Nové knihy pohádek s ilustracemi Niny Roubíkové

František Tylšar
Traťové pohádky II
Epika, 2026

Příhody kocoura Čumáčka pokračují

Čumáček není jen tak nějaký obyčejný kocour. Většinu života prožil v železniční stanici Lomnice nad Lužnicí, protože miloval koleje, vlaky a vše kolem nich.

Každé ráno, než se první vlak rozjel, si oblékl svou imaginární čepici výpravčího, vyskočil na stůl u pokladny a sledoval příjezdy vlaků. Uměl rozlišit motorák od rychlíku, znal zpaměti jízdní řád i všechny předpisy, rozeznal neklidné turisty i zasněné školáky.

    

    Ale nic netrvá věčně, ve stanici pokladnu zavřeli a jednoho dne se objevila i cedule o modernizaci trati. Starý čáp Čumáčkovi prozradil, že po ní už nebude ve stanici žádný zaměstnanec, který by se o něho staral… A jak to všechno nakonec dopadlo? 

Přednosta stanice Čumáčka odvezl do Tábora, kde na něho čekal vlakvedoucí František. Dostali nový úkol. Jezdit po tratích, které skrývají spoustu železničních příběhů a tyto vyprávět dětem. 

    

    Pojďme se společně s nimi svézt po jedné z nich, pohádkové trati z Tábora do Veselí nad Lužnicí. Průvodci nám budou pohádkový kocour Čumáček a vlakvedoucí František. Seznámíte se také s Panťou, rychlým a moderním vlakem, který nám prozradí mnohá železniční tajemství. A samozřejmě nebudou chybět ani pohádky. Každá stanice a zastávka má tu svoji. Tak neváhejte, nastupte s námi do vlaku a hurá na cestu za pohádkami! 

    Na konci knihy naleznete většinu z nich v černobílé verzi určené k vybarvení. Pokud ale nechcete malovat přímo do knižních stránek, dostanete k dispozici i malý dárek ve formě klasických omalovánek. Autoři mysleli i na rodiny s více dětmi, a tak jsou tyto Vybarvovánky kocoura Čumáčka k dispozici také samostatně a lze si je objednat společně s knihou o jejíž distribuci se stará sám autor.

Kontakt na autora: frantisek.tylsa@seznam.cz 

Nina Roubíková
Bukovské pohádky
Epika, 2026

Bukovské pohádky: Straka Máňa a její kamarádi ožívají v nové knize

Obec Buk se dočkala vlastní pohádkové knížky. Autorka Nina Roubíková, známá také jako „paní Columbová“, vydala v malém nákladu Bukovské pohádky. Příběhy plné vtipu, napětí a přátelství potěší nejen místní děti.

Všechno to začalo vyprávěním pro vnoučata. Ta si hlavní hrdinku – bukovskou straku Máňu – zamilovala na první dobrou. Od domácího vyprávění byl už jen krůček k vydání skutečné knihy, která vznikala za finančního přispění obce, rodiny i laskavých sousedů.

    Všechny pohádky jsou velmi uvěřitelné, přesto v nich nechybí klasické pohádkové bytosti. Malí čtenáři se v nich seznámí například s hejkalem Kůrákem, vodníkem Břečkou, mízovým skřítkem panem Lipáčkem nebo vílou Měnilkou. Straka Máňa má i mnoho zvířecích kamarádů a ani ti nemohou v knize chybět. Autorka do děje citlivě vplétá také skutečné události z Buku a okolí. Děti tak prožijí stěhování vyder na Holnou, populární bukovskou Halloweenskou stezku odvahy, ale i vichřici, která se obcí opravdu přehnala. Také se seznámí s čertem, který kdysi dávno vylekal paní Součkovou. 

    Kniha myslí na začínající čtenáře, proto je vytištěna větším písmem pro snazší orientaci v textu a je bohatě ilustrována. U autorky a ilustrátorky je již běžným standardem, že na konci knihy nechybí oblíbené omalovánky. Bukovské pohádky jsou skvělým tipem na krásný dárek – a to nejen pod vánoční stromeček.

