Dialog na cestě Den poezie 1. část

 

Ivan Fontana - ukázka z tvorby

 Ivan Fontana

I. BÁSNĚ: JARNÍ ETUDY

Aerogram

Odkudsi z dálky, možná až ze zámoří,

přiletěl aerogram.

List papíru, jakoby na dvůr spadl z vesmíru.

Kdo písmenka z éteru rozluští? Slova mají k

řídla jako básničky sovy či sýčka.

Bez obalu

Báseň bez obalu má nejméně tři sloky

a balíček rýmů k tomu. Skoro nic neváží.

Pošťák ji hned ráno doručí. Bydlíš-li

daleko, kočár s postiliónem zajede

až k tobě, pár minut před polednem.

Bolónová pošta babím létem proletí.

Trubní pošta, je jako zpívající fagot,

tichá pošta hledá slova, letecká pošta

i pošta DHL padají z nebe,

a o všechny iluze tě připraví.

Báseň v pohorkách

Báseň si musí vystačit se slovy. S párem

slov ze slovníků, z voliér a ze světlé oblohy.

Báseň se čte na nekonečném pásu,

od A až po Zet.

Báseň se čte pod svící, někdy i pod lupou.

Báseň se čte ve stínu hor, po té, co přeletí

nad horskými hřebeny.

Básnické texty nejsou matematickou

rovnicí, ani žádnou plošticí. Báseň

v pohorkách překračuje kopce a hory,

vyvěrá v podhůří.

Čaj o páté

Trpělivost přináší čajové růže

na růžovém podnose.

V čínské čajovně na nábřeží řeky času

už všechno voní. Čaj se podává o páté.

Trpělivost přináší očarované růže.

Rychlovarná konvice, otázka zní

jak z ní udělat dětské bublifuky,

jak z ní našít ztichlé rybí duše.

Jak nafouknout duhové

balóny a vystlat je plyšem.

Co zbylo ze života (Souhrn)

Pár kapek krve v tůních řečiště staré

řeky. Nánosy a sedimenty představ,

zrcadla připomínající starý rubín.

Selhající paměť s krátkou

brzdnou dráhou.

Zkušební dráha je pokrytá vesmírným

prachem, už dlouho nad ní nikdo

neproletěl.

Dlouhé stíny, ruiny a trosky,

nemocniční pobyty, koncová světla.

Zvlněné vrásky na čele i na rubu

kabátu. Labyrint snů, noční vidiny

a vidění. Oškubaná větev.

Pohled zcela naivní.

Poslední pozvání k prostřenému

vánočnímu stolu, u něhož se

rodina jednou za čas vzácně schází.

Poznámka v kalendáři, gordický

uzel na utěrce. Nekonečné svítání.

Divoká privatizace

Co zbylo z kuponové privatizace?

Torzo, pár zrcátek, pár směnek.

Sotva vyměníš limuzínu za škodu.

Co naplat, daleko nedojedeš.

Celá zvířecí farma hýká a bučí,

Zdivočelá zvěř troubí

na naleštěné lesní rohy.

Co máme z divoké privatizace.

Že by nic? Že jsme ostříhali?

Ne, ještě jsme doplatili.

Orangerie

Orangerie a drogérie. Má milá přivoň

si, procházíš-li městem.

Hromada žlutých pomerančů a melounů,

mi v podvečer připomíná hvězdnou oblohu.

Ve chvíli jak se právě rozjíždí.

Žlutá je noc psanců.

Orangerie, goblény a tapiserie.

Život nomáda

Domy v naší ulici vypadají stejně, z každého

padá omítka.

Prostě jsem si jednoho dne splet´ vchod.

Okénko nad vchodem zářilo zeleně,

přísahám, že vypadalo na chlup stejně.

Zase tak moc se toho opravdu nestalo.

Prsty přejíždím tvé pahorky, vlastně

písečné duny.

Už jsem si zvyk´ na život nomáda.

Nouzový východ svítí červeně. Neviditelná

kamera za háčkovanou italskou záclonou

mi tě připomíná a nedá spát

mému probuzenému svědomí.

Dlouhé zdi

Dlouhé zdi rozdělují svět, štěpí ho díly.

A tak vznikají i celé nové světadíly.

Zahradní zdi se záhony a pergolami,

v nichž sochy hrají roli přísných hlídačů.

Za zdmi velké obory najdeš vysokou

i černou zvěř. Dlouhé zdi štěpí svět na

úzké segmenty a pruhy. Dělením se svět

rozpadá na atomy a třísky.

