Pozvání...

 

Oslavenci měsíce března

Před tím, než začnu psát o nečekaně teplém předjaří a těch našich členech, kterým na zdraví připijeme, dovolte mi zmínit odchod básnířky, kterou mnozí z vás dobře znali. Byla to paní Marta Urbanová z Chotěboře, která zemřela v pondělí 29. ledna 2024 ve věku 84 let. Mohli jste vidět na našem blogu její parte nebo číst nekrolog, ale vzhledem k tomu, kolik tu měla přátel, zmiňuji její odchod znovu.

Jak bylo řečeno, teplé počasí měsíce únoraí zaskočilo mnoho z nás, ale na straně druhé je možné, že vedle sněženek se už po světě brzy rozhlédnou třeba i tulipány, aby potěšily naše oslavence hned v prvních březnových dnech. Hned prvního tu totiž máme rovnou dva naše čestné členy, kteří si pozvednutí sklenky a přání všeho dobrého dozajista zaslouží.

Podle abecedy nejdříve pan Ivan Kraus, humorista, herec a loutkoherec, který  žil dlouho v exilu. Po svém návratu r. 1990 se pro naše čtenáře stal doslova zjevením. Po zásluze v roce 2019 získal první místo v Ceně Miloslava Švandrlíka za knihu Soukromý Hollywood. Jeho poslední knihou, ve spolupráci s Lidovými novinami, jsou Sebrané veteše (2023, Petrkov).

Dalším oslavencem z prvního března je opět náš čestný člen, pan František Uher, spisovatel a básník z Havlíčkova Brodu, má za sebou přes stovku knih s více, jak tisícovkou povídek, podobného počtu veršů a trojnásobkem aforismů. Jednou z posledních knih je sbírka básní  Krajina mizejících stop (2021), následovala detektivka Smrt přichází v noci (2022).

Také čtvrtý březen je dnem, kdy připijeme čestnému členovi, panu Romanu Cílkovi.  Je znám svou literaturou faktu a kriminálními příběhy, ovšem své čtenáře mate i pseudonymy. Například vás může zaujmout kniha jakéhosi  Viléma Pavlíka nebo Zdeňka Romana. Právem získal mnoho cen -například cen Egona Erwína Kische jsem napočítala deset! Je spoluautorem několika projektů, například Galerie nesmrtelných a periodické revue literatury faktu Přísně tajné!

Nyní přichází na řadu oslavenec s krásnými kulatinami. Osmého března můžeme poblahopřát panu Janu Padychovi. Tento ostravský spisovatel začal zlehka, psaním povídek a fejetonů, článků a esejí. Když r. 2004 napsal svůj první román Bouře ve sklenici piva – pojišťovácký román, hned po něm skočila Česká televize a byl z toho film Každý den karneval (2005). Napsal sérii publikací Prastará tajemství, v nichž se věnoval nejstarším dějinám, které ho zajímají již od mládí.

Řadu oslavenců uzavírá pan Lubomír Man, březnový čtvrtý čestný člen Obce, kterému připijeme na zdraví 23.dne v tomto měsíci. Bývalý atlet a pedagog vzdor vysokému věku (devadesátku už má za sebou) pečlivě sleduje okolní a politické a sportovní  dění a neváhá je komentovat. Jeho knihy o sportovcích nestárnou – vždyť Vysoký cíl vyšel v letech 1973, 1992, 1995, 2008 a dvě jeho další knihy dvakrát s odstupem několika let. Posledními knihami jsou Adolfe vstaň, vše odpuštěno aneb Duté hlavy, vzhůru na Letnou (2019) a scénář Hoši od Bobří řeky (2019).

Březen je měsícem nadějí na teplo, kvetení, novou trávu, ale také připomínkou statečnosti ežn, které svým nutím zaklepaly s nadvládou mužů. Osmý březen byl sice dost zprofanovaným svátkem, ale znovu vstává z popela, protože marná sláva, v ženách je hodně přehlížených sil. Je dobré mít je na paměti a dát jim prostor.

Všem oslavencům přejeme pevné zdraví, pohodu, spokojenost, hodně dobrých nápadů a tvůrčích sil!

