Českí a slovenskí autori spoločne

 Záhrada knižnice ožila uprostred horúceho leta česko-slovenským dialógom. 12. august nepatril tentokrát deťom, ale českým a slovenským literátom, ktorí svoje prvé kontakty nadviazali v roku 2020 na Dňoch slovenskej kultúry v Českých Budějoviciach. Tu sa zásluhou Pavla Tomašoviča, spisovateľa a publicistu a zároveň riaditeľa knižnice, začala spolupráca Knižnice Juraja Fándlyho s Juhočeským klubom Obce spisovateľov. Výsledkom nadviazaných vzťahov je zborník poviedok českých a slovenských literátov Sedm + sedem, ktorý v príjemnej atmosfére letného podvečera predstavil Martin Jurčo, moderátor RTVS. 
Obsahuje sedem poviedok českých a sedem slovenských autorov. Z nich je päť úzko zviazaných s Trnavou. Nájdeme tu poviedky od Zlaty Matlákovej, Benjamína Škreka, Štefana Kuzmu, Miroslava Danaja, Pavla Tomašoviča, Petra Mišáka a Igora Váleka. 
Špeciálnym hosťom podujatia bol predseda Juhočeského klubu Obce spisovateľov František Tylšar, ktorý predstavil aj ďalší zborník pod názvom Záchranná brzda alebo veselé príbehy zo železnice. Otázka Martina Jurča, či je železničiar, ktorý píše, alebo literát, ktorý hľadá témy na písanie na železnici, vyvolala u početného publika na perách úsmev. Odpoveď neprekvapila. Železnica totiž predstavuje podľa Tylšara „nevyčerpateľnú studnicu príhod“. S naším mestom ho mnohé príhody aj spájajú. Z Trnavy si dokonca vybral aj ilustrátorku svojich poviedok Michaelu Mondekovú, o preklad jeho poviedok sa postarala Beáta Kuracinová. 
Hudobné predely vynikajúco zvládli trnavskí hudobníci Pavol Opatovský a Jozef Laci Pagáč, a tak sme mohli opäť stráviť jeden príjemný podvečer v dobrej spoločnosti. Ako na záver povedal Pavol Tomašovič: „spojenie medzi českou a slovenskou literatúrou je vždy obohacujúce, pretože medzi našimi kultúrami nie je jazyková bariéra. A ani tá ľudská.“

Originál článku včetně fotografií si můžete prohlédnout na webu Knížnice Juraja Fándlyho v Trnavě.

Oslavenci měsíce srpna

 Začátek srpna vypadá hodně klidně, můžeme konečně trávit dny ve větší společnosati, bavit se, někteří mají povoleno i tancovat… Ano, dál žijeme v absurdní době, sand už nic nebude v normálu, jak jsme ho znali dřív. Přesto je skvělé, že už krůček po krůčku dýcháme volněji, opadá strach a snad se i nákaza udrží na velice nízkých čísel. Proto můžeme slavit, scházet se a připíjet těm, kdo se rozhodli přijít na svět jakožto srpnoví zrozenci.

Vracíme se k původní formě kratšího popřání pouze těm, kdo slaví půlkulaté nebo kulaté narozeniny  nebo jsou našimi čestnými členy. A protože jsou oslavenci v tomto měsíci ze staré školy, jistě galantně  (a pro nás výjimečně) dají bez ohledu na datum přednost jediné naší srpnové dámě, která se navíc dožívá kulatin.

Devatenáctý srpen patří paní Sylvě Stankušové – Knotkové. Tato básnířka a prozaička je členkou Literárního klubu Petra Bezruče ve Frýdku – Místku. Publikovala své verše a prózy v časopisech a kalendářích, teprve v důchodu začala tvořit spouvisleji a vydala několik sbírek veršů a povídkových knih. Z posledních titulů jmenujme Široké nebe nad Brnem (2014). Dnes patří mezi naše čestné členy. U dam se sice věk neprozrazuje, ale tyto kulatiny jsou velice, velice krásné.

Vrátíme se nyní zpět k desátému srpnu, kdy slaví narozeniny pouze o jediný rok mladší pan Vladimír Páral. Patří mezi naše nejoblíbenější spisovatele již celé desítky let a v roce 2014 překvapil naši kulturní (a hlavně čtenářskou) obec svým posledním románem Kniha o biči.