Schody na měsíci

Měsíc ukrývá svou tvář ve stínu pozemské

pavlače. Počítá s každým kráterem,

s každým mořem, s každou kapičkou vody.

Lidská fantazie rozhýbá kamenná

křídla nad hřbitovy.

Meandry řeky

Meandry řeky jsou vlnité, jsou jako

tvé rozpuštěné vlasy.

Katastrofa začíná, protrhnou-li se.

To pak řeka, plná temných proudů

a divých spádů, nezná břehy.

Ke kamenému nábřeží se chová neurvale,

cestou ledasco sebere, neuznává mapy,

ignoruje břehy a překračuje státní

hranice. Řeka není spoutána právními

kličkami, ani jezy.

Kalkulace

Kalkulace bývá chladná. Ještě horší je audit.

Čísla sedí. Celá čísla jsou na koni.

Povolena jsou jen zaokrouhlení.

Zdá se, že neznají houpací křesla

ani houpačky. Začíná tak představení.

Pokud čísla nesedí, tak ti hrozí zavření.

Kolesový parník

Mark Twain na palubě kolesového parníku

vypráví vtipy o Mississipy.

Jedna vlna za druhou v šatech nevěsty

se závojem mlhy, doráží do New Orleans,

do Neshvillu naráží na konkávní břehy.

Kdo jim zvedne mlžný závoj?

Kdo bude tím šťastným kapitánem,

kdo otočí kormidelním kolem.

Lodě v přístavu

Ve francouzském Le Havru válí se

lodě na boku, merci boku.

Z pravého boku se převrací na levý

jako na povel, celá fregata se nejméně

jednou za rok obrací. Jejich majitelé

si nepřejí žádné proleženiny.

Terra nova!

Na obzoru nová země! Hlásí botsman

z koše stěžně. Indie, Amerika, Velikonoční

ostrovy, Nová Caledonie nebo New

Zealand? Loď se od severu k jihu kolébá.

V této zemi sotva najdeš spravedlnost hlásí

ombutsman z podpalubí. Země na obzoru,

naděje jak doplnit zásoby sladké vody.

Předsudky

Každý předsudek musíte rozbít hned

na padrť. Každé písmenko musíte vrátit

do chvostu komety, do závoje, do její

mlžné představy. Do světa světla a tmy.

Tam kam patří. Každou třísku zvedni

a vrať ji hořícímu keři.

Noční klinika

Noční klinika se ztroskotanci a psanci.

Akutní příjem. Lékaři v černém.

Na chodbě samé kříže.

Pacienti druhého dne nebo ještě

v noci odpočívají na márách. Život je

tmavá loď, postranní kaple plující po nebi,

tankery s prasklou aortou.

Solné jezero

Soňo, oči máš uplakané, nedělej si starosti.

Všechno hoď za hlavu. O odpočiň si.

Tvá sbírka voňavých kapesníčků a uzlíčků

je rozkošná, už z dálky voní vanilkou!

Pro všechny starosti jsi na nás zapoměla.

Na všechno jsme dva, pamatuj!

Aféry

Aféry visí ve vzduchu. Jsou to vzducholodě

s dlouhými vesly. Jsou to nafukovací mraky.

Jsou součástí společenského koloběhu,

stejně jako čínští draci.

Aféry si samozřejmě někdo vymýšlí.

Jsou na to experti, dílny a borci, co vlastní

licenci. Také je na objednávku dodává

agentura Cik cak a Check Press. Pak už

jen chytnou dech a žijí vlastním životem.

Aféry se hodí v každé denní době, v každé

situaci, v každém ročním období, vždyť

jinak by se na radnici dávno, někam ztratily.

Aféry jsou součástí dnešního dramatu,

součástí pohnuté divadelní scény.

Střechy

Až se celé nebe zatáhne, až se celé potáhne

hedvábným flórem. Spadne pár kapek

z vesmíru, voda odteče. Potoky si stoupnou

na špičky, keře se potopí, řeky zvednou prsty,

jezera přetečou a prameny se nasytí.

Déšť bubnuje do střechy povodí.

Matematický model Aladin svádí boj

s boží prozřetelností.

Za vše je odpovědná královna Alžběta

a celý její fraucimor.

Dým nad Atlantidou

Najednou se vše rozpadá, potápí a kácí.

