I. NEUSPOŘÁDANÉ MYŠLENKY,
AFORISMY A FRAŠKY
Velký
idealista
Velký
ídealista vítá, že svět spěje ku konci,
věří,
že se dočká nových světových pořádků.
Audience
Dobrovolníci
přijímají snadněji osud pohnutý.
Trendy
Jednosměrka,
osmisměrka, bianko šek a směnka.
Nerozhodnost
Něco
tu chybí do počtu, nebo spíše přebývá.
Tak
už to holt chodí.
Vše
uvádí jen inventární kniha.
Staré
pravdy
Zapomínáme
na ně.
Vzpomeneme,
až když jsme na dně.
X
X X
No
Name a Vypsaná fixka.
Nejsou
znamením konce?
Mlčící
postavy
Literání
postavy, které dlouho mlčí,
brblají
a brojí proti autorovi.
Neví,
že jsou zcela v jeho moci.
Nová
adresa:
Nové
město nad …
obvykle
skrývá se pod mostem.
Kalhoty
dolů
Za
všechno se platí,
připustila
guma z gatí.
Zkouška
alarmů
zpravidla
jim pak už nikdo nevěří.
Odsud
až pocud
Nemám
nic proti TV seriálům,
ale
měly by respektovat
aspoň
průměrnou délku života.
Dlouhá
báseň
nádech,
na znamení.
Limetka
Vice-prezidentka
pro lidové vrstvy.
Kandidátka
kyselých věd.
Rozdává
volební úsměvy.
Mlčení
Ryba,
ani hlásku nevydá,ale slyší,
co se
kde povídá.
Právo
veta
Při
odchodu ze scény tohoto světa,
měl
bys mít, příteli, právo veta.
Zatoulané
aforismy
-
Nezapomeň si PIN pro otevření nového školního sešitu.
- Máš
pamatováka? Pamatuješ všechna saka?
-
Instinkt, to je bezdrátové spojení s podvědomím.
- Zvyk
říkat pravdu do očí je odvahou, ale i pozůstatkem doby kamenné.
-
Žádný hlídač plodícího sadu, neuhlídá ovoce před letkou
vos.
-
Aforismus má své Sarkasové moře, často bývá přejmenované na
Sarkastické.
-
Svoboda, to je rozkoš překračovat hranice vlastního prahu.
Překračovat sám sebe.
-
Přebíral cizí myšlenky, jakoby šlo o přebírání provázků z
ruky do ruky.
-
Aforista si musí občas (nejméně jednou za rok) vystřelit sám ze
sebe, aby zkontroloval poměry a váhu.
-
Když barometr stoupá nebo klesá, začíná pohyb (konkávní či
konvexní výměna) vzdušných mas, v podstatě se zvedá vítr.
-
Pravdy jsou jako kulečník, máte tágo, stůl potažený zeleným
suknem a barevné koule, jimiž odstřelujete jednotlivé pravdy.
Mnohdy stačí, když je jen eliminujete.
-
Hrát šachy sám se sebou je docela náročné a mnohdy svízelné,
sotva se totiž zbavíte pocitu, že fandíte jen jedné straně, tj.
bílým nebo černým.
-
Zkus si zapsat něco za uši, je to horší než salto mortále,
kotrmelec nebo si sednout na uši.
-
Svět se zrychluje, soudím aspoň podle tvého dechu. Už chytla jsi
druhý dech?
-
Je naivní a nesmyslné pokoušet se v džungli o nastolení pořádku.
-
Pro běžný život malá násobilka stačí, ostatní se stejně
nedá vyčíslit.
-
Každý den má pouhých 24 hodin, unaví se, vyčerpá se, vybije se
a
vyhoří.
-
Den má jepičí život, ale je jako obraz orámován
časem.
-
Pořádek dělá přátele; nevyrovnané účty ničí nerozlučné
partnerství.
-
Umělá inteligence. Snaha vytvořit bezhlavého člověka.
Zkratky
-
Nové město nad Etují. -
I labyrint zákonů, má své tajné převaděče. -
Černý autobus s padesáti černými revizory. -
Věta, která má hlavu a patu, může mít i náušnice.- Věta,
která má hlavu a patu, může mít i náušnice. -
Mraky a mlhoviny, záclonky v božího
království. - Mraky a mlhoviny, záclonky v
božího
království. - Šídlo stojí a přemýšlí, komu by píchlo.