Dvacátý druhý srpen patří oslavě půlkulatin pana Karla Vůjtka, ostravského básníka, překladatele a publicisty. Ve své tvorbě nezapomněl ani na děti (Směšné básničky pro chytré hlavičky, 1996). Za velice záslužné a výjimečné dílo je považována kniha  To byl Rudolf Resner – Robert Rýdl (2014), v níž pátral po osudech vlastence z Klimkovic, který se stal předlohou literární postavy R. Rýdla v díle Jarmily Glazarové Vlčí jáma.

Posledním čestným členem a vybraným tvůrcem tohoto měsíce, který hodlá slavit narozeniny, byť jen „řadové“, nekulaté, je pan Milan Blahynka. Na jeho počest zvedneme číše před koncem měsíce, dvacátého devátého. Významný a oceněný literární teoretik a kritik se zabýval mnoha postavami naší literatury, publikuje také články o literatuře současné. Mezi poslední tituly patří kniha Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica) (2017).

Všem našim oslavencům přejeme pevné zdraví, hodně štěstí, pohody a energie do dalších let, krásnou oslavu se všemi jejich milými a blízkými a vše dobré, co může být.

Hana Mudrová 

Česko-Slovenské knihobraní

Starší generace si ještě pamatuje časy, kdy v Čechách zněla slovenština a na Slovensku čeština prakticky neustále. Měli jsme stejný televizní program, školní osnovy i vládu. Pak jsme se ale rozešli a oba národy i jazyky šly svojí cestou.

Dnešní mladá generace Čechů Slovákům často nerozumí a ani na Slovensku to není o moc lepší. Byl jsem nedávno dokonce svědkem toho, jak český a slovenský student „spolu hovoria poanglicky“, protože jeden z nich nebyl vzájemné komunikace v našich bratrských jazycích schopen.

Proto je každá příležitost k jazykovému sblížení vítána. Jedna z nich se uskutečnila dne 12. srpna v Trnavskej knížnici Juraje Fándlyho. Zní to skoro neuvěřitelně, ale byly zde představeny rovnou dvě nové knihy, které vznikly v česko-slovenské spolupráci.

První z nich napsal, původně v českém jazyce, spisovatel a předseda Jihočeského klubu Obce spisovatelů – František Tylšar. Překrásnými karikaturami ji doplnila nadějná výtvarnice z Trnavy – Michaela Mondeková – Mrvová. A protože Trnava je líhní umělců různých směrů, netrvalo dlouho a světlo světa spatřila také slovenská verze s názvem „Záchranná brzda alebo Veselé príbehy zo železnice“, kterou přeložila Beata Vargová Kuracinová, rovněž z Trnavy.

Druhá kniha, která byla přítomným představena, má téměř matematický název – 7 + 7. O tom, že se nejedná o početní příklad, nás přesvědčí jeho slovní přepis, který zní „Sedm plus sedem“. A ten, kdo správně počítá, také zjistí, že kniha opravdu obsahuje čtrnáct povídek. Sedm od českých a sedem od slovenských autorů.

Nápad vydat společnou knihu se zrodil na Dnech slovenské kultury, které probíhají každoročně v jihočeské metropoli a v jejichž rámci se setkávají zástupci slovenské kultury se spisovateli z Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Už si ani nevzpomeneme, kdo myšlenku první vyslovil, ale víme, že u jejího zrodu seděli ředitel Trnavskej knížnici Juraj Fándlyho – Pavol Tomašovič a zakladatelka Jihočeského klubu obce spisovatelů – Hanka Hosnedlová. Bylo vybráno sedm a sedem reprezentativních autorů a za necelý rok v režii

Českobudějovických vznikla novotou vonící kniha. Nebývá to mezi literáty zvykem, ale veškerou práci na jejím vzniku obstarali členové tamního klubu. Sazbu a zalomení František Tylšar, korektury Hanka Hosnedlová, návrh obálky Jiří Hovorka a nakonec Jan Medek, majitel nakladatelství Epika v Jindřichově Hradci, který zajistil konečnou výrobu.

A na koho se v knize můžete těšit? Za českou stranu povídky napsali autoři: Ladislav Beran, Stanislava Bumbová, Jana Dohnalová, Hanka Hosnedlová, Jiří Hovorka, František Niedl a František Tylšar. Slovenskou polovinu vytvořili: Miroslav Danaj, Štefan Kuzma, Zlata Matláková, Peter Mišák, Benjamín Škreko, Pavol Tomašovič a Igor Válek. Pokud některá z těchto jmen slyšíte poprvé, nevadí. Každý autor je v knize uveden krátkou autobiografií a fotkou.

