí Dialogu na cestě, předsedkyně Pražského klubu spisovatelů OS a místopředsedkyně Obce spisovatelů PhDr. Olga Nytrová a přečetla svou promluvu Moc nad bezmocí jako zásadní životní úkol, kde se zamýšlí nad tím, jaké má člověk možnosti bojovat s bezmocí. Poté následovala úvaha MUDr. Bohumila Ždichynce Moc nad bezmocí – civilizační paradox. V ní autor poukazuje, jak se civilizace vzdaluje od svých kořenů a zapomíná na lidskou podstatu kvůli záplavě informací, snížené schopnosti se soustředit. Jak se společnost stává povrchní, hrubne a opouští moudrost, čímž „vytváří u některých jedinců nebezpečné iluze koncentrovat v sobě moc, což vede ke katastrofám“. Východiska vidí autor v poezii, jejíž „moc se projevuje nejen v emocionálním dopadu, ale také ve schopnosti utvářet a ovlivňovat máš jazyk a myšlení“, a hlavně v pěstování moudrosti a vědění.

    Potom již za asistence Markéty Hlasivcové a Květoslavy Salmonové, jež provázely oběma pořady, dostali příležitost básníci a básnířky, kteří rozvinuli celou šíři svého umění. Zazněly básně lyrické, epické, s filosofickým přesahem, satirické, humorné, hravé, vztahové, dle naturelu různých autorů a jejich pohledů na dané téma. Nezapadly ani verše těch, kteří se nemohli nakonec dostavit z důvodů nemoci, pracovních či rodinných povinností. S jejich básněmi seznámily publikum v sobotu během odpoledne obě moderátorky.

    Tento ročník měl i jednu zvláštnost, s básnířkou Markétou Hlasivcovou vystupovala  její vnučka Zora, která interpretovala některé autorčiny texty a přes počáteční trému bylo vidět, že si to užívá, a tak možná bylo zaseto semínko, ze kterého vyroste budoucí básnířka nebo alespoň milovnice poezie.

     Díky přátelské atmosféře během oficiálních i neoficiálních částí obou matiné se nikomu z přítomných nechtělo domů, když nadešel čas, a všichni se už těší na příští Dny poezie 2026.

 

Markéta Hlasivcová, Květoslava Salmonová

Dialog na cestě

M. Hlasivcová s vnučkou Zorou

Viola Jíchová

Markéta Řeřichová

Daniela Honysová - Radecký

Vlasta Špinková

Bohumil Ždichynec

O. Nytrová

skupina 1

skupina 2

    

Velké čtení letos naposledy u Heyduka

 Před devíti lety uspořádal Richard Uher, písecký básník a spisovatel, první Velké čtení spisovatelů jižních Čech v obýváku Adolfa Heyduka, a od té doby se koná každoročně ve spolupráci Prácheňského muzea a Jihočeského klubu obce spisovatelů. Konal se i v neděli 25. ledna 2026 a další neděli 1. února se odehraje další část. Proč naposledy? Musím upřesnit, že naposledy se koná v Památníku Adolfa Heyduka, jelikož toto jsou poslední dvě akce, které se tu konají před rozsáhlou rekonstrukcí, kdy bude dům uzavřen na zřejmě velmi dlouhou dobu. Velké čtení se bude muset v příštích letech přesunout do jiných prostor.

Samotný program se nesl v tradičním duchu. Richard Uher již bohužel není mezi námi, ale stále ho tam připomíná jeho klobouk a hůl. Jako vždy tento komorní pořad moderoval emeritní ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, který nikdy neopomene připomenout nějakou zajímavost o Heydukově životě nebo jeho domě. Tentokrát povyprávěl o Heydukově rodině. Další tradicí je to, že celý pořad obohacuje krásnými skladbami zahranými na kytaru Ivan Zborník vždy s některým ze svých žáků. V neděli si přivedl zdatného kytaristu Jana Janotu.

Hlavní náplní je samozřejmě čtení spisovatelů ukázek ze svých děl. A tentokrát se sešla pestrá směs žánrů. Petr Šulista zarecitoval řadu básní, některé z jeho archivu, báseň Ředění ze sbírky Zpověď zamilovaného blázna a verše o Písku ze sbírky Pod Putimskou branou zastavím se rád. Hanka Hosnedlová zase pobavila přítomné svojí povídkou o dětském vnímání světa a přidala též několik veršů. Rodinné duo Stanislavy Bumbové mladší i starší bylo také velmi osvěžující a zábavné. Stanislava Bumbová mladší mnohé překvapila vtipnými básničkami, jak sama řekla, trochu dětskými, ale dokonce i psychologickými. Její projev byl protkán i divadelními prvky. A jak její maminka Stanislava starší poznamenala, že jelikož se nám tento svět nějak zbláznil, vrátila se k pohádkám. Povyprávěla veršovanou pohádku o líném Honzovi, který trochu nechtěně velmi originálním způsobem přemohl draka a vysloužil si tak princeznu. I toto byl herecký přednes, který všechny zaujal.

Dočkali jsme se ale i druhé pohádky od Radky Velkové, jejíž děj se – jak jinak – odehrával u řeky, ve vorařské osadě. Byla o dětech a kouzelném bochníku chleba. A na závěr přišlo trochu poučení z nové knihy Jarmily Mandžukové Malé dějiny knihovny ve Včelné o vývoji knihoven, ale i tom, co zapsali staří kronikáři kupříkladu o pálení zakázaných knih v hitlerovském Německu. Dozvěděli jsme se ale také v jak mohutném nákladu se po roce 1990 začaly vydávat některé dosud zapovězené knihy.

Konečný závěr celého podvečera patřil opět tradičnímu bohatému občerstvení, debatě mezi přítomnými a pozvánkou na příští čtenářské odpoledne s další šesticí spisovatelů.

muzikanti zl. Jan Janota, Ivan Zborník

Radka Velková

Jarmila Mandžuková

Marcela Uhrová

Petr Šulista

Hanka Hosnedlová

Stanislava Bumbová ml.

Stanislava Bumbová