Almanachy… Úkaz, který je pro českou literaturu specifický. Otvírají dveře. Nebo je zavírají. Jak kdy, jak komu. Almanach POSLEDNÍ ZHASNE (sest. Vladimír Stibor, 3025, 202 str., il. Luciana Křížová-Stiborová) skutečně tvoří oblouk nad současnou českou poezií. Název článku = verš Radany Šatánkové. Mnohá přední jména scházejí, mnohá se opakují. Hodnotit kvalitu zařazených veršů je při prostorovém omezení problematické. Sleduji českou poezii přes sedmdesát roků, a v almanachu jsem se dočkal i milých překvapení. Povězme veršem Evy Hrubé //kde veršotepectví a kde báseň//… Buďme objektivní, setkáváme se s obojím, ale poezie vítězí. U někoho dokonce na celé čáře. Vzato podle abecedy, nelze nevyslovit uznání jménům Bartošková, Dawidko, Kovář, Procházka, Přidal, Vohlídka, a nelze nevzpomenout těch, kteří se vydání sborníku nedožili: Muška, Sýs, Fontana. Pozoruhodné jsou verše inspirované cizinou, jakož i verše těch, kteří jsou v cizině domovem. Dosvědčují širší publikační ohlas. Československy orientovanou mysl potěší i slovensky psané verše. Zajisté zaujmou a osvěží i další tvůrci. Namátkou - Muškovy aforismy, Franc (Kolumbus//ze mne už nebude//Objevit kousek radosti// bych snad ještě mohl), báseň Svět Martiny Mareček Krejčí, tesklivě laděný Žáček (Říkáme poezie, a je to tvoje nevěrnější vdova). V Almanachu zajisté najdeme řadu pozoruhodných postřehů. Slyšme tedy verš Daniely Radecký (koncovka je uvedena správně): … //jediná věta//je nade vše krásy svět//. Začtěme se, hledejme ji.
František Uher
Žádné komentáře:
Okomentovat