Povídky jsou z různých prostředí, psané mnoha styly, takže kniha působí sice pestrým, ale přesto uceleným dojmem. Více k obsahu neprozradím, konec konců, přečtěte si knihu sami. Co však prozradit mohu, je, že nebude jediná. V těchto dnech na Slovensku i v Českých Budějovicích pracujeme na její sestře, doslovně dvojčeti.

Co napsat na závěr. Poděkujme s úctou a pokorou za každou příležitost k vzájemnému poznávání. Poděkujme Pavlovi Tomašovičovi, který akci připravil a zorganizoval, Martinu Jurčovi za skvělé moderování, autorům, ilustrátorům, vydavateli za odvedenou práci. Hudebníkům (Pavol Opatovský a Jozef Laci Pagáč) za příjemnou atmosféru česko-slovenských písniček a nakonec všem divákům, kteří na akci přišli. Ti, kteří to nestíhali,nemusí zoufat. Obě knihy lze zapůjčit v knihovně nebo rovnou objednat u vydavatele na adrese medek@epika.cz.

=fjb=

Po kliknutí na obrázek, si ho můžete prohlédnout v plné velikosti. 

Budova Trnavské knihovny Juraja Fándlyho.

Zleva: Michaela Mondeková Mrvová, FrantišekTylšar 

a ředitel Trnavské knihovny JF Pavol Tomašovič.

Představení knihy Sedm plus sedem.

Překladatelka, autor a ilustrátorka... 

Beata Vargová Kuracinová (vlevo) a Michaela Mondeková Mrvová.

Zápis v pamětní knize.

Foto: z archivu autora.

Ohlížení bez Lotovky

 Hana Mudrová

Název zajímavě silné publikace „Ohlédni se, nezkameníš“ odkazuje na příběh Lotovy ženy a ilustrace obálky Jitky Píšové v tomto odkazu pokračuje.  Ona však neznázornila pohromu kdesi vzadu, ale slunce nad oblaky. Podivno, našedlo a jednotvárno může být spíše tam, kudy chceme kráčet. Naše současnost, zdá se. Její citlivé kresby doplňují také texty uvnitř tohoto almanachu.

Nemusíme se proto ohlížet nijak ustrašeně, starostlivě a bojácně, jak by se mohlo zdát.  Naopak, ohlížejme se, vzpomínejme, nechme se pohladit stovkami ohlédnutí jiných. Ano, je tomu tak, po třináctém sborníku poetických textů z našich luhů a hájů, který byl Vladimírem Stiborem ohlášen opravdu, ale opravdu jako poslední, přece jenom vyšel další.

Právě vlny pandemie, lámající naši obvyklou minulost, znamenaly výzvu všem, kdo se potřebovali vymanit z šedi a úzkostí, vyhlédnout nad mraky k onomu slunci a jasu na obálce. Přispělo sem devadesát osm básníků, mnozí se třemi a více ukázkami tvorby, takže almanach nabral úctyhodných rozměrů. Již nejsme zvyklí na takové porce veršů, ale tím zajímavější je postupné probírání se různorodostí, jakou poskytuje tato literární žeň.

Jak rozlišit, která poetika patří  na přední strany, která je vrcholem a která knihu má uzavřít? Není jednoduché rozhodnout, ale když už je název parafrází biblického příběhu, padlo rozhodnutí v podobném duchu, vskutku šalamounské. Básně jsou řazeny podle abecedního pořádku jmen zúčastněných autorů, bez ohledu na proslulost a zásluhy.

Jejich krátké představování obsahuje také odpověď na otázku, jak v lidském životě vypadá bod zlomu a kdy nastává. Otázka nás opět vrací k samému názvu almanachu a oné zlomové chvíli v Lotově rodině, kdy v okamžiku téměř bezpečném došlo k náhlému neštěstí. Nastoluje také souvislost se životními zlomy pod nečekanými útoky mrňavého viru. 

Nechť tedy rozhodne samotný čtenář, co je blízké jeho srdce a duši, co teď a co příště zapadne do jeho nálady jako klíček do zámku. Almanach tak potěší opakovaně, dává možnost zaujmout v mnoha chvílích.

Uspořádal Vladimír Stibor, vydal Milan Hodek/Paper jam v Hradci Králové v r. 2021 jako svou 116 publikaci.

