Ladislav Beran - Panoptikum města Písku

 

HAPPENING PAMATUJ! 2022

 

Slova mají křídla

 

Válka s vlky

 

Z Ostravy

Také Ostrava může konečně oznámit své inspirativní akce. Po literárních večerech v září, říjnu a listopadu se uskutečnil pod záštitou OSČR 10. února 2022 literárně společenský večer v salonku porubského zámečku. 

Autoři četli z vydaných, nových i připravovaných knih hostům, pro které zámecká paní před zahájením přinášela další a další neplánovaná křesla.

Na fotce, kterou pohotově pořídila Mgr.Lenka Hrušková a profesionálně upravil Antonín Bosák, jsou:  prozaikové skupiny Různorodí ostravského střediska Obce spisovatelů ČR (zleva): Nela Rywiková, Jaromír Šlosar, Lydie Romanská, Miroslav Stoniš, Aleš Dostál; artsinger Patrik Kee a moderátorka Michaela Milena Orsi.

lr

Slova mají křídla

 

Poezie o všem, tentokráte o životě...

 

Beskydská lavečka

 

KONTAKTY:

PavlinaKollarova@seznam.cz

dajanaz@seznam.cz

Protkaná země Bohumíra Vidury je na světě

O autorovi: 

O autorovi: Bohumír Vidura JUDr. žije na Ostravici v Moravskoslezských Beskydech, je členem Obce spisovatelů a členem Literárního klubu Petra Bezruče. Od roku 2009 vydal několik sbírek básní a také Almanachy (2009-2021). Svou tvorbu rovněž publikuje v klubovém časopise Zrcadlení a v regionálním tisku, v řadě sborníků a almanachů (Almanach Obce spisovatelů 2017 pod názvem „Duše plné slov“). Zúčastňuje se literárních pořadů a setkání se čtenáři v knihovnách a na knižních veletrzích. Jeho poezie je vnímavá, plna nejrůznějších postřehů z okolního dnešního života i vzpomínek na doby minulé a s nimi spojenými asociacemi, nevšedními metaforami skrývajícími mnoha životní i autorova moudra. Stejně tak zůstává poezií osobní, citovou s nadhledem na život i lásku.  Se svou poezií všedního dne často bývá nazýván současným Jiřím Wolkerem.

Před koncem roku 2021 spatřila světlo světa z nakladatelství Moravapress dlouho očekávána útlá knížka poezie Bohumíra Vidury z rázovitého ostravského regionu s názvem Protkaná země. 48 básní s tématikou "Černé Ostravy" je zde řazeno do dvou oddílů - Z hlubin a Po šichtě.

Jak autor vnímá město, kde okna zabili prkny a paprsek slunce nepronikal, i když na římsách kvetly pelargonie? Toulá se úzkými uličkami, nad nimiž šlehala struska, do oken svítily plameny z hutě. Ocelové město se choulilo pod těžními věžemi pod kouřovou clonou, voda v řece černá jako bota tekla do moře ze zajetí komínů. I přes tvrdou práci dokázaly těžké mozolnaté ruce havíře laskat ňadra žen a vykřesat vášně, co dotýkaly se mnohdy hvězd… A v sídlištních hospodách cinkaly půllitry, slovní třenice rozvášněných tváří havířů s prachem v očích byly častými obrazy města.

 

 Nad Ostravou kdysi…

 Vozíky s uhlím
 bloudily vzduchem
 ve větru i dešti

 v lanovém převisu
 nad městem jako přelud
 z hlubin do nebe
 vezly i duše
 co chtěly se vznést
 z prachu blíž slunci
 občas ukáplo černé krve
 na zvrásněnou zem
 aby probouzela k životu
 třeba i po kapkách
 v půllitrech co cinkaly o sebe
 v mozolnatých rukách
 v hospodách pod haldami.

 

Ve druhém oddíle knížky - Po šichtě - je vykreslen obraz tehdejší Ostravy, když zrovna havíři nefárali. Co dělali? Srocovali se jako vrány před hospodou po noční šichtě, aby spláchli prach. Jsou zde vykresleny i jiné postavy - pradleny, co hnětly oděvy svých mužů, trumpetista, z jehož těžkých prstů zněly marše i valčíky, ale i jiní tvrdí Ostraváci, co na "rezavém vůzku" vozí železo a takto získané peníze utopí ve vodce či s přítulnými ženami. Jsou to lidé "volní jako ptáci", žijí si svůj život navzdory běžným zvyklostem.

