Recenze Františka Uhra

NEPIJTE Z ROZLITÉHO

Jsou básníci, kteří vykročili do lánů české poezie vlastním krokem a přes všechny peripetie udržují hladinu své poezie v trvalé rovině, neohřívají se u jiných ohníčků. Jsou schopni nacházet mnohá kongeniální podobenství, zobrazují svoje poznatky, prožitky a představy bez planých gest. Píší poezii skromnou, ukotvenou u pevných břehů. Patří k nim Vladimír Stibor, který vedle vlastní tvorby vykonává velice záslužnou práci ve vydávání sborníků. Nejnovější Stiborova sbírka NEPIJTE Z ROZLITÉHO (vyd. V. Rysková, il .Ivan Bukovský, 97 str., 2023) je důkazem Stiborova básnického zrání. Stěžejní osnova jeho poezie spočívá v otázkách, které básník klade sám sobě, na které adekvátně odpovídá nebo záměrně zanechává skuliny, jimiž provokuje čtenářskou pozornost i příchylnost. Ohraničuje svůj současný básnický obzor vzpomínkami, které se stávají motivací: //Naučila mě milovat lodě, chodit pytlačit hvězdy v blízkosti tůní.// Ten obraz vytváří prostor s veršem //Řekni mi o svých mostech//. Stibor ty mosty úpěnlivě hledá a s trýzněmi nachází. Mosty mezi lidmi, mosty mezi událostmi, most mezi vlastními touhami zrozenými ze sérií životních poznání a drsnou skutečností. Nic na tom nemění verš //Kdosi vykřikne Kartágo hoří//.  Stibor  zná i slunné stráně života, vřelejší  //taneční kroky Rusalek//, které jeho tvorbu obohacují. Elegické prvky jí dodávají ostrější náboj i útěšný nápoj. Vyrůstá do pevných obrysů, v niž nachází slibnou půdu pro další tvorbu, neboť básník nikdy nestane, pokud se před ním vlní otevřený obzor. 

NA HRANĚ

Středisko východočeských spisovatelů vydalo sborník ilustrovaný šesti výtvarníky NA HRANĚ (ed. V. Kopecká, 222 str., 2023), obsahující ukázky z literární tvorby  zkušených autorů i tvůrčími zkušenostmi mladších, kteří nastoupili dobrou cestu a jsou pro Středisko a českou literaturu přínosem.  Mnozí z nich disponují uzavřenými díly, pro která marně hledajíc vydavatele. České literatuře také scházejí běžně dostupné  literární časopisy. Cestou k otevřeným literárním vratům se tak stávají právě sborníky. Nejsou náhradníky, nýbrž nástupci. Patrně trvalými, literatura se stále těší velké pozornosti, ale malé obecné podpoře. Proto si kvalitních sborníků považujme. Sborník Na hraně vydává svědectví o kvalitní tvorbě východočeských autorů a dává jistotu, že literatura bude žít. Voní nejen šeříky, levandule a pryskyřice, i papír disponuje vlastní vůni. Věřme, že nezastupitelnou.