Ladislav Beran - Zločin v Edenu

Ladislav Beran

Zločin v Edenu

MOBA, 2025

Také tentokrát se spisovatel Ladislav Beran v knize Zločin v Edenu zase pokorně vrací ke svým milovaným četníkům z písecké pátračky, aby jim předložil celkem sedmnáct zapeklitých případů z nikoliv úplně běžné kriminální praxe. 

   Hned v první povídce Erfolk z galerky se objevuje na scéně vesnický vrchní strážmistr Červenka, jehož důvěrná znalost prostředí i osob v rajónu mu spolehlivě pomáhá v objasněnosti zdejších trestných činů. Svým způsobem k tomu přispívá i jeho obliba mezi místním osazenstvem. Mimochodem, víte vůbec, co je to erfolk? Vlastně by se to dalo stručně popsat jako hodnocení četnictva podle dosažených úspěchů a objasněných případů. A o to právě v knize jde. 

    Do hry tu hned na začátku vstupuje kočující cikánská banda, která při svém tažení krajem kradla a loupila, co se dalo, včetně dobytka. Navíc zmiňovaná konkrétní skupina Bagrovců byla i ozbrojená palnými zbraněmi. Takže přizvaný – čtenářům dobře známý vrchní strážmistr Hřebejk se snažil střetnutí s cikány příliš nehrotit, přesto nebyl jeho služební motocykl ušetřen prokletí od staré cikánky. A zdálo se, že tahle kletba se svým způsobem naplňovala. Vedle rozsypaných hřebíků na cestě, kde strážmistr píchl, to byla nedobrovolná koupel v žumpě a zlomená ruka při zatýkání, ale i odvetná hrozba pytláků, jimž Hřebejk už několikrát sebral jejich kořist... Nicméně i v tomto případě si četníci připsali k dobru několik erfolků. A pokud jste zvědaví jak a za co, musíte si povídku dočíst do konce. 

      A stejně tak dalších šestnáct krimi příběhů, které přitahují zvědavost už svými titulky. O čem tak asi může být kapitola s názvem Delikátní problém, o co asi tak jde v povídce Půlnoční skandál v hotelu Dvořáček, co tak asi může být Paškrnát, o co běží v historce s názvem Poslední foršus nebo Zločin v Edenu, podle níž je nazvaná celá kniha? Zájem čtenáře vzbudí nesporně i Vražda plnícím perem, Kriminální tango, Vánoční haupttrefa či Okradený amant a necudná pradlena z Vodňan, nesporně jako všechny ostatní příběhy v knize, zachycené Beranovým jedinečným jadrným jazykem. A garantuji vám, že rozhodně nebudete zklamaní.        

Hanka Hosnedlová                                                               

Poezie 2025 aneb Krajinou slov

František Tylšar a spol

Poezie 2025 aneb Krajinou slov

Epika, 2025

Ačkoliv mezi vydávanými knihami je poezie popelkou, její tvorbě se věnuje bez ohledu na čtenářský zájem stále spousta autorů – uznávaných i na literárním poli zcela neznámých. Těm všem poskytl publikační příležitost František Tylšar, mimo jiné sám básník, který inicioval tento poetický sborník. Na stránkách zmíněné knihy dal prostor 57 tvůrcům poezie nejen z českých měst a městeček, ale i ze Slovenska a dokonce ze Švédska. 

        Každý ze zapojených autorů volí ve svých verších jiný styl, jinou formu, jiné téma, ale jedno mají společné – snaží se nastavit čtenáři zrcadlo do světa emocí, dojmů, nálad, niterných sdělení, metafor, epitetonů, personifikace, nečekaných kontrastů, výzev a zalíbení... Stavebním kamenem veršů je vždy slovo, ale je právě na básníkovi, jak dokáže jednotlivá slova použít a pospojovat je ve svém osobním pojetí, ve své výpovědi, ve svém poselství čtenáři. 

         A je na vás posoudit, jak dalece se to komu z nich skutečně podařilo, které verše vás oslovily a zaujaly. A věřím, že takových bude na těchto stránkách určitě víc, než očekáváte. 

