Václav Valášek dává o sobě opět vědět

 Člen Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek Václav Valášek už v roce 2018 vydal svoji knihu  Gizdi a koltuni aneb historky dětské, za kterou získal v následujícím roce Čestné uznání v soutěži o cenu Miroslava Švandrlíka O nejlepší humoristickou knihu. Nyní vydal druhý díl této knihy, kde se opět můžete začíst do neuvěřitelných příběhů Vency a jeho kamarádů. Takové dětství, jako prožíval on, už dnešní generace nezná…

Václav Valášek se narodil v Branticích, žije ve Frýdlantu n./O. Jeho život a pohled na svět byl ovlivňován a formován kolektivem tvrdých chlapů slévárny, kteří se však obratem ruky dokázali změnit v kluky a uličníky. On sám o svých koníčcích říká:

„Humor a hudba jsou mé celoživotní záchranné čluny, jež mne, hlavně v posledních letech, nesou životem. Své vyžití, po ztrátě zraku jsem našel ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých. Zde jsem uplatnil své poetické schopnosti, jež jsem v sobě nosil od mládí, ale neměl na ně čas. V kolektivu literátů se teprve rozkoukávám…“ - hodnotí skromně své psaní autor. Skromnosti ale není třeba, vždyť v celostátní soutěži Můj svět, kterou každoročně vyhlašuje Městská knihovna Frýdek-Místek, obdržel ta nejvyšší ocenění v roce 2013-2015.

Václav Valášek pokřtil druhý díl knihy Gizdi a koltuni na červnové schůzce literátů se svými kolegy. Zájemci si ji mohou vypůjčit v knihovně ve Frýdlantu n./O., jistě budou s knižními aktéry prožívat nevšední situace.

                                                                       Dajana Zápalková

Foto z archivu LKPB

Emílie Kozubíková - Můj ostrov vidoucích

Emílie Kozubíková 

Můj ostrov vidoucích

Nová Forma 2022 

Básnířka a prozaička Emilie Kozubíková je zakládající členkou Literárního klubu Petra Bezruče, který sdružuje již 25 let literáty zpod Beskyd a okolí. Nedávno oslavila životní jubileum. Snad právě

 ono ji přivedlo na myšlenku předložit čtenáři autobiografii Můj ostrov vidoucích

„O dobrodružném dětství, mládí, rodičovství, rádoby kariéře i partnerství je kniha ambicí, životního stylu v překonávání překážek hendikepu autorky ztrácející zrak, potažmo i sluchovou ostrost v rozmezí let 1940 až 2021, kam zvu nesourodým konglomerátem propracovaných příběhů i jednoduchými záznamy dochovaného deníku.“ napsala autorka v úvodu své knihy.  Kniha rozdělená do pěti částí a doplněna fragmenty z emailové pošty i částmi písní dokreslujících atmosféru vzpomínek ilustrovaná Janem Mazurkem  nabídne poutavé a laskavé čtení, které je opentleno bohatým jazykovým vyjádřením s kouzlem osobitého humoru vlastního autorce. V dojemných pasážích pak čtenář pozná, že Emilie Kozubíková se svou knihou jde nejen s kůží na trh, ale i s otevřeným srdcem, věčně mladou duší a otimistickou náladou, kterou neztrácí.

Emilie Kozubíková ve své celoživotní tvorbě dokazuje, že i se svým hendikepem vidí svět pestrý a barevný, častěji více než my ostatní.

Knihu lze zakoupit na knižním e-shopu

 https://www.stahuj-knihy.cz/Emilie-Kozubikova-Muj-ostrov-vidoucich-d1651.htm#detail-anchor-description

 

a bude obohacením knihovničky nejednoho čtenáře. 

