Oslavenci měsíce září

Toto léto je rozhopsané jako míč – a už je skoro pryč, povzdychne si leckdo. Není divu, že se letos mezi oslavenci moc členů nechce ukázat. Leč přesto tu máme oslavence tuplovaného, tedy oslavenkyni, která má půlkulatiny a navíc je naší čestnou členkou. Vezměme to však popořádku, hezky od začátku měsíce:

Hned druhého dne v měsíci, hezky v úterý, oslaví narozeniny náš čestný člen, pan Zdeněk Thoma. V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografoval. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu strávil přes sedm let života a pilně své zážitky a fotografie publikoval v mnoha knihách. Mnozí z nás především díky němu obdivovali, co viděl  v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách. Ještě před covidem několikrát  vystavoval v Praze a Litoměřicích.

Třináctku si k příchodu na svět vybral Bohuslav Trojan. Spisovatel a prozaik, na  knižním trhu známý  jako soukromý podnikatel, nakladatel, knihkupec a ředitel společnosti Morava distri, specializované na distribuci knih. Poslední vydanou knihou je Deník Petra Vorla (2025).

Sedmnáctého září připijeme panu Václavu Strachotovi, počítačovému specialistovi, hudebnímu  skladateli, publicistovi a spisovateli. Spolu s Olgou Nytrovou je duší karlínských pořadů Dialog na cestě, které natáčí pro YouTube. Bývá editorem každoročních básnických almanachů. Díky němu rovněž víme o lecčems ze zákulisí showbyznysu, kterému v letech 1998-2008 věnoval několik knih – například Osudové lásky slavných (2008).

Konečně přichází 23.9. na řadu naše zprvu zmíněná oslavenkyně tuplovaná, paní Irena Kopecká. Naposledy vydala prozaickou knihu Nevšední všednosti (2023), ale desítky let nás provázejí především její verše. Po učitelské dráze je dnes rovněž vydavatelkou, organizátorkou kulturních akcí. Jak jsem prozradila, její básně vycházely v časopisech od r. 1975, ale knižně je vydává až od r. 1996. Počet sbírek již přesáhl desítku.

 

Všem našim oslavencům přejeme pevné zdraví, hodně inspirace a ještě více tvůrčích sil!

Hana Mudrová

Jihočeský úsměv

Jihočeský úsměv je název literární soutěže pro děti ve věku od 8 do 15 let, kterou již tradičně pořádá Jihočeský klub Obce spisovatelů spolu s Jihočeskou vědeckou knihovnou. Tato soutěž je jako každý rok i letos vyhlášená k 1.září 2025.

Tématem letošního ročníku jsou zajímavé zážitky z prázdnin, ze školy, z domova, inspirací může být také četba.  Zaslat lze povídku, báseň, esej, úvahu, fejeton nebo reportáž. Rozsah prací je maximálně 2 strany formátu A4.

Jednotlivé práce bude posuzovat odborná porota, složená z jihočeských spisovatelů.

Uzávěrka soutěže je  31. října 2025.

Práce lze zasílat pouze v elektronické formě (doc, docx, odt) na adresu: jihoceskyusmev@cbvk.cz. Ke každému příspěvku je nutné připojit jméno a příjmení autora, věk a název školy as amozřejmě kontaktní e-mailovou adresu.

Pořadatelé oznámí  konečné výsledky a předají vítězům příslušná ocenění včetně  věcných cen na slavnostním vyhlášení 27. listopadu 2025 v 15.00. Místo předání cen bude vzhledem k rozsáhlé rekonstrukci budovy Jihočeské knihovny na Lidické třídě ještě upřesněno. Součástí programu je i přednes úspěšných prací, zařazených mimo jiné do literárního sborníčku, který bude předán všem účastníkům soutěže. O soutěži a úspěšných mladých literátech budou zveřejněny články i v dalších médiích.

Pokud nebude možné osobní setkání, příslušné informace o výsledku soutěže budou soutěžícím zaslány e-mailem, včetně oznámení, kde bude možné si ceny vyzvednout.

Více informací najdete na na webu Jihočeské vědecké knihovny.

