Uhrančivá magie všednodennosti

 Františka Vrbenská

Obálka další z knih zkušené spisovatelky Hany Mudrové, publikující pod pseudonymem Anna Šochová, působí rozmarně a starosvětsky. Ale sbírka fantastických próz „Třináctero divností a zázraků“ (nakl. Nová forma) klame vzhledem. Žádná romantická selanka se nekoná. Vyprávění se dotýkají bolesti, krutostí, bezpráví a násilí okázalého i skrytého. Zmíněná třináctka povídek se velmi často odehrává v severních a západních Čechách, z valné části v současnosti. Ústřední roli a úhel pohledu převzaly ženy - až na jednu či vlastně dvě výjimky. Čtenář by si mohl říci, no jo, zase něco feministického. Další omyl. To, že důležitá postava je ženského rodu, ji nechrání před malostí, sobectvím a bezcitností.

Už jsme si zvykli, že leckdy nejdrsnější, nejtvrdší texty píší autorky. Sbírka Hany Mudrové (Anny Šochové) je psána vytříbenou formou a jazykem, které zároveň odpovídají ději a přesným charakterizacím, nebojí se expresivních pasáží.  Spisovatelka se dovedně vyhýbá prvoplánově explicitním výjevům – umí je zachytit zručněji. Přesto při četbě mrazí. Když si superhrdinové v akčních snímcích dávají do těla, je to zábava, na kterou vzpomeneme s úsměvem, pokud vůbec. Třináctero příběhů v této knize jen tak z paměti nezmizí, zaryjí se hluboko pod kůži. Sami jsme mohli zažít mnohé z momentů zachycených v povídkách; vzdor fantaskním atributům nesou pečeť autenticity.

Sbírka střídá lokace, budoucnost s přítomností a střípky retrospektiv, subžánry fantastiky a způsoby vyprávění. Satira, groteska, horor, pohádka, thriller, akční balada, teskné podobenství,  detektivka, morytát, duchařina… Třináct povídek je každá z jiného soudku vína, vždy vynikajícího a silného, místy trpkého či jemně nahořklého, někdy snově omamného. Řízne do živého, do traumatizujících skutečností, aby zasáhla v příštím textu archetypální vize podvědomí.

Zdánlivě předvádí čtenáři oblíbené figury a schémata, která nás na fantastice přitahují, ale přidá jim další rozměr. Kontakt lidí a mimozemšťanů, pragmatických šikulů a nadpřirozených entit, vodníků a fanatiků, úchylů a upírů, poutníků časem a hledačů lásky, českého a německého živlu, duchů a buranů, čarodějnic a zbloudilých dětí, bytostí zištných, obětavých, obětovaných. Svět žen a stopy mužů. Minimálně dvě z povídek by si zasloužily rozpracovat do románů. „A Bůh to vidí“ koncipuje tapiserii osudů napříč plynoucími roky a magickými silami. Detektivně akční „Síla vody“ ztvárňuje pohádková, typicky česká stvoření originálně a svým způsobem realisticky.

Není to jen vypravěčská dovednost, která pohltí kouzlem, ostrou ironií a dramatičností, ale hluboký, znalý soucit a nevtíravá, moudrá zkušenost. Jimi se „Třináctero divností a zázraků“ vymyká komerční fantastice (také má své místo v knihovnách!) i povrchnímu, mnohdy přeceňovanému mainstreamu. Pod atraktivním make-upem žánrové fikce odkrývá odvrácenou, skrytou tvář nehezké všednosti. A povšimnout si znamená poznat, pochopit, hledat změnu (nejen svoji)… s ní také řešení.