Ladislav BERAN - Lákavá nabídka ke zločinu

 Ladislav BERAN

Lákavá nabídka ke zločinu

MOBA, 2022

Nejsou žádní krasavci, ani přitažliví svalovci, dokonce jsou lehce obtloustlí, kouří, mají rádi dobré jídlo, pivo i nějaký ten tvrdší povzbuzovák, muziku Acker Bilka – zkrátka takoví průměrní čeští chlapi ve středním věku. Přesto jsou čtenáři, díky dalším a dalším historkám z pera píseckého autora Ladislava Berana, stále sympatičtější. I tentokrát své vyšetřovatele písecké kriminálky – Macha a Studničku – obsadil autor do všech osmnácti povídek téměř třísetstránkové knihy s poněkud nevšedním názvem Lákavá nabídka ke zločinu. Asi není ani třeba dodávat, že i v tomto případě vycházel Beran ze skutečných událostí odehrávajících se na ploše současného zločinu, pochopitelně převážně v píseckém katastru.

Hned v první kapitole se symbolickým titulkem Dračí smyčka se oba naši vyšetřovatelé pouští po stopě mladistvého delikventa s přezdívkou Šmolda. Při jeho stručném vyprávění, co dosud v rodině i na své soukromé šikmé ploše zažil v necelých patnácti letech, bude čtenáře mrazit v zádech. A přes veškerou surovost a necitelnost ho překvapí složitost rodinných vztahů i na dráze zločinu, včetně vraždy a jejího nečekaného rozuzlení.

Stejně tak i v dalších příbězích, u kterých mne stejně jako v minulých Beranových krimisbornících vždycky zaujme a svým způsobem i nadchne už jedinečný cit pro nápadité a přitažlivé titulky, které spolehlivě přilákají a nastartují čtenářovu pozornost.

V Beranových historkách sice zákonitě dojde k objasnění sledovaného a vyšetřovaného trestného činu, ale ne vždycky je konec opravdu dobrý – takový už je prostě život i ve světě zločinu a trestu. Nicméně jeho postavy z této odvrácené problémové strany nejsou vysloveně natřené jen na černo, autor jim ponechává určitý lidský rozměr, snaží se spravedlivě a logicky vyvodit z daných podmínek i důvody, které ke zločinu vedly či jej podmínily. Snad právě pro tuto objektivitu a laskavý nadhled jsou jeho krimipříběhy tak čtenářsky oblíbené. A ani Lákavá nabídka ke zločinu není výjimkou.

Hanka Hosnedlová

Úspěch, talent a pokora

 František Niedl  

 

Jsem ze staré školy, kdy mi rodiče říkali, že sebechvála smrdí. Takže se do doby, kdy se vystrkuje vše do popředí, a když někdy  není co, tak aspoň holý zadek, ani moc nehodím. Asi to bude i tím, že se snažím chránit si své soukromí. To mi bylo připomenuto i začátkem června v Litomyšli, kam jsem byl pozván na literární akci Kriminacht, kam jsou zváni každoročně vybraní autoři detektivek. Tam mi paní ředitelka v dobrém připomněla, jak bylo obtížné na mě sehnat kontakt. A nakonec jsem jí byl opravdu vděčný, že ho sehnala, protože ta akce byla naprosto fantastická. Četlo se od večera po různých kavárnách až do půlnoci za účasti fantastického publika.

Čtyři autoři, každý vydal svoji prvotinu v jiné dekádě, prakticky začínali v diametrálně odlišných podmínkách, dalo by se říct, že je nic nespojuje, snad až na to, že jejich prvotiny byly přijaty napoprvé, bez obíhání různých nakladatelství. František Niedl, člověk mnoha profesí, zhruba 35 vydaných knih, Michal Sýkora, vysokoškolský učitel, jehož romány se z velké části staly předlohou pro televizní scénáře, Jitka Ludvíková, právnička, která vydala 17 knih, a benjamínek - Kristýna Trpková, která má ve svých pětadvaceti letech tři vydané romány a k tomu je matkou tří dětí. K akceleraci, podle jejích slov, přispěl i koronavirus, kdy jí psaní pomáhalo při odloučení od lidí a přerušení sociálních vazeb.

