Ladislav Beran
Slzy galerky
MOBA, 2021
Rozhodně to není poprvé, co se oblíbený písecký autor Ladislav Beran ve svých krimi povídkách vrací do třicátých let minulého století, do doby písecké četnické pátračky, která se díky jeho knihám stala skutečně populární. Škoda jen, že se stále ještě nenašel někdo z filmových tvůrců, aby Beranovy kapitolky ze světa zločinu a trestu ztvárnil v přitažlivém televizním seriálu nebo celovečerním filmu. Předpoklad pro to má jak obsah jednotlivých historek, tak autorův styl vyprávění a zejména pak jeho do detailu vyprecizované a opakovaně do hry vracené postavy tehdejších kriminalistů – velitele, štábního kapitána Votrubu a strážmistra Hřebejka, stejně jako jejich kolegy. Čtenářskou oblibu si tito dva vyšetřovatelé získali nejen úspěšností v pátrání a po různých peripetiích uzavíráním kriminálních případů, ale především svou hluboce lidskou stránkou, čtenářům tak blízkou. A faktem zůstává, že Beran dokáže svým jedinečným stylem polidštit i malé či velké grázlíky z tehdejší písecké galerky, jednoznačně odmítá své hrdiny natírat výslovně jen černou nebo naopak bílou barvou. Vdechuje jim tak reálný život, věrohodnost i onen nedefinovatelný rozměr živočišné člověčiny, pro něj tak příznačný. Nesporný podíl na tom má i fakt, že jeho povídky jsou stavěny na základech skutečných příběhů, které autor systematicky vyhledává v kriminalistických archivech.
A co víc – svým rodným městem nad Otavou provádí vnímavého čtenáře dokonaleji než dobová mapa. Popisuje tehdejší ulice, parky, zákoutí, kavárny, vinárny, obchody, činžáky, domy neřesti tak podrobně a samozřejmě, jako by právě vystoupil z oné doby. Naprosto nenásilně nás do časů první republiky vracejí i věrohodně stylizované životné dialogy, které posouvají děj Beranových historek po ose vyprávění i gradujícího vývoje napínavých situací bez drastických scén a krveprolití. Ale vždy s určitou jistotou a důvěrou ve spravedlnost.
Hanka Hosnedlová
Žádné komentáře:
Okomentovat