Jak to bude s knihami
V druhém čísle obtýdeníku Tvar, který odbírám, jsem narazil na
článek Jakuba Pavlovského Kdybychom si
kupovali jen ty knihy, které přečteme. Úvahu na str. 10 doplňuje ilustrační
fotka samotného autora. Fotka knihovny. Pavlovský píše, že přečte jen zlomek
toho, co koupí, a rovnou dodá: „Podporuju oblíbené knihkupce. Sbírám vzácné
výtisky.“
Už tady jsem jej měl utnout a
odcestovat k dalšímu, přínosnějšímu článku. Tvar
považuji nadále za časopis hodný prolistování, ale bohužel jsem četl Pavlovského
dál, a to navzdory tomu, že nekupuji, a to nikdy, knihy, abych podpořil knihkupce. Ani vzácné výtisky nestřádám nijak cíleně
ve štrozoku, ačkoli necíleně jich u nás doma pár bude. „Tenhle Foglar z druhé
světové války má cenu tolik a tolik tisíc,“ upozornil mě kamarád - atp.
Jakuba Pavlovského napadlo, co by
se stalo, kdyby chodil koupit vždy jedinou knihu a nezašel pro druhou, dokud by
první poctivě nepřelouskal. A co by se mohlo semlít, kdyby totéž udělali
všichni. Míní, že by nekrachovala malá, nýbrž velká knihkupectví. „Jsou zvyklá
na vysokou spotřebu energií, drahý nájem a spoustu zaměstnanců.“
Má pravdu? Snad. A pokračuje
skličující úvahou, dle níž je budoucnost v tom, že se stanou bodrá knihkupectví
prodejnami neknižního a často
dárkového sortimentu, zatímco pouze vedle najdeme „nějaké ty knihy“. Nelukrativní
artikl.
Proč přežijí malí? „Už teď jsou
zvyklí na menší prodejní úspěchy, už nyní žijí málem - a mají podporu
komunity.“
Opět velmi váhám, ale dobrá; řekněme,
že to tak bude. Ale pak jsem se musel držet. Pavlovský vidí ten svět a každá
kniha stojí minimálně 2000, což je teď
cena pěti. „Není lepší mít jednu pořádnou
než 5 bezvýznamných?“
Nevím, jak Pavlovský, ale já kupuji
to, co mě zajímá, a vždycky si odnáším omamnou pětice „pořádných“! Co to plácá?
Někdy za tu pětici, pravda, vysolím i víc než dva tisíce. A Pavlovský a jeho
věštby?
„V budoucnosti lidé nedají 2000 za
titul rádoby spisovatelky. Tím pádem
se sníží počet nakladatelství.“ To mě tedy svou logikou dohřál. A kterou dámu
myslel? Snad ne tu, kterou miluji, ba čtu? O píšící ženy však Pavlovskému nejde,
řeší stokrát víc. Máme 2000 nakladatelů, ale někteří ročně vydají jen knihu. „V
našem scénáři“ by se „mohli“ spojit a „společně pustit do práce“. Uf! To by se
snad losovalo o dům. Nebo jak by se spojili? Připomnělo mi to leda padesátá
léta, ale opak je pravdou. Pavlovský: „Dojde k propouštění. Někteří totiž dnes vydávají
přílišné množství titulů proto, aby
mohli zaměstnávat lidi.“
Konečně chci pitomý článek odložit,
ale je ve Tvaru, i trápím se dál. Díky
tomu zvím, že bylo hůř a bude lépe. „Nakladatelé získají čas a prostor na tvorbu kvalitních knih, z nichž bude úplně jiný
pocit.“ Ó. Jakýpak? Doteď jsem navíc soudil, že knihy tvoří hlavně spisovatelé.