Proč o tom všem píší? Na posledních schůzích JčKOS se rozvinula debata o možnostech vydávání, podmínkách a situaci na knižním trhu. A jak dostat svoji tvorbu na trh? Na to není snadná odpověď a neexistuje na to univerzální vzorec. Existují však veličiny, které je možné do takového vzorce dosadit. Především, pokud chce budoucí literát začít, musí disponovat alespoň nějakým talentem. Ale pokud možno větším. A také znalostmi o tom, o čem chce psát. Protože bez nich bude výsledek jen slátaninou. Pak to vyžaduje poměrně velkou píli a touhu něco sdělit. A hlavně nežít v přesvědčení, že já jsem ten, na koho literární svět čekal, a že se bez mé geniality zhroutí. Ne, mohu vás ujistit, že nezhroutí a zneuznaný autor zůstane kdesi stranou v zapomnění. Takže je na místě i jistá dávka pokory, nikoliv však na úkor zdravé sebedůvěry. A nesmím zapomenout na to hlavní! ŠTĚSTÍ! Bez jisté dávky štěstí by to vše stejně asi nefungovalo. A v neposlední řadě není k zahození ani nějaký ten postrkovatel. Já, když jsem po desetileté pauze, způsobené podnikáním, začal znovu psát, psal jsem si jen tak pro radost a bylo mi vskutku téměř jedno, zdali můj román později vyjde nebo ne. U nás v klubu byl takovým mým postrkovatelem Honza Bauer, který se na to už nemohl dívat. A musím přiznat, že i já jsem se stal takovým postrkovatem tam, kde jsem vycítil talent, a že to v některých případech i vyšlo.

O týden později jsem se zúčastnil veletrhu Svět knihy v Praze. V pátek jsem obdržel literární cenu M. Ivanova za historický román Pach krve. Což mě tak překvapilo – musím podotknout, že mile – že jsem se předtím téměř dopustil faux pas, když jsem na důvěrné telefonické oznámení Hanky Hosnedlové prohlásil, že takovou knížku jsem nikdy nenapsal. Nakonec se vše vysvětlilo a já nedopadl jako Anton Špelec ostrostřelec a cenu jsem uchvátil.

V sobotu jsem měl prezentaci na Audiotéce, kdy jsem si znovu uvědomil, jak silně se tento literárně dramatický směr rozvíjí. Představa, kterou jsem měl ještě před pár lety, že cílovou skupinou budou nejspíš jen nevidomí a těžce nemocní, už dávno padla. Audioknihy si kupují kamioňáci, manažeři, trávící dlouhé hodiny za volantem, ale i další. Byla zmíněna situace, kdy obchodní cestující dorazil ve svém autě už dávno před dům, ale nevystupoval. Jeho manželka se domnívala, že si telefonuje s milenkou, připlížila se k autu a svého muže odhalila: Chtěl si v klidu doposlouchat kapitolu z audioknihy.

Setkal jsem se tam i s velmi zajímavou ženou, Helenou Rytířovou, která má nahrávací studio a která mě kontaktovala už předtím, že se jim s hercem Jakubem Saicem nahrávání mé minisérie s inspektorem Prévitem poněkud protáhlo. Některé pasáže museli dát i třikrát, protože se interpret neudržel smíchy. Zato jsem se omluvil, ale zároveň mě to sdělení potěšilo, protože to značilo, že by se mohli zasmát i posluchači, což byl můj záměr. Takže, pokud budete osloveni, nebraňte se audioknihám, tomuto nepříliš starému fenoménu. Je to pouze další možnost, jak dostat literární tvorbu tentokrát ne ke čtenářům, ale k posluchačům.

Svět knihy je možnost jak se setkat nejen se svými čtenáři, kdy mne odpoledne na stánku nakladatelství MOBA překvapil jeden z nich, který si v ruksaku přinesl k podpisu dvacet knih, ale i k setkání s vydavateli, přáteli a kolegy. Při té příležitosti bych chtěl říct, že jihočeská literatura se rozhodně neztratila a dávno jsou pryč ty doby, kdy jsme se před víc jak dvaceti lety pokoušeli obnovit literární povědomí na jihu Čech. Za ty, se kterými jsem se z Jihočechů na veletrhu setkal, bych chtěl jmenovat Jana Bauera, Hynka Klimka, Jiřího Sivoka a Jana Stiftera.          

