BROUMOV A POEZIE
Město Broumov se v současnosti
těší popularitě jako kandidát na přední umístění v oblasti kultury. Určitě
k tomu přispěly Dny poezie, které letos dospěly k číslu XXIII. Zásluha
patří všestranné umělkyni, vydavatelce a iniciativní organizátorce Věře Kopecké,
jejíž aktivity přesahují hranice regionu, jsou úzce propojeny i se zahraničními
básníky. Každým rokem vychází sborník z tvorby účastníků. Letošní
publikace nese název ŘEKY ŽIVOTA (328 str., sestavila, vydala a fotografiemi vybavila
V. Kopecká). Sborník obsahuje ukázky z
tvorby více než šedesáti básníků. Rozsah nutně vede ke sporadickému představení
jednotlivých autorů. Sborníky ovšem mají odlišný, především informativní
charakter. Celková úroveň je však pozoruhodná. Nelze pominout námět, který se
vklínil samovolně a vyvolává bezděčnou vzpomínku na Seifertovu Maminku. Vztah
k matce podnítil k sympatické dojemné básni Kazimierze Burnata a
samozřejmě pouze náhodou naladila svou básnickou lyru na stejně hřejivou notu
Eva Černošová, reprezentantka podstatně
mladší generace.
ZÍTRA OPĚT VYJDE SLUNCE
Sborníky bývají označovány za
neperiodické publikace obsahující tematicky příbuzné příspěvky. Označení neperiodické ovšem ztratilo platnost,
mnohé přerostly v pravidelná a populární periodika, vydávaná k různým
kulturním aktivitám nebo jimiž instituce dávají na vědomost výsledky tvorby
svých členů. Jsou darem pro nejmladší generace, postrádající publikační
možnosti. Sborníky vydávají pravidelně jihočeští i výchočeští tvůrci, určitě vycházejí
ještě další, získat přehled není snadné. Středisko východočeských spisovatelů
vydalo sborník s podmanivým názvem ZÍTRA OPĚT VYJDE SLUNCE (2022, 214
str., šest. V. Kopecká). Podílejí se na něm zkušení tvůrci, kteří skýtají
záruku kvality (prozaici Macháček, Dušek, Urbanová, básníci Tošner, Kordíková),
ale výraznou předností je početná ekipa suverénních příslušníků mladších
generací, představujících slibnou suverenitou. Nelze opomenout výtvarný
doprovod, tvořený sedmi výtvarníky, z nichž se někteří podílejí i na
psaném slovu. Optimismus čišící z názvu sborníku platí adekvátně také pro
tvorbu umělců, které pod východočeský deštník zavála geograficky neohraničená
organizační struktura.
OZVĚNY OBKLOPENÉ VZPOMÍNKAMI
Kdykoli čtu či slyším slovo ozvěna,
vytane mi v mysli říkánka z dětských let: Jak je ti, Rakousko? –
Ouzko! Rozhodně však zcela odlišně zapůsobí básnická sbírka Věry Kopecké OZVĚNY
DOMOVŮ (2022, 136 str.) Poezie, založená na geografické determinaci a časové
posloupnosti, motivovaná mnohými zákoutními, která se stala autorčiným domovem
nebo k nimž navázala vztah hluboký jako studna, z níž lze čerpat
čirou pramenitou vodu. Jednotlivé básně nás provádějí mnohými místy českých luhů
a hájů. Případně naopak – jako čtenáři doprovázíme básnířku na její životní
pouti. Není běžné, aby se současná poezie vyznačovala tak výrazným a osobitým vztahem
k rodné zemi. V případě Kopecké to není oprášené klišé, častá veteš
evropanství. Její poezie dýchá citlivým přístupem a střízlivým pohledem
do zrcadla dní. Výrazně souvisí s autorčinou fotografickou tvorbou. Jestliže
se zahledíme na lyrický snímek zimní krajiny a na vedlejší stránce čteme //Krajina spí//Nahá//přikrčená pod
lesy//Sama//Ticho ji objímá///mlčením//Nikde nikdo//Ani stín//, uvědomujeme si schopnost
básně promlouvat úsečně a přece komplexně, na rozdíl od jalových traktátů,
které zamlžují či přímo popírají holou podstatu života. Nastávají situace, kdy
poezie dokáže odstřelovat skály, obecně však platí, že ticho je výmluvnější
hluku, pohled z odstupu věcnější a konkrétnější než přerývání rýčem.
Apriorně to charakterizuje i o tvorbu Věry Kopecké.
Žádné komentáře:
Okomentovat