 

Kontakt na autorku: Nina.Roubikova@seznam.cz

Den poezie v Praze

Vážené a milé básnířky, vážení a milí básníci,

    

Připadá mi to jako chvíle, kdy jsme se s mnohými z vás sešli na Dnech poezie 2025, a už za dveřmi stojí další ročník tohoto tradičního festivalu, bohatě naplňovaného originální tvorbou. Náš Literárně dramatický klub Dialog na cestě společně s Pražským klubem spisovatelů Obce spisovatelů se opět jako každoročně zúčastní.

 

    Dovolujeme si vás všechny pozvat proto do Vítkovy ul. 13, Praha 8 – Karlín, do zasedací síně NO CČSH Praha 8, abychom společně strávili krásné a nezapomenutelné chvíle s poezií. Nejen samozřejmě ty z nás, kteří se zúčastnili minulých ročníků, ale rádi mezi sebou uvítáme i zcela nové tváře z řad příznivců, těch, kteří se o nás dozvěděli poslední dobou od přátel nebo z našeho webu.

 

 

     Organizátoři zvolili pro letošek: „verš „Můj dopis světu“ ze stejnojmenné básně velké básnířky Emily Dickinsonové (1830–1886). Autorka prožila značnou část svého života v dobrovolném ústraní a svou tvorbou nám připomíná, že poezie je zároveň hluboce osobním aktem i formou navázání spojení s druhými“.

     Chtějí také připomenout výročí mnoha básnických osobností např: Jakuba Demla, Svatopluka Čecha, Jiřího Karáska ze Lvovic, Františka Hrubína, Elišky Krásnohorské, Jaroslava Seiferta, Rainera Marii Rilkeho, Heinricha Heina či Elizabeth Barrett Browningové, jejichž osobnosti a verše budou připomenuty v řadě pořadů.

 

     Letos se opět uskuteční dvě setkání, ve všední den a o víkendu, aby se mohli zúčastnit i mimopražští autoři, a také ti, kdo mají ve všední den např. další vystoupení či pracovní povinnosti, nebo kteří ze zdravotních či bezpečnostních důvodů nechtějí chodit ve tmě.  A v neposlední řadě jde o to, aby byl čas na to si vzájemně popovídat, vyměnit sbírky, eventuálně navázat spolupráci. Samozřejmě můžete, budete-li chtít, přijít na obě setkání.

 

     Naše pořady mají jednotný název a budou se konat v následujících dnech:

         Když vyslovíš slovo I - ČT 12. listopadu. Čas: 14-19 hod

            (moderují Olga Nytrová a Markéta Hlasivcová)

        Když vyslovíš slovo II - SO 21. listopadu. Čas: 14-19 hod

           (moderují Olga Nytrová a Markéta Hlasivcová)

    

 

       Pokud budete mít zájem a čas se letošního Dne poezie zúčastnit, dejte mi prosím vědět na mou mailovou adresu: flora.s@seznam.cz. Nejpozději do středy 4. 11. 2026. Kopii prosím zašlete na mailovou adresu: Marketa.Hlasivcova@post.cz

Děkuji.

 

       Uveďte též orientačně, prosím, v jakém čase by Vám vyhovovalo vystupovat. Po uzávěrce přihlášek bude vypracován orientační itinerář, který bude rozeslán všem účastníkům. Upozorňujeme, že při velké poptávce, týkající se některého z termínů či při eventuálním časovém skluzu, bude dána přednost mimopražským účastníkům, cestujícím veřejnou dopravou, a těm účinkujícím, kteří mají další akce s pevně daným začátkem. Pokud už dnes víte, že se nebudete moci zúčastnit, dejte nám vědět též.

       Délka vystoupení: maximálně 5 minut. Tento údaj se může ještě změnit, záleží na počtu přihlášených.

       Pořad bude natáčen a později vyvěšen na YouTube na kanále Dialogu na cestě. Tím se otevírá též možnost účasti pro básnířky a básníky, kteří nemohou ze zdravotních, pracovních, rodinných a jiných důvodů přijít na naše dvě setkání.  Mohou nám zaslat svá natočená vystoupení, která budou zařazena do nahrávky. Také je možné zaslat své verše, opět v délce do 5 minut, mailem a ty pak budou přečteny během pořadů někým z přítomných účinkujících,

viz. nahrávka Den poezie 2025 (3 části) na  kanále Dialogu na cestě na Youtube https://www.youtube.com/…eos  

 

 „Tuhé a tekuté“ dary na společný stůl jsou vítány.