Na závěr bych snad jen chtěl podotknout, že mě znovu a znovu překvapují ty tisíce zájemců, kteří na tuto čtyřdenní literární akci každoročně dorazí. Z čehož vyplývá, že zatím máme stále pro koho psát. A to je potěšitelné.

Foto: Z archivu autora

Lidičky z lahvičky Jana Šebelky

Jan Šebelka vydal po velkém úspěchu Ginzela knihu Lidičky z lahvičky,

raport z víkendového setkání amatérských spisovatelů na Máchově jezeře.

Akce tehdejšího Okresního kulturního střediska, OKS, se týkala začínajících amatérských autorů a výtvarníků z celého Liberecka a lektorů převážně z Prahy, kteří společně odjeli na víkend mimo město, na Máchovo jezero a na Radobýl. Byl jsem asi na čtyřech akcích, jednou s autorem, pamatuji se, že jeho přítomnost seminář notně zesexualizovala. Náš se odehrává v době Gorbačova, je plný erotiky, vytahování se, ale jakési primární důvěry, pojmenovává umění, které bude určovat budoucnost, čemuž všichni věří. A v závěru je, jak všichni dopadli po dvaceti letech.

 Autor vystihl tehdejší mladické uvažování, kde jde o zašlapávanou  svobodu a volný sex, proložený enormním množstvím piva a rumu, a proti tomu stojí ztrouchnivělý režim, který to všechno chce udusit, ututlat, zlikvidovat.

Autobus plný začínajících literátů a výtvarníků vyjíždí pod velením mohutné Haničky do totalitního času. Ludvík, absolvent scénáristiky na FAMU, chce z prostředí napsat scénář, aby připomněl zašlápnutou novou vlnu. Jede s Arnoštem, kterému již vyšla knížka, zdraví se s akademikem, jazykovědcem Františkem Štěpánkem, který si vezme na starost češtinu. Slovo má evidentně pitomá Hermína, básnířka, postrach všech redaktorů, jež si žádá od kohokoliv chválu. Řezbář Vlastík Brhel nepřetržitě chrlí vtipy a kytarista Míra Nosák hraje i v tomto prostředí Karla Kryla. Knihkupec Anton Šmejc neustále cituje, co kdy kde nějaký slavný řekl. Božetěch je surrealistický básník a panic, chce se panictví zbavit. Arnošt s Ludvíkem mu chtějí pomoci.

Ludvík loví při akci zrzavou malířku Vilmu. Malíř Anry Russo je  čtyřikrát rozvedený, maluje pět obrazů za odpoledne a tvrdí: Každá žena tě po dvou letech sere úplně stejně. Výtvarníky vede Jáchym Špidlík, vysvětluje jim základní pojmy. Nahé modelce, kterou  výtvarníci malují, je akce jasná: Všichni chcete píchat.

Známý pražský básník a bohém, dvoumetrový Jarda Ryšánek, kouří doutník, nosí červenou šálu, dlouhý plášť a má obří černý knír. Přijel trabantem a doprovázela ho drobná dívka o dvacet let mladší, ale té se rychle zbaví. Dr. filozofie Bronislav Kulhánek z regionálního nakladatelství sedával nad básněmi plachých dívek v kavárně Pošta a dvěma pomohl k vydaným sbírkám, jenže nepřestal jim vykat.

Básnířku Blaničku, která spala nevinná, zachránil až Jarda Ryšánek. 

Ostrov Myšín uprostřed Máchova jezera vypadá romanticky, ale je zaneřáděný od ptáků, jak zjišťují Ludvík s Vilmou.

Arnošt sletěl do čedičového lomu, ale chytil se trávy, hrozilo zřícení až na dno. Ryšánek, Ludvík a Anton Šmejc pro něj lezou a zachrání ho.

Za básníkem Jardou přijela manželka a tři kluci. Říká mu: „Pojeď domů.“ „Mám dvě piva a večer jim vypadl lektor, tak mám přednášku.“ Manželka říká Blance: „Kolik je vám let? Devatenáct?  Tomuhle kozlovi bylo padesát!“

Nové číslo Paprsku, který vydává liberecká OKS, uveřejní nejlepší povídku a nejlepší verše ze semináře.

