Pozdrav v říjnu

Zdravím všechny autory, básníky, povídkáře, vážené čtenáře a hosty a spřízněné duše literárního webu...

...věřím, že v měsíci říjnu budeme mít opět společně s čím se podělit o naše literární sdílení.

Dovoluji si upozornit, že naše zábavná literární soutěž vstupuje do posledních dnů, kdy se ještě můžete zapojit. Takže neváhejte a posílejte svá soutěžní dílka na mou emailovou adresu do konce měsíce října.

Také doufám, že společně podpoříme literární festival Den poezie, jehož tématem je: „Bezmoc je cizí zem.“, který bude v listopadu, a již nyní mi můžete posílat svou tvorbu.

Při výběru témat pro tento měsíc jsem požádala kolegu spisovatele a aforistu Lecha Przeczka, který připravuje brzké vydání sbírky aforismů.

Aforismus je krátký literární útvar zpravidla umělého původu, který existuje na pomezí poezie, prózy a běžné lidové slovesnosti. Obvykle se jedná o krátké rčení, jež je svojí délkou podobné lidovému pořekadlu, někdy se jedná jen o jednu jedinou větu s několika slovy nebo o jednoduché souvětí či zajímavé dvojverší s pěknou metaforou. Na rozdíl od běžného pořekadla však aforismus téměř vždy obsahuje nějakou hlubší myšlenku, závažnější autorův postřeh, neotřelý poetický nápad, osobitý pohled na okolní svět apod. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Aforismus)

Aforismy, které autor vybral jako náměty pro vaši další tvorbu, vám jistě nabídnou širokou paletu námětů. Těším se na vaše příspěvky.  A kdoví, třeba vy sami máte vlastní aforismus. Podělte se s ostatními.

Přeji vám krásný podzimní čas, inspirující chvíle a nové tvořivé myšlenky.

Za literární web Pavlína

Aforismy Lecha Przeczka

NEZBEDNÁ SLOVA

• Slova často klamou, mlčení nikdy.

• Každý stín je důkazem přítomnosti světla.

• Škoda, že moudrost není dědičná.

• Pravda nepotřebuje žádnou reklamu, lež však ano.

• Osud nám rozdává karty, ale trumfy si nechává.

• Musíme významně omezit plýtvání – zejména pak argumenty.

• Hlupáci obvykle nemívají žádné pochybnosti o svých názorech.

• Pesimista je optimista s životní praxí.

• Cesta k pravdě vede často přes labyrint lží.

• Rozum má kompas, srdce mapu.

ŘEHEČSKÁ SLEPICE 2026 VYHLÁŠENA

 

Oslavenci říjnoví 2025

Tak jako v září, ani do oslav půlkulatin nebo  kulatin se v tomto říjnu našim členům nějak moc nechtělo. Naplánovali si to už roky předem, jako kdy tušili, který rok je lepší pro jejich narození a naše přípitky.

Přesto se jedna dáma a jeden pán rozhodli statečně vztyčit prapor (půl)kulatin a třebaže jsou oba navíc našimi čestnými členy (a přáli bychom jim tím pádem i tak upřímně všechno dobré, ještě lepší a tak vůbec), rozhodli se to užít za všechny a v plné parádě.

 

Ano, hned první říjen patří Věře Vlčkové a jejím krásným kulatinám. Tato učitelka a překladatelka, známá svou metodickou činností v rámci profese, zanechává ve svém okolí výrazné stopy. Jejím revírem spisovatelským je celé Náchodsko, kterému se věnuje dlouhá léta v řadě článků a knih. Pátrá po osudech místních lidí, popisuje jejich životy během těžkých dob. Velice známou se stala kniha, v níž zpracovala deníkové zápisy Josefa Jiráska Můj zápisník od počátku světové války r. 1914 a doba mého zajetí v Rusku a na  Sibiři (2009). V r. 2013 vydala knihu zase s jiným úhlem pohledu Z Českoskalických pamětí. V roce 2024 představila svou románovou kroniku Cestami života.

 

Třináctý říjen sice letos pro dalšího oslavence není ve znamení pětky nebo nuly v čísle věku, ale pozornost si v tento den zaslouží předseda Obce spisovatelů, Tomáš Magnusek. Nenápadně, ale účinně stál už dávno za existencí a rozvojem Obce, kterou zachraňoval ještě společně s Pavlem Weiglem. Což se obecně neví. Oni to totiž nevěšeli na všechny zdi… Nyní T.M. propaguje naše členy i v TV Barrandov a na besedách, je známý jako režisér příběhů, které daly prostor mnoha našim stárnoucím (a již opomíjeným) umělcům a oslovuje několik generací.

 

O devět dní později, dvaadvacátého, se k oslavencům připojí básník, knihovník a překladatel, který se nebojí třeba ani německého nářečí. Náš čestný člen Jan Mareš, jihočeská osobnost. Před dvěma roky za svou celoživotní práci a přínos literatuře  získal Cenu města České Budějovice. A prozradím, že oslaví půlkulatiny.

 

Poslední oslavenkyní měsíce je naše mimořádná členka, Zdeňka Žádníková-Volencová. Tato známá divadelní a filmová herečka je zakladatelkou Nadačního fondu Zdenky Žádníkové, který prostřednictvím nástěnných maleb zlepšil již mnoho zdravotnických zařízení pro děti, azylové domy a školy. Podobně jsou realizovány mobilní nástěnné instalece „Přísloví pro potěšení“ pro dospělé. Této dámě připijeme 25. října.