Hanka Hosnedlová

Rozhovor se Štěpánem Rakem k jeho osmdesátinám

 

Štěpán Rak (* 8. srpna 1945 Praha) je český kytarista, hudební skladatel a pedagog česko-ukrajinského původu. V roce 1963 po ukončení studií na střední výtvarné škole v Radotíně absolvoval studium hry na kytaru a studium skladby na pražské konzervatoři pod vedením Štěpána Urbana a Zdeňka Hůly, studium ukončeno v roce 1970. Na tato studia pak navázal při studiu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Již za studií obdržel významné ocenění za 1. místo v hudební soutěži mladých skladatelů v Československu, a to za skladbu Hirošima z roku 1973 a 2. cenu v dalším ročníku téže soutěže za píseň Až.V roce 1982 se stal prvním pedagogem AMU, který se zde věnoval kytarové hře. Zde působí dodnes. V roce 2000 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován prvním vysokoškolským profesorem hry na kytaru v Česku. S rodinou žije v pražském Radotíně.

 

Jak vnímáš své osmdesátiny ve spojitosti s hudbou, která je pro tebe vytržením, extází, cestou?

OSMDESÁTINY jsou zcela jiné, než sedmdesátiny. Jednak proto, že uplynulo deset dlouhých let a jednak proto, že osmička je mnohem „buclatější“ číslo, než strohá sedmička. Souvisí s tím samozřejmě i tok času a s ním související přítok nových inspirací. A s tím pak  i nová místa, noví lidé, nové příběhy, nová řešení…

Prožil jsem mnohá vytržení, mnohé extáze a také nové cesty. Zvláště ty duchovní, jejichž význam podtrhne až čas. Jak víš, od dob studií u charizmatického profesora Štěpána Urbana, který mne zavedl do oněch dálav tak zvaných „tajných věd” se zabývám například astrologií. Ne proto, abych vypracovával a vykládal horoskopy, ale abych toto umění dávných věků pojal jako nehynoucí zdroj nových inspiraci. Proto také vznikl můj celovečerní pořad ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU. Jsme generace, která stihla změnu tisíciletí, generace která se dožila zásadních politických změn a která zažila i historický přechod Pluta do svobodomyslného znamení Vodnáře po dlouhých 248 letech, aby nám připomněl jak francouzskou revoluci, tak i popravu Marie Antoinette.

K tomu všemu nás stihl nebývalý úkaz – přechod všech dlouhoběžných planet (Saturn, Uran, Neptun a Pluto) ze znamení do znamení a to během několika měsíců! Nejsem matematik, ale i tak je mi jasné, že něco podobného se mohlo stát naposledy jen před opravdu dávnými lety. Tak aby nebyl důvod k nové tvorbě! A té je vskutku požehnaně. Díky Bohu. 

 

Znala jsem tvé rodiče a chodila jsem k tobě domů s partou mladých lidí. Jsou to hezké vzpomínky, jež jsem pak uváděla i v memoárových knihách o umělcích, které jsme psali s manželem Václavem Strachotou. Milující rodiče, to je velký dar, jak bys tento vztah čtenářům přiblížil?

Vždy znovu a znovu ve svých rozhovorech říkám, že bych všem dětem na světě přál takové vlastní rodiče, jako byli mí adoptivní – Josef a Marie Rakovi. Ujali se mne v dobách nejtěžších, v mém raném dětství a dali mi vše, co mohou rodiče dětem dát – domov a lásku. Koluje několik variant různých smyšlenek a pohádek, jako například, že mne Rusové přivezli na tanku, že mne našli kdesi na Ukrajině v troskách domu, nebo že jsem onemocněl záškrtem a má biologická matka se musela vrátit na Ukrajinu a mne že u kohosi nechala atd. Doporučuji všem, podívat se na mé webové stranky „www.stepanrak.cz“, kde najdete sloupky, které napsala historička doktorka Hana Kábová a v nichž se dovíte pravdu o tom, jak to opravdu bylo. Každopádně si dobře pamatuji, že na mne kluci pokřikovali Rusáku, přivezli tě na tanku… Dodnes to slyším a vnímám tu energii stejně, jako když mi můj příbuzný coby sotva  pětiletému děcku řekl – ty budeš sedět támhle, ty nejsi náš… To vše však vyvážila láska mých adoptivních rodičů a ona silná přátelská setkání u nás, o nichž píšeš a jichž jsi byla neoddělitelnou součástí. 