Kameny jsou lehčí. I trůn slavného

pohádkáře, i křeslo královského rady,

i slova nejstarší kroniky chrámu bohyně

Artemidy. Vše mizí v prachu.

Nad městem stoupá dým.

Rány boží

Gong ukrajuje hodiny a dny měděného

měsíce. Vzdušné zámky na Loiře občas

narazí na pytle s šedivými mraky.

Na rány boží decibely nestačí.

Hora sv. Kateřiny se zase pohnula,

o jednu píď, o jeden coul směrem

na východ. Hraniční kámen

se pokaždé otřese.

Noční tažení v uličkách Malé strany.

Plynové lampy už sotva blikají.

Pár opilců, pár ztroskotanců

leží v pankejtu a podává ti ruku.

Horizonty a obzory

Pole vymezené, nekonečné louky, rozlehlé

lesy, vlastně panoráma večerního rámu.

A jaké, až dech přechází ve flažolety.

Patří k nim souvratě, sáhovka, sekera,

kontura, bruska, hoblík, pila kaprovka a katr.

Hory lemují horní hranici

lesa. Nahoru táhnovůz dva poníci,

i Sisifos tlačí svůj kámen na vrchol.

Věčnost

Věčnost drží jazyk za zuby, jako sfinga,

jako skála. Žula se drobí na písek,

trvá to však tisíce let, (nic není hned)

nespěchej, ale rozpad stejně nezastavíš.

Pískovec, ten Berniniho mládenec,

to velké dítě Matyáše Brauna

se toho sotva dožijí.

Přídavek

Tu přidáš jedno slovo, lehce zaimprovizuješ

na experimentální scéně, a dílo je hotové.

Tu přidáš rým a báseň vzplane nebo zplaní.

Tu přidáš sloku a báseň vykolejí.

Mnohdy je lepší pomlčet než-li báseň přesolit

a vystavit ji mylný účet, chybnou směnku.

Někdy báseň sluncem hoří. Jindy je štítkem

proti nudě. Někdy se člověk prostě jen spálí.

Kulečník

Kulečník, hra která snad nejvíce se

podobá se vesmíru. Jen barevné koule

má místo hvězd.

Když navečer koule srší jiskrami, doupě

se probudí. Atomium je věrné, jsou to

vlastně eskalátory do nebe, je to

planetární model země.

Zelené sukno od kraje ke kraji, povrch

sametový. Tmavá díra stojí v pozadí.

Jedním šťouchem tága posuneš svět

o jednu celou hvězdnou konstelaci.

Dva řádky

Dva řádky slouží nám jako zábradlí.

I to nám feťáci přímo pod rukama ukradli.

Slova, kde začínají a kde končí.

A kde jsou sdělení mezi řádky?

Všechno už bylo sepsáno. Stohy literatury,

od kratičkých vět až po litánie.

Od bible až po kolibříky. Divadlo bez

zábradlí se celé kolem vlastní osy točí.

Pokladna má na dva roky vyprodáno.

Mediální poklesky

Co není v televizi, ani v rozhlase,

chybí dennímu tisku. Je způsob jak získat

trochu slávy, jak si přihřát polívčičku.

Stačí jen chvíli naslouchat, za správnými

dveřmi. Stačí jen smočit si rukávy do kávy.

Šířit chytlavé pomluvy. Škrtit pravdu,

dusit a tajit ji. Uctívat živé modly.

Osvobodit ptačí letku z voliéry a z klecí,

ať si třeba na Špicberky odletí.

Hodnocení

Je to zmetek s prošlým záručním listem.

Proboha kde ho schrastil a kdo ho

vystavil? Je to zmetek se záručním

listem,z obou stran hustě popsaným.

Postrádá měřítka. Duše z ručního papíru.

Báseň z balónového hedvábí. Haló kolem

šklebícího se měsíce. Je to zmetek, je to

spratek, a tak kolem dokola.

Kam vítr tam plášť

Kudy peláší vítr, ten hbitý větroplach?

Ten ďas, co nikdy nedodrží směr,

a překračuje povolenou rychlost. Často

parkuje, kde nemá, stěžují si koráby

i plachetnice.

Jednou se jako šílený řítí tam, podruhé

zpátky, jako bláznivý Icik.

Jako kulový blesk. Otáčí se během dne,

fičí v noci. Na Beaufortově stupnici

překračuje mezní hranici. Slova ze rtů,

odnáčí i s jejich sladkostmi.

Zrnka písku zanechává na poušti.

