Autor: Ivo Fencl
Je to několik let, co mě pozval Pavel Kosatík (v mnohém instituce sama pro sebe) na návštěvu, a nebudu tvrdit, že jsem od něj odcházel přímo obtížen knihami a moudry, ale dostalo se mi obého. Bylo to příjemné setkání a listoval jsem posléze věnovanou mi biografií Olgy Havlové z jeho pera; začetl se, ale knihu odložil pro jinou, jak to jistě nedělám sám. Vrátil jsem se naštěstí - a zničehonic přišlo jakési BINGO. Inu, pochopil jsem, že Pavel, který zná mé zájmy, našel taktéž velice solidní důvod, proč mi knihu dal s nonšalantní samozřejmostí. A důvodem se stala Olžina Hrobka. Ale rozumějte: Hrobka s velkým HÁ.
O co jde, možná víte, ale je možná méně známo, že se manželka
budoucího presidenta (žila v letech 1933-1996, takže letos by jí bylo devadesát) ještě za totality ujala i vysoce
svébytného organizování určité RECESE.
Zatímco Havel, chudák, seděl, založila společně s manželkami
dalších disidentů tzv. Svépomocnou
lidovou knihovnu (krátce Hrobku).
Dámy by se asi scházely i tak, jenže tohle mělo formu a řád. Věnovaly se
(patřili sem ale i muži, takže věnovali) relativně barvitému programu a tento
často souvisel, jak jinak, s divadlem. Taktéž se zahradními slavnostmi na
Hrádečku. Olga je, jak známo, pořádala vždycky v den Václavových narozenin, a
jistěže to byl protest proti oficiální kultuře, ale protest anti-sucharský,
protože cíleně vyzdvihoval kulturu populární, ne-li brakovou. Chcete-li
anti-kulturu. A Havlová a její kamarádi (mj. nedávno zesnulá Petruška Šustrová,
Zbyněk Benýšek a hudebník Vratislav Brabenec či manželé Stankovičovi) množili
samozřejmě také pilně samizdaty, ale propojili to se stylovými večírky, s
ladným vystupováním v kostýmech (i kdyby „jen“ ochotnickým vystupováním), ba
aranžováním živých obrazů, jak to již bylo vymyšleno za času dávného (či
dávnějšího) národního obrození v devatenáctém století.
Vedle Havlových narozenin „respektovali“ brojitelé tou formou i
čas masopustu (dejme tomu) anebo dožínky - a uvědomme si, pěkně prosím, že se
vesměs jednalo o aktivity lidí, kteří byli sledováni, figurovali na černých
listinách a nemohli publikovat. O chartisty a osoby povětšinou za hranicí
(poklidnější) šedé zóny. Takže… Byl to protest, ale současně se chtěli bavit,
protože ono ani nebylo důvodu, aby se nejednalo zároveň o dobrou zábavu.
Nechtěli smutnit, ačkoli byli do té polohy situací tlačeni. Nu, a jestliže
režim vytěsňoval horory, a jako že vytěsňoval, a „brak“, tak proč nezaložit
rovnou samizdatový časopis Nový brak?
Proč ne?? Stalo se. A nebyla to jen „móda sezóny“, do nepravostí takto (a
velice po svém) TEPAT. Byla to „móda“ řady sezón let osmdesátých. A tak vznikl
i filmový horor Lilian.
Už bohužel zesnulý vydavatel a zakladatel nakladatelství Paseka
a Musea Josefa Váchala Ladislav
Horáček (1947-2015), mj. absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a
redaktor Středočeského nakladatelství (od roku 1980), se ovšem podílel v
podobné době na obdobném projektu, který pouze vznikal ve větším časovém úseku.
Mluvím o amatérské adaptaci Váchalova Krvavého
románu, kterou nakonec pomyslně zastřešil (1993) zdařilý profesionální film
podle scénáře Georgi Ivanova a (režiséra) Jaroslava Brabce Krvavý román. Není však s původním dílem totožný, samozřejmě, a
pamětní desku na onom museu si Horáček zasloužil už jenom za nápad toto
(přiznejme, že poněkud bizarní) dílo zfilmovat…
Ladislav Horáček má
pamětní desku na Portmoneu (youtube.com)
Proč i o tomhle píši, je zřejmé. Je nejen podle mě zajímavé
porovnat, a zvláště s odstupem času, přístupy a výsledky obou „týmů“, tj. týmu
horáčkovského i havlovského.
Mají - na první pohled - mnoho společného (v obou případech těží
z braku, v obou případech je to radostná práce amatérů), ale současně se liší.
Jak? V prvním případě (Horáček) se nikdo nemusel bát zákona, v tom druhém ano.
Ale taky pohledy na literární a filmový brak se u manželek disidentů a u
horáčkovců poněkud lišily. Čím přesně - a kde se naopak spojovaly? To již bych
si rád, dovolíte-li, nechal v záloze pro chystanou debatu, tj. na pátek 26.
ledna 2024, kdy budu moct na téma - od sedmi večer - diskutovat ještě s Ivanem
Adamovičem, s Martinem Jirouškem a s Luďkem Bednářem - v Ostrovní ulici 13
alias Knihovně Václava Havla v pořadu Knihovna
Olgy Havlové čili Hrobka.
Snad přijde i Pavel Kosatík, a kdyby to vyšlo náhodou vám (v ten
pátek), zastavte se také.
OLGA HAVLOVÁ A LEČO:
Olga - Lečo - ukázka z
filmu - YouTube
Dovětek.
Za
to, že akce vůbec proběhne, nutno samozřejmě děkovat také spisovateli Jáchymu Topolovi, který pořad za Knihovnu původně navrhl, a
to navzdory tomu, že dotyčná instituce dává přednost politickým diskusím, různým memoárům,
anebo setkáním s pamětníky. A především literatuře dnešní. Navíc má nabitý
program, obsazený dlouho dopředu.
Jak avizuje moderátor a expert na filmový a literární horor Martin
Jiroušek, přijdou zřejmě ve dvouhodinovce na přetřes autoři jako Sláva Václav Jelínek, H. H. Ewers („fenomenální kosmopolita, nadčlověk a proklatec“), F. A. De La Cámara (mj. autor předlohy pro Dívku v modrém), pradávný velmmistr paraliterárního pera Spunda a i
slavný Sax Rohmer, tvůrce doktora Fu-Manchu. Ti všichni se totiž v Hrobce četli
a byli tu specifickým způsobem uctíváni.
Žádné komentáře:
Okomentovat