Kruhy pekla, kruhy naděje

 V červencovém čísle (našeho jediného literárního) měsíčníku XB-1 vyšla recenze na poslední román Anny Šochové Císařská sebranka:

 

KRUHY PEKLA, KRUHY NADĚJE

   Románová space opera „Císařská sebranka“ od zkušené spisovatelky Anny Šochové přistupuje k žánrovému kánonu s originalitou, vnitřním nasazením - i začleněním detektivních prvků. Dějiště příběhu je situováno klasicky na jednu z planet, které již mírně zmutované lidstvo kolonizovalo.  Kdysi ji obývala rasa Huovinů, inteligentních, mírumilovných bytostí s pozoruhodnými vlastnostmi a složitým procesem rozmnožování. Zdá se, že prakticky vyhynuli; jediným jejich představitelem je císař lidmi osídlených území. Po několik staletí vládne z nádherného paláce v megapoli Huovin-Akko, ukrytý před zraky všech kromě svých žen a dvořanů.

Ze skromných začátků se lidská civilizace na huovinské planetě rozrostla do hierarchicky členěné společnosti, mísící prvky dekadentní antiky, silně patriarchálního středověku a dravé průmyslové ekonomiky. Megapole je složena z bezpečnostních okruhů podle sociálních skupin od šlechty po prosté pracující. Obklopují je neutěšené bloky předměstí, slumy, v nichž se snaží působit utopistická občanská sdružení.

Globální konflikty, „Doby neklidu“, smetly archivy a prohloubily obecnou nouzi o vodu, potraviny a další zdroje. K fyzickým bariérám mezi sociálními okruhy se přidaly obrovské rozdíly v životním stylu. Napětí mezi komunitami zvyšují negativní jevy: střety mezi aristokratickými klany, vlastníky mocných firem; represivní nájemné soldatesky, jejichž úkolem je zastrašovat předměstí a unášet odtud děti - budoucí služebníky; intriky mezi dvořany; všudypřítomné genetické manipulace a implantáty v mozku pečlivě vybíraných jedinců, vytvářející intelektuálně špičkové „podílníky“; informační a komunikační systémy prolézající společností jako nervová síť; ideologicky zaměřený zábavní průmysl, který nekonečnými palácovými seriály sytí a tiší plebs, a pořádá i kruté gladiátorské zápasy; amorálnost, perverze, drogy, nouze, bezpráví a beznaděj.

Civilizace na planetě je nemocná i v privilegovaných vrstvách a trpí. Snad se věci změní, až jí hýčkaný císař daruje dědice trůnu… Moc posledního známého Huovina je oslabená, poškozená úředníky a lobbisty, vzdor geneticky upraveným souložnicím nepočal potomka, jediná skutečně milovaná žena - princezna Ksiang, zmizela. Možná vzejde záchrana z ilegálního Kruhu moudrých, sdružujícího špičkové specialisty z různých oborů, či od záhadné Vědmy s téměř magickými schopnostmi.

Komplexně vybudovaným, složitým světem provází čtenáře desítka stěžejních hrdinů v čele s imponující osobností obojživelného, oboupohlavního a heterosexuálního císaře. Pozorně, v živé psychologické kresbě jsou vytvořeny vedlejší postavy s neméně zajímavými charaktery a osudy.  Anna Šochová klade důraz na prokreslení citlivých vztahů, na jejichž pozadí se odkrývají souvislosti současné i minulé.  Významný prostor dostaly aspekty sociální rovnoprávnosti, vnitřní agrese, postavení žen především. Protiváhu, která pohání děj v rychlém tempu a napětí, vnášejí nebezpečná tajemství, rafinované intriky, explicitní erotika, brutální krvavé scény.

Autorka používá bohatý, dynamický jazyk, drsný s jadrnými výrazy, emocionální i věcný, jindy poetický a barvitý, místy úsporný až úsečný; tak, jak je pestrá a mnohotvárná post-huovinská společnost. Futuristické technologie a zasvěcené dialogy, které se týkají jejich uplatnění, jsou popsány věrohodně až k hypertechnickému žargonu – vždyť představují podstatný prvek vyprávění o civilizaci, kterou pohltil ničivý technokratický egoismus. Postupně se začínají všechny dějové linie sbíhat, motivy skládat… a s překvapivým zakončením snad přichází i naděje a víra v lepší budoucnost. Anebo ne?

Anna Šochová: Císařská sebranka. Obálka Karel Zeman. Praha; Jonathan Livingston, 2020. 312 stran.

Hodnocení: ****

Františka Vrbenská

 

Poezie o všem

 Milí přátelé,

rádí se s Vámi opět setkáme 19. srpna v 18 hodin v klubu Dzomsa, Lucemburská 23, Praha 3 na poezii o všem, tentokrát ovšem o skepsi. Bližší informace v příloze.