 

Hezké podzimní dny

 

Květoslava Salmonová

Zástupkyně PhDr. Olgy Nytrové

Dialog na cestě

Tf: 605 331 516

 --------------------------------------------------------------------------------------------

Oslavenci měsíce října

Babí léto těší a hřeje a snad vydrží i přes ohlášené deštivo. Dny se krátí a vedou ke vzpomínkám a zamyšlením. Tehdy  se můžeme probírat i tvorbou a zásluhami našich členů, ať řádných, mimořádných (i za celospolečenské zásluhy) nebo čestných.

Hned prvního října připojme dobrou vzpomínku (pokud nebudete přímo na oslavě osobně) krásným půlkulatinám spisovatele, humoristy a literárního historika, Milana Pávka. V roce 1990 ještě přidal vydávání knih. Mimo jiné jsme se s jeho nadhledem setkali v antologii povídek Nevěry II (2005) o nevěrách z mužského pohledu. Známý je příběh jeho knihy Simulanti s prvkem fantastiky, jejíž prodej byl tři roky zakázán pro „závadný“ obsah… Navázal totiž na Haškův humor a předvedl naši společnost jako bandu simulantů. Naštěstí přišla „perestrojka“.

Prvního října si připomeneme také narozeniny naší čestné členky, spisovatelky a pedagožky Věry Vlčkové. Věnuje se regionální historii, publikovala v regionálním i celostátním tisku a sbornících. Mezi její práce patří knihy Nevrátili se – mrtví jsou (2018) a Květen 1945 v České Skalici: bitva o město (2016) a konečně i Cestami života z roku 2024, kde nás provází životem jedné rodiny-a jak jinak, než v České Skalici.

Odvolíme a nadechneme se, abychom 20.října zvedli číše k přípitku na zdraví naší mimořádné členky, paní Petry Procházkové, jedinečné znalkyni poměrů na východě, ať v Rusku nebo okolních zemích. Kdyby jen to: Známá česká novinářka a humanitární pracovnice se proslavila krizovým zpravodajstvím z asijských a afrických válečných konfliktů. Byla tam, kde i osobně žila ve stálém nebezpečí a dokázala na místě jednat  i s velmi mocnými lidmi. Získala řadu ocenění jako novinářka. Nejnovějším oceněním je francouzský Řád čestné legie (2024). Román Frišta (2001)motivoval tvůrce k úspěšnému filmu Moje slunce Mad(2021). Poslední, opět významnou knihou je Cesta Rusů k válce (2024).

22.říjen patří spisovateli, překladateli, básníku a hlavně knihovníkovi Janu Marešovi, našemu čestnému členovi. Jeho zásluhou jsou pro nás opět objeveni zapomenutí šumavští literáti. Byl za svou dlouholetou činnost odměněn cenou Johanna Steinbrenera „Za mimořádný přínos šumavské literatuře“ v rámci festivalu Šumava Litera (2018). Zpracoval totiž zhruba 14 knih (překládal a připravil do tisku), vypracoval informační panely české i německé, napsal přes 120 článků a nepočítaně místopisných a literárních rešerší.

25.října oslavuje narozeniny další naše mimořádná členka, herečka, známá z divadel a seriálů, Zdeňka Žádníková-Volencová. Hrála i ve filmech americké produkce a načetla několik audioknih. Mimo svou profesi je známá také založením a fungováním Nadačního fondu Zdenky Žádníkové (2007), který se snaží zlepšit a zpříjemnit nemocniční prostředí ve spolupráci s našimi výtvarníky, především dětem. Projektu Přísloví pro potěšení i pro dospělé se účastnil i náš další člen, Benjamin Kuras.

Hned další den, 26. říjen, si zabral básník, lékař a spisovatel, dramatik a vydavatel Václav Franc, který své půlkulatiny rovnou slaví sbírkou Mimikry. Ve své tvorbě si umí dělat legraci. Ze sestřiček, zubařiny, pacientů, mediků i profesorů (Dvakrát vrtej, jednou trhej, 2011). Setkáte se s ním i v almanaších, mezi jeho veliké zásluhy patří založení a pořádání literární soutěže humoru Řehečská slepice.