 

V mládí jsme chodili společně na biblické hodiny k Miroslavu Heryánovi a potom jsme si užívali společenství s teologem, vynikajícím starozákoníkem i básníkem Milanem Balabánem. Jak na tohoto inspirativního člověka vzpomínáš?

Byly to nezapomenutelné okamžiky. Staly se mi velkým zdrojem uměleckých inspirací. Dodnes na ně vzpomínám a dodnes cítím tu atmosféru a to, jak tu společensky těžko únosnou, tak tu lidsky silnou a přívětivou. Tam se rodila nová témata mých skladeb i nové životní postoje, na nichž jsem později založil svůj život. 

 

Jezdívali jsme tehdy spolu vlakem z Radotína do Prahy, ty na konzervatoř a já na FF UK. Mluvili jsme o tom, zda máš pokračovat ve studiu na HAMU. Roky uběhly a ty zde již řadu let působíš jako profesor. Jak to vnímáš?

 

Byly to silné okamžiky. Vzpomínám si při té příležitosti na pana profesora Urbana, který mi tenkrát řekl, abych meditoval nad otázkou, proč máme dlouhá léta k životu, ale jen okamžiky k rozhodnutí. Dodnes se na to ptám a dodnes hledám odpověď. Dobře si vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem váhal, zda ve studiích na HAMU pokračovat. A vidíš, nakonec vše osud rozhodl sám a bylo dáno, abych to byl právě já, kdo v roce 1982 založí na vysoké škole obor kytary. I za to jsem dobrotivému osudu vděčen. A když mne v roce 2000 jmenoval prezident Václav Havel historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary v České republice, cítil jsem obrovský vděk a satisfakci za některé bolístky z dětství. 

 

Kromě hlavních oborů učíš na HAMU improvizaci, což je zdrojem nové a nové inspirace.  Můžeš nám tento fenomén krátce přiblížit?

Improvizace mi mnohdy v mé tvorbě přinesla nové nápady, na jejichž základě jsem zkomponoval mnoho skladeb, jako třeba Hirošimu, která pak v symfonické podobě získala druhou cenu v celostátní skladatelské soutěži. Improvizace se prý nedá naučit, říkal jeden můj kolega v kapele, ale existují metody, jak ji pochopit a do jisté míry i zvládnout. Základním požadavkem je dokonalá znalost nástroje, tedy v našem případě kytary. Vědět, kde na strunách leží všechny tóny a umět je neomylně zahrát v tom pravém okamžiku. Improvizace je především umění okamžiku. Právě teď a tady se rodí ten neopakovatelný okamžik krásna, jehož jsme účastníky i aktéry v jedné osobě. Dobré je začít na známých postupech, jako jsou stupnice a rozložené akordy a snažit se o různé variace na jejich základě. Ať už jde o střídavé tóny, rytmické proměny a zvláště pak o transpozice do jiných tónin, včetně proměn dur na moll. Lidová píseň a třeba vánoční koledy jsou skvělou  cestou k improvizaci. Nejde o to, si vše připravit doma, to už je komponování, ale právě teď a tady tvořit. Zkusit na místě využít třeba prázdných basových strun a použít je k harmonickému doprovodu melodie. Cest je mnoho a může to být vzrušující umělecké dobrodružství. 

 

Před řadou let jsem za tebou přijela do Radotína a natáčeli jsme půlhodinový rozhovor pro rozhlas o plánovaném úžasném literárně-hudebním projektu Vivat Comenius, spojeném s osobností J. A. Komenského, který jste chystali ty a Alfred Strejček. Co pro tebe tento počin znamená, když se ohlédneš zpět?

Právě tento projekt se stal branou do světa, jíž nás osud provedl třiceti čtyřmi zeměmi čtyř kontinentů. Alfréd se Komenského myšlenky naučil v osmi jazycích, aby jim ve stoje tleskaly královny, prezidenti, premiéři, parlamenty, ale i studenti, profesoři a prostí lidé. Dokonce jsme, díky ředitelce Státního pedagogického Muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze, doktorky Markéty Pánkové, hráli Komenského v galerii Uffizi ve Florencii, přímo před originálem portrétu Komenského od Rembrandta. Na Novém Zélandě v maorské vesnici Coromendal poté, co náčelník učinil Komenskému Official welcome do maorského rodu, příšla šestiletá holčička s usmolenou knížkou v ruce se slovy – podívejte, z čeho se učíme… Knížka se jmenovala SCHOLA LUDUS… Jen mne při tom se slzou v oku napadlo, že u nás vymýšlíme neustále nové a nové pedagogické metody, zatímco maorské děti se učí podle Komenského… Co dodat. 