Těšíme se na Vás,

Dušan Spáčil a Lojza Marhoul

Pozvánka od slovenských přátel

 

Cezhraničný poviedkový most

             Jedným z dlhodobých cieľov Jihočeského klubu Obce spisovatelů je pretrvávajúca snaha o tvorivú konfrontáciu v medzinárodnom meradle. Podľa Hanky Hosnedlovej, dlhoročnej predsedníčky tohto zoskupenia, išlo o celý rad podujatí najmä v súvislosti s hornorakúskym literárnym spolkom Netzwerk memoria. Výmenné podujatia vrátane autogramiád, besied, autorských čítaní či udeľovaní literárnych cien zavŕšili i doteraz dva spoločné poviedkové zborníky, ktoré vyšli v oboch jazykoch. Ďalšími významnými prepojeniami klubu aj v súčasnosti sú kultúrne kontakty s literárnou skupinou Arci Lettore  v talianskej Brescii, nemeckou skupinou spisovateľov z Mníchova, s česko-poľským poetickým festivalom, Medzinárodnou organizáciou ACCC, či niekoľkoročné zapojenie do podujatí organizovaných prachatickou mestskou knižnicou alebo nemeckými susedmi.

            Vydávanie spoločných publikácií komplikoval preklad z jedného jazyka do druhého. V česko-slovenskom variante pretlmočenie nie je potrebné. Po prvej, v súčasnosti ukončenej spolupráci s košickým regionálnym združením,  sa na tradičných februárových Dňoch slovenskej kultúry v Českých Budějoviciach začala načrtávať nová spolupráca. Pred vyše rokom vznikla práve na tomto podujatí dohoda o spoločnej publikácii medzi domácimi organizátormi a dvoma slovenskými delegátmi Spolku slovenských spisovateľov Pavlom Tomašovičom, riaditeľom Knižnice Juraja Fándlyho v Trnave, zároveň tajomníkom Trnavskej odbočky SSS i spisovateľom Igorom Válekom, tajomníkom žilinskej odbočky SSS. Výsledkom spoločného snaženia v zložitom pandemickom období je 155-stranová publikácia 7 + 7: Povídkový zborník jihočeských a slovenských autorů (Nakladatelství epika, Jindřichův Hradec, 2021).

            Autorka predhovoru, Hanka Hosnedlová charakterizuje knihu aj ako symbol čísla sedem – práve toľko je totiž autorov z českého juhu, rovnako ako slovenských literátov. Obsah tvoria súčasné poviedky  s dejovým presahom do nedávnej minulosti umocňujúcim stopu napätia, moment prekvapenia, filozofické uvažovanie pri bežných každodenných míľnikoch času, či náladovú hravosť a príslušný špecifický humor.

            Všetci štrnásti prozaici sú tí, ktorí hľadajú v snahe porozumieť sebe aj iným a prinajmenšom sa snažia chápať správanie, prejavy a situácie, v ktorých sa protagonisti nachádzajú. Nevšedne a originálne to zaznamenať, vôbec nie je jednoduché, skôr najťažšie. Farebný obal knihy so symbolickou bielou, modrou a červenou na čiernom pozadí dopĺňajú graficky výrazné slová v zmysle súčtu: sedm + sedem. Českí autori: Ladislav Beran, Stanislava Bumbová, Jana Dohnalová, Hanka Hosnedlová, Jiří Hovorka - grafik a autor obálky,  František Niedl prispeli do zborníka poviedkou; František Tylšar, súčasný predseda klubu, sa prezentuje ukážkou z knihy Záchranná brzda, vydanou aj v slovenskom preklade.

            Slovenské poviedky v publikácii predkladajú Miroslav Danaj, Štefan Kuzma, Zlata Matláková, Peter Mišák, Benjamin Škreko, Igor Válek. V snahe neschovávať sa za prísnu formálnosť Pavol Tomašovič vybral ukážku z románu Nič v krajine nikoho.

            Každého autora okrem literárnej ukážky navonok odkrýva fotografia a životopis. Zvlášť ten je u mnohých priam podnetom na napísanie príbehu, poviedky alebo novely.

            Je potrebné spomenúť informáciu autorky predhovoru a korektorky českého textu H. Hosnedlovej: „druhé kolo projektu bude realizované slovenskou stranou, samozrejme opäť za účasti juhočeských autorov“.

 

                                                                       Zlata Matláková

 

In: Literárny týždenník, roč. XXXIV, 26. máj 2021, č. 19 – 20, s. 12 - 13