Zpracování rotoskopického filmu jsem viděl roku 2011, zajímalo mne, jak příběh vyjde v libereckém Malém divadle. Viděl jsem inscenaci 23. března, premiéra byla 4. února, snad osloví herce a hlavně diváky.
Jaroslava Rudiše a
Jaromíra 99 doplňuje režisér Adam Skala, který přivedl scénografku Terezu
Gsöllhoferovou, kostymérku Evu Justichovou a hudebníka Jakuba Königa. Scénu
tvoří napravo schodiště s telefonem nahoře, vzadu jsou rozstřižené bílé
papíry, na které lze promítat, do papírů lze vejít, v zadním světle se pohybují
jen obrysy lidí. Strašidelně působí postavy, které mají svítící červené oči, většinu
času je jeviště v pološeru, v mlhách a tmách. Vlaky končí uprostřed
Sudet, v pohraničí.
Alois Nebel, Václav Helšus, je zestárlý výpravčí,
s červenou čepicí, který vše
slyšel, občas ho vyšetřují zaměstnanci psychiatrie. Do pohraniční krajiny
utíkají lidé, když se jejich život zamotá, Nebel má své známé upřímně rád a
snaží se jim pomáhat, ať je to výhybkář Wachek , Tomáš Impseil, který mohutně
pije, nebo Němý, Přemysl Houška, skrývající nůž, po kterém pátrá polský
Detektiv, Jaromír Tlalka.
Nebel jede na pražské nádraží, kde postarší Květa, Jana Hejret Vojtková, prodává ve
stánku, nebo myje štětkou záchod a myslí
si na Nebela, který si jí dlouze všímá a pokrmy pochvaluje, ale nakonec se
vrací do Bílého Potoka.
Členové Efix klubu, osm mladistvých optimistických lidí, kteří přijíždějí a zase odjíždějí, ať jsou to Hašišáci nebo Studenti, hlásající Sametovou, jsou zcela mimo tísnivé prostředí Sudet. Čeká je Farář, Gardista a Průvodčí - Tomáš Holý j. h., a Šmeterka - Zuzana Holéczyová.
Tragickou postavou je Maminka Aloise Nebela - Eliška Jansová,
kterou Revoluční gardy, s RG na kabátě, odvlekly a na záda jí namalovaly červený
hákový kříž. Je zabitá, stále mladá, ale jde se se svým stařičkým synem
rozloučit.
Déšť, tma a bahno není překážkou pro ženoucí se Efix, berou s
sebou z nádraží, odkud už nic nejede, i zmoklou Květu. Je v tom síla mladých příchozích, pro které dávné rány a bolesti už
nemají smysl.
Biologické mládí vyhrává, navzdory tomu, že jeho členové
s hraním začínají. Šlo o experiment, zda lze mladé a začínající na divadle
využít, i když to jsou amatéři. Tajemná hra je plná mlhy, deště, vlaků a krvavé
historie, zdůrazněná zahalenými postavami se svítícíma rudýma očima. Ty sice
děsí pamětníky, jako je Nebel, ale nic neříkají novým návštěvníkům.
Členové Efix klubu jsou: Linda Bělohlávková, Klára Müllerová,
Pavla Nevyhoštěná, Markéta Novotná,
Josef Kováč, Kilián Olekšák, Vladimír
Stuchlý a Johannes Taller, snad o některých uslyšíte.
Textař, písničkář a malíř Kittchen, kterého jsem viděl zpívat
ve Veselí nad Lužnicí temné písně v masce, masku odložil a získal několik
cen Anděl.
Alois Nebel, zachycený
otoskopicky, je zvláštní jedinečný film. Divadelní představení s třetím
v titulu, režisérem Adamem Skalou, si
uchovalo temnou atmosféru, ale má bohatší strukturu a dovyprávěný děj.
V Liberci se hraje invenční divadlo. Nutno vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat