Ladislav Beran
Cinknuté alibi
MOBA, 2025
Při pohledu na Beranovu knížku Cinknuté alibi, která vyšla v letošní letní sezoně a rozhodně nezůstala bez povšimnutí, mne znovu napadla otázka: kde písecký spisovatel Ladislav Beran stále bere náměty pro své krimipovídky, tentokrát opět z prostředí prvorepublikové četnické pátračky. Samozřejmě v Písku. Vždyť kategorie trestných činů má přece jen poněkud omezené žánrové možnosti a Beran stále přichází s novými a novými povídkami, v nichž se střetává galerka na straně jedné s úsilím četnické pátračky na straně druhé, a to v převážné většině ve prospěch spravedlnosti. Tajemství Beranových knih je ale v tom, že autor staví své krimi vyprávění především na příbězích, pokaždé vystavěných v jiném prostředí, s jinými osobami a za jiných souvislostí. Proto je čtenář vždy spolehlivě zaujatý jeho plastickým a citlivě vystaveným vyprávěním, které nepostrádá napětí, ani situační a výrazový humor. Jeho postavy jsou naprosto přirozené a hodnověrné, a to nejen v popisech, ale i v jejich mluvě, kterou má autor stoprocentně odposlouchanou.
Knížka Cinknuté alibi je poněkud obsáhlejší než obvykle, na 277 stranách rozprostřel Beran děj šestnácti povídek, jako obvykle opatřených přitažlivými a fantazii podněcujícími titulky jako například Muž, který dlužil, Nepodepsaný zločin, Šepot zločinu, Nemravný návrh Anduly Řezáčové nebo třeba Cinknuté alibi, jak byla nazvána nejen poslední kapitola, ale i celá knížka. Už jen při nahlédnutí do seznamu povídek zaujmou čtenáře jednotlivé příběhy a spěchá, aby si knihu někde v poklidu otevřel a zjistil, jestli se jeho vzbuzené představy opravdu naplní i na knižních stránkách. A myslím, že pro četbu nejen této knihy s Beranovým podpisem to mohu plně zaručit.
Hanka Hosnedlová
Žádné komentáře:
Okomentovat