Hana Mudrová

 

Pozvánka na Řehečskou slepici

 

Pozvánka na křest knihy Lydie Romanské

 

Pozvánka - 12. ročník/Happening Pamatuj! 2024

 

Pozvánka - báSnění

 

Nová kniha Ladislava Berana

 

Literární neděle u Heyduků

Hanka Hosnedlová

Heydukův dům, který je součástí píseckého muzea, opětně hostil o první a následně pak i o druhé únorové neděli literáty z jižních Čech, členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Tato tradice, založená členem klubu, píseckým básníkem Richardem Uhrem, pokračuje i po jeho odchodu jako literární vzpomínka na jeho osobu. Takovým menším překvapením bylo zjištění z úvodních slov Jiřího Práška, každoročního provozního organizátora akce, že se toto setkání jihočeských autorů s veřejností nese již číslo sedm. Garantem projektu za jihočeskou spisovatelskou obec byl písecký Ota Pánek, kterému také patří notný podíl poděkování.

    Zájem o vystoupení v prvním termínu byl poměrně velký, a tak se v programu představilo publiku osm autorů, většinou přespolních, mezi nimiž již tradičně převažovaly ženy. 

     Mužskou část v oktetu vystupujících zastupoval strakonický Petr Šulista, Josef Škopek a František Niedl z Českých Budějovic. Petr Šulista se prezentoval cyklem silně emotivních veršů o mezilidských vztazích a několika básněmi věnovaných Písku, Josef Škopek měl se svou poemou měl na tomto pódiu svou premiéru a František Niedl se tentokrát zaměřil svou ukázkou na svou poslední knihu Probuzená šelma. Zatímco Jarmila Mandžuková přečetla zajímavou stať z jedné ze svých publikací o problematice životního stylu a chápání jeho podstaty, Jaroslava Pixová z Putimi si vybrala kapitolku z historie mlýnů na Otavě, která zaujala nejen písecké návštěvníky. A Písku a jeho osobnostem se věnovala i Zlata Měchurová. Hloubavé verše tvořily náplň vystoupení Stáni Bumbové a její třináctileté dcery. Já tentokrát vsadila na osvědčený humor jedné z Etud mléčných zubů, situované na svátek Valentýna, a veršované hrátky se slovíčky. Vše prolínaly hudební vstupy kytarových skladeb v podání Ondřeje Sedláka. 

      Propisovací tužka v hezké krabičce z rukou Jiřího Práška byla malým poděkováním každému z vystujících a ženy si navíc odnášely i dlouhou bílou růži. Za zmínku rozhodně stojí i pohoštění servírované v někdejší Heydukově ložnici. 

     Ještě bych  ráda promluvila o návštěvnících, mezi nimiž byla řada známých tváří, ale zvlášť bych se zmínila o staré paní, která navzdory větru a namáhavému stoupání po schodech do místa konání byla v sále jako první. V rozhovoru přiznala, že má kulturní a zvláště literární akce moc ráda a že se vždycky na tato odpoledne těší – a to jí je devadesát jedna roků... Kéž by i nám, autorům, vydržel takový elán tak dlouho... 

Foto: Jaroslava Pixová

 

Literární neděle u Heyduků - podruhé

Jaroslava Pixová

Ve druhém nedělním odpoledni Velkého čtení spisovatelů se 11. února  představilo místo osmi autorů jen šest. František Tylšar a Lucia Štefanová se pro nemoc omluvili. Hned v úvodu si mohli návštěvníci poslechnout dva básníky: Alena Malinu a Lenku Bittovou. Alen ve svých verších zavzpomínal na některé osobnosti z uměleckého světa a pak přidal přírodní lyriku. Lenka Bittová přednesla poezii ze své prvotiny Návraty, která jí vyšla před dvěma lety. S povděkem zavzpomínala, jak se jí po vydání této sbírky poezie ozvala Česká televize Art s pozváním do pořadu Jedna báseň a jaká příhoda předcházela natáčení.

