V početném rejstříku vydávaných básnických sbírek, o nichž snad ani nelze mít dostatečný přehled, natož o jejich kvalitě, setrvávají na neustále čeřené hladině jako pravidelné lodní spoje sbírky autorů, jejichž poezie již prošla mnohými tvůrčími úskalími, obrousila se a ohladila, aniž by ztratila cokoli z vlastní determinovanosti, aniž by doznala změny inspirační zdroje, aniž by se změnilo něco na jejím ustáleném zaujetí pro radosti i strasti, s nimiž se současný člověk vyrovnává, protože tak činit musí, jiná řešení neexistují. Nelze se nesmířit, protože nelze nejitřit a netrhat stíny tam kam již žádné nedosahují.
Platí to o básníku, spisovateli a
fotografovi Vladimíru Stiborovi, jemuž je domovem a inspiračním zdrojem kraj
pod cunkovskými vrchy, autoru sbírky STÉBLA SOPEČNÉHO PŮVODU (vyd. Rysková, 78
str., 2025, ilustracemi L. Křížové-Stiborové).
Autor
věnuje knihu všem tulákům a vizionářům, kteří se vydávají na cestu za úplné
tmy. Sám ovšem účelně volí cestu jasněji nasvícenými úskalími, někdy až mužně
plachými. činí tak rozhodným způsobem a s vědomím prozíravého zahloubání.
Dokáže zamířit přesně na zvolený cíl, činí tak s vědomím účelnosti, s tím
se však nespokojuje, odhaluje pozadí s moudrou shovívavostí a
nepominutelnou trpělivostí v hledání kořenů bohatě olistěných stromů.
Nejednou naznačuje, že právě stav kořenů je sice stěžejním, ale nenachází se
právě v nejlepší formě. K přednostem Stiborovy poetiky náleží dostupnost
chápání jeho snahy o plnohodnotný tvar veršů, které se nestávají nahodilými
výkřiky na bludné pouti, nýbrž
komplexním tvořením obrazů. Možná se právě tady projevuje souběžnost
s tvorbou fotografickou. Jeho verše jakoby nacházely zpětné vazby,
zahleděny do intimnějších zákoutí minulosti. Zcela evidentní je konfrontační propojení se stávajícími
pokojnými obláčky i hrozivými mračny. Jakýmsi zpytováním svědomí člověka
lidského, krajiny i doby je volně zasunutý soubor veršů ve formě haiku, jimiž
překračuje práh sbírky. Nedochází k tomu zásluhou zvolené formy, //za třicet stříbrných pole obzoru//
rozhodně nekupuje, zralá básnická poznání vytvářejí ucelené komfortní
metaforické zázemí, v němž //měsíc
láme//černé javory/./
Žádné komentáře:
Okomentovat