Jana Dohnalová

Vyhlášení projektu LITERÁTI NA TRATI XIII

 

Literáti na trati XIII

aneb 1435 mm příběhů (poezie)

 

motto:

„Příběhy (verše) jsou jako železniční pražce. 
Do 1435 mm rozchodu se jich vejde nekonečně mnoho…“

 

Literární skupina ČZS FISAIC vyhlašuje třináctý ročník železniční knižní antologie Literáti na trati, která je příležitostí pro všechny autory, jejichž námětem, múzou či inspirací je prostředí kolejí, vlaků a cestování. A stejně jako vloni, tak i letos budou knihy dvě. Kniha příběhů a kniha poezie.

Vaším úkolem je dodání textu, který se dotýká železnice a odkoupení alespoň dvou výtisku knihy. Uvítáme ukázky z knih, poezii i prózu, povídky, fejetony, cestopisy, články, pohádky… Přidat se může každý! Jedinou podmínkou je naplnění názvu knihy – jsme „Literáti na trati“. Ať už profesí či láskou k železnici.

Je jedno, zda jste ostřílený autor nebo si píšete jen tak pro radost. Podělte se o svoje dílo s ostatními. Staňte se součástí dnes již více než stočlenné party literárních rekordmanů a vytvořme společně další díl antologie známých i neznámých autorů, které spojuje souprava dobře rozjetého mezinárodního vlaku! Seberte tedy odvahu a pojďme do toho! „Stojí to za to!“

Další informace získáte na webu: http://obecspisovatelu.blogspot.com/, na e-mailové adrese: frantisek.tylsar@seznam.cz nebo na tel. čísle +420 776 58 2331.

Fanda :-) Tylšar
vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy

 

PODMÍNKY A RÁMCOVÝ PLÁN PRO PŘÍPRAVY KNIHY

31. prosince 2025 - Nejzazší termín pro odeslání příspěvku, který musí splňovat následující náležitosti:

• Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf!)
• Délka textu – próza – max. 10 000 znaků vč. mezer!
• Délka textu – poezie – max. 3 strany po 33 řádcích vč. nadpisů a mezer.
• Publikovat můžete v knize prózy nebo v knize poezie, popř. v obou.
• K textu je potřeba dodat jednu stránku povídání o autorovi v 1. osobě
  + fotografii.
• Délka textu o autorovi – max 1600 znaků vč. mezer!
• Kratší texty nejsou překážkou, delší budou zkráceny.
• Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat, např. učitelem českého jazyka.
• Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.
• Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.
• Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálně dvou výtisků…
• Texty, které včas pošlete, zapracuji do knihy a pošlu zpět k autorské kontrole.
• Na včas dodaný návrh autora provedu změny, znovu vše zkonzultujeme a bude-li vše v pořádku, vložíme do tiskové verze.
• Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu. Proto potřebuji vaše telefonní číslo a e-mailovou adresu.

 

Platba výtisků:

• Je to stejné jako vloni. Cena za dvě knihy prózy včetně expedičních nákladů je 1 000,- Kč, za dvě knihy poezie včetně expedičních nákladů je 900,- Kč. (K platbě budete vyzýváni průběžně při schvalování sazby autorem.)

 

Cca 28. února 2026 budou hotovy korektury, cílová sazba a návrh obálky - kniha bude předána k tisku

 

Závěrem:

·         Po vytištění cca. v květnu a červnu budu postupně rozesílat zaslané knihy autorům.

·         Pokud vše proběhne dle plánu, rád bych knihu představil na veletrhu Svět knihy v Praze, který se bude konat koncem května 2026.

·         Přestože to neplánujeme, uvedené termíny se mohou změnit.

·        Jste-li noví autoři, nemusíte se ničeho bát. Pravidelně vás budu o všech krocích informovat, průběžně budu zasílat další informace tak, abychom veškerou práci společně včas dotáhli do konce.

 

Takže nyní vás čeká první krok. Přihlásit se k projektu (napsat mail, zavolat) a poslat svůj příspěvek.

 

Fanda :-) Tylšar

vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy
frantisek.tylsar@seznam.cz, tel. +420 776 58 2331

Oslavenci měsíce srpna

Srpen začíná nějak divně, co říkáte? Nejspíš proto se radši žádný z našich členů nesnažil narodit tak, aby slavil cosi kulatého nebo půlkulatého zrovínka letos.  Ale čestní členové se nedali a když už jsou těmi čestnými, slaví déšť nedéšť každý rok a zvládnou i případné hice! A že to jsou nějaké osobnosti, o tom nepochybujte!