Ladislav Beran tentokrát nečetl nic z oblasti krimi, jelikož jak se vyjádřil: „Zločinu je v dnešní době nějak moc.“ Přečetl kapitolu z nově připravované knihy Důl na štěstí, která je volným pokračováním titulu Hříbata jsou malí koně. Od další autorky Jany Dohnalové jsme si poslechli ukázku z knihy Legenda o sedmi skrýších páně Schönbachově pojednávající o osudech Schönbachovy rodiny, podnikající na Vysočině v kožedělném průmyslu, přirovnávané k druhému Baťovi. Předposlední účinkující Otakar Pánek tentokrát také vsadil na básnickou tvorbu a přednesl několik veršů ze své knihy o lásce s názvem Se šípem amorovým. Poslední autorka Radka Velková vzpomenula na nedávno zesnulého archeologa Prácheňského muzea Jiřího Fröhlicha jako spoluautora jejích dvou knih o voroplavbě, který se svou neutuchající energií věnoval archeologickému bádání i v důchodu a byl pro všechny vždy velmi ochotným rádcem. Navíc to byl člověk laskavý, přátelský a skromný. 

I druhou neděli se o hudební oživení postaral Ondřej Sedlák s kytarou. Tentokrát také přišlo o něco více návštěvníků a po skončení akce se všichni sešli u bohatě prostřeného stolu. O občerstvení se z velké části jako vždy postarala Marcela Uhrová se svou rodinou. Tak jsme příjemně zakončili sedmý ročník Velkého čtení spisovatelů jižních Čech. Jak uvedl ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, který je spolupořadatelem akce, v polovině letošního roku odchází do důchodu, ale doufá, že jeho následovník bude tomuto literárnímu pořadu rovněž nakloněn. 

Virtuální prohlídka výstavy koláží Heleny Christen

Spisovatelka a básnířka Helena Christen je také známá výtvarnice. Na podzim roku 2021 měla obsáhlou výstavu koláží v Galerii Starého zámku v Hořovicích a zve vás na virtuální prohlídku této výstavy:

https://my.matterport.com/…QSV

Akademický malíř a pedagog Boris Jirků oceněnil její výtvarnou tvorbu slovy:

"Koláže Heleny Christen vyjadřují velmi vzácné, citlvé spojení výtvarného projevu s autorskou poezií, kdy harmonické koláže jsou poezií tvaru a barvy. Přes různorodost témat je to tvůrčí přitakání plnosti a bohatosti života."

Pozvánky na březen 2024

1)

Vážení, přijměte prosím pozvání

na 12. ROČNÍK / HAPPENING PAMATUJ! 2024

8. března 2024 v 18:00

Evangelická církev metodistická

Malá modlitebna v přízemí

Adresa: Ječná 19, Praha-Nové město

Kulturní program pro tuto vzpomínkovou* událost právě připravuji.

---------------------------

*Akce je určena všem, jimž záleží na budoucnosti naší země a vědí, že minulost nelze „odříznout“...

...Abychom připomněli, co se zapomnělo, že 8. 3. 1944 bylo zavražděno 3.792 nevinných mužů, žen, dětí a starců v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim-Birkenau ... a 10. a 11. 7. 1944 tamtéž dalších více než 6.500 nevinných lidí, kteří se provinili tím, že se narodili jako Židé...

2) 

Vážení, přijměte prosím od literárně-dramatického klubu "Dialog na cestě" pozvání na besedu s Dr. Ing. LADISLAVEM HERYÁNEM, Th.D., SDB.

Úterý 19. března 2024 od 17 hodin CČSH, Vítkova 13, Praha-Karlín

Moderují:

PhDr. Olga Nytrová

Mgr. et Mgr. Radovana Šatánková, DiS.

Vstup volný. Srdečně zveme.

Večer přiměřených depresí - pozvánka

 

Hold spisovateli Otu Pavlovi a křest knihy "A TAK SI TADY ŽIJEME"

Dole uvedený odkaz je na dokument zhotovený z odpoledne 30.9.2023 ze Šlovického mlýna - akce, která byla uspořádána k 50. výročí úmrtí spisovatele Oty Pavla.  

Věřím, že vás alespoň někoho vzpomínka  na spisovatele Otu Pavla a příjemné prostředí u řeky Berounky zaujme. 

Přeji všem pohodu a hezký večer. 

