Hana Mudrová
Jistě si mnozí pamatujeme mrákoty, jaké nás obestíraly před zkouškou dospělosti, pokud nám očko padlo na otázku k maturitě, pojednávající o Májovcích, Lumírovsích a dalších děsech. Co je to jen popadlo?! Proč, sakra, potřebovali tito lidé, jinak možná celkem sympatičtí, tohle převtělení do nočních můr?!
Jednou jsem besedovala se septimány a dala jim do ruky stařičký almanach Máj, ovšem po otázce, co to je. Uvedla jsem, že jde o noční můru maturantů, stvořenou v 19. století, postupně přihazovala jména literátů, až se nesměle zvedly paže vědoucích. Já nerada mluvím o sobě, takže si septimáni po besedě mohli prohlédnout a osahat vícero starých učebnic, ale Máj byl tím pádem hvězdou.
„On to někdo fakt četl?!“
„Tý jo, a jak je to ohmataný!“
Ano, můj výtisk je skutečně ohmataný, zejména pravý dolní roh je po mnohém listování užmoulůaný a zakulacený. Výkřiky studentů mi dodnes ilustrují děs, jaký v dalších a dalších ročnících zkoušených tato literatura vyvolává. Zkusila jsem jim namátkově pomáhat a děsy zmírnit, ale je to jen kapka v moři.
Dostal se mi totiž do ruky veliký dar, pro někoho možná spíše saláty do sběru. Co byste čekali od svazků časopisu jasně katolického, s praštěným názvem „Vlasť“ ? tam asi bude pěkně přepjaté vlastenčení… No dobrá, už jen, že to je z roku 1888-1889, třeba to někdy použiju jako zdroj… Ostatně historie Salesiánů a zápasy učitelstva kolem náboženské výchovy mne sice neberou, ale když budu potřebovat, z nouze čert i mouchy lapá, říkala jsem si. Navíc jsem taková nějaká docela hladová po starých tiscích. Nebo jsem alespoň tehdy byla.
Že je to dar opravdu veliký, došlo mi až po delší době, kdy jsem statečně rozvázala motouzek na balíčku a prolistovala první svazeček. Cože? K dějinám českých almanachů?! Brala jsem to spíše od konce, takže jsem si početla právě o Máji. Není to od doktora Bačkovského (první náš antikvář) suché líčení a rozbory, naopak, je tu celkem živě zachycena česká společnost z té doby. Z doby skoro celého devatenáctého století, prosím, s vysvětlivkami a zdroji. A je toho požehnaně, vyplnil těmi pokračováními celých devět čísel z dvanácti, někdy až 11 stranami! Kolik času nad tím asi strávil…
Pan Bačkovský věnoval pozornost snad všemu, co se na literární scéně šustlo. Neušlo mu ani, kterak se pražské dívky, duše poetické a téměř spisovatelské, chtěly domoci vlastního almanachu. Krátce parafrázuji: Oslovily Boženu Němcovou, aby jim pomohla sborník seřadit. Ta, vida ten materiál, odmítla. Načež ji dotyčné znectily, že nic neumí. Poté se obrátily na Havlíčka. Ten, vida ten materiál, odmítl. Načež ho dotyčné znectily, že nic neumí…
Sluší se dodat, že v dopise Rajské BN litovala, že se to těm dívkám nepovedlo, protože v té době se přece každý vlastenecký počin počítal. Vidíte, vidíte, maturanti milí, čeho jste byli ušetření?! A že to musela být extra hodnota, když obětavá spisovatelka dala ruce pryč… Už jen proto byste ji měli mít setsakra rádi!
Právě jsem doskenovala poslední stránku. Možná je v našich řadách někdo, kdo by se rád tím někdejším děním pokochal nebo naopak pomučil dorost, co má poblíž, tímto zdrojem. Můžete se mi ozvat, zašlu vám soubor skenů. Maturity se blíží – a nejen almanachování je obsahem otázek (a což teprve o zkouškovém na vysoké!).
Osobně mi totiž docela vadilo, že při studiu čerpám z citací v citacích – i to je důvodem, proč skeny posílám i na svou školu. Třeba pro dějiny sociální práce. Takové chudinské vývařovny třeba… Nenápadný časopis „Vlasť“ se prostě zpočátku nezdál být až tak úžasným zdrojem. Jak jsem dnes ráda, že ho mám! A ještě něco –dovedete si představit, jak skoro posvátný pocit se mne zmocnil, když jsem musela v jednom čísle stránky opatrně rozřezat?!
Miluji staré, původní zdroje a mnohé vědění, které skrývají.
Žádné komentáře:
Okomentovat