(Za Miroslavem Kubíčkem)
Snivý stín starého lesa (ze sbírky
Srdeční krajina) již nikdy neskryje šumperského básníka a spisovatele
Miroslava Kubíčka (1936), který opustil milované láskohory Jeseníky, své blízké, přátele a čtenáře v sobotu 12.
června 2021 ve věku šestaosmdesáti
let. Byl to básník s vysokým
tvůrčím kreditem, s nevšedním darem
citlivého vnímání a uvážlivě střídmé reprodukce. Často mluvím se stromy, čteme ve sbírce Pnutí. Ano, právě takový
dojem získává čtenář Kubíčkových veršů. Jako kdyby skutečně dokázal mluvit se
stromy, skalami, studánkami a s cestářskými
kameny. Ve svých verších, v pohádkách a pověstech, celým svým plodným a
nikoli vždy jednoduchým životem, se stal vypravěčem, který otvíral dveře i okna
také do krajin mezi lidmi, jimž je údělem klopýtat přes překážky, nenechat se
odradit od hledání schůdnějších. Miroslavu Kubíčkovi byla životními kořeny
poezie a literatura vůbec, neúprosně, někdy až nemilosrdně spjatá
s oblastmi jeho života. Drsné mládí
na kamenické Vysočině v něm zanechalo zřetelné jizvy, stejně jako
Jeseníky, v nichž prožil a jimž věnoval téměř celý život.
Pamětníkům nevymizela z paměti velice slibná sbírka
Dny sluncí (1963). Něco z jejích ozvěn nacházíme i ve verších stárnoucího,
s chorobami zápolícího a chorobám
vzdorujícího básníka, jehož někdy až extrémně na dřeň otesané verše se vrývají
do paměti čtenářů. Charakteristické jsou Kubíčkovy neologismy, pozapomenutá
slova i originální výrazy, jimiž osvěžuje poezii. Za všechny vzpomeňme básně
Vážná hra ze sbírky Srdeční krajina, přes oblouk roků spojená s básní Hravá
řeč ve sbírce Ještě. Kubíček
obrazem čeř řeč vskutku čeří zdánlivě poklidnou hladinu svých veršů,
vyvěrajících pod vysočinskými a
jesenickými kameny, prýštící z tamních studánek, kam nejen laně, ale
především pocestní chodí pít. Namátkou si připomeňme verše šedák
šera šeřivě šerá//ořež čas nečas//když sedá šerá. Taková atmosféra vzlíná
k Kubíčkovy poezie s jemnou vůní heřmánku i prachem pěších cest. Již
nikdy se nepotkáme v zácestí zatopených
lomů mezi Dolním Městem a Lipnicí, ale určitě se mi vybaví něco
z Kubíčkových veršů.
František Uher
Žádné komentáře:
Okomentovat