Pro radost a vzpomínání

Anna Šochová (Hana Mudrová)

Již během covidu jsem přemýšlela o tom, jak pokračovat ve své dosavadní práci se seniory. Důchod mne neomlouvá ani nezastaví, chtěla bych dál dělat, co mne baví a co může bavit ostatní.

Již dávno vím, že kolem mne žijí lidé, kteří přišli o mnoho hmotných vzpomínek, na to stačí přestěhovat se do paneláku nebo domu s pečovatelskou službou a vyhodit „krámy“. Nebo uvolnit prostory v domě pro rekonstrukci a stavbu dalšího bytu. Mnohé zdejší lidi to příliš nebolí – to staré bylo totiž především po Němcích.

Během let práce se seniory jsem si ověřila, že odpovědí na nedostatek vlastních předmětů je historie obecná s tím, že takový či jiný předmět mohli mít oni nebo jejich rodiče. Je to tedy společná hra, která přesto vyvolává vzpomínky a radost z vlastních detailů, které se tak z minulosti vynoří.

Během loňského roku se naskytla příležitost veřejně na jediný den předložit veřejnosti nějaké téma. Přiznávám, že jsem naprosto netušila, kolik práce to nakonec bude.

Jak to začalo? Od léta roku 2021 nezávisle na sobě hledali dva manažeři, pan F. Hupka a pan T. Rudolf, možnosti posílit po covidových omezeních komunitní život na Ašsku. Oslovili mne jako možnou spolupracovnici.  Já jsem si před tím několikrát v malém měřítku  vyzkoušela vystavování předevších starých ručních prací pod křídly dílny Arrigos, která na jarmarcích a trzích představuje středověká až starověká řemesla. Moje devatenácté a dvacáté století tam působilo trochu zvláštně, ale stejně obdivovaně – dosáhlo totiž právě na osobní vzpomínky návštěvníků. Vystavuji pod svým literárním jménem A.Š.

Již v září 2021 jsem zahájila spolupráci s p. Hupkou na komunitním dni v Kopaninách výstavou o domácnosti a kuchyni od r. 1900-1970. Byla doprovázena informacemi na letácích (průvodní leták výstavou, o drátenících a designérech skla) a mým průvodním slovem. Stala se tak jakousi první etapou zamýšleného projektu.

Na základě zkušeností a ohlasů mezi návštěvníky (do areálu přišlo kolem tisíce návštěvníků a na výstavu samotnou jich dorazilo několik stovek) jsem se rozhodla pro další spolupráci v této oblasti a během podzimu přislíbila pomoc i panu T.Rudolfovi při konání ašských trhů. Na začátku jsem předpokládala, že čtvrté konání již bude poslední, s tím jsem naplánovala témata, vymyslela principy svého projektu, ale během měsíců jsme byli všichni překvapeni.  

Každou výstavu provází originální leták s informacemi o tématu (stávají se i sběratelskými předměty), často i samostatný list s dalšími informacemi – od citace vzpomínek  na dráteníky po souhrn rad pro hospodaření teplem a energiemi, tématickým fejetonem apod. Díky letáčkům mám zároveń přehled o počtu těch, kdo se zastaví.

Úvodní  velká výstava 18.září 2021 na téma „Domácnost“ při komunitním dni v Kopaninách byla  až nečekaně poznamenaná  doslova hladem lidí po společných zážitcích. Návštěvníci  spokojeně kvitovali množství  vystavených předmětů, svěřovali se se vzpomínkami. Opět přišli mnozí z těch, kdo se mnoha věcí museli vzdát při stěhování do menších bytů nebo vyklízení po zesnulých příbuzných.  Byli za výstavu vděční , děkovali za danou možnost.

Projekt tím na samém začátku obhájil svou funkci jako potřebný a novátorský přístup ke specifické formě  zábavy, poučení a zároveň bezpečnému prostoru pro cesty do vlastní minulosti, což se během dalších setkání s lidmi projevovalo i vyslovováním díků právě za onu možnost znovu se setkat s předměty mládí a dětství, ukázat rodině, co a jak jsme používali my nebo jsme ještě používat viděli.

