Milevský autor už další knihu nenapíše

 Hanka Hosnedlová

Necelý čtvrtrok po svých 79. narozeninách nečekaně odešel milevský spisovatel Pavel HRDLIČKA, aktivní člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů i Obce spisovatelů ČR.

Byl to velice skromný, poctivý a pracovitý autor, který, ač dojížděl na schůzky a akce jihočeského klubu až z Milevska, jen málokdy na těchto setkáních chyběl. Pro klub byla potěšující i skutečnost, že si členství v tomto společenství skutečně vážil, mezi jihočeské autory skvěle a samozřejmě zapadl a navíc byl vždy ochotný spolupracovat na klubových projektech.

Pavel Hrdlička se narodil 31.března 1942 v Praze, v rodině soukromého úředníka, pak jej nějaký čas vychovávala babička. Krátce po skončení války se však ocitl s matkou v Karlových Varech, kde otec, zatím podnikající i v Praze, získal do národní správy penzion. Šanci zbohatnout dostali Pavlovi rodiče, když zemřel jeho dědeček MUDr. Jan Hrdlička, který byl milionářem. Bohužel soudní pře o majetek s Pavlovými strýci se protáhla až do roku 1948, kdy pak o dědictví přišli všichni. V tomto roce byla Pavlova rodina vyhnána z Karlových Varů a Pavel se opět dostal k babičce. Základní škola pro něj neznamenala zrovna šťastné období, dokonce se za hloupou klukovinu dostal do dětského třídního a pak do normálního dětského domova v Počernicích. Navzdory všem problémům ale udělal zkoušky na školu společného stravování v Mariánských Lázních, na níž v roce 1960 také maturoval. Nastoupil do Lucerny Barrandov a přestěhoval se k otci na Vinohrady. Ještě před nástupem na vojenskou službu, která pro něj také nebyla zrovna lehkou záležitostí, se seznámil se svou budoucí ženou Jaroslavou, kterou si také v roce 1965 vzal.

Začal si systematicky nakupovat knihy o historii a postupem času si vybudoval slušnou knihovnu tohoto žánru, hodně četl a učil se kreslit u E. Frynty, žáka Maxe Švabinského. Následovala francouzská restaurace v hotelu Flora, poté zahraniční restaurace na letišti, která byla následně vyhrazena nepříliš ukázněným sovětským vojákům. V roce 1969 se manželům Hrdličkovým narodila dcera Jana. Mezitím Pavel odjel pracovat do Wiesbadenu, kde strávil víc než rok. Vrátil se zpět na letiště, ale dlouho zde nepobyl, protože byl pracovně poslán na základnu v sovětském Millerově. Tam pracoval dva roky a tehdy se také narodila druhá dcera Pavla. V jeho pracovním itineráři pak opětně figurovalo letiště, zahradní restaurace.

Ještě v době totality napsal první román z doby husitské, který měl být původně určen pro mládež, ale skončil v šuplíku, stejně jako historická detektivka Smrt nosí rudé škorně. Po listopadovém sametu si manželé Hrdličkovi koupili domek v Milevsku, který průběžně renovovali a zvelebovali,. V té době Pavel přešel do hotelu Krystal, odkud pak také odcházel do zaslouženého důchodu. Tehdy se manželé Hrdličkovi trvale přestěhovali do Milevska, kde našli příjemné zázemí.

Pavel se rovněž setkal se členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů, kteří mu poradili, aby své rukopisy přepsal do elektronické podoby, v čemž mu velice pomohla jeho žena Jaroslava, a nabídl je nakladatelství. První pokus sice nedopadl úspěšně, ale pak autor zakotvil ve vydavatelství Euromedia a začal vydávat i další, nové knižní tituly. Na knihkupeckých pultech můžete najít sedm jeho knih s hlavním hrdinou – podrychtářem Václavem, které také sám ilustroval. K nim se řadí i publikace o milevském klášteru, jež měla být takovým netradičním poděkováním Milevsku a jeho občanům.

Pavel Hrdlička, jeho usměvavá tvář, pracovitost, skromnost a ochota vždy pomoci nám všem budou opravdu chybět, ale jeho knižní odkaz tady zůstává i pro další generace, a to je moc dobře...