- Váhy pro dobro i zlo mají
stejná
ramena. - Váhy
pro dobro i zlo mají stejná
ramena. -
Klíčky i paklíčky patří k ornamentům doby. -
Heslo v žabím parlamentu “Nechte mě dokvákat”. -
Papír bez razítka je jako země bez
koňského handlíře. Loutková vláda,
hraje na cizí scéně. - Bednový písmo, kaligrafie na export.
Zrcadla
a metafory
-
Metafora, frekventovaná
a známá
turistická cesta vyjadřování. Nepomůže-li vám obraz, pořád
zůstává přesvědčivé
a dokonalé panoráma
a bohatá
scenérie.
Můžete
si připadat jako v zemi Carolla Lewise
nebo na půdě Oxfordu.
-
Sotva dnes najdeš pole neorané a dosud
neprobádané,
a tak ti zbývá pošlapat
zelenou louku.
-
Výběr manželek, není zase tak velký, jak se zdá. Oddedávna nám
jej usnadňují
voňavky a parfémy. Voňavky tvoří 90 % prostředí, dnes je to
spíše seznamka. Šance
najít manželku na celý život, je dnes mezi dvaceti a třiceti
procenty.
-
Ukázky rozumu se dají srovnat s artilérií a s výstavou drahých
kamenů. Kameny
vás zasáhnout u srdce a také vám
proděraví
peněženku.
-
Jak přibývá televizních kanálů, ztrácíme půdu pod nohama,
orientace je stále těžší a zatím v tomto směru neexistuje
GPSka. Tisk jako noviny mají osud stejný.
II.
PLISOVANÁ BÁSEŇ S KRAJKOU
Stará
straka
Stará
straka bere všechno co se leskne.
Je
to sběratel velkého formátu.
Členka
svazu létajících umělců.
Kandidát
na budoucího předsedu.
Nové
akvizice ukládá do trezoru,
má
klíč od Strakovky i od strahovské
knihovny.
Má řadu depozitářů a pokladů
po
celé Evropě.
Jednou
za rok má den otevřených dveří.
Petřínská
straka probírá literární perly,
za
což je jí Památník písemnictví
neskonale
vděčný.
Odvolání
Žáby
si podaly odvolání k nejvyššímu
soudu.
V nastálém suchu přišly o část
výsostného
území.
Spravedlivý
Bože, vrať jim ho zpátky
a
vodou naplň zmizelé mokřady, tůně,
jezera
i rybníky.
Každá
je jiná
Není
každá Mata Hari, některá je jen
cifršpiónka,
sufražetka či pouhá statistka.
Plno
žen je mimo hru.
Nerady
se předvádějí.
Není
každá Gina Lollobrigida, Brigitte Bardot,
Sofia
Loren, Jane Austinová ani Fondová.
Některá
prostě neměla to štěstí potkat
zbohatlíla.
Některá se celá ztrácí v nové
hvězdné
konstelaci.
X
X X
Co
se skrývá v kalamáři? Slova, slova, slova.
Co
se skrývá v penále? Heslo dne.
Lakonická
poznámka
Ukazovátko
lze o fous zkrátit, přistřihnout
mu
knír v jeho divadelní podobě.
Předmět
nepřiblíží, jen vlasy Bereniky
ti
prodlouží.
Hůl
demokracie
Volba,
která jedním hlasem získává vše
na
svou stranu, opírá se o křehkou
demokracii
jako o naštípnutou hůl.
Podobně
se tonoucí stébla chytá,
chytá
se každé plovoucí třísky.
V
Hyde Parku, v té Londýnské demokratické
puncovně,
málokdo šetří slovy.
Nepočítá
se tu ani s pápěřím.
Demokracie
je limit rovnováhy.
Demokracie
Quo vádis s tou holí?
Černé
bezy
Na
počátku června vás zvu na letní zahradní
slavnost.
Na slavnou garden párty
se
světelnou fontánou a finskými jezírky.
V
tabuli plné krémových talířů
odráží
se vesmír.
Keř
jako žonglér točí pugetem talířků
na
všech prstech jedné ruky.
Úbor
je doporučen večerní a dlouhý.
Motýlek
je vítán.
Vstup
je, nejen pro školní děti, volný.
