Již desátým rokem se setkávají ti, kdo vědí, že na některé tragické události nesmíme zapomenout. V noci z 8. na 9. března 1944 došlo k likvidaci a vyhlazení terezínského rodinného tábora. V plynových komorách koncentračního tábora Osvětim-Birkenau bylo tehdy zavražděno 3.792 židovských mužů, žen, dětí a starců. Zakladatelem vzpomínkové iniciativy Happening Pamatuj! je sbormistr, básník a lektor holocaustu Ing. Marek Šlechta. Letos jsme se setkali za okolností, které jsme si už ani nedokázali představit a naivně jsme si mysleli, že lidé zmoudřeli a nic takového se již nemůže stát. „A opět skloňujeme ve všech jazycích slova: ‚válka, utrpení, smrt, zkáza‘,“ říká v úvodu večera organizátorka a dramaturgyně setkání, básnířka Mgr. Radana Šatánková, Dis. A pokračuje: Tato válka má mnoho dimenzí, včetně mediální. Považme, že mnozí obyčejní lidé v Rusku, taktéž trpící, nemají o ruské invazi na Ukrajině ani nejmenší tušení. A když jim reportéři ZPROSTŘEDKOVALI, co se na Ukrajině děje, nechtěli tomu uvěřit.“
S dr. Olgou Nytrovou jsme se účastnily
již prvních ročníků Happening Pamatuj!, konaných přímo na Staroměstském náměstí.
Od roku 2016 pořádáme tato pamětní setkání i v Karlíně, v zasedací
síni NO CČSH. Dr. Vaníček, farář, vzpomíná: „V Karlíně
byla před válkou jedna z největších židovských obcí v Praze. Po válce se ze 3000 lidí vrátilo pouze 15.
Židovská obec synagogu prodala, v roce 1947 ji koupila CČSH a přestavěla
ji. Na čelo budovy jsme nechali zasadit dvě pamětní desky. Na první z nich
vzpomínáme na karlínské spoluobčany z židovské obce, kteří nepřežili útrapy holocaustu.
Druhá deska připomíná rabína Dr. Isidora Hirsche.“
Letošní,
již 10. ročník Happeningu, pořádala 8. března 2022 Evangelická církev
metodistická v Ječné ulici. Prostory byly vyzdobeny třemi obrazy Hany
Alisy Omer. „Její rodiče přežili
holocaust a ona sama toto téma ztvárnila do výtvarného cyklu ‚Kořeny‘. Přizvala
jsem Alisu, taxíkem jsme z tohoto cyklu obrazů přivezly: Rodinné dědictví, Pietu,
Majáky ve tmě,“ vypráví Radana Šatánková. Hana Alisa Omer vystoupila i v
závěru setkání a též rozdávala knížku „Vzpomínky Idy“, ve které je zachycen
životní příběh její maminky Idy. V úvodu píše: „Moje matka se narodila do chudé židovské rodiny v den první mobilizace
1. světové války a žila v asi nejstrašnější době lidských dějin. Dostalo se jí
pouze základního vzdělání, již jako dítě musela pracovat, aby rodině pomohla
vydělat na živobytí. Přesto ráda četla, byla velmi zvídavá a měla dobrou
paměť.“ Je to strhující svědectví o nelehkém osudu a vůli k životu: „Náš blok byl zřejmě odsouzen k vyhlazení.
Nebyly jsme určeny na práci, nevytetovali nám ani čísla. Jednoho rána nás
odvedli do jiné části lágru, která se jmenovala Birkenau...“
Účastníky
přivítala farářka Evangelické církve metodistické Mgr. Jana Křížová. Poté jsme
vyslechli v podání Anny Mirjam Wagnerové písně Šema Jisra'el a Hatikva, které zpívali naši
spoluobčané, když se ubírali na smrt. Zazněly česká a ukrajinská hymna.
Potom
již diváky oslovila poezie. Básnířka, recitátorka a herečka Eva Hrubá vytvořila,
dle svých slov, koláž z veršů Marka Šlechty, a tu propojila se svými vlastními.
Velmi na mne dále zapůsobily nové básně Olgy Nytrové. Věnovala je židovskému
mysliteli, spisovateli a nositeli Nobelovy ceny za mír, Elie Wieselovi i
polskému knězi Maxmilianu Kolbemu, který nabídl svůj život za život otce
rodiny.
„(...) V největší existenciální tíži
života / stává se náhle sirotkem / pociťuje že v něm umírá jeho já / ale zvedne
hlavu a vnímá posilu / přicházející shůry“ (Olga Nytrová: V Buchenwaldu)
Vlastimil
Šantroch v českém jazyce a Anna Kaczmarska v polštině přednesli báseň „Polibek
na rozloučenou/Anna Szczurek“ z knihy Kamila Marcela Hodáčka „Trnová koruna
nejsou zuby“. V podání Radany Šatánkové potom zazněla poezie básnířky
Vlasty Bakalové, a také verše z básnické sbírky „Čítanka jaro“ a „Malá elegie“
Jiřího Ortena, který tragicky zahynul pod koly německé sanitky již ve svých
dvaadvaceti letech. Na závěr nás s ukázkami ze své tvorby seznámila básnířka
Anna Mirjam Wagnerová.
Večerem
nás provázely písně Vladimíra Merty (Růže z Jericha) a hudba klarinetisty Jiřího
Pešauta.
A
na závěr ještě slova dramaturgyně pořadu R. Šatánkové: „Minulost se neustále opakuje, jen kulisy se mění. Po zkušenosti našich
předků-spoluobčanů (jako kdyby to nestačilo!) se opět roztáčejí kola dějin,
která zasahují do našich životů; je to záležitost nás všech a byla to také
lhostejnost a neprozíravost, kvůli kterým se věci hnuly tak, jak je dnes známo.
Asi nikdo z nás netušil, jakou provázanost s minulostí budeme reflektovat v
přítomnosti. Při vší hrůze, mějme odvahu říkat také slova: ‚Hospodin, naděje,
dobro, solidarita, budoucnost.‘“
RNDr. Markéta
Hlasivcová,
Dialog na cestě
*
Olga Nytrová
Polský kněz
Maxmilián Kolbe
se dokázal dělit
se spoluvězni
o ubohé porce
polévky i chleba
Dokonce také
ironickému mladíkovi
který zlehčuje bezostyšně
víru a kněžství
k překvapení
přítomných
velkoryse podává
svá sousta
Jednoho dne kněz
vystoupil z řady
a věznitelům
nabídl sám sebe
místo života
otce rodiny
V reakci na
tento humánní čin
se za Kolbem
zabouchly dveře hladomorny
Odtud po dnech hladovění
a smrtící
injekci
se vydal z kruté
pozemskosti
nezlomen do Boží
věčnosti
Věděl
že pro toho kdo
věří
pokračuje bytí
dál
Žádné komentáře:
Okomentovat