Bohumír Vidura svými verši složil poklonu Ostravě, kde prožil část svého života. Jistě jimi osloví mnoho Ostraváků, ale i dalších čtenářů, kteří znají toto "naše Ocelové město" či jak on jej nazývá - "Protkanou zem" - jako území černé, špinavé, rázovité město hald, komínů a těžních kol... Věří také, že vítr zavěje a rozežene šedé mraky a okno zase bude moci býti dokořán, budou dokonce bít zvony pro hodinu H i bujnou kratochvíli ... (báseň Hodina H).

Již se tak stalo - dnešní Ostrava vzkvétá, je k nepoznání - ostatně o tom svědčí zapojení se do soutěže Evropské hlavní město kultury (v r. 2015). Co na tom, že tento boj s Plzní prohrála? Realizuje své "zelené" projekty, aby se zde všem žilo dobře.

 

Ostravo svéhlavá

 

Ostravo Ostravo jsi svéhlavá

byť sepnutá železnými pruty

a zakotvená v hlubinách

svéhlavá jak milenka co prudí

a ostrý vítr co lomcuje a studí.

 

Někdy se ztrácíš v mlžném oparu

krev ti však vře-jsi stále ve varu

máš zřejmě od zrodu mateřské znamení

že nejsi pro snění ani pro mámení

máš ale srdce které stále bije

ač krásně je či ustavičně lije.

 

Máš mnoho šrámů i rýhy hluboké

já vidím nad tebou i nebe vysoké

to když se rozhlédnu jasnýma očima

ještě nic nekončí-věřím že začíná.

 

Dajana Zápalková

Novinky z LKPB

Milí kolegové a přátele webu, vážení čtenáři,

Dnes jsou Hromnice a já si uvědomila, že máme první měsíc na následném webu za sebou. Chci vám všem poděkovat, že jste pomohli web nastartovat. Děkuji Ireně Topinkové, která byla iniciátorkou první tematické rubriky Vzpomínky. Do této rubriky můžete přispívat stále, neboť vzpomínky, ať veselé či smutné máme každý z nás. Jsou i takové, které se snažíme vytěsnit, ale existují stovky těch krásných, které jako poklad předáváme dál.

Irena Topinková pro web vymyslela další rubriku - Láska. V nekonečných podobách láska provází literární tvorbu, od té milostné až po lásku k práci, rodině, domovu, ke sportu...... Nejprve jsem si říkala, že tohle téma otevřeme až na jaře, ale pak mi přišla báseň od Marty Dvořákové Hromnic, kde se po špetičkách vrací jaro, bylo rozhodnuto.

A do třetice Irena Topinková a její Strom. Pro každého z nás někde ten jeho roste, nebo býval. Který je ten váš? Tyhle verše i povídky můžete doplnit vlastními fotografiemi.

S nástupem následného webu přibyli noví autoři ze Slovenska, vítám je  na našem autorském webu a děkuji jim za jejich rozhodnutí s námi společně web tvořit. Marta Lehetová část své tvorby zasvětila nejmladším čtenářům, dětem. Mnozí z vás jistě také pro děti píšou a tvoří. Přidejte se k Martě Lehetové . Nejen dětská duše to ocení,  Pestrost literatury a její nejrůznější formy, dělají literaturu živou. 

Pište, posílejte, budu se jako vždy těšit nejen já, ale i další poetické duše.

Pavlína
https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/

Bezejmenný Sokrates - Bohumil Ždichynec

 Bezejmenný Sokrates

Bohumil Ždichynec

Barevný přebal a ilustrace: Michal Slejška

Nakladatel: Aesculapus, 2021

Kniha vázaná, 15,5 × 21 cm, 1. vydání, 2021, PC 190,- Kč

Podnětná kniha vzniklá spoluprací slovesného a výtvarného umělce. Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? „Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají,“ radí podvědomí. Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. malíř Michala Slejšky. „Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje,“ píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vl adimír Novotný, Ph.D.

Mezinárodní setkání