Truman Capote (1924-1984) se koncem
života vyjádřil: „Veškerá literatura jsou klepy.“ To je asi přehnané, něco pravdy
ale na tom je a vše závisí na způsobu definice klepu. Ta může být široká až
báchorečná a jistě, báchorka může být klepem, ale obyčejně jde o pohádku.
Zapomínaný spisovatel Bohuslav Březovský
(1912-1976) nazval jednu z posledních svých knih Nepovídej pohádky a jde o sousloví používané taky ve smyslu „nevěš
mi na nos bulíky“. Knihu podobných báchorek a bulíků jsem chtěl jednou sestavit
a před polovinou roku 2026 to, zdá se, vyšlo sbírkou povídek Domek pana Stilburyho a jiné báchorky.
Chtěl jsem ji nazvat pouze Báchorky admirála Machorky, ale už se stejně
zove kniha Vladimíra Thieleho (1921-1997) ze šedesátých let - oblíbené literární
dílo mého otce. Jak rád na ně vzpomínám a co jsme se Báchorek v jeho pracovně načetli, když jsem byl ještě kluk. Dokonce
jsem tenkrát zjistil, že jsem se ani nemusel nic vědomě učit a umím odsud celou
kapitolu Jak musela naše maminka uvnitř Ali
Babovy jeskyně překračovat čtyřicet spících loupežníků. Uplynulo dvacet let
a má knížka Domek pana Stilburyho převzala
dikci těchto Thielových vyprávění o Edvardu Valentovi (jeho příteli) a kopíroval
jsem i podvědomě, i vědomě. Machorkova ducha jsem si půjčil a Thieleho na
Vinohradech několikrát navštívil, aniž jsem mu to přiznal. Rozdíl je chválabohu
značný a nemám se tudíž zač stydět, což dotvrdí každý, kdo by obě dvě díla
srovnal. Ve svém já složil Thielově práci hold, a zatímco u něj se jedná o
vzpomínky na cestovatele a spisovatele Edvarda Valentu (1901-1978), sám píšu o
rodině vlastní a o nesamozřejmosti rodinného štěstí, přičemž metaforicky
naznačuji, že na Zemi není samozřejmé ani jedno.
Domek
pana Stilburyho knihu uvádí a následuje šest povídek,
některé z nichž jsou zmiňovány už dětským vypravěčem Domku. Znal ty příběhy a teď je potkáme. První báchorka se poněkud
dětinsky jmenuje První kluci na Marsu, a
když jsem ji psal, vzpomínal jsem na dnes dávno zapomenutou knihu Josefa Jahody
(1872-1946) Dva nezbedníci (1947).
Taky ona patřila k láskám mého tatínka, taky odsud mi předčítal a tito Nezbedníci nejsou žádná science fiction
a pouze se utkávají s vlastní vírou v hejkala, ohnivého psa, polednici,
světýlka a jiné pohádkové stvůry českých luhů a hájů, zatímco mí novodobí hrdinové,
ti našli potvory, které se rozhodli vymýtit, až na Marsu, a inspirovat jsem se nechal
i komiksem Vojtěcha Steklače (1945-2021) Dobrodružství
Mořskýchí vlků, který já v dětství přímo vzýval, i když bez oltáříku.
Jelikož byl ten seriál zveřejňován na
pokračování a já byl ještě mrně, nikdy se mi nepovedlo ho zkompletovat. I to je
ale na něco a o ty dějové mezery jsem nad stránkami víc snil a vymýšlel, co se nejspíš
semlelo v mezičasech, pro které mi chyběla patřičná čísla Ohníčků.
S Vojtěchem Steklačem, od jehož
smrti uplynulo letos pět let, jsem realizoval interview pro literární časopis Tvar a velký pábitel (tvůrce Boříkových lapálií) se mě taky na něco zeptal.
Zda nechci Mořské vlky redigovat jako
knihu v pevných deskách.