 

Všem našim oslavencům přejeme pevné zdraví, aspoň malou radost každý den, dobré lidi kolem, hodně nápadů a tvůrčích sil.

 

Hana Mudrová

Číši Petra Voka převzala Jaroslava Pixová

České Budějovice – Již čtrnáctou jihočeskou literární cenu nazvanou Číše Petra Voka udělil Jihočeský klub Obce spisovatelů ve čtvrtek 18. září v reprezentativních prostorách českobudějovické radniční obřadní síně. Za svou celoživotní autorskou tvorbu byla oceněna spisovatelka Jaroslava Pixová. Číši předala autorce primátorka města Dagmar Škodová Parmová, která poskytla spolu s hejtmanem Jihočeského kraje Martinem Kubou záštitu nad touto akcí.  Celým slavnostním aktem provázel sám Petr Vok z Rožmberka (v podání Zdeňka Krajíčka). Atmosféru zpestřila vlastní hudební tvorbou skupina Spolektiv.   

Spisovatelka Jaroslava Pixová je rodačkou a obyvatelkou Putimi u Písku. Zájem o regionální historii ji dovedl k psaní knížek o časech dávno minulých. Snaží se ze střípků sebraných v archivech, kronikách i ze vzpomínek pamětníků přiblížit osudy zaniklých mlýnů, městských čtvrtí, větších či menších šlechtických sídel, popisuje, jak plynul život kolem staré Otavy, Vltavy i jiných toků. „Tak zůstane tato historie alespoň zaznamenána a nezapadne v běhu času,“ uvedla sama autorka. „Každý kousek z popisovaných končin autorka osobně prochodila, aby její řádky byly zasvěcené a ověřené realitou. Mnozí zde najdou zmínky o svých předcích nebo místech, která dobře znají, ale knihy zaujmou i řadu dalších čtenářů, milujících historii a seriózní popisy faktů z dob dávno i nedávno minulých,“ uvedla místopředsedkyně Jihočeského kubu obce spisovatelů Hanka Hosnedlová.

Na svém kontě má 20 vydaných titulů, ke kterým patří například trilogie Na břehu Blanice, tři díly Zámečků a tvrzí jižních Čech aneb Jak se na nich žije dnes, dvoudílnou publikaci Když Vltava zpívala, další knihy o Otavě jako Tam, kde zpívala řeka nebo Zpívající řeka od Smetiprachu po Zvíkov a mnohé další. Ve svých knihách se také věnovala historii města Písku. Obsah její poslední knihy Střípky vzpomínek na starý Písek je ohlédnutím za kulturním, společenským i obchodním životem od konce 19. století až do 80. let 20. století a na cestě je již druhý díl této publikace. Jaroslava Pixová je členkou Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Pro vydávání svých knih si založila vlastní nakladatelství Blanice.

Jihočeská literární cena Číše Petra Voka byla poprvé udělena v roce 2006 spisovateli Věroslavu Mertlovi, a to na 10. ročníku Zeyerových Vodňan. Od dalšího roku už se její předávání přesunulo do Českých Budějovic. Mezi oceněnými byli například spisovatelé Milena Brůhová, Petr Pavlík, Ludvík Mühlstein, Jan Bauer, Ladislav Beran, František Niedl, Hanka Hosnedlová a Hynek Klimek.

Jarmila Mandžuková

Pro zvětšení stačí kliknout na obrázek.

 

HEJNA PTÁKŮ KRESLÍ OBLOUK

Almanachy… Úkaz, který je pro českou literaturu specifický. Otvírají dveře. Nebo je zavírají. Jak kdy, jak komu. Almanach POSLEDNÍ ZHASNE (sest. Vladimír Stibor, 3025, 202 str., il. Luciana Křížová-Stiborová) skutečně tvoří oblouk nad současnou českou poezií. Název článku = verš Radany Šatánkové. Mnohá přední jména scházejí, mnohá se opakují. Hodnotit kvalitu zařazených veršů je při prostorovém omezení problematické. Sleduji českou poezii přes sedmdesát roků, a v almanachu jsem se dočkal i milých překvapení. Povězme veršem Evy Hrubé //kde veršotepectví a kde báseň//… Buďme objektivní, setkáváme se s obojím, ale poezie vítězí. U někoho dokonce na celé čáře. Vzato podle abecedy, nelze nevyslovit uznání jménům Bartošková, Dawidko, Kovář, Procházka, Přidal, Vohlídka, a nelze nevzpomenout těch, kteří se vydání sborníku nedožili: Muška, Sýs, Fontana. Pozoruhodné jsou verše inspirované cizinou, jakož i verše těch, kteří jsou v cizině domovem. Dosvědčují širší publikační ohlas. Československy orientovanou mysl potěší i slovensky psané verše. Zajisté zaujmou a osvěží i další tvůrci. Namátkou - Muškovy aforismy, Franc (Kolumbus//ze mne už nebude//Objevit kousek radosti// bych snad ještě mohl), báseň Svět Martiny Mareček Krejčí, tesklivě laděný Žáček (Říkáme poezie, a je to tvoje nevěrnější vdova). V Almanachu zajisté najdeme řadu pozoruhodných postřehů. Slyšme tedy verš Daniely Radecký (koncovka je uvedena správně): … //jediná věta//je nade vše krásy svět//. Začtěme se, hledejme ji.

František Uher

Křest básnického almanachu 2025

 

POZVÁNKA