Ivo Fencl
Vlastislav Toman (nar. 1929) loni
navzdory epidemii pilně psal, hlavně scénáře. Dali mu termín: 31. prosince. „Stačím
to?“ ptal se sám sebe. Docela to vyšlo, a kdyby lépe chodil, takřka by si neměl
nač stěžovat.
Vydání jeho pověstných Strážců se díky tomu blíží (bude první
kompletní), ale dnes potěžkejme podobně rozměrnou publikaci Výpravy do ztracených světů (1920),
jejímž není jediným, ale nejvýraznějším autorem. Těmi dalšími zůstali František
Běhounek či Jaroslav Foglar. Toman sám ovšem zaplnil většinu knihy (str. 56-120),
její těžiště.
Jde o publikace nakladatelství
Josef Vybíral; ten zprvu vydával především verneovky, ale to už neplatí. A rád
by dnes například ukončil i českou řadu známé série Šťastný Luke.
Řeč je tedy o kreslených příbězích
a Vlasta Toman napsal mj. dva klasické, rozsáhlé seriály Výprava do Ztraceného světa (ten je na motivy Doylova románu z roku
1912) a Druhá výprava, na něž s
odstupem navázal kratší Třetí výpravou.
V druhém i třetím čerpal jen z vlastní fantazie.
Už legendární Výpravu do Ztraceného světa kreslil Jiří Veškrna (1931-1996) pro 14.
ročník čtrnáctideníku ABC, zveřejněna byla v letech 1969-1970 a nejde o adaptaci
otrocky věrnou. Tak např. žádná Challengerova dcera Jessie ve slavné Doylově knize
z roku 1912 není.
Co následovalo? Roku 1971 tvůrci
před 24 částí připojili ještě dvě stránky pro třetí číslo časopisu Rychlé šípy,
nicméně kompletně komiks do světa vstoupil až v samostatné publikaci roku 1988,
reeditován poté ve vázaných knihách let 2001 a 2013. Ale vraťme se!
Již v letech 1979-1980 jsem ve 24. ročníku
ABC fascinovaně hltal Druhou výpravu do
Ztraceného světa, pro změnu kreslenou Františkem Kobíkem (1933-2006), který
předtím dal podobu i Tomanovu Kruanovi ze Žluté planety. Druhá výprava dobrodružností nezaostala za Doylem a dost čtenářů se
dokonce domnívalo, že jde o adaptaci původního pokračování. Není tomu tak.
Conan Doyle využil sice hrdiny Ztraceného
světa ve čtyřech dalších prózách Jedovatý
pás, Když Země vykřikla, Země mlhy a Muž,
který chtěl rozložit svět, ale neodehrávají se v Jižní Americe, natož na náhorní
planině s dinosaury a praopy.
Závěr své trilogie Toman vymyslil teprve
v první dekádě tohoto tisíciletí, výtvarně se ho chopil Jiří Petráček a prvně se
blýskl roku 2013 ve Zlaté knize komiksů,
když už roku 2007 zveřejnilo 9. číslo časopisu Pevnost jeho prozaickou verzi. OBĚ
varianty, scénář i povídku, objevíte pak pouze v Tomanově sbírce Třetí výprava (Triton, 2008). A někdo
teď řekne, že je hrdinou Třetí výpravy
Toman sám, ale buďme přesní. Není tomu tak a jde prostě o novináře, jemuž Jiří
Petráček žertem přidělil Vlastovu podobu.
Toman bývá občas srovnáván s
Foglarem, s nímž spolupracoval v ABC, a nezdá se mi tudíž nemístné, že se ve Výpravách do ztracených světů vynořila i
komiksová foglarovka Expedice Borneo.
Jestřáb ji ovšem nedodal ze záhrobí, ale je dílem scenáristky Ivany Peroutkové (nar.
1960) a zmiňovaného malíře Petráčka (1941). Seriál už byl uveřejněn ve sborníku
k výstavě S Jaroslavem Foglarem od Bobří
řeky do Stínadel (2007), ale scénář o lovcích lebek je samozřejmě ještě
starší a existuje minimálně od poloviny osmdesátých let. Jak si lze ověřit v
Památníku národního písemnictví, má čtyři pokračování Tom, vášnivý čtenář, Historie lodního pytle, Nešťastný vodopád a Hrůzný nález: tyto názvy jsou dnes ovšem
vypuštěny.
V rozhovoru, který mi Jiří Petráček
poskytl v březnu 2008 pro web Komiks.cz
sice malíř charakterizován Foglarův scénář jako povídku, ale v žádném časopise ani
knížce se dosud neprosadila a text nakonec musel fyzicky objevit teprve Windy
(Václav Nosek). Již předtím naň upozornil Ivan Vápenka.