Větrnnou korouhvičku roztáčí. „Kam vítr,

tam plášť“, je dnes heslo dne. Větrnná

hůrka je mu domovem. Stálou adresu má

Na vidrholci, pošta Větřní.

Zkus se postavit proti větru, je-li čerstvý

pohladí tě po tváři. Je-li silný vyvrátí v lese

nebo v sadu stromy i s kořeny,

na hlavě udělá ti paseku.

Sebere ti kabát, vestu, šálu, čepici

a nakonec i košili. Strhne ti paruku.

Chodí do posilovny.Bouchne dveřmi.

Je-li starý, sotva se sám nadechne.

Stojí, ani se nepohne, mlčí a nic neřekne.

Věštění

Kávová sedlina s vrstvami událostí, tak

jak se kupily. Jak šel čas. Ode zdi ke zdi

v každém dni.

Chceš z ní číst?

Jsi na dně, jsi na mizině. Čas ubírá se

zkratkami, nepohrdne ani myší dírou.

Nemá zpoždění, vždy je královsky dochvilný.

Do budoucnosti nahlíží jako do teleskopu.

Ze škraloupu kakaa věští noviny.

Věští návrat královny.

(Věštění z ruky)

Podej mi ruku, je chladná jako Carrarský

mramor. Jako pistáciová zmrzlina,

jako rubikova kostka vyseklá z kostek ledu

chladničky Calex.

Dlouhé a zařízlé údolí s ledovcovými kary,

mizí po krátkém oteplení. Velká voda sebere

tě, zbudou jenom plesa, kameny a slzy.

Jantarová komnata

V každém jantaru je zakletý nějaký živáček.

Muzeum a bio-skansen.

Růžový sen, petrifikovaný je téměř každý

sluneční den.

V zeleném jadeitu najdeš klonované čipy.

Celá terakotová armáda čínských císařů

očekává novou kulturní revoluci.

V každém achátu se svět odívá do slupky

hedvábí a žlutého brokátu.

Facety diamantů z Kimberlitu, broušené

v Podkrkonoší už zrcadlí nové dny.

V každém nefritu najdeš zrnka pouště.

Egyptské kočky v povodí Nilu tiše vrní

a spřádají sny a brousí si drápky o břehy.

Zrnka pouště

Jak je vše relativní, zrnka písku zvedne vítr

a mrskne jimi do jiného kouta země.

Z pouště Gobi přenese je na Saharu.

Ze Sahary do Sahelu. Ze Sahelu na

dětské pískoviště města Písku.

Kajakář

Kajakář Olda hledá vodní krajky.

Občas se zatočí a spočítá peřeje.

Sem tam narazí na běličku, na mřenku,

štiku či úhoře.

Odhaluje silné spodní proudy.

Běda, když jedna branka na trati chybí.

Kanál v pražské Troji má vymknutá

ramena. Olda branky čistě projíždí.

Dvě sopky

Dvě sopky spí už milióny let.

Až se jedna probudí, vzbudí sestřičku

a začnou spolu zase dovádět.

Půlnoční

Jedna báseň je jako Šeherezáda, druhá

je jako naše milá bába. Vyprávějí

a vyprávějí pohádky ke spaní.

Už už se ti klíží zraky, ale pohádku chceš

vyslechnout až do konce.

Sny už vycházejí na louku osvícenou

barvínkem a měsícem,

vistárie už tančí na půlnoční.

II. AFORISMY Z KLOTOVÉHO RUKÁVU

֍ Aforismy vysypané z rukávu, kdo by je sbíral. ֍ Předsudky, stavby v troskách, které na první pohled vypadají jako potěmkinovy vesnice. ֍ Ocenit práci je těžké a ocenit umění ještě složitější. K tomu musíte mít určité vlohy či být kunsthistorikem. ֍ Jedině romantičtí básníci si představují život s pravidelnými rýmy. ֍ Síla tisku spočívá v plátku hovězího, nikoli v alobalu. ֍ Záplaty a náplasti: mnemotechnické pomůcky pokroku. ֍ Dlouhodobé projekty jsou odsouzeny k nezdaru, končí jako torza uprostřed diskuse. ֍ Demokracie, permanentní dialog a věčná diskuze. ֍ I v parlamentu najdeme šatnáře, který prohledává kapsy. ֍ Pravdy žijí ve vzdušných proudech a zámcích. Lži ve vzduchoprázdnu. ֍ Nehořlavé knihy nejsou, jsou jen knihy chytlavé a knihy, které se samy uhasí.