Jaroslava Pechová

 https://odysee.com/…B:6

Velké čtení spisovatelů v Písku

 

Ivo Fencl - Jak to bude s knihami

Jak to bude s knihami

V druhém čísle obtýdeníku Tvar, který odbírám, jsem narazil na článek Jakuba Pavlovského Kdybychom si kupovali jen ty knihy, které přečteme. Úvahu na str. 10 doplňuje ilustrační fotka samotného autora. Fotka knihovny. Pavlovský píše, že přečte jen zlomek toho, co koupí, a rovnou dodá: „Podporuju oblíbené knihkupce. Sbírám vzácné výtisky.“

Už tady jsem jej měl utnout a odcestovat k dalšímu, přínosnějšímu článku. Tvar považuji nadále za časopis hodný prolistování, ale bohužel jsem četl Pavlovského dál, a to navzdory tomu, že nekupuji, a to nikdy, knihy, abych podpořil knihkupce. Ani vzácné výtisky nestřádám nijak cíleně ve štrozoku, ačkoli necíleně jich u nás doma pár bude. „Tenhle Foglar z druhé světové války má cenu tolik a tolik tisíc,“ upozornil mě kamarád - atp.

Jakuba Pavlovského napadlo, co by se stalo, kdyby chodil koupit vždy jedinou knihu a nezašel pro druhou, dokud by první poctivě nepřelouskal. A co by se mohlo semlít, kdyby totéž udělali všichni. Míní, že by nekrachovala malá, nýbrž velká knihkupectví. „Jsou zvyklá na vysokou spotřebu energií, drahý nájem a spoustu zaměstnanců.“

Má pravdu? Snad. A pokračuje skličující úvahou, dle níž je budoucnost v tom, že se stanou bodrá knihkupectví prodejnami neknižního a často dárkového sortimentu, zatímco pouze vedle najdeme „nějaké ty knihy“. Nelukrativní artikl.

Proč přežijí malí? „Už teď jsou zvyklí na menší prodejní úspěchy, už nyní žijí málem - a mají podporu komunity.“

Opět velmi váhám, ale dobrá; řekněme, že to tak bude. Ale pak jsem se musel držet. Pavlovský vidí ten svět a každá kniha stojí minimálně 2000, což je teď cena pěti. „Není lepší mít jednu pořádnou než 5 bezvýznamných?“

Nevím, jak Pavlovský, ale já kupuji to, co mě zajímá, a vždycky si odnáším omamnou pětice „pořádných“! Co to plácá? Někdy za tu pětici, pravda, vysolím i víc než dva tisíce. A Pavlovský a jeho věštby?

„V budoucnosti lidé nedají 2000 za titul rádoby spisovatelky. Tím pádem se sníží počet nakladatelství.“ To mě tedy svou logikou dohřál. A kterou dámu myslel? Snad ne tu, kterou miluji, ba čtu? O píšící ženy však Pavlovskému nejde, řeší stokrát víc. Máme 2000 nakladatelů, ale někteří ročně vydají jen knihu. „V našem scénáři“ by se „mohli“ spojit a „společně pustit do práce“. Uf! To by se snad losovalo o dům. Nebo jak by se spojili? Připomnělo mi to leda padesátá léta, ale opak je pravdou. Pavlovský: „Dojde k propouštění. Někteří totiž dnes vydávají přílišné množství titulů proto, aby mohli zaměstnávat lidi.“

Konečně chci pitomý článek odložit, ale je ve Tvaru, i trápím se dál. Díky tomu zvím, že bylo hůř a bude lépe. „Nakladatelé získají čas a prostor na tvorbu kvalitních knih, z nichž bude úplně jiný pocit.“ Ó. Jakýpak? Doteď jsem navíc soudil, že knihy tvoří hlavně spisovatelé. Ne, Pavlovský to nepopírá, ale také mi vysvětlil, jak a čím to bude krásné. Za 2000 budeme chtít opravdu něco „pořádného“ (už se opakuje) a ke knihám se budeme i chovat lépe. „Oslí uši, omlácené rohy, zvýrazňování a psaní do knih… se stane vzpomínkou.“

Nevěřím svým očím. Začnu brečet? Zrovna já jsem ten, kdo - ještě po vzoru Romana Lipčíka, jenž se k těm praktikám hlásil - podtrhávám i v drahých knihách. Při čtení. A Jakub Pavlovský mi to (na stará kolena) uzme. Sákryš. Co vše ještě ví ten chlap dopředu?

