Oslavenci měsíce dubna

Letošní jaro mnohé zaskočilo tím, jak se březen vyřádil s počasím, jaké většinou náležívá dubnu. Nezbývá, než si přát, aby se naopak jindy bláznivý měsíc umoudřil a výkyvy počasí byly právě tak mírné, jak většině lidí svědčí.

Duben si pro nás přichystal i velikonoční svátky, takže by měl být měsícem veselým a výživným, protože dopřát si dnes vajíčka na jakýkoliv způsob již konečně přestává být velikým hýřením.  Však už bylo načase, viďte.

V tomto měsíci nás kupodivu letos čekají jediné kulatiny, ale protože je mezi námi přece jenom dost významných a pilných jarňátek, alespoň je vyjmenuji podle pořadí, v němž budou slavit.

Jako první má hned druhého narozeniny prozaička Marta Ehlová, po ní opět pražský spisovatel Benjamin Kuras, jihočech František Niedl, dále plzeňská prozaička Peggy Kýrová a konečně šestnáctého uzavírají řadu  pilný plzeňský autor a literární badatel Ivo Fencl a opět pražský autor, redaktor a vydavatel Vlado Ríša.

Čestné členy připomínáme bez ohledu na kulatiny každý rok. Jsou nám stálou inspirací a mnohé obdivujeme, jak jim ani přibývající léta nebrání v další tvorbě a vystoupeních.  V dubnu tedy připijeme na zdraví a stálou inspiraci dvěma našim básnířkám.

Šestého dubna oslaví své narozeniny první ze dvojice čestných členek, paní Libuše Svobodová, autorka několika básnických sbírek, která v r. 2018 zaujala sbírkou haiku s názvem Paleta žití.

Celý měsíc uzavírá naše jediná jubilantka, a to velice významná jak rokem narození, tak celoživotní prací a tvorbou. Výjimečně prozradím i ročník, protože tehdy se narodilo (urodilo?) mnoho báječných lidí, včetně členů mé rodiny. Byl to rok 1933. A koho že nám to 30. duben přinesl? Čestnou členku, paní Karlu Erbovou. Nyní čerstvě vydala knihu Pití Sokratovo, výběr ze své poezie z let 1966-2022.

Ať všem našim oslavencům dodá sílu a inspiraci nadějné jaro, ať nás i oni inspirují svou tvorbou a zápalem. Přejeme všechno nejlepší, pevné zdraví a hodně radostných dní.

 

Hana Mudrová

Jakou knihu by si lidé měli přečíst? Osobnosti Česka představily své tipy

Která kniha vás ovlivnila, jaké dílo by měl poznat každý? Na takové otázky se reportéři Deníku zeptali jedné osobnosti z každého kraje České republiky. 

Moravskoslezský kraj: Jiřina Kábrtová

69 let, zastupitelka Ostravy-Svinova a bývalá ředitelka Ostravského muzea, Ostrava:

"Mám-li zmínit jednu jedinou knihu s hloubkou a myšlenkou, pak je to příběh mé někdejší spolužačky Lydie Romanské s názvem Kletba podle Justiny. Je o historii a příbězích starého Svinova, což se mi jako kované Svinovačce dobře četlo. Znovu jsem prožívala situaci, kdy se spolužačce zabil bratr, co se v domě a celém okolí dělo. Začínám nyní opět nacházet cestu k dříve vydaným historickým knihám."

Celý článek i odpovědi dalších osobností si můžete přečíst na stránkách: Moravskoslezský deník (denik.cz) 

Pozvánka

 

Pozvánka

 

LITER ART - POZVÁNKA

 

Almanachy, postrach maturantů

Hana Mudrová

Jistě si mnozí pamatujeme mrákoty, jaké nás obestíraly před zkouškou dospělosti, pokud nám očko padlo na otázku k maturitě, pojednávající o Májovcích, Lumírovsích a dalších děsech. Co je to jen popadlo?!  Proč, sakra, potřebovali tito lidé, jinak možná celkem sympatičtí, tohle převtělení do nočních můr?!

Jednou jsem besedovala se septimány a dala jim do ruky stařičký almanach Máj, ovšem po otázce, co to je. Uvedla jsem, že jde o noční můru maturantů, stvořenou v 19. století, postupně přihazovala jména literátů, až se nesměle zvedly paže vědoucích. Já nerada mluvím o sobě, takže si septimáni po besedě mohli prohlédnout a osahat vícero starých učebnic, ale Máj byl tím pádem hvězdou.

„On to někdo fakt četl?!“

„Tý jo, a jak je to ohmataný!“

Ano, můj výtisk je skutečně ohmataný, zejména pravý dolní roh je po mnohém listování užmoulůaný a zakulacený. Výkřiky studentů mi dodnes ilustrují děs, jaký v dalších a dalších ročnících zkoušených tato literatura vyvolává. Zkusila jsem jim namátkově pomáhat a děsy zmírnit, ale je to jen kapka v moři.