 

Alfred Strejček o tobě prohlásil, že se sám stáváš hudbou, což mi připadá velmi výstižné.

Moc si Freda vážím a nejenom za tohle. Proto jsem mu také věnoval své nové CD, které se jmenuje podle jeho životního motta, jímž je ZNOVU, které právě vyšlo ve spolupráci s Radioservisem. Alfred Strejček je pro mne opravdový „tulák po hvězdách“, který každodenním životem a statečným bojem s již téměř osmiletým ochrnutím končetin, dokazuje, že lidský duch je schopen zvítězit nad hmotou, a že tato osobnost vzdor svému postižení dál šíří ony tři mocné Grácie z Pavlova listu Korintským – Víru, Naději a Lásku. 

 

Co člověku pomáhá rozpoznat své poslání a žít s tajemstvím?

LÁSKA. 

 

Za co jsi v životě nejvíce vděčný? 

Za Lásku. 

                                                                                  Ptala se Olga Nytrová

 

Michaela Bondy - Život podle babele

Tato kniha není jen sbírkou vzpomínek, je to pokus zmapovat soukromé rodinné království z šedých sedmdesátek, kde vládla svérázná logika. Příběh s humorem, mnohdy černým, líčí dětství s babele, jejíž moudrost voněla růžemi a česnekem, a otcem skautem, jenž narážel na absurditu reálného socialismu. Vrchol absurdity přichází, když rodiče dítě neuváženě zavlečou do Oděsy, odkud se musí s notnou dávkou štěstí improvizovaně zachraňovat. Autorka Helenele, tanečnice s ostrým loktem a ještě ostřejším perem, ustála chaos, šikanu i věčné nároky na svou empatii a zvolila život, zdraví a radost. Některé kapitoly odhalují hudební zážitky nad rámec totalitního žánru, které dospívající dívka zažívala s pragmatickým guru polobratrem, jenž se narodil a zemřel pro dobrý kšeft, a soundtrack dodávala dobrá hudba na zápaďáckých „mg-tonkách“. Celá kniha je napsána jako léčivá náplast humoru na všechna ta zranění, které jste si v boji se  trápením přivodili, a může sloužit jako učebnice s pozitivním narativem pro jidiš humor a vtip. Jak říká pragmatik obchodu: "Az men vet zen – vet men kenen (Když člověk uvidí, bude vědět), že je to dobrý gešeft," protože Terapeutická Distance  je Nový Život a Největší radost je konečně mít klid. Doporučujeme pro čtenáře, kteří si pamatují, že záchranné vesty mívaly podobu ironie a dobré hudby, a kteří chtějí implementovat terapeutický protokol Sebe-Péče.

Knihu doporučuje Fanda :-) Tylšar

Ladislav Beran - Cinknuté alibi

Ladislav Beran

Cinknuté alibi

MOBA, 2025

Při pohledu na Beranovu knížku Cinknuté alibi, která vyšla v letošní letní sezoně a rozhodně nezůstala bez povšimnutí, mne znovu napadla otázka: kde písecký spisovatel Ladislav Beran stále bere náměty pro své krimipovídky, tentokrát opět z prostředí prvorepublikové četnické pátračky. Samozřejmě v Písku. Vždyť kategorie trestných činů má přece jen poněkud omezené žánrové možnosti a Beran stále přichází s novými a novými povídkami, v nichž se střetává galerka na straně jedné s úsilím četnické pátračky na straně druhé, a to v převážné většině ve prospěch spravedlnosti. Tajemství Beranových knih je ale v tom, že autor staví své krimi vyprávění především na příbězích, pokaždé vystavěných v jiném prostředí, s jinými osobami a za jiných souvislostí. Proto je čtenář vždy spolehlivě zaujatý jeho plastickým a citlivě vystaveným vyprávěním, které nepostrádá napětí, ani situační a výrazový humor. Jeho postavy jsou naprosto přirozené a hodnověrné, a to nejen v popisech, ale i v jejich mluvě, kterou má autor stoprocentně odposlouchanou. 

