„Škoda, že už ji nikdy neuvidím. Přitahovala mě svou osobitostí, vysokou inteligencí, rozhledem. A precizností tvorby. - V té souvislosti i svou skromností. Myslím, že málokdo z jejího okolí tušil, že je členkou Obce spisovatelů. A přitom psala skvěle!!! Byla svá, ve všem. Ale právě tím se mi líbila.“(Marta Dvořáková)
„Umřela jedna z kolegyň literátek, jedna devadesát let. Pěkný věk slyším odevšad. Jenže, je to jak dnes, co jsme se skámošily cestou z kostela. Přišla mne pak k jedněm narozeninám ještě s jinou kostelní paní navštívit a on byl zrovna u mne Literární klub. Vedoucí pan profesor Oliva by mne proto nejrádš vynes v zubech- a co teprve, když se obě chtěly stát členkami klubu. Omluvila jsem se, že náhoda mých narozenin je v touž dobu přivedla. Ta mladší, paní Sylva chřadla, jak ten král, když i jí měl být klub zapovězen, poradila jsem jí, aby vzala nějakou svou práci a šla usmlouvat předsedkyni tehdy pracující v pojišťovně. V klubu pak skrz toho byl sice fofr, ale ukázalo se, že paní Sylva je ukázková pisatelka, nyní již členka Obce spisovatelů.
Členové Literárního klubu Petra Bezruče se zpočátku svého působení scházeli u mne, měla jsem byt prostorný i vhodně vybavený. Upekla jsem vánočku z kila mouky, byla příč plechu, na každé straně přesáhlo jedno z ok. Bála jsem se ji sundat, že protrhnutím pokazím design. Paní Sylva byla u mne vařená pečená, bez problému vánočku, a celou, z plechu osvobodila. Vyjímala se na tehdy rozloženém dubovém stole hotová krasavice a také tak chutnala. Literáti byli přesvědčeni, že ji vyhotovila pekařka maminka, nechala jsem je přitom. Po schůzce jsme stůl uspořádkovaly, z písemností, co tam klubovníci ponechali, jsme sály moudra až k jedné hodině v noci, paní Sylva mně, nevidomé, předčítala.“(Emilie Kozubíková.)
Sylva Stankušová se narodila v Brně. Po maturitě a po nedokončeném studiu na lékařské fakultě odešla s manželem na severní Moravu, odkud pocházel, a pak ještě na mnoho dalších míst a působišť, kam ho následovala. Publikovala drobné básně a prózy v časopisech a kulturních kalendářích. K souvislejšímu psaní se dostává až v důchodu, kdy napsala sbírku básní Figurky na šachovnici /1998/, která byla později doplněna a vyšla v rozšířeném vydání pod názvem Prozrazené verše /2000/. S manželem lékařem ji vedla cesta do nejrůznějších míst naši vlasti a odtud načerpala látku k povídkové próze Stopy v písku /2000/.
Jako členka LKPB ve Frýdku - Místku vydala malou
novelku či větší povídku Život s Viktorem /2001/, Smysl života (2002) – novelu
z lázeňského prostředí. V roce 2003 jí vyšly povídky Pod bílým pláštěm. Vydala
několik almanachů.
7.4 2008 se stala členkou Obce spisovatelů Praha a
Syndikátů novinářů.
Literární klub a Obec spisovatelů se 20. října 2022
rozloučili se svou členkou.
(ze vzpomínek a webu LKPB)
Žádné komentáře:
Okomentovat