I. NEUSPOŘÁDANÉ MYŠLENKY, AFORISMY A FRAŠKY
Velký idealista
Velký ídealista vítá, že svět spěje ku konci,
věří, že se dočká nových světových pořádků.
Audience
Dobrovolníci přijímají snadněji osud pohnutý.
Trendy
Jednosměrka, osmisměrka, bianko šek a směnka.
Nerozhodnost
Něco tu chybí do počtu, nebo spíše přebývá.
Tak už to holt chodí.
Vše uvádí jen inventární kniha.
Staré pravdy
Zapomínáme na ně.
Vzpomeneme, až když jsme na dně.
X X X
No Name a Vypsaná fixka.
Nejsou znamením konce?
Mlčící postavy
Literání postavy, které dlouho mlčí,
brblají a brojí proti autorovi.
Neví, že jsou zcela v jeho moci.
Nová adresa:
Nové město nad …
obvykle skrývá se pod mostem.
Kalhoty dolů
Za všechno se platí,
připustila guma z gatí.
Zkouška alarmů
zpravidla jim pak už nikdo nevěří.
Odsud až pocud
Nemám nic proti TV seriálům,
ale měly by respektovat
aspoň průměrnou délku života.
Dlouhá báseň
nádech, na znamení.
Limetka
Vice-prezidentka pro lidové vrstvy.
Kandidátka kyselých věd.
Rozdává volební úsměvy.
Mlčení
Ryba, ani hlásku nevydá,ale slyší,
co se kde povídá.
Právo veta
Při odchodu ze scény tohoto světa,
měl bys mít, příteli, právo veta.
Zatoulané aforismy
- Nezapomeň si PIN pro otevření nového školního sešitu.
- Máš pamatováka? Pamatuješ všechna saka?
- Instinkt, to je bezdrátové spojení s podvědomím.
- Zvyk říkat pravdu do očí je odvahou, ale i pozůstatkem doby kamenné.
- Žádný hlídač plodícího sadu, neuhlídá ovoce před letkou vos.
- Aforismus má své Sarkasové moře, často bývá přejmenované na Sarkastické.
- Svoboda, to je rozkoš překračovat hranice vlastního prahu. Překračovat sám sebe.
- Přebíral cizí myšlenky, jakoby šlo o přebírání provázků z ruky do ruky.
- Aforista si musí občas (nejméně jednou za rok) vystřelit sám ze sebe, aby zkontroloval poměry a váhu.
- Když barometr stoupá nebo klesá, začíná pohyb (konkávní či konvexní výměna) vzdušných mas, v podstatě se zvedá vítr.
- Pravdy jsou jako kulečník, máte tágo, stůl potažený zeleným suknem a barevné koule, jimiž odstřelujete jednotlivé pravdy. Mnohdy stačí, když je jen eliminujete.
- Hrát šachy sám se sebou je docela náročné a mnohdy svízelné, sotva se totiž zbavíte pocitu, že fandíte jen jedné straně, tj. bílým nebo černým.
- Zkus si zapsat něco za uši, je to horší než salto mortále, kotrmelec nebo si sednout na uši.
- Svět se zrychluje, soudím aspoň podle tvého dechu. Už chytla jsi druhý dech?
- Je naivní a nesmyslné pokoušet se v džungli o nastolení pořádku.
- Pro běžný život malá násobilka stačí, ostatní se stejně nedá vyčíslit.
- Každý den má pouhých 24 hodin, unaví se, vyčerpá se, vybije se a vyhoří.
- Den má jepičí život, ale je jako obraz orámován časem.
- Pořádek dělá přátele; nevyrovnané účty ničí nerozlučné partnerství.
- Umělá inteligence. Snaha vytvořit bezhlavého člověka.