Pavlovský: „Knihy za 2000 Kč nebudou víc pouhými nosiči textu, ale nosiči myšlenky…  Důvodů, proč je to cesta správným směrem, je několik, a kniha může zanechat dojem i díky grafickému zpracování. Vše může být u takové i důkladně promyšlené a může to přispívat k celkovému dojmu.“

Že by to dosud nepromýšleli? Začínám váhat, zda psal autor střízliv. Pavlovský:

Už jen fyzická přítomnost knihy posiluje emocionální vazbu k textu a poskytuje bohatší zážitek ze čtení. Vlastně se tím vrátíme před masové vydávání, které v 19. století vedlo k poklesu kvality produktu. K ideálním představám, které jistě měl na paměti Gutenberg. Věřím, že si on i následovníci zprvu řekli, že chtějí předávat právě myšlenky.

Jenže to byli podnikatelé, pokračuje Pavlovský, i tvořili pouhé „nosiče textu“. Zlatý důl. Prý. I sám Gutenberg chtěl efektivnější způsob výroby a dospěl tím k masové produkci. Viděl v literách obchodní příležitost a peníze a roli hrálo, že byl původním povoláním zlatník a brusič drahokamů. A Pavlovský je filuta: Kolik znáte zlatníků s morálním kompasem?

Od budoucnosti prodeje knih ve dvacátých letech dvacátého století jsme se tak dostali po pár odstavcích hluboko do historie, i sám jsem byl zvědav, o čem se ještě poučím; ale není toho v úvaze už naštěstí moc a koneckonců se prorok třeba trefil. Což by mě zatroleně nakrklo. Dojde ke snížení počtu vydávaných titulů i snížení počtu grafomanů, protože samonáklad se přestane vyplácet a zavedení nakladatelé si budou pečlivěji vybírat. Už jen některým překladatelům se vyplatí překládat, ostatní najdou uplatnění v jiných oblastech. Pravděpodobně dojde i k poklesu čtenářství u jistých žánrů…

Kdyby, ten padouch, napsal, že se bude číst jen a jen brak, mávnu nad tím rukou. On ale rovnou ruší žánry! Závěrem nedá jinak a vrací do hry i svou utkvělou vizi:

Texty už nebudou pouze čteny, ale budou nás nutit k hlubšímu přemýšlení. Čtenáři už neřeknou, že knihu přečetli jedním dechem, ale budou si ji chtít - za ty 2000 - užít. Budou o ní chtít přemýšlet. Diskutovat. Čtenářství zažije obrození. Čtecí krize bude omezena. Pomine tlak na přečtení co nejvíc knih - za jisté období - a nemajetní využijí hustou síť knihoven, anebo si na knihu našetří, aby z ní měli ještě větší radost.

Žertoval Jakub Pavlovský? Snad. Ale jeho článek tak bohužel nevypadá. Divně balancuje mezi pokusem o prognózu a parodií na pokus, přičemž parodie možná vznikla nezáměrně. Snad autorovi křivdím a kéž mu jen špatně rozumím. Je to skrytý fór? Tak jej podal zaumně, zmatečně a málo srozumitelně. Dál se hrozím, že to vtip není, a nějak podobně to bude. Stát by se to mohlo. Nebo ne?

Ivo Fencl

Pozdrav a pozvání

Milí kolegové literáti, příznivci a čtenáři literárního webu

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/,

dovoluji si vás všechny pozvat na náš web, který již sedmým rokem je připraven publikovat vaši tvorbu, pozvánky, oznámení o vydání nových knih a další. Věřím, že ani letos tomu nebude jinak, protože vaše tvůrčí psaní a společné sdílení je to, co nás spojuje.

Literární web není jen o tématech, přesto k němu již nějakou dobu patří.

Únorová jsou: Proud (času, vody, života, lásky…)

Prostřený stůl (je zcela na vás, co na něj položíte nebo zde najdete)

Co týden dal a vzal…

Těším se na vás a všem přeji hezké dny a dobrou náladu.

Pavlína

Pozvání

 

Smutná zpráva