Výčet zahajuje muž, jehož jméno se nám v mysli ihned spojí s velikou oblíbeností románů za socializmu. Mne oslovil Mladým mužem a bílou velrybou, zrovínka v té pubertě, kdy jsem cosi takového potřebovala. Jééé, to bylo akorát! Rovněž jsem znala pár kolegyň, které doma měly „celého Párala“.  Což byla jakási norma kulturnosti. Ano, je tomu tak, prvním oslavencem je Vladimír Páral, kterému připijeme již brzy, desátého srpna. Nebál se ani fantastiky, i kdy si s ní spíše hrál, než aby vymýšlel třeba mezihvězdné bitvy. Spíše se zamýšlel, co to s lidmi udělá (například Pokušení A-ZZ, 1982). Jedním z jeho posledních děl je Kniha o biči, 2014.

Druhým oslavencem je 17.8. český lékař, vědecký pracovník, spisovatel a básník, autor populárních i vědeckých prací z lékařského oboru a přírodních věd, literatury faktu a básnických sbírek.  Má na kontě přes 300 vědeckých a odborných prací. Kdo by to tak mohl být? Pokud uvedu tři skoro poslední knihy z každého jeho „odvětví“, tedy populárně naučné a vědecké, verše a próza, tak vám jistě napovím:  Pozapomenutí Jihočeši (2021), spoluautor Vladimír Novotný, sbírka Bezejmenný Sokratés (2021), O hledání a nalézání (2021), spoluautorka Olga Nytrová. Ano, tipovali jste správně, je to náš neuvěřitelně činorodý Bohumil Ždichynec.

Na konci měsíce připijeme 25.8. našemu třetímu čestnému členovi, scénáristovi , textaři (370 textů!), reportérovi  a prozaikovi Petru Markovovi. Napsal scénáře k filmům Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, Ještě větší blbec, než jsme doufali. Některé svoje scénáře rovněž vydal v literární podobě jako knihy, do této podoby převedl i několik scénářů Miloše Macourka. V dalších knihách zachytil zákulisí slavných (Co ve Zlatíčkách nebylo, Drby z lepší společnosti).

Mně se líbí i to, jak si to pánové pěkně rozdělili, každý zabral jednu dekádu. Připijme jim tedy na zdraví, pohodu, dobré nápady a další tvůrčí síly. A ať užívají všeho, co mají rádi!

 

Hana Mudrová

Malý tygr, malé peklo - Ivo Fencl - ukázka z knihy

Malý tygr, jedna dívka, studna, pavouk a velké peklo

Máte doma v kleci hodně velkého tygra? Pak zažíváte tomu přiměřené peklo.

Máte jen obyčejného kocoura? Tak není peklo natolik výrazné. V knize Malý tygr, malé peklo nejde o Indii, Bengálsko nebo tygry a hrdinou je spíš černý panter, chci říct černý kocour. Jmenuje se Pluto. - Má rád svou paní a sleduje ji až na konec obrovské zahrady, kam si dotyčná chodí pošetile číst povídky ke staré, roubené studni, v jejímž chřtánu se – bohužel, a to ona neví - občas cosi jaksi pavoukovitě pohne. A pak jednou přijde bouřka a v noci… Zkrátka a dobře, přijde víc než předpeklí.

Už v dětství mě zarazilo, že se kočky nakonec ztrácejí. Nevím, jak je to dnes, ale tenkrát se většina koček, které jsme kdy měli, nakonec vypařila. Znamená to: nikdy jsem neviděl mrtvolu. A napadlo mě, že unikají umřít do jiné dimenze.

Podobná myšlenka je ošetřena právě knihou Malý tygr, malé peklo a vine se k ní už jenom myšlenka druhá. Co by se stalo, kdybychom na ten kočičí trik se schovávačkou přišli. My, lidé? Co by se přihodilo? Rozutíkali bychom se - postupně - do druhého světa za svými domněle zesnulými kočkami, těmito malými tygry?

A co bychom tam v té zóně spatřili? I plameny pekelné? Já tomu nevěřím!

Malé peklo je už tento svět a občas a pro někoho je bohužel i peklem větším, takže tady máte i důvod, proč se posbírat a vzít roha.