Nu, abych nechtěl; ale dostal jsem tenkrát
strach. Proč? To je prosté. I jako dospělý jsem doma ještě pořád neměl veškerá pokračování
báječného komiksu a bylo mi známo, že jsou dokonce rozkradena z vědeckých knihoven.
Dle všeho někdo dokonce čmajzl
originály, jak je na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nakreslila Věra
Faltová (1932-2009), a já tím vykradačem nejsem. Originály jsou buď nenávratně zničeny,
nebo je má někdo někde založené a nejspíš o nich ani neví; jinak by je přece
prodal, že.
Mnou vymyšlená dobrodružství Prvních kluků na Marsu (což je vlastně jakási
space opera) se ovšem odklánějí od Jahody
i Steklače a jsou záměrně burleskní, i když jsem vyústění naladil pochmurně. A jak?
Inu, to nechci prozrazovat, ale ti kluci se - za fanfár - vracejí na Zem poté, co
si na Marsu užili války s „ďábelským doktorem QQ“; a lidstvo si během uvítání těchto
svých samozvaných vyslanců ani nevšimne, že v rámci elánu a poskakování tamní civilizaci
jen tak mimochodně převálcovali, ba zřejmě zcela zlikvidovali, spálili, utopili
a pohřbili.
Povídka Nudlička a Knížtička parafrázuje příběh Aleny Munkové (24. září
1926 - 14. dubna 2008) Štaflík a Špagetka
a nejspíš jste oba tyto „indiány“ měli jako děti rádi. Já moc. Zamlouval se mi jejich
postup při stavbě domku, jenž si budovali poté, co jim parní válec přejel boudu,
ale není to jen příběh fortelu a ke konci si Munková vysnila surreálnou kapitolu,
ve které se oba frajeři s domkem (a to ne domkem pana Stilburyho) prolétnou
vysoko nad světem. Uvnitř mé variace je vše jinak a nebojují s vránou, nýbrž s krokodýlím
ďáblem jménem Drakisá.
Svazek uzavírá povídka Bagdád na Temži a celá kniha se tak původně
měla jmenovat, ale má obálku, která je olejomalbou mého přítele, spisovatele Ivana
Vičara (*27. května 1943) a zachycuje titulní domek: asi by působilo neústrojně,
kdyby lidé na obálce nad zasněženým domkem četli Bagdád na Temži. V tomto případě jsem se nechal inspirovat Robertem
Louisem Stevensonem (1850-1894), což je můj pomalu nejoblíbenější autor, který kariéru
zahajoval už klasickým cyklem povídek Klub
sebevrahů. Jeho protagonisty jsou český princ Florizel a jeho oddaný podkoní,
plukovník Geraldine; oba jsem uctivě převzal a navíc se povídka týká Jacka
Rozparovače, jehož identita zůstává i po sto padesáti letech NEodhalena; avšak
došlo na XY spekulací, kým byl (příslušníkem královské rodiny, královniným
lékařem…), a vybírám tu méně profláknutou: hodný autor Alenky za zrcadlem si psal deník, který se dochoval, a jedině v čase
vražd ho vedl rudým inkoustem.
Humorista O. Henry (1862-1910) užil
v několika prózách pro jím líčené americké město synonyma Bagdád nad podzemní drahou a taky Londýn je Bagdád nad podzemní drahou, ba má nejstarší metro na Zemi, které „fungýrovalo“
již za času geniálního profesora Moriartyho a Sherlocka Holmese, avšak Londýn
je, a to by snad i Benjamin Kuras odsouhlasil, prvořadě Bagdád na Temži.
Železnici svazeček vzdává hold
vyprávěnkou Nebezpečná průvodčí,
která byla poprvé zveřejněna v jedné ze známých antologií Františka Tylšara.
Domek
pana Stilburyho a jiné báchorky - Ivo Fencl | KOSMAS.cz - online
knihkupectví
Žádné komentáře:
Okomentovat