Beseda s pozvaným pražským básníkem se zvrhla. Ptali se na Havla a Vaculíka. Hanička se chytila za hlavu a odcházela. Arnošt, šéfredaktor Textiláka, opil známého pražského básníka a doufal, že ho seznámí s důležitými lidmi v Praze. Povídku však vyhrál Ludvík.

Unaveného Arnošta v trávě ráno probouzí uklízečka. Básníci se jdou koupat, výtvarníci zpívají Pasážovou revoltu. Když je člověk 50 km od domova, nevěra neexistuje!

„Váš občanský průkaz,“ řekne policajt. „Proč,“ zeptá se malíř Russo. Ryšánek jde s Blankou. „Čest práci, soudruzi příslušníci, to je tvůrčí seminář výtvarníků a literátů. Umění!“

Čtenář se dozví, co je oxymoron, přečte verše K. H. Máchy, připomene si Rádio Jerevan a citáty slavných. Esenbáci ale zatknou kreslíře Trpaslíka - Jiřího Schauera, jinak člena Charty 77. Je 21. srpna, zavřeli ho, aby nezlobil.

Ludvík se podíval po Vilmě a ucítil kolem žaludku zvláštní tlak, spojený s bušením srdce a nedostatkem kyslíku v plicích.

O tom to všechno je. O chátrajících chatkách, o haldách čmoudících vajglů a dlouhých debatách mladých i starých o tom, kdy a jak se socialismus změní.  

Jak to bylo po dvaceti letech? Hermínin otec, tajemník ONV, koupil v privatizaci vilku a pozemky. Hanička začala hájit barvy komunistů, podíl na rodovém majetku odmítla. Anton Šmejc se stal velkoobchodníkem s knihami. Jediný Arnošt je mimo, nikoho, kdo by se stal vedoucím deníku, opravdu neznám.   

Lidičky z lahvičky se uzavírají, už nikdy podobná parta nikam nezamíří. 

Kniha má tvrdou vazbu, 260 stránek, vydal ji Dům česko-německého porozumění, autorem obálky je Roman Karpaš.

Otto Hejnic

Křest knihy O. Kalamára v Praze

 Milí přátelé,

v pondělí 4. července se bude křtít v Dzomse. Lucemburská 23, Praha 3 od 18. hodin knížka nejlepšího slovenského aforisty, mého přítele, Ondreje Kalamára. Rádi Vás tam uvidíme! Věřím tomu, že se dobře pobavíte.

Těším se na Vás,

Lojza Marhoul

Malá vzpomínka na velkého člověka

 V polovině června letošního roku by se dožil devadesáti roků Ludvík Mühlstein, dlouholetý aktivní člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů a celostátní Obce spisovatelů.

    Byl známým rozhlasovým redaktorem a autorem, reportérem, ale také režisérem a dramaturgem. Prosadil se i jako spisovatel s řadou knižních titulů zejména s náměty z přírody. Navíc působil i coby pedagog a ochotně předával své zkušenosti mladým zájemcům o tento obor. Kromě jiného vedl úspěšný dětský souibor a později rozhlasovou školičku. Byl rovněž jedním z prvních oceněných Číší Petra Voka za celoživotní dílo a získal i Cenu Českého rozhlasu za mimořádný přínos po toto médium. Ve své práci rozhlasového reportéra a redaktora se věnoval i sportovní tématice a do pozdního věku také sám sportoval. 

     Věnujme tudíž tomuto jedinečnému člověku alespoň svou vzpomínku, i když už mezi námi není...  

Zeyerovy Vodňany v novém kabátě

 V první červnové dekádě proběhla populární, literárně motivovaná akce s názvem Zeyerovy Vodňany, již počtyřiadvacáté. Nebýt covidové pauzy, která zasáhla téměř do veškerého kulturního dění, byl by počet dosud uskutečněných ročníků těchto literárních setkání samosebou vyšší. Bohužel v letošním roce se termín konání kryl s několikadenním pražským knižním festivalem Svět knihy, takže mnozí, jindy účastní autoři byli nuceni se omluvit.