Jenže kočkám, těmto malým tygrům ze zahrad, by se to nakonec či už na začátku nemuselo líbit. Nechtěly by nás tam a kleply by nás pazourami přes prsty. Kdo ví. A v knize se konkrétněji píše (citace ze sekvence RANDE V PEKLE):

Sotva se vyhoupl na nejvyšší větev, jako naschvál se rozpršelo.

Kapky se sypaly stále hustěji, až se rozpršelo přímo apokalypticky.

Na veškerý kraj padla tma. Zataženo. A Pluto? Spustil se do hlubin zahrady a prchal se skrýt do domu. Hřmění nepatřilo k zvukům, které ho uklidňovaly. Ani Alietu rachot do zahrady nikdy netáhl a vzadu nebyla ještě ani jednou po soumraku. Neodvážila by se v tu dobu přijít do blízkosti studny, té samé, ke které ráda chodila za dne.

Přesto měl její strach za přítelkyni zvědavost. Tak se rozhodla, že se ke studni vypraví, ale v tom okamžiku se varovná bouřka rozzuřila s totální silou. Odbilo deset a zběsilý západní vichr se zuřivě opřel do černé i červené střechy a osamocených domů. Rozvířené proudy vody bušily do okapových žlabů. Rachocení hromů a křivolaké stopy blesků. Nad opuštěnou zahradou se šílenou rychlostí hnaly cáry mraků a bledý měsíc chvílemi osvětloval mokré kameny na roubení studny. Jak se tam dovnitř a dolů hrnula lačná voda, cosi se hnulo. A ne žabák. Ten odsud dávno vyšplhal a poulil oči zpátky a zbystřil pohyb tam ve studni, která mu ani zdaleka nepatřila. I měsíc viděl do ústí té pekelné šachty a na chvíli ozářil cosi dole a žabák se vymrštil a skokem se přenesl přes půl vesmíru a zabořil se do trávy. Uprostřed bouře se dno studny probudilo k životu…

A zatím? Alieta putovala napříč zahradou a svírala ve dlani baterku, zatímco si druhou rukou na hlavě přidržovala kapuci dlouhého černého pláště. Natáhla ho před minutou, kdy takřka přestalo pršet, ale vítr si nedal pokoj a neustále hnal od západu mraky spolu s drobným deštěm: nové a nové jejich cáry. Bouřka ještě neskončila. Naopak.

Až po strčila světlo do kapsy. To měsíc osvětloval bez pomoci zahradu a vypadala v jeho záři jinak než ve dne. Nově, podivuhodně, nezvykle, zvláštně; a když Alieta došla ke kraji hustého houští, musela se zastavit. Svítila si na ručičky hodinek. 10. 20. „Takže mé rande se blíží?“ blesklo jí hlavou, a pak už se ponořila do neudržované džungle.

Pěkná to noční procházka. Ale byla i absurdní. Tím, že se Alieta rozhodla pomyslnou partii dohrát do konce. „V 10. 30 budu u studny,“ umínila si a snažila se udržet na úzké stezce.

Znova rozsvítila a opatrně prolézala tímto světem děsu a vnikala hloub a hloub do své zahrady. Vítr se jí neopíral do tváře, zato však rozkýval koruny nad ní a posílal dolů spršky.

Stromy rostly tak hustě, že si začala připadat jako v příšerném pohádkovém lese. Zničehonic došla ke studni.

Vichr tu nacházel víc prostoru. Motal se okolo jícnu v nevysvětlitelné spirále a šípky se zmítaly uprostřed šustícího kruhu prastarého listí. Pařáty smuteční vrby se prohýbaly. Na keři spatřila květy. Přestalo pršet.

Přestalo pršet, ale toho si všimla jen díky tomu, že jí ledový vítr strhl z čela kápi.

Poprvé uviděla reje listí a trávy a studnu v záři měsíce a prvně to pozorovala v bouři.

Malý tygr, malé peklo - Ivo Fencl | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Prezentace literárního almanachu 20 let Dialogu na cestě

Pokud se vám video správně nezobrazí, použijte tento odkaz:

20 LET DIALOGU NA CESTĚ – prezentace literárního almanachu - YouTube

Ahoj...

Milí kamarádi, vážení autoři, přeji vám krásné bezstarostné léto se sluncem nejen na obloze. Tvůrčí náladu a budu se těšit na všechny vaše emaily.

Téma letošních prázdnin je

Léto ve vzpomínkách a v příbězích   

Mějte se hezky Pavlína

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/