Tato kniha není jen sbírkou vzpomínek, je to pokus zmapovat soukromé rodinné království z šedých sedmdesátek, kde vládla svérázná logika. Příběh s humorem, mnohdy černým, líčí dětství s babele, jejíž moudrost voněla růžemi a česnekem, a otcem skautem, jenž narážel na absurditu reálného socialismu. Vrchol absurdity přichází, když rodiče dítě neuváženě zavlečou do Oděsy, odkud se musí s notnou dávkou štěstí improvizovaně zachraňovat. Autorka Helenele, tanečnice s ostrým loktem a ještě ostřejším perem, ustála chaos, šikanu i věčné nároky na svou empatii a zvolila život, zdraví a radost. Některé kapitoly odhalují hudební zážitky nad rámec totalitního žánru, které dospívající dívka zažívala s pragmatickým guru polobratrem, jenž se narodil a zemřel pro dobrý kšeft, a soundtrack dodávala dobrá hudba na zápaďáckých „mg-tonkách“. Celá kniha je napsána jako léčivá náplast humoru na všechna ta zranění, které jste si v boji se trápením přivodili, a může sloužit jako učebnice s pozitivním narativem pro jidiš humor a vtip. Jak říká pragmatik obchodu: "Az men vet zen – vet men kenen (Když člověk uvidí, bude vědět), že je to dobrý gešeft," protože Terapeutická Distance je Nový Život a Největší radost je konečně mít klid. Doporučujeme pro čtenáře, kteří si pamatují, že záchranné vesty mívaly podobu ironie a dobré hudby, a kteří chtějí implementovat terapeutický protokol Sebe-Péče.
Žádné komentáře:
Okomentovat