Nicméně už tento rok došlo k radikálním změnám v koncepci a programu akce, zaštiťované městskou Knihovnou Gelasta Vodňanského a městem Vodňany. Neformální dopolední setkání účastníků s přivítáním místostarosty Tomáše Bednaříka se odehrávalo v kavárně U Lípy, odkud se pak jednotliví spisovatelé, jejichž sestava se oproti předchozím letům změnila a omladila, rozešli do škol a dalších městských zařízení. Mně osobně se dostalo možnosti setkání s klubem Aktivních seniorů a musím podotknout, že to byla skutečně jedna z nejpozornějších a nejaktivnějších skupin besedujících.

Po dobrém obědě přepravil najatý autobus přítomné literáty do Kestřanské tvrze, která byla pro většinu opravdovým překvapením. A to jak rozlohou a starobylostí, tak nadšením současných majitelů postupně uvést značně poničené interiéry i venkovní vzhled budov do původního stavu. Ovšem zlatým bodem programu byla návštěva vinných sklepů a skutečně fundovaná a nadmíru zajímavá přednáška majitele tvrze o vínu, jeho odrůdách a kvalitách, spojená s mnohačetnou ochutnávkou.

V tomto prostředí také byl naposledy předáván Pohár Jana Bauera, udělovaný obvykle mimoregionálním autorům. Tentokrát byly vlastně udělovány poháry dva – jeden za loňský neuskutečněný ročník a jeden za ten letošní. Malou změnou byl ovšem i fakt, že si jedno z těchto ocenění mimořádně odnesl jihočeský autor - Ondřej Fibich. Druhý keramický pohár putoval do rukou Lukáše Csicselyho, sice původem Jihočecha, ale nyní žijícího v Praze.

Na pozvánce na tuto kulturní událost figurovala mimo jiné vernisáž výstavy Neznámý Zrzavý, na dvorcích domů v centru města konaná beseda a také autorské čtení s hudebním doprovodem. Večerní program, situovaný do přírodního amfiteátru ve vodňanských parkánech, zahájilo promítání filmečků pořízených dětmi a s dětskými herci a následně pak ocenění těch nejzdařilejších. Proto bylo mezi návštěvníky tolik malých chlapců a holčiček. Mezi jednotlivými body připravovaného pořadu vystupovalo příjemné duo Pompadour s kytarou, houslemi a znělými hlasy. Mezi oficiálními proslovy byl dán prostor i nejvýkonnějšímu českému spisovateli, Janu Bauerovi, který je jedním ze zakladatelů Zeyerových Vodňan.

Změny doznala i samotná cena pro vybrané autory v podobě podstavce s kovovým trojlístkem – proto se také od letošního roku bude toto ocenění jmenovat Zeyerův trojlístek. V první etapě byly ceny předány tvůrcům dětské literatury – Hiromi Janštové, Haně Lehečkové a Michalu Vlkovi. Z autorů píšících literaturu pro dospělé si ocenění odnášeli: Jan Měšťan a Antonín Sekyrka, Rosťa Bakula, který zaujal vodňanským komiksem, a Martina Havlínová za vzpomínky na Jana Zrzavého. Tentokrát si také i autorské čtení připravili právě tvůrci oceněných knižních titulů. Ale s prázdnýma rukama neodešli ani ostatní přítomní literáti, kteří obdrželi dárkové tašky s drobnými vodňanskými suvenýry, připomínajícími toto literární setkání. Bohužel výpadek elektřiny zavinil víc než hodinu a půl trvající pauzu, ale vytrvalci se plánovaného hudebního vystoupení pak přece jen dočkali.

Příští rok se Zeyerovy Vodňany dočkají svého pětadvacátého ročníku, který by měl být podle plánů ředitelky městské knihovny Kateřiny Mašlové ještě pestřejší, obsažnější a snad i překvapivější...