Zkratky
- Nové město nad Etují. - I labyrint zákonů, má své tajné převaděče. - Černý autobus s padesáti černými revizory. - Věta, která má hlavu a patu, může mít i náušnice.- Věta, která má hlavu a patu, může mít i náušnice. - Mraky a mlhoviny, záclonky v božího království. - Mraky a mlhoviny, záclonky v božího království. - Šídlo stojí a přemýšlí, komu by píchlo. - Váhy pro dobro i zlo mají stejná ramena. - Váhy pro dobro i zlo mají stejná ramena. - Klíčky i paklíčky patří k ornamentům doby. - Heslo v žabím parlamentu “Nechte mě dokvákat”. - Papír bez razítka je jako země bez koňského handlíře. Loutková vláda, hraje na cizí scéně. - Bednový písmo, kaligrafie na export.
Zrcadla a metafory
- Metafora, frekventovaná a známá turistická cesta vyjadřování. Nepomůže-li vám obraz, pořád zůstává přesvědčivé a dokonalé panoráma a bohatá scenérie. Můžete si připadat jako v zemi Carolla Lewise nebo na půdě Oxfordu.
- Sotva dnes najdeš pole neorané a dosud neprobádané, a tak ti zbývá pošlapat zelenou louku.
- Výběr manželek, není zase tak velký, jak se zdá. Oddedávna nám jej usnadňují voňavky a parfémy. Voňavky tvoří 90 % prostředí, dnes je to spíše seznamka. Šance najít manželku na celý život, je dnes mezi dvaceti a třiceti procenty.
- Ukázky rozumu se dají srovnat s artilérií a s výstavou drahých kamenů. Kameny vás zasáhnout u srdce a také vám proděraví peněženku.
- Jak přibývá televizních kanálů, ztrácíme půdu pod nohama, orientace je stále těžší a zatím v tomto směru neexistuje GPSka. Tisk jako noviny mají osud stejný.
II. PLISOVANÁ BÁSEŇ S KRAJKOU
Stará straka
Stará straka bere všechno co se leskne.
Je to sběratel velkého formátu.
Členka svazu létajících umělců.
Kandidát na budoucího předsedu.
Nové akvizice ukládá do trezoru,
má klíč od Strakovky i od strahovské
knihovny. Má řadu depozitářů a pokladů
po celé Evropě.
Jednou za rok má den otevřených dveří.
Petřínská straka probírá literární perly,
za což je jí Památník písemnictví
neskonale vděčný.
Odvolání
Žáby si podaly odvolání k nejvyššímu
soudu. V nastálém suchu přišly o část
výsostného území.
Spravedlivý Bože, vrať jim ho zpátky
a vodou naplň zmizelé mokřady, tůně,
jezera i rybníky.
Každá je jiná
Není každá Mata Hari, některá je jen
cifršpiónka, sufražetka či pouhá statistka.
Plno žen je mimo hru.
Nerady se předvádějí.
Není každá Gina Lollobrigida, Brigitte Bardot,
Sofia Loren, Jane Austinová ani Fondová.
Některá prostě neměla to štěstí potkat
zbohatlíla. Některá se celá ztrácí v nové
hvězdné konstelaci.
X X X
Co se skrývá v kalamáři? Slova, slova, slova.
Co se skrývá v penále? Heslo dne.
Lakonická poznámka
Ukazovátko lze o fous zkrátit, přistřihnout
mu knír v jeho divadelní podobě.
Předmět nepřiblíží, jen vlasy Bereniky
ti prodlouží.
Hůl demokracie
Volba, která jedním hlasem získává vše
na svou stranu, opírá se o křehkou
demokracii jako o naštípnutou hůl.
Podobně se tonoucí stébla chytá,
chytá se každé plovoucí třísky.
V Hyde Parku, v té Londýnské demokratické
puncovně, málokdo šetří slovy.
Nepočítá se tu ani s pápěřím.
Demokracie je limit rovnováhy.
Demokracie Quo vádis s tou holí?
Černé bezy
Na počátku června vás zvu na letní zahradní
slavnost. Na slavnou garden párty
se světelnou fontánou a finskými jezírky.
V tabuli plné krémových talířů
odráží se vesmír.
Keř jako žonglér točí pugetem talířků
na všech prstech jedné ruky.
Úbor je doporučen večerní a dlouhý.
Motýlek je vítán.
Vstup je, nejen pro školní děti, volný.
Živě
Tvůj sladký život si Evelíno natočím.
Kamerou zn. Minolta.
Trošku lesku možná ti uberu,
no, tak se ohlédni.
Světlo emanuje z nitra země.
Kde máš ty blikající majáky?
Kde jsou ty skály na pobřeží.
No tak se za nimi ohlédni.
Tvůj život je cukrová vata, růžový korál
na špejli, vyplavený na mořské pobřeží.
Ten film si prolédni.
Tvůj sladký život si Evelíno natočím,
jsi jednička, jsi prvočíslo, jež nemá stín.
Jsi moje malá i velká násobilka.
Kameraman
Přibližuje nám obrazy na dosah ruky.
Dá se tomu vůbec věřit?
Občas něco zaostří, něco rozmázne,
a něco dokonale zmastí.
Kamera (občas) zavrní jako malé kotě.
Boží mlýny začnou klapat (potřebují
vodu, stejně jako ty pozemské).
Něco se někdy stane i mimo záběr.
Něco se vystřihne a něco zahodí.
Vše je věcí osudu, perspektivy, času
a nezměrné dálky.
Zlaté slunce polévá placku světa
limetkovou šťávou s tající polevou.
Náš kameraman vše zachytí.
Večerní ples
Tucet kabelek volá jednohlasně “vezmi si mě”.
Všechny jsou krásné a příjemné,
všechny mám ráda.
Koženkovou, pletenou, tu bílou z korálků
i tu stříbrnou, i když je chladná.
Všechny v sobě tají srdce, mé cesty
a zpívají sborově.
Na večerní ples si jednu vezmu,
tu černou s ebenovou rukovětí.
Hodí se k očím toho cikána.
Cikán je frajer, je jako mladý pán, jako
manekýn Je odvážný a rozhodný.
Nechci anděla strážného, chci jen akrobata.
Jedna báseň
Báseň je reflektor hledající hvězdy
vzdáleného vesmíru.
Virgule tančící nad vydatným podzemním
zdrojem, nad léčivým pramenem.
Báseň je hyena, kojot, mršina a zdechlina.
Báseň je bludný kruh kolem Prahy
a položená otázka.
Báseň je dálniční křižovatka.
Báseň je hedvábný turban kolem hlavy,
Boží zastavení s čerpací stanicí.
Báseň je orosená šestka.
Anita
Mladá Anita zaslouží si můj obdiv,
nejen pro obdivuhodné míry (90 60 90),
ale i pro schopnost empatie, vcítění
a zvláštního vidění.
Má tu nejlepší pověst, její krása právě
vychází jako měsíc v úplňku.
Nic, ale opravdu nic ji
k dokonalosti neschází.
Den, kdy jsem ji poprvé spatřil, bylo to
přesně v poledne, na věži Svatovítského
chrámu se houpal velký zvon.
Kolébal se a nejméně hodinu zvonil.
Bylo to v dubnu minulého roku.
Převrátil mi svět na ruby,
náš život teprve začínal. Už večer jsme se
milovali a milovali jsme se
až do božího rána.
Paruka
Vzala sis zelenou paruku, a oklamala jsi mě.
Nejen barvou, ale i hustým kudrnatým vlasem
a dlouhými stříbrnými řasami.
Marně jsem tě hledal v centru města, mezi
neóny, červenými lampióny a batáty na trhu,
běžícím tiskem a Novou scénou, ztrácela ses,
možná i topila.
Možná jsem tě jen nepoznal.
In vino veritas
Ve víně už nehledáš ani špetku pravdy,
zkušenost praví ti, ne, už ne.
Mnohokrát jsi se napil a častokrát spálil.
Nyní jsi vyznavačem elektřiny a vodíku.
Alternativních zdrojů, konspiračních teorií.
Nikomu a ničemu už nevěříš.
Nikomu nezávidíš.
V moři i na vzduchu víno snadno zkysne
nebo zkvasí. Dávno už je hybridní.
Pravda se svými stopovými prvky,
bývá jen u dna sklenky.