Expedice
Borneo je příběhem v příběhu, který představuje jakousi
předehru ke hře Výprava na Yucatán. Srdce
děje zatajme, ale jinak je hrdinou je anglický hoch Tom, který se právě doučil zámečníkem,
nicméně začne pracovat jako skladník v antikvariátu D. Mortena. Při práci náhle
narazí na vak námořníka Jimma, za něhož antikvář „kdysi dávno“ zaplatil útratu v
přístavní krčmě poblíž majáku. Jimm zachránci na molu vypráví, jak ho Zeměpisná
společnost poslala pátrat na Borneo po Dajácích „lovících“ lebky na jak byl
zajat. Sice uprchl, ale nedočkal se odměny a zbyl mu jen vak, který ve vsi
divochů ukradl. I dá jej po zpovědi Mortenovi do zástavy, ale dřív, než pytel vyplatí,
umře v nemocnici na jakousi chorobu, jíž se v děsuplných pralesích Indonésie
nakazil a kterou přivezl do Anglie.
Bez Mortenova vědomí se malý Tom ve
skladu do vaku podívá a statečně vytáhne děsivou lebku, která dokonce ještě má
zlověstné oči. Tu ho vyruší Morten: „Hochu! Zeměpisná společnost chystá další
výpravu. Na poloostrov Yucatán. Chceš se účastnit?“ Aby Tom nechtěl. Aby ne!!!
Přece už úvodem příběhu snivě přehlíží oceán jako malý Jules Verne a sní taktéž
nad knihou, jak rád by „objevoval nové země“. A teď to vypadá, že se mu sen splní
a neobjevená dosud města Aztéků se mu stanou pravým ořechovým!
A Běhounkův podíl na Výpravách do ztracených světů? Je
spoluautorem komiksu Výprava Toma Bartona,
dokončeným zmiňovanou již Ivanou Peroutkovou a neuvedeným Jaroslavem Hlaváčkem.
A zatímco tahle dvojice s radostí stvořila a doladila (on) scénáře závěrečného
tuctu pokračování Bartonovy výpravy,
účastník Nobileho výpravy a klasik české sci-fi Běhounek (1898-1973) napsal
zásadních 37 dílů „úvodních“. Právě v opačném gardu dílo kreslili Jiří Petráček
a Václav Junek (1913-1976), známý to ilustrátor Běhounkových knih i spoluautor Rychlých šípů.
Dnes pověstný komiks o Bartonově „cestě
do pravěku“ začal vycházet ve Vpředu roku 1946 a přerušen byl v čísle 38
následujícího roku. „Ale jde pouze o konec prvního dílu,“ prohlašovala tehdy redakce
a čtenáři prý ještě měli zvědět, zda se hrdinům povede opustit ostrov s
pravěkým živočištvem a dokončí cestu kolem světa. Jenže a ouha, ve 4. ročníku Vpředu
nic podobného nenalézáme.
„Snad František Běhounek neměl čas
a chuť, snad byl jinak malířsky zaneprázdněn Václav Junek, snad bylo vše
odrazem oné pohnuté doby,“ uvažuje Milan Krejčí v doslovu k Výpravám do ztracených světů a co víc,
dost věrohodně dává „zkázu“ komiksu do souvislosti s Běhounkovým nápadem
na román Swansonova výprava (1949).
Ten šel, pravda, do stoupy, aby se dochovalo pouze pár desítek výtisků (dnes
vysoce ceněných), ale nic to nemění na tom, že Krejčího teorie sedí. Tak
například hrdina Swansonovy výpravy se
jmenuje Dick Burton. Ale ke komiksu. Byl dokončen teprve pro knihu z roku 2020 a
dospěl tak na svou 49. stranu. Není, pravda, vyloučeno, že noví autoři přijdou
s pokračováním.
Pozoruhodnou knihu Výpravy do ztracených světů uvádí
vzpomínkou (i na jistou rokli u Třemošné) Mé
ztracené světy Vlasta Toman a studií vše brilantně uzavírá Milan Krejčí. Pravdou
ovšem je, že okolo Doylova Ztraceného
světa i reálné výpravy plukovníka Fawcetta do Amazonie už dnes existují
hotové mytologie, kterých se doslov mohl leda dotknout. A ještě něco. Právě v rámci
finální Krejčího studie přináší kniha ještě jeden seriál. Tajné město. Již koncem osmdesátých let ho stvořili scenárista J.
Chalupka a kreslíř Ladislav Říha (nar. 1960), ale zveřejněn byl teprve roku
2019 v publikaci Říhou kreslených a povětšinou autorských komiksů Pokračování příště. Mimozemská pointa je
možná poněkud přehnaná, ale kdo ví, i to by se mohlo dodnes nenalezenému
plukovníkovi přihodit...
Tuto publikaci lze považovat za
jakýsi nenávratný expres do dětství, na který jste obdrželi zpáteční jízdenku.
Jest pravda, že ani Toman sám zprvu Vybíralově koncepci svazku úplně nevěřil, ale
již se kaje. Všichni autoři tu ruce podali. Vize byla správná a veškeré ony
výpravy jako by k sobě patřily už odnepaměti.
Žádné komentáře:
Okomentovat