֍ Vyšší princip se představuje většinou jen jako utržený cíp mrtvé hvězdy. ֍ Srovnávat talent, to je jako srovnávat peří s křídly netopýra. ֍ Plastová pevnost s padacím mostem. ֍ Prales s tajným skladem belgických pralinek. ֍ Kolo osudu nezastavíš, neplatí pro něj čehý ani hot. ֍ Vstoupí-li Finland do NATO, dostaneme volňásky do sauny? ֍ Doba je nepřehledná, zakládá nové souřadnice a systémy, které do sebe narážejí,jako desky, a jež nám mohou být osudné. ֍ Stříbrné jezero s útulkem pro zlatou rybku. ֍ V plamenech knihovny, shoří nejdříve lepší stránky knih. ֍ Nudné knihy hoří pomalu, pomaleji než doběhne hlemýžď pro pomoc. ֍ To jediné, co můžeme vytknout muzice jsou decibely z beden reproduktorů.

III. AFORISMY ŠÍLENÉHO MĚSÍCE

֍ Vzácná perokresba Salvádora Dalího s knírem, snad jde o autoportrét z počátku XX. století. ֍ Soudnička v kyselém nálevu, odložená do chládku. ֍ Propast či spíše past na slušné lidi. ֍ Bio hodiny, zase o fous delší. ֍ Románové trhliny - souřadnice v zákrytu. ֍ Chyby osudu suplují omyly. ֍ Hrázděný dům s gymnastickým náčiním. ֍ Dar času zabalený v hodinách svítání. ֍ Vítr: sbormistr meluzín. ֍ Fakta převrácená naruby. ֍ Černá skříňka z augitu, vykládaná peřím kosa a havrana. ֍ Horní sněmovna s vysokozdvižným vozíkem. ֍ Elektrické křeslo s životní pojistkou. ֍ Cigarety: sloupoví márnice. ֍ Pacifista hodí sotva flintu do žita. ֍ Vášeň je sladká, okurka kyselá, višeň trpká, ale časem vymění se.

֍ Gregérie vytryskla ze vzpomínky na domácí zabijačku. ֍ Věrnost je dojem, že máme stále poledne, zatímco slunce už dávno zapadlo. ֍ Zabuší-li štěstí na tvá vrata, otevři, ale přivři zadní vrátka. ֍ Bas kytara, žába zpívající arii ropuchy. ֍ Bez humoru je život jen pouhým řešetem. ֍ Bronzová přezka s přesličkou. ֍ Domům se počítají generace, stromům a lidem léta. ֍ Když se narodíme, máme před sebou horu času. Někdo osmitisícovku, někdo Sněžku a jiný jen kopeček zmrzliny. ֍ Miss Karneval s duhovou spodničkou. ֍ Ozvěna: čekejte jste v pořadí. ֍ Kopřiva: glosa na kraji pralesa. ֍ Kapacita vesmíru je omezena slovy. ֍ Džin vypuštěný z plastové láhve do volné přírody. ֍ Odvaha je smělost překročit Rubikon.֍ Svět je barevný, ale má už šediny. ֍ Budoucnost je jako horký brambor, jako Magallénův mrak, který je lepší roztrhat.

֍ Duše miluje klidná zákoutí, v nichž žongluje s odpustky. ֍ Posloucháme signály z vesmíru a sotva slyšíme blízká volání o pomoc. ֍ Za odliv mozků je odpovědná jejich měsíční gáže.

֍ Změna je život, ale i báseň. ֍ Šapitó, a do dna je vypito. ֍ Dvorní psychiatr sultána Mustafy II. ֍ Bruska, vhodná partnerka, leda tak pro Brusel. ֍ Kremrole, majstrštyk firmy Manesmann. ֍ Dětské sny se plní (horkou) čokoládou. Jako hořické trubičky. ֍ Pamětník, svědek nebo soudce z lidu u posledního soudu? ֍ Mládí je to, co na procházce světem nalézáme, nikoli to, co ztrácíme. ֍ Čas není naším nepřítelem, přestože diktuje ultimata. ֍ Budoucnost: svět se ještě párkrát převrátí, přiletí motýl a kolébka kultury se zvrhne. ֍ Budoucnost je jako horské slunce, horkýma rukama dosahne nirvány. ֍ Náměsíčná houpačka se vyhoupne až na hrazdu noční oblohy. ֍ Pierot udělá provaz, po němž snadno přejde.