Hanka Hosnedlová

Foto (2x) Jan Bauer

Foto: Karel Burda

A LAMPA JEŠTĚ NEZHASLA

Po rodinné sáze v knižním triptychu z let 2018-21 přichází Iva Tajovská s románem A lampa ještě nezhasla (Maraton, 2020, 232 str.) Potvrzuje, že autorka patří k předním současným českým spisovatelkám. Zkušeně se vyhýbá spekulativnímu čeření omšelých politických doktrín, dává přednost diskrétnímu přístupu a objektivním náhledům. Příběh situovaný do města na Labi představuje vskutku kolumbovské objevování kompaktních pevnin v člověku. Je svéráznou korespondencí s historickými událostmi, které jsou obratně nasvícené ve věrohodných kulisách. Proslavený letec Kašpar, hotel Veselka s biografem, který je nedílnou součástí života hlavní protagonistky, to je součást pestré škály tragických i komorních událostí a nenaplněných tužeb. Ivě Tajovské je vlastní schopnost trpělivě spřádat životní peripetie jako samostatné pramínky do jednoho koryta, v němž původem středostavovská hrdinka prochází událostmi se skromností prosté, nenápadné osoby. Jako ve většině autorčiných jejích prací dominuje ženský živel, stává se klasickým nositelem děje. Román má až patetickou sílu oslovit čtenáře. Rámcově zahrnuje dlouhý časový horizont, v němž dominují trýznivá období dvou velkých válek, aby v samotném závěru dostala před apokalypsami přednost vnější i niterná smířlivost Kdo román otevře a propadne jeho nevtíravému kouzlu, tomu skutečně lampa hned tak nezhasne.

František Uher

XXIII. Dny poezie v Broumově

 

Vážená paní, vážený pane, milá přítelkyně, milý příteli, chtěla bych vás velmi srdečně pozvat na XXIII. Dny poezie v Broumově,

které se budou konat 21. 10. – 23. 10. 2022

Setkání se uskuteční za podpory Města Broumova, Agentury pro rozvoj Broumovska a obce Křinice a budou součástí Východočeského podzimního uměleckého maratónu pořádaného Střediskem východočeských spisovatelů.

Cílem setkání je obohatit kulturní život Broumova, přiblížit žákům a studentům broumovských škol a Královéhradeckého kraje současnou poezii a její tvůrce, vytvořit prostor k vzájemnému poznávání a prezentaci tvorby zúčastněných autorů, obohatit jejich tvorbu o novou inspiraci a přispět ke zkvalitnění jejich tvorby.

Na co se můžete těšit?

* Na autory z Čech, Moravy, Polska, Slovenska, různého věku, vzdělání, profesí i literárních zkušeností.

* Na příjemnou, přátelskou a tvůrčí atmosféru a přívětivé prostředí v Obecním domě  v Křinicích (bývalá škola).

* Na poetické večery a dílny.

* Na sborník zúčastněných autorů a antologii Cesty

* Na autorská vystoupení v Broumově a v Křinicích, v nichž mají účastníci možnost představit své verše sobě
   navzájem i veřejnosti.

* Na procházku Broumovem a Křinicemi.

* Na výstavu obrazů z plenérů v Křinicích.

* Na prostředí Broumovského kláštera a klášterní zahradu.

 

Další informace :

Převážná většina účastníků bude ubytována v Obecním domě v Křinicích ve větších pokojích. Cena za 1 nocleh je 300 Kč + ubytovací taxa 15 Kč.

Zájemci o ubytování ve dvou si mohou zajistit ubytování v soukromí na vlastní náklady.

Páteční večeří a sobotní oběd a večeři si hradí každý účastník sám (oběd 120 Kč, večeře 110 Kč), snídani si zajišťují účastníci sami, k dispozici bude kuchyňka.

V pátek bude pro účastníky připraveno občerstvení.

Účastnický poplatek: 50 Kč

Přihlášky na Dny poezie a 3 až 4 kratší básně, kterými se chcete prezentovat v v antologii Řeky života zašlete do 20. 7. e-mailem na adresu: kopecka.vera@volny.cz nebo poštou na adresu Mgr. Věra Kopecká, Křinice 8, 550 01. Zasláním básní do antologie dáváte souhlas s jejich otištěním a zavazujete se odebrat alespoň 1 antologii a uhradit náklady na její vydání. Cena nepřesáhne 150 Kč.