 

Druhá etapa – linie Aš:

V dubnu, na Bílou sobotu, byly 16.4. zahájeny první ašské trhy  na Poštovním náměstí s cílem oživit střed města a představovat místní řemeslníky a umělce.  Zájem občanů předčil očekávání. Výstava v krytých prostorách byla věnována „Zapomenutým pokladům“  a osobnosti Ludvíka Faterdly, špičkového odborníka, který v letech 1945-1948 pokračoval v tradici textilní výroby, obnovil textilní průmyslovku, podporoval kulturu a sport.  K dispozici byly i dokumenty, poskytnuté jeho rodinou.

Návštěvníci se zajímali o další setkávání a výstavy, opět chválili vystavené předměty, průvodní slovo i důležitost, jakou přikládám takzvaně obyčejným, každodenním věcem. Zažila jsem nárůst sebevědomí paní, které se rodina vysmívala za vystavení vyšívané kuchyňky po mamince.  Já zde naopak upozorňovala na jedinečnost takových památek.

Podobně probíhaly další výstavy, od června přestěhované do Parku historie, kdy bylo nutno možnosti předvádění artefaktů a dokumentů přizpůsobit syrovému prostředí sklepů:

21.5. Svědkové doby – dokumenty a staré tisky, jaké nás ještě dnes provázejí a oslovují, včetně ukázek pro studenty od 16.století, samozřejmě i několik dalších artefaktů do cca r. 1940. Nejstarším originálním tiskem byly dva úryvky Kroniky české V.H. z Libočan ze 16.století.

20.6. Život v Protektorátu -s využitím poskytnutého sklípku jakožto „bunkru“ . Na  návštěvníky silně zapůsobil svitek s fotografiemi lidí, popravených v pankrácké sekyrárně, dopisy německého vojáka z fronty, denní tisk během osvobození a stavba Lidic. Jeden starší návštěvník byl udiven tím, že jsou Lidice postaveny jako stavba mládeže – znal pouze pomník. Zaujatě si prohlédl dokumenty o stavbě.

23.7. Vzhůru, Sokoli! Výstava s představením tří ašských osobností, spojených se sokolským hnutím, včetně paní Míkové, která cvičila jako dorostenka v r. 1948 na Strahově, P. Faterdlou, který spolupracoval s náčelnicí místního Sokola a panem J.L. Doubravským, hudebním skladatelem, který se přistěhoval do Aše v r. 1948. Lidem se líbily i vystavené haleny a šátky cvičenek z r. 1948.

21.8. Rok 1968, který představil lidem Pražské jaro i začátek normalizace, opět s dobovými dokumenty a ašskými záběry ze sbírek rodiny Balšánových a pana Mastného, opět doplněné dobovými ukázkami letního oblečení a doplňků. Děti zaujaly dva pokojíčky s dobovým nábytkem pro panenky. Lidé se zájmem četli titulky novin a vyprávěli o svých dojmech z dopoledního sledování tv s dokumentem o Dubčekovi. Výstava byla doplněna soutěží pro návštěvníky -  výzvou k určování herců a hereček na dobových snímcích.

17.9. Učitelský chlebíček- z důvodů špatného počasí byly trhy umístěny v AKS a zamýšlená výstava rozšířena o známé (a učebnice doplňující) dětské knihy a leporela, včetně opětného vystavení pokojíčku „školní třída“.  Zapůjčené bylo ileporelo z r. 1969 od M. Fischerové – Kvěchové, která později už zase nepublikovala… Výstava se zabývala situací učitelů od 18.- 20.století, školy na Transsibiřské magistrále legionářů   a představila dvě známé zdejší pedagogické osobnosti, manžele Liškovy. Návštěvníci spontánně vzpomínali dalších svých učitelů a oceňovali jejich práci.

Tím končí přehled  akcí původního projektu. Později se podařilo ještě poněkud narychlo usdkutečnit adventní trhy, kde jsem predvedla starší ozdoby a kalendáře.  Ne všechno se podařilo pod slunečnou oblohou a duhou navrch. Například propagace trhů byla naprosto nedostatečná, nejlépe probíhala na FB (zajištěná panem Rudolfem), který však není rozšířený mezi mladou a střední generací. Zpočátku se ukázala také hranice mezi jednotlivými „bublinami“ ašské veřejnosti. Výraz pochází od dvou nezávislých osob. Proč ta kritika?