Výčet oslavenců završuje spisovatelka, fotografka, vynikající kuchařka Helena Rytířová, která si 28. října oslaví krásné půlkulatiny. Mimo oblíbené kuchařky s vlastními fotografiemi pokrmů (napočítala jsem jich šest, pro různé věkové skupiny) jmenujme jednu z posledních knih Uhnutiny uhnutý (2015) o starém pánovi, domovníku ze sklepního bytu, který leccos věděl, znal… a pověděl dál. V době minulé.

Ať všem slouží zdraví, přichází stálá inspirace a nechybí tvůrčí síly!

Hana Mudrová

 

Václav Franc - MIMIKRY

 

Pro čtenáře poezie je celkem pochopitelné, že mu uvíznou v paměti básnické sbírky, které něčím zaujaly, překročily běžnou hranici vlivů, zdolaly pomyslný autorský práh. Pravda, stává se to spíš ojediněle, častěji najdeme jednu jedinou báseň, která ve čtenáři zapustí kořeny a vrací se k němu v nečekaných souvislostech. Tak jsme v roce 2023 přijali útlejší sbírku Václava France Miniatury, osobně jsem ji od té doby otevřel několikrát. S přesvědčením, že to je cesta, kterou by se básník Franc měl ubírat, protože právě tam je originální a perspektivní, plachetnice jeho poezie je nastříkaná vzácným optimismem, dvojnásob cenným v dobách plných ponorů, kdy se úsměvy až příliš často mění v nepřirozený škleb. Žel, setkáváme se s tím i na poetických oraništích.  Každý autorský vývoj připomíná potok, kličkující v lukách. Někdy pouze potůček, ale jeho voda je průhledně čirá. O to výrazněji působí konsolidovaná hladina Francovy sbírky MIMIKRY (2026,  116 str.), která ke čtenářům dospěla nejprve v podobě E-knihy. Za zmínku stojí i výtvarný doprovod. Po dočtení se mihne vlaštovka plného čtenářského uspokojení jako předzvěst vlajkové lodi, vonící papírem a tiskařskou černí.

            Setkáváme se s poezií, která si zachovává osobitý charakter, odpovídající záměru autora při koncipování definitivní podoby sbírky, které rozhodně není vlastní poměrně častý tvůrčí neduh v podobě přemíry slovního balastu. Řečeno zjednodušeně – neruší přemíra slov, v níž se utápí autorský záměr. Právě tady je Václav Franc dominantní. Nikde nezazní rušivé, přebytečné slovo, až na dřeň oholená osa jednotlivých básní představuje jakýsi zrcadlový obraz současného života, v němž zdánlivě nemá nikdo zbytečnou chvilku na pozastavení, zamyšlení, úsměv. Občasné zamyšlení nad smyslem verše je ovšem obráceno hrotem šípu ke čtenáři, básník nese plnou odpovědnost za zasetá semena, teprve v druhé řadě za sklizeň.  Sbírka Mimikry se stává jakýmsi milníkem, který nedělí, nýbrž spojuje, tvoří ucelenou stavbu z rozličných materiálů, účelně skládá drobné úlomky barevně pestré verbální skloviny. Vedle metaforicky zahalených briskních postřehů (Pády, Pohoda) čteme stejně okysličené verše milostné (Zeměpis), mezi nimi pozoruhodně prolínají úsečné úsměvné sekvence, které jsou tak trochu útěšnou hrou s jazykovými možnostmi (Krajta, Smích, Korektury). Působí jako radostný odraz vnitřního uspokojení, přenášeného prostřednictvím veršů, nutně vyvolávající úsměv, přičemž si bezděčně uvědomujeme, jak hluboká pravda byla zvednuta od dna. Nikoli pravda jako klíčový systém výroků a předpokladů, nýbrž pravda v podobě reflexivního postřehu, okamžitého záblesku, paprsků otevřené vstřícnosti. Stále platí to, co činilo blízkou sbírku Miniatury - vřelost v pestrých dimenzích. V misce, kterou Franc nabízí, jsou nejen krůpěje živé vody, pod jemným baldachýnem se skrývají drobné zaostřené třísky, které se nenápadně zadírají pod kůži. Vedou i k zamyšlení (Mlčení). Někdy se až zdá, že se básník za svůj sympaticky laděný přístup omlouvá. A jak jinak, než potěšitelným veršem! Jestliže sbírka Miniatury představovala výrazný příslib, Mimikry jsou jeho (nikoli miniaturním) naplněním, čerpajícím z absolutně hřejivého pramene, nonšalantní, humorné i skromně ostnaté.