Ne, Pavlovský to nepopírá, ale také mi vysvětlil, jak a čím to bude krásné. Za
2000 budeme chtít opravdu něco „pořádného“ (už se opakuje) a ke knihám se
budeme i chovat lépe. „Oslí uši, omlácené rohy, zvýrazňování a psaní do knih…
se stane vzpomínkou.“
Nevěřím svým očím. Začnu brečet?
Zrovna já jsem ten, kdo - ještě po vzoru Romana Lipčíka, jenž se k těm
praktikám hlásil - podtrhávám i v drahých knihách. Při čtení. A Jakub Pavlovský
mi to (na stará kolena) uzme. Sákryš. Co vše ještě ví ten chlap dopředu?
Pavlovský: „Knihy za 2000 Kč nebudou
víc pouhými nosiči textu, ale nosiči
myšlenky… Důvodů, proč je to cesta
správným směrem, je několik, a kniha může zanechat dojem i díky grafickému
zpracování. Vše může být u takové i důkladně
promyšlené a může to přispívat k celkovému dojmu.“
Že by to dosud nepromýšleli? Začínám
váhat, zda psal autor střízliv. Pavlovský:
Už
jen fyzická přítomnost knihy posiluje emocionální vazbu k textu a poskytuje
bohatší zážitek ze čtení. Vlastně se tím vrátíme před masové vydávání, které v
19. století vedlo k poklesu kvality produktu. K ideálním představám, které
jistě měl na paměti Gutenberg. Věřím, že si on i následovníci zprvu řekli, že
chtějí předávat právě myšlenky.
Jenže to byli podnikatelé,
pokračuje Pavlovský, i tvořili pouhé „nosiče textu“. Zlatý důl. Prý. I sám Gutenberg chtěl efektivnější způsob
výroby a dospěl tím k masové produkci. Viděl v literách obchodní příležitost a
peníze a roli hrálo, že byl původním povoláním zlatník a brusič drahokamů. A
Pavlovský je filuta: Kolik znáte zlatníků
s morálním kompasem?
Od budoucnosti prodeje knih ve
dvacátých letech dvacátého století jsme se tak dostali po pár odstavcích
hluboko do historie, i sám jsem byl zvědav, o čem se ještě poučím; ale není
toho v úvaze už naštěstí moc a koneckonců se prorok třeba trefil. Což by mě
zatroleně nakrklo. Dojde ke snížení počtu
vydávaných titulů i snížení počtu grafomanů, protože samonáklad se přestane
vyplácet a zavedení nakladatelé si budou pečlivěji vybírat. Už jen některým
překladatelům se vyplatí překládat, ostatní najdou uplatnění v jiných
oblastech. Pravděpodobně dojde i k poklesu čtenářství u jistých žánrů…
Kdyby, ten padouch, napsal, že se
bude číst jen a jen brak, mávnu nad tím rukou. On ale rovnou ruší žánry! Závěrem
nedá jinak a vrací do hry i svou utkvělou vizi:
Texty
už nebudou pouze čteny, ale budou nás nutit k hlubšímu přemýšlení. Čtenáři už
neřeknou, že knihu přečetli jedním dechem, ale budou si ji chtít - za ty 2000 -
užít. Budou o ní chtít přemýšlet. Diskutovat. Čtenářství zažije obrození. Čtecí
krize bude omezena. Pomine tlak na přečtení co nejvíc knih - za jisté období - a
nemajetní využijí hustou síť knihoven, anebo si na knihu našetří, aby z ní měli
ještě větší radost.
Žertoval Jakub Pavlovský? Snad. Ale
jeho článek tak bohužel nevypadá. Divně balancuje mezi pokusem o prognózu a
parodií na pokus, přičemž parodie možná vznikla nezáměrně. Snad autorovi
křivdím a kéž mu jen špatně rozumím. Je to skrytý fór? Tak jej podal zaumně,
zmatečně a málo srozumitelně. Dál se hrozím, že to vtip není, a nějak podobně to
bude. Stát by se to mohlo. Nebo ne?
Ivo Fencl
Žádné komentáře:
Okomentovat