Mnozí  mí známí byli překvapení faktem konání trhů a mých výstav, netušili ani na počátku června, že tu jde o představování místních lidí, jejich tvorby a podobně. Mnozí reagovali až ukřivděně, že jim nikdo nic neřekl. Podobně se příliš nedozvěděli ani v místních novinách.

Lidé mne oslovovali s otázkou, proč se o takových událostech nepíše v novinách, marně hledali například zmínku o dosud nevídané výstavě na zámku. Nepodařila se ani pozvání pro další média chebského regionu.

Ašské trhy poskytovaly návštěvníkům další kulturní možnosti, práci s dětmi, divadélka, hudební doprovod, písničkáře, kreslíře a podobně.  Spolu s nimi byly doprovodné tématické výstavy hodnoceny velmi příznivě, turisty z vnitrozemí dokonce jako unikátní.  Výstavy  vyznívaly jako příjemná a zajímavá událost, na kterou se občané těšili a datum příštích trhů  si zapisovali do kalendáře. Trhy jako celek si získaly své jméno navzdory všemu.

 

Druhá etapa – linie Kopaniny:

5.6. Svět dětí Výstava byla věnovaná různým potřebám dětí a jejich hračkám od r. 1900 po cca 1970 (jen panenek tam bylo 63, včetně několika  mladších), s možností pohrát si s klasickými dřevěnými kostkami. Několik dětí si stavět zkusilo. Opět lidé vzpomínali, dokonce se několik lidí rozpomnělo, že se doma schovávala třeba zástěrka ze školky, jaké tu byly vystaveny, podobně jako některé další oblečení ze šedesátých a sedmdesátých let.

10.9. Škola kdysi, pradávno a skoro včera byla zaměřena také na děti a jejich školní potřeby a práce, z nichž nejstarší byl školní sešit krasopisu a ukázka úředního dokumentu o rok mladšího od cca 1863. Zastoupeny byly školní práce z Vyšší dívčí školy až po práce a sešity studentů a učňů ze sedmdesátých let. Některými učebnicemi bylo možné i listovat, velké pozornosti se těšil soubor knih z první třídy ze 60.let – červený slabikář, bílá početnice.

Opět se projevila poměrně mizivá propagace jiná, než osobní od pořadatele a mé osoby.  Mé jméno je většinou zmíněno pouze okrajově, má práce podobně. Pouze návštěvníci oceňují mé přípravy a rozsahy výstav, ptali se na rozdíly „malých a velkých“ Výstav. Jsou rozdílné v počtu hodin i artefaktů – malé mají desítky a velké stovky. S žádným muzeem v tom nespolupracuji. 

Když hodnotím velké výstavy, komunitní dny na zámku v Kopaninách jsou i za méně příznivého počasí centrem zájmu lidí ze širokého okolí, přicházejí i návštěvníci z Německa.  Mají  odlišný průběh, nijak se nekříží s akcemi v Aši, návštěvníci je vnímají jako vzájemně se doplňující.

Obě linie programů prokázaly svou dobrou životnost a potřebnost pro občany Ašska i dalšího okolí a dokážou dobře plnit funkci  posilování zdejšího komunitního / sousedského života díky možnostem vzájemného setkávání a sdílení společných zážitků. I toto hodnocení zaznělo z řad návštěvníků.

Tento projekt byl z mé strany plně dobrovolnickou prací ve prospěch občanů Ašska. Dal mi mnoho pozoruhodných setkání a mám radost z toho, že se během zimy uskutečnilo několik retro výstav z řad dalších sběratelů.

A co bude dál? Prozatím se účastním jarmarků Arrigos, od martinského po nadcházející masopustní. I tady mám již své „stálé“ návštěvníky, chodí za mnou i lidé, pracující se vzpomínkami seniorů. Před létem Kopaniny otevře pro veřejnost další komunitní den s mou výstavou.