Dostal se mi totiž do ruky veliký dar, pro někoho možná spíše saláty do sběru. Co byste čekali od svazků časopisu jasně katolického, s praštěným názvem „Vlasť“ ? tam asi bude pěkně přepjaté vlastenčení… No dobrá, už jen, že to je z roku 1888-1889, třeba to někdy použiju jako zdroj… Ostatně historie Salesiánů a zápasy učitelstva kolem  náboženské výchovy mne sice neberou, ale když budu potřebovat, z nouze čert i mouchy lapá, říkala jsem si. Navíc jsem taková nějaká docela hladová po starých tiscích. Nebo jsem alespoň tehdy byla.

Že je to dar opravdu veliký, došlo mi až po delší době, kdy jsem statečně rozvázala motouzek na balíčku a prolistovala první svazeček. Cože? K dějinám českých almanachů?!  Brala jsem to spíše od konce, takže jsem si početla právě o Máji. Není to od doktora Bačkovského (první náš antikvář) suché líčení a rozbory, naopak, je tu celkem živě zachycena česká společnost z té doby. Z doby skoro celého devatenáctého století, prosím, s vysvětlivkami a zdroji. A je toho požehnaně, vyplnil těmi pokračováními celých devět čísel z dvanácti, někdy až 11 stranami! Kolik času nad tím asi strávil…

Pan Bačkovský věnoval pozornost snad všemu, co se na literární scéně šustlo. Neušlo mu ani, kterak se pražské dívky, duše poetické a téměř spisovatelské, chtěly domoci vlastního almanachu. Krátce parafrázuji: Oslovily Boženu Němcovou, aby jim pomohla sborník seřadit. Ta, vida ten materiál, odmítla. Načež ji dotyčné znectily, že nic neumí. Poté se obrátily na Havlíčka. Ten, vida ten materiál, odmítl. Načež ho dotyčné znectily, že nic neumí…

Sluší se dodat, že v dopise Rajské BN litovala, že se to těm dívkám nepovedlo, protože v té době se přece každý vlastenecký počin počítal.  Vidíte, vidíte, maturanti milí, čeho jste byli ušetření?! A že to musela být extra hodnota, když obětavá spisovatelka dala ruce pryč… Už jen proto byste ji měli mít setsakra rádi!

Právě jsem doskenovala poslední stránku. Možná je v našich řadách někdo, kdo by se rád tím někdejším děním pokochal nebo naopak pomučil dorost, co má poblíž, tímto zdrojem.  Můžete se mi ozvat, zašlu vám soubor skenů.  Maturity se blíží – a nejen almanachování je obsahem otázek (a což teprve o zkouškovém na vysoké!).

Osobně mi totiž docela vadilo, že při studiu čerpám z citací v citacích – i to je důvodem, proč skeny posílám i na svou školu. Třeba pro dějiny  sociální práce. Takové chudinské vývařovny třeba… Nenápadný časopis „Vlasť“  se prostě zpočátku nezdál být až tak úžasným zdrojem.  Jak jsem dnes ráda, že ho mám! A ještě něco –dovedete si představit, jak skoro posvátný pocit se mne zmocnil, když jsem musela v jednom čísle stránky opatrně rozřezat?!

Miluji staré, původní zdroje a mnohé vědění, které skrývají.

 

KAMENY CEST

Není zcela běžné, abychom se setkávali s knihami, které obsahují básnické sbírky dvou tvůrců. Právě takovou připravili Vladimír Stibor a Ester Nowak pod názvem KAMENY CEST, s početnými ilustracemi Romana Szpuka. Stiborovi Cesty do údolí s Kamenolomy Ester Nowak navzájem nepolemizují, významově se nepřekrývají, pokoušejí se dospět k obsahové symbióze. S jistou nadsázkou lze konstatovat jitřivou potřebu odhalování skrytých zákoutí svědomí, vědomí odpovědnosti za tento náš svět splouvá do veršů s podnětnou samozřejmostí.  Stromy jejich poetiky vyrůstají z kořenů, zakotvených v zemině prostých mezilidských vztahů. Pro poezii Vladimíra Stibora je charakteristický hledačský prvek, rozvírající vějíř niterných zkušeností, vedoucí čtenáře k zamyšlení: // Ti, co odcházejí, mají v rohu zahrady//své zakopané psy//. Ester Nowak inklinuje ke zjednodušujícím efektům, její //klobouky myšlenek//smekají se na prahu//o bázeň//. Do světa poezie však rozhodně vykročila nadějnou nohou. Na závěr je paradoxně příhodné citovat pasáž společného motta, v němž je vzpomenuto živé vody, v níž ryby dlouze voní. Nuže, obdobně voní většina jejich básní.

František Uher