Jan Šebelka vydal po velkém úspěchu Ginzela knihu Lidičky z lahvičky,
raport
z víkendového setkání amatérských spisovatelů na Máchově jezeře.
Akce tehdejšího Okresního kulturního
střediska, OKS, se týkala začínajících amatérských autorů a výtvarníků
z celého Liberecka a lektorů převážně z Prahy, kteří společně odjeli na
víkend mimo město, na Máchovo jezero a na Radobýl. Byl jsem asi na čtyřech
akcích, jednou s autorem, pamatuji se, že jeho přítomnost seminář notně
zesexualizovala. Náš se odehrává v době Gorbačova, je plný erotiky, vytahování
se, ale jakési primární důvěry, pojmenovává umění, které bude určovat
budoucnost, čemuž všichni věří. A v závěru je, jak všichni dopadli po
dvaceti letech.
Autor vystihl tehdejší mladické uvažování, kde
jde o zašlapávanou svobodu a volný sex, proložený
enormním množstvím piva a rumu, a proti tomu stojí ztrouchnivělý režim, který
to všechno chce udusit, ututlat, zlikvidovat.
Autobus plný začínajících literátů a
výtvarníků vyjíždí pod velením mohutné Haničky do totalitního času. Ludvík,
absolvent scénáristiky na FAMU, chce z prostředí napsat scénář, aby
připomněl zašlápnutou novou vlnu. Jede s Arnoštem, kterému již vyšla
knížka, zdraví se s akademikem, jazykovědcem Františkem Štěpánkem, který
si vezme na starost češtinu. Slovo má evidentně pitomá Hermína, básnířka,
postrach všech redaktorů, jež si žádá od kohokoliv chválu. Řezbář Vlastík Brhel
nepřetržitě chrlí vtipy a kytarista Míra Nosák hraje i v tomto prostředí Karla
Kryla. Knihkupec Anton Šmejc neustále cituje, co kdy kde nějaký slavný řekl.
Božetěch je surrealistický básník a panic, chce se panictví zbavit. Arnošt s Ludvíkem
mu chtějí pomoci.
Ludvík loví
při akci zrzavou malířku Vilmu. Malíř Anry Russo je čtyřikrát rozvedený, maluje pět obrazů za
odpoledne a tvrdí: Každá žena tě po dvou letech sere úplně stejně. Výtvarníky
vede Jáchym Špidlík, vysvětluje jim základní pojmy. Nahé modelce, kterou výtvarníci malují, je akce jasná: Všichni
chcete píchat.
Známý pražský básník a bohém, dvoumetrový Jarda Ryšánek, kouří doutník, nosí červenou šálu, dlouhý plášť a má obří černý knír. Přijel trabantem a doprovázela ho drobná dívka o dvacet let mladší, ale té se rychle zbaví. Dr. filozofie Bronislav Kulhánek z regionálního nakladatelství sedával nad básněmi plachých dívek v kavárně Pošta a dvěma pomohl k vydaným sbírkám, jenže nepřestal jim vykat.
Básnířku Blaničku, která spala
nevinná, zachránil až Jarda Ryšánek.
Ostrov Myšín uprostřed Máchova jezera vypadá romanticky, ale je zaneřáděný od ptáků, jak zjišťují Ludvík s Vilmou.
Arnošt
sletěl do čedičového lomu, ale chytil se trávy, hrozilo zřícení až na dno.
Ryšánek, Ludvík a Anton Šmejc pro něj lezou a zachrání ho.
Za básníkem
Jardou přijela manželka a tři kluci. Říká mu: „Pojeď domů.“ „Mám dvě piva a
večer jim vypadl lektor, tak mám přednášku.“ Manželka říká Blance: „Kolik je
vám let? Devatenáct? Tomuhle kozlovi
bylo padesát!“
Nové číslo
Paprsku, který vydává liberecká OKS, uveřejní nejlepší povídku a nejlepší verše
ze semináře.
Beseda s pozvaným pražským básníkem se zvrhla. Ptali se na Havla a Vaculíka. Hanička se chytila za hlavu a odcházela. Arnošt, šéfredaktor Textiláka, opil známého pražského básníka a doufal, že ho seznámí s důležitými lidmi v Praze. Povídku však vyhrál Ludvík.
Unaveného Arnošta v trávě ráno
probouzí uklízečka. Básníci se jdou koupat, výtvarníci zpívají Pasážovou
revoltu. Když je člověk 50 km od domova, nevěra neexistuje!
„Váš občanský průkaz,“ řekne policajt.
„Proč,“ zeptá se malíř Russo. Ryšánek jde s Blankou. „Čest práci, soudruzi
příslušníci, to je tvůrčí seminář výtvarníků a literátů. Umění!“
Čtenář se dozví, co je oxymoron, přečte
verše K. H. Máchy, připomene si Rádio Jerevan a citáty slavných. Esenbáci ale
zatknou kreslíře Trpaslíka - Jiřího Schauera, jinak člena Charty 77. Je 21.
srpna, zavřeli ho, aby nezlobil.
Ludvík se podíval
po Vilmě a ucítil kolem žaludku zvláštní tlak, spojený s bušením srdce a
nedostatkem kyslíku v plicích.
O tom to
všechno je. O chátrajících chatkách, o haldách čmoudících vajglů a dlouhých
debatách mladých i starých o tom, kdy a jak se socialismus změní.
Jak to bylo po dvaceti letech?
Hermínin otec, tajemník ONV, koupil v privatizaci vilku a pozemky. Hanička
začala hájit barvy komunistů, podíl na rodovém majetku odmítla. Anton Šmejc se
stal velkoobchodníkem s knihami. Jediný Arnošt je mimo, nikoho, kdo by se
stal vedoucím deníku, opravdu neznám.
Lidičky z lahvičky se uzavírají,
už nikdy podobná parta nikam nezamíří.
Kniha má tvrdou vazbu, 260 stránek,
vydal ji Dům česko-německého porozumění, autorem obálky je Roman Karpaš.
Žádné komentáře:
Okomentovat