     Knížka Cinknuté alibi je poněkud obsáhlejší než obvykle, na 277 stranách rozprostřel Beran děj šestnácti povídek, jako obvykle opatřených přitažlivými a fantazii podněcujícími titulky jako například Muž, který dlužil, Nepodepsaný zločin, Šepot  zločinu,  Nemravný návrh Anduly Řezáčové nebo třeba Cinknuté alibi, jak byla nazvána nejen poslední kapitola, ale i celá knížka. Už jen při nahlédnutí do seznamu povídek zaujmou čtenáře jednotlivé příběhy a spěchá, aby si knihu někde v poklidu otevřel a zjistil, jestli se jeho vzbuzené představy opravdu naplní i na knižních stránkách. A myslím, že pro četbu nejen této knihy s Beranovým podpisem to mohu plně zaručit.                                   

Hanka Hosnedlová 

114. literární večer - Slova mají křídla

 

Pozvánka na zítřejší literární setkání v Karlíně a na další zajímavé pořady

 

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milí přátelé a literární příznivci

 

1/ ještě jednou Vás srdečně zveme na zítřejší literární setkání v Karlíně

     Vladimír Josef Dvořák – Biblická poezie & Pavel Kosorin – Biblické aforismy 

     9. října 2025 od 17 hodin; Vítkova 13, Praha 8 – Karlín,  kaple CČSH ve dvoře;

     (pozvánku naleznete v příloze)  

 

2/ 23. října 2025 od 17 hodin se ve Slovenském domě, Soukenická 3, Praha 1 uskuteční VI. literární salon, za Pražský klub spisovatelů v něm vystoupí Bohumil Ždichynec a Olga Nytrová

     (pozvánku naleznete v příloze)

      

3/ srdečně Vás zveme k návštěvě kanálu Dialog na cestě na YouTube. Je zde nově vyvěšen pořad Milan Machovec vzpomíná, kde tento významný český filosof, od jehož narození uběhlo v roce 2025 sto let, vypráví o svých životních osudech. Ptala se Olga Nytrová.

 

Čtení o našich aktivitách a pozvánky na plánované akce naleznete též na našich webových stránkách www.dialognaceste.cz; záznamy z našich pořadů a akcí naleznete na Dialog na cestě, kanálu na videotéce YouTube.

 

Se srdečným pozdravem

 

PhDr. Olga Nytrová

která vede Dialog na cestě a Pražský klub spisovatelů a je místopředsedkyní Obce spisovatelů, tel. 608 160 446.

www.dialognaceste.cz

Dialog na cestě na YouTube

 

 

P. S. Básník, textař a esejista Jiří Weinberger Vás zve na pořad Kabaret Ogden Nash s patnácti novými překlady ze září 2025. Uskuteční se v pondělí 13. října 2025 od 18:00. Kde: Kafe Karolínka, Betlémská 286/5, 110 00, Praha 1, vstupenky za 200 Kč lze koupit za hotové na místě

 

*********************************************************************

 

JAK OTEVŘÍT „DIALOG NA CESTĚ“ NA YOUTUBE

1/ Otevřete jej kliknutím levého tlačítka myši na tomto odkazu:

       https://www.youtube.com/@dialognaceste4915/videos

 2/ Další možností je, že si otevřete internetovou stránku YouTube a do okénka „Hledat“ zapíšete Dialog na cestě. Potom kliknete na odkaz „Dialog na cestě“, který se objeví a otevře se Vám úvodní stránka. V ní například potvrďte nabídku „Videa“, kde přehledně uvidíte seznam všech nabízených videí.

 

VYVĚŠENÉ ČASOPISY A KALENDÁŘE

Na www stránkách Církve československé husitské  https://www.ccsh.cz/casopisy-ke-stazeni.html  jsou vyvěšeny časopisy a kalendáře, např. je zde vyvěšeno již osm kalendářů Blahoslav. V současnosti editoři a redaktoři O. Nytrová, V. Strachota a T. Novák dokončili přípravu kalendáře Blahoslav 2026, který se nyní chystá k vydání. Přispěla do něj opět řada autorů z Obce spisovatelů a Dialogu na cestě. Najdete zde i dvouměsíčník Husita a týdeník Český zápas, do nichž přispívají i členové a příznivci Dialogu na cestě a Pražského klubu spisovatelů.