Ojediněle se setkáváme s knihami, které přečteme na jeden zátah. Úloha literatury se změnila, ustoupila do pozadí, cirkusově nasvícená reklama dostává volné pole působnosti. Pro někoho by se kniha Miroslava Skačaniho PRAVDA NĚKDY VÍTĚZÍ (PsychArt Jihlava, 146 str., 2024) měla stát četbou povinnou. Rozhodně pro některé osoby z veřejného působení. (Osoby, nikoli osobnosti!)
Protagonista
bloudí ve zvyklostmi ohraničeném prostoru svého života, je však pouhou figurkou
postrkovanou na provinční prospěchářské šachovnici. Nerozhodují schopnosti a
zásluhy, nýbrž intriky. Katalizátorem událostí je Lucifer, představitel
zdánlivě totalitního prostředí, které slouží ke konkrétním přirovnáním. Středem
dění je podivuhodně prosperující firma. Obsazování čelných pozic je otázkou
politických fint a podrazů, postupně dosahuje až do vysokých politických
sfér. Ve Skačaniho podání dostává děj
charakter nadsázky, umožňuje čtenáři dosadit konkrétní jména. Nepřekračuje však
hranice reality, základní osnovy odpovídají skutečnostem. Zcela mechanicky se
vybavují různé postoje, trapné výroky a halasně prezentované obecné neznalosti,
projevované skutečnými osobnostmi. Nebo věcněji - osobami, které osobnostmi
rozhodně nejsou. Cituji: //intelektová
kapacita nedosahuje závratných výšek//. Jak přízračné pro situaci, kdy je
pro určitou postavu hledána pozice, ve které by nejméně škodil! Přízračné
je i založení Strany růžových zítřků s komickým programem (dvoudenní
pracovní týden). Kolik takových straniček pamatujeme! Cílem je dosažení
pětiprocentní hranice, výnosná postavení a nulová užitečnost, nikoli plnění
volebních programů, které kandidáti někdy ani pořádně neznají. Titul „Pravda
někdy vítězí“ je sarkastickým podobenstvím s širokým prostorem pro různá
podobenství. S pravdou to vždy bylo ošidné; každý měl tu svou, a vždycky
uspěla ta, která získala širší
publikační možností. Z té pozice vytvořil
Skačáni zdánlivě jednoduchou mozaiku příběhu, nad níž se místy usmějeme,
ale jejíž struktura až mrazí. A především se zamyslíme, jak tomu je
s pravdou skutečně. S pravdou, podle Skačániho //hodně vzdálenou od reality//.
František Uher
Žádné komentáře:
Okomentovat