Živě
Tvůj
sladký
život si Evelíno natočím.
Kamerou
zn. Minolta.
Trošku
lesku možná ti uberu,
no,
tak se ohlédni.
Světlo
emanuje z nitra země.
Kde
máš ty blikající majáky?
Kde
jsou ty skály na pobřeží.
No
tak se za nimi ohlédni.
Tvůj
život je cukrová vata, růžový korál
na
špejli, vyplavený na mořské pobřeží.
Ten
film si prolédni.
Tvůj
sladký život si Evelíno natočím,
jsi
jednička, jsi prvočíslo, jež nemá stín.
Jsi
moje malá i velká násobilka.
Kameraman
Přibližuje
nám obrazy na dosah ruky.
Dá
se tomu vůbec věřit?
Občas
něco zaostří, něco rozmázne,
a
něco dokonale zmastí.
Kamera
(občas) zavrní jako malé kotě.
Boží
mlýny začnou klapat (potřebují
vodu,
stejně
jako
ty pozemské).
Něco
se někdy stane i mimo záběr.
Něco
se vystřihne a něco zahodí.
Vše
je
věcí osudu,
perspektivy,
času
a
nezměrné
dálky.
Zlaté
slunce polévá placku světa
limetkovou
šťávou s tající polevou.
Náš
kameraman vše zachytí.
Večerní
ples
Tucet
kabelek volá jednohlasně
“vezmi si mě”.
Všechny
jsou krásné a příjemné,
všechny
mám ráda.
Koženkovou,
pletenou, tu bílou z korálků
i
tu stříbrnou, i když je chladná.
Všechny
v sobě tají srdce, mé cesty
a
zpívají sborově.
Na
večerní ples si jednu vezmu,
tu
černou s ebenovou rukovětí.
Hodí
se k očím toho cikána.
Cikán
je frajer, je jako mladý pán, jako
manekýn
Je odvážný a rozhodný.
Nechci
anděla strážného, chci jen akrobata.
Jedna
báseň
Báseň
je reflektor hledající hvězdy
vzdáleného
vesmíru.
Virgule
tančící nad vydatným podzemním
zdrojem,
nad léčivým
pramenem.
Báseň
je hyena, kojot, mršina a zdechlina.
Báseň
je bludný kruh kolem Prahy
a
položená otázka.
Báseň
je dálniční křižovatka.
Báseň
je hedvábný turban kolem hlavy,
Boží
zastavení s čerpací stanicí.
Báseň
je orosená šestka.
Anita
Mladá
Anita zaslouží si můj obdiv,
nejen
pro obdivuhodné míry (90 60 90),
ale
i pro schopnost empatie,
vcítění
a
zvláštního vidění.
Má
tu nejlepší pověst, její krása právě
vychází
jako měsíc v úplňku.
Nic,
ale opravdu nic ji
k
dokonalosti neschází.
Den,
kdy jsem ji poprvé spatřil, bylo to
přesně
v poledne, na věži Svatovítského
chrámu
se houpal velký zvon.
Kolébal
se a nejméně hodinu zvonil.
Bylo
to v dubnu minulého roku.
Převrátil
mi svět na ruby,
náš
život
teprve začínal. Už večer jsme se
milovali
a milovali jsme se
až
do božího rána.
Paruka
Vzala
sis zelenou paruku, a oklamala jsi mě.
Nejen
barvou, ale i hustým kudrnatým
vlasem
a
dlouhými stříbrnými řasami.
Marně
jsem tě hledal v centru města, mezi
neóny,
červenými lampióny
a
batáty na trhu,
běžícím
tiskem a Novou scénou, ztrácela ses,
možná
i topila.
Možná
jsem tě jen nepoznal.
In
vino veritas
Ve
víně už nehledáš ani špetku pravdy,
zkušenost
praví ti, ne, už ne.
Mnohokrát
jsi se napil a častokrát spálil.
Nyní
jsi vyznavačem elektřiny a vodíku.
Alternativních
zdrojů, konspiračních teorií.
Nikomu
a ničemu už nevěříš.
Nikomu
nezávidíš.
V
moři i na vzduchu víno snadno zkysne
nebo
zkvasí. Dávno už je hybridní.
Pravda
se svými stopovými prvky,
bývá
jen u dna sklenky.
.jpg)
