Právě to slibuje název čerstvě narozeného obsáhlého Almanachu české poezie 2021, jak ho připravil Vladimír Stibor. (Funkčními ilustracemi přispěla Jitka Píšová, vydal Milan Hodek/Paper Jam, 2021, 236 str.)
Nuže, s jedinou vírou, že nehrozí žádné čarovné nebezpečí , pokusím se ohlédnout za konkrétním obsahem sborníku a za genezí sborníků a almanachů jako takových. Sborník charakterizuje tématicky příbuzný obsah, spojený v knižní celek se společným názvem. Postupně získalo přednost označená almanach. Ve 14. a 15. století se jednalo o každoroční sborníky kalendářních tabulek s astronomickými výpočty, od 16. století doplňovanými praktickými radami a vyprávěními, na nichž se podíleli různí autoři. Postupně začaly almanachy reprezentovat generační nebo ideová tvůrčí uskupení. Pro českou a slovenskou literaturu byly významným přínosem programové almanachy. Ve druhé polovině minulého století získaly literární almanachy pravidelné místo v edičních programech mnoha nakladatelských domů, uváděly do literatury nová nebo pozapomenutá jména, konkrétně suplovaly nedostatečný počet básnických prvotin. Podávaly souhrnný přehled o básnících, kteří publikovali v novinách a časopisech. Téměř všechny (samozřejmě kromě obsahově specializovaných) přinášely každý týden literární stránky, některé otiskovaly téměř každý den báseň. Nebo třeba jen krátkou básničku. Vedle renomovaných dobových tvůrců dostávali šanci tzv. začínající autoři, což nebylo zcela přesné označení, vykročit na literární bitevní pole lze v pubertě i ve zralém věku. Tyto publikační možnosti současná doba vymazala, almanachy paradoxně získaly na významu. Objektivně připusťme jisté pochybnosti o jejich kvalitě. Vycházejí výbory z tvorby rodáků, básníků žijících u téže řeky nebo spojených příbuznou profesí, podobných orientačních motivů najdeme značný počet. Použijeme-li název filmu, tedy díky za každé nové ráno. Platí to i o generačně široce koncipovaném almanachu Ohlédni se, nezkameníš. Dává básníkům publikační příležitost. Individuální tvůrčí principy rozpínají poetická křídla mnoha tvůrců. Možná jsou to někdy křídla Ikarova, ale zcela určitě se stávají nepřehlédnutelnými. Počet zařazených dosahuje udivujícího čísla 96 – slovy: devadesát šest! Nepokouším se ani o náznak hodnocení kvality. To chce časový prostor a objektivní kritický fundament. Při vysokém počtu a výrazných generačních rozdílech tvůrců zajisté úroveň hladiny kolísá, ale zase platí díky za každé nové ráno! Díky za každý verš, obohacující básnická pole orná i válečná. Poděkování patří i Vladimíru Stiborovi, jeho podnětnému a záslužnému snažení pootevřít básníkům dveře do čtenářského světa. Dávno odváty jsou doby, kdy za důkaz vysoké kvality literárních děl a dílek bylo považováno zařazení do školních čítanek. Není vyloučené, že ve šlépějích mistrů slova vykročí někdo z básníků a básnířek, publikujících v almanachu. Jiří Žáček po té cestě již zdárně vykročil. Pročtení Stiborova almanachu slibuje příjemné chvilky. Bylo by vítané, kdyby ho otevřelo hodně čtenářů, almanach Ohlédni se, zkameníš si to zasluhuje. Vzpomeňme Petra Bezruče a jeho jsou dobráci na světě, dobráci, kteří čtou básně.
Žádné komentáře:
Okomentovat