            Václav Franc náleží k básnickým generacím, které zapustily kořeny v literární Šrámkově Sobotce. Mám pocit, že přes dlouhý most roků je Šrámkova poezie jakýmsi mementem, jemuž se většina básníků nevyhne, a pokud ano, tak k vlastní škodě. Odlesk bezprostřední šrámkovské pokojné, nikoli pokorně poddajné záře, lze vytušit v mnoha současných sbírkách. Zajisté zapůsobilo letošní regionální „šrámovské“ zaměření Střediska, proto lze akceptovat závěrečné drobné vychýlení, představované básní Jez; s úctou k panu Fráňovi ho přijměme.

            Václav Franc zkřížil svůj básnický rapír se standardními plochami současné české poezie, třebaže se několik podobných pokusů urodilo. Netuším, zda někde na navigaci bliknul semafor anglického básníka Roberta Lasse, ale vskutku pouze bliknul. Franc prosekává trnitou trasu k Parnasu na obzoru, pootvírá dveře měkčeji laděným strunám své lyry. Činí to k potěše všech, kteří dovedou zvolené melodii porozumět, najít v ní smysl, účel i vlastní pěšinky. Neboť letité poznání praví, že úsměv má větší váhu nad všechny důstojně vztyčené ukazováčky.

            Básník se totiž sbírkou Mimikry na čtenáře usmívá.                                    

František Uher

Vyhlášení 26. ročníku soutěže Řehečská slepice

 

XXI. Východočeský umělecký maraton

V pátek 25. září se konal v Pardubicích XXI. ročník Východočeského uměleckého maratonu. Probíhal pod záštitou primátora města Pardubice, který také zajistil propůjčení krásného renesančního sálu. Toto působivé historické prostředí ještě umocnilo dojem z  tohoto nádherného setkání.

Akci zahájila předsedkyně Střediska východočeských spisovatelů Mgr. Eva Černošová. Program i vhodně doplnilo hudební vystoupení Pavla Hlase, žáka pátého ročníku konzervatoře v Pardubicích.

Hlavním bodem programu byl křest sborníku „Pohádky pro Vašíka Cafourka“, který vydalo Středisko východočeských spisovatelů u příležitosti 115. výročí narození spisovatele Václava Čtvrtka. Editorem sborníku byl jičínský spisovatel Václav Franc a přispělo do něho svými pohádkami, pověstmi a básněmi celkem 11 autorů. Sborník také doplňují velmi pěkné ilustrace Václava JMB Smejkala. Zajímavostí na sborníku, který je opravdu po všech stránkách velmi podařený, je použití místního podkrkonošského nářečí v některých příbězích.

Jičínští jsou na Václava Čtvrtka opravdu hrdí. O tom svědčí i skutečnost, že právě v nejbližších dnech se zde bude otvírat zrekonstruovaná knihovna Václava Čtvrtka.

Dalším bodem programu bylo blahopřání jubilantům (Milan Kosař - 80 let, Luboš Zelený - 80 let, Věra Kopecká - 75 let a Václav Franc - 65 let). Z jubilantů byl ale přítomen pouze Václav Franc, ostatní byli řádně omluveni.

Následovala diskuse, kde byl mimo jiné připomenut říjnový knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, který má již dlouholetou tradici i předvánoční knižní veletrh v Pardubicích, který je čerstvou novinkou a na kterém se také představí Středisko východočeských spisovatelů.

Akce byla po všech stránkách výborně zorganizovaná a probíhala v přátelské atmosféře. Jen více takovýchto akcí!

 

PhDr. Daniela Radecký,

členka Pražského klubu spisovatelů při Obci spisovatelů, která se setkání zúčastnila jako host 

Slova mají křídla