Těm, kteří se přihlásí a do Broumova nepřijedou, bude antologie zaslán na požádání po zaplacení účastnického poplatku 100 Kč a ceny za antologii.

Připravte si rovněž 1 – 2 básně na zahajovací autorské čtení a čtení v Křinicích.

Případné dotazy vám ráda zodpovím prostřednictvím e-mailu.

Uvítám vaše náměty pro dílny.
Těším se na setkání s vámi.

 Věra Kopecká

Pozvánka na čtení...

 

Zlaté schody…

 Zlaté schody…

    obraz malíře…Burnse Jonese

 

Ty schody bez opory hladí
hebké nožky vyvolených hudebnic
jejich krása, sladké mládí
ladí s hudbou v srdci víc a víc

 

Dívčí sestup neznamená pád
Jdou svou hudbou sloužit světu
zahnat sumu nenávistí – vád
Ty dívky podobny jsou božským květům

 

Už za chvíli tóny k nebi vzlétnou
porozeny ústy – prsty štíhlými
Ti co naslouchati umí na kolena kleknou
a uzdraveni stanou mezi „šťastnými“

7.12. 2017

Cena Miloslava Švandrlíka - vyhlášení

Vyhlášení vítězů a předávání cen literátům, kteří uspěli 

v 9. ročníku tradiční literární soutěže o nejlepší 

humoristickou knihu - o Cenu Miloslava Švandrlíka, 

se bude konat 8. června od 16.00 hodin v Chodovské tvrzi v Praze 11, 

Ledvinova 86. Soutěž pořádá Obec spisovatelů s podporou Prahy 11, 

kde slavný spisovatel, autor Černých baronů, bydlel.

Soutěžící autory i další zájemce srdečně zveme.

Pozvánka

Spisovatelka a publicistka Hana Mudrová, literárním jménem Anna Šochová, vystavuje ukázky starobylých ručních prací ze svých badatelských sbírek v půvabném prostředí pobočky MKP na Pohořelci. Artefakty a knihy k sobě vždycky patřily!

Červnový pozdrav

 Milí kolegové, básníci, prozaikové, vážení čtenáři a kamarádi,

 v měsíci květnu oslavil Literární klub Petra Bezruče 25 let svého trvání. Přijměte pozvánína našem webu  prostřednictvím krátkého videozáznamu na vernisáž výstavy LKPB, která se konala na frýdeckém zámku v Muzeu Beskyd. Vy, kteří jste s námi nemohli být a nemáte to do Frýdku daleko, stále ji můžete až do 19. června navštívit. K tomuto  výročí  a zároveň ku příležitosti konání letošní Beskydské lavečky byl vydán i Sborník LKPB a Beskydské lavečky. Také ten si můžete prolistovat a přečíst v PDF forátu  na našem autorském webu. Odkazy najdete v Novinkách na webu.

Červen je měsíc, kdy slaví svátek děti. Na webu můžete přispívat do rubriky TVORBA PRO DĚTI A MLÁDEŽ, kterou vymyslela paní Marta Lehetová. Seznámit se můžete s oceněnými prácemi dětí z Němčic na Hané, kde pro ně místní knihovna pořádá již několik ročníků literární soutěž ANDERSENOVA HVĚZDIČKA, kdoví, možná z nich jednou někdo bude básníkem, spisovatelem. Práce dětí jsou upřímným a poctivým zobrazením světa.

Pro nový měsíc vám nabízím dvě rubriky. Srdce- je nebo není něco citlivějšího, tajemnějšího a vzácnějšího než je srdce a co SRDCE A JEHO ÚSMĚV A PLÁČ? Vaší tvorbu, ráda uveřejním.

PTÁCI, kolik různých od městských holubů a pouličních vrabčáků počínaje, přes soví moudrost, slavičí trylky, divoké husy, či labutí věrnost jich máme každý z nás ve své tvorbě. Otevřeme pomyslné voliéry a přivítejme je na našem webu.

Moc se na vás všechny těším. Přeji poklidný a příjemný nástup léta a nekončící touhu psát. 

Za Literární klub Petra Bezruče a jeho autorský web zdraví 

Pavlína Kolárová

